Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Sally84 - dcera totiž od nástupu do školky měla přidělenou starší „kamarádku“, která ji pomáhala.. škoda, že už si na ni nepamatuje.. ![]()
@Králičice aha… To je ale dobre.. To Niki nedostala takle holcicku,aby se o ni starala… To by bylo mozna fajn. Ona si pry ani s detma nehraje. Je teda s nima,ale hraje si svou hru. To bych taky rada zlomila. Ale uz nevim jak.
@Sally84 - prober to s učitelkou.. jestli by na krizové situace nespárovala s někým starším..jako je fakt, že dcera asi nikdy hvězdou kolektivu nebude, ale kamarády už má..
@Králičice a v tech 3 letech si s detma hrala? Nebo se taky stranila? A o kolik starsi byla holcicka,ktera se o ni starala? A kdyz se tva dcera bala,tak ji dokazala z toho vytrhnout? Si zas ted rikam,ze ji asi spis ten pocit bezpeci doda dospela osoba…
@Sally84 my byli s dcerou u psycholožky na kontrole zrovna dneska.chodí tam kvůli tomu, že abnormálně pláče na besidkach apod. Rada byla zvýšit ji sebevědomí a, že jsme udělali seznam úkolů, které by měla splnit za každý úkol dostane srdíčko/majzlík a třeba za 5 srdíček odměna. Začali jsme uklolama co zvládá a pokračujeme tim, co je o malinko těžší atd. U nás to docela funguje:)
@Sally84 - nastoupila do školky v 2,5 letech korigo(na doporučení neurologa). První půl až rok byla nalepena jen na učitelku - s nikým jiným nemluvila, ale když šli třeba ven atd, poprosila učitelka předškolačku, ať jí pomáhá.. nebo ať ji otře slzičky..Ona nehysterčila, jen brečela(a někdy to dělá do teď - je prostě citlivka). A postupně se to zlepšilo. ale asi tak - ta samá učitelka ji viděla s Aspagrovým syndromem, že to máme řešit..
Jinak u neurologa byla dcera v prosinci a je zdravá. Psycholog prý není potřeba (řešili jsme loni mdloby).
Já bych trvala na tom, ať si s tím učitelka poradí - nechci být hnusná, ale je to jejich práce. Max bych zkusila jiného psychologa a možná neurologa. Ty můžeš jen vysvětlovat, možná ji časteji nechávat jiným osobám na hlídání, aby si prošla „nepřijemnými“ situacemi i s jinými lidmi, ale nic víc..
@Anonymní píše:
@Sally84 my byli s dcerou u psycholožky na kontrole zrovna dneska.chodí tam kvůli tomu, že abnormálně pláče na besidkach apod. Rada byla zvýšit ji sebevědomí a, že jsme udělali seznam úkolů, které by měla splnit za každý úkol dostane srdíčko/majzlík a třeba za 5 srdíček odměna. Začali jsme uklolama co zvládá a pokračujeme tim, co je o malinko těžší atd. U nás to docela funguje:)
Jako me to cele taky prijde,ze ma nizke sebevedomi. Ale vubec nechapu,jak k tomu doslo. Od mimina, prakticky, ji chvalim, tleskala jsem… Nevim.. Zkusim to s temi ukoly:) a kolik je dceri?
muze to byt senzoricka precitlivelost na hluk. je to precitilivelost smyslu. syn ma napr hypersenzitivni cich a chut-nadavuje se ze sposty veci. zkuste si neco najit o senzoricke integraci. jsou na to i terapeuti, ale je jich velice malo. mozna by pomohl i ergoterapeut.
Ahoj, také dcera nedonosena 27+5 a máme přesně to samé. Zvuky, lidi, fobie ze všeho. Teď je jí šest let čerstvě a postupně to ustava. Cpu ji na všechny možný kroužky a školka hodně pomohla. Taky to, že ji prostě do určitých věci fakt musím strčit. Jednou to zvládne a je buď vyhráno nebo to zkusíme za rok.
Jiný psycholog pomůže jedině v nějaké dlouhodobé psychoterapii - pokud půjdete jen na konzultaci, tak vám nikdo neřekne nic jiného. Můžete zkusit rodinnou - u takhle malých dětí ta individuální nemá moc smysl, ale pokud tam je celá rodina, tak to může fungovat velmi zajímavě. Ale nemyslím si, že to je nezbytné, pokud jinak vaše rodina funguje bez problémově (tj. domluvíte se na penězích, rozdělení poviností, trávení času a klape vám to v posteli a máte se rádi a nejste moc frustrovaní z toho, že ten druhý prostě nenaplňuje vaše očekávání). V případě že něco z toho nefunguje, tak se ta rodinná psychoterapie fakt hodí a nejen na zvýšení odvážnosti vaší dcery.
Docela mizerné je, že teda si učitelky usnadňují svoji práci a poněkud hloupě se domnívají, že jaksi psycholog opraví prouchané dítě a vrátí jim ho do třídy fungující a ony nebudou jí muset věnovat energii. Jestli ty účy nezvládají svou práci a dceru úzskostňují, tak jaksi sebelepší pochopení a sebelaskavější ač pevné vedení doma jí prostě ve školce nepomůže.
Jestli máte možnost najít nějakou první třídu, kde bude co nejméně dětí a co nejpříčetnější učitelka, tak to udělejte.
Plus by se hodil nějaký kroužek, u kterého bude vidět výsledky za to, že se přemůže a udělá něco, do čeho se jí nechce - klasicky třeba dramaťák, kde tedy za přemožení trémy dostane potlesk. Nebo nějaký sport, kde se vyhrává. Klíčová je ovšem opět postava trenéra/ky či lektora/ky. Fungovat by taky mohl dobře vedený skatuský, turistický či vodácký oddíl.
A ideální je, když se se strachem a obavami vlastně začnete učit pracovat celá rodina, s tím že si budete společně povídat o tom, čeho se kdo bojí a společně hledali cestu a zkoušeli, jak ty obavy ustát. Pro začátek to teda chce aby dospělí neřešili s úzkostným dítětem finanční nejistotu, ale třeba strach z výšek, pavouků, injekcí a tak. Skvělý příběh na provázení něčím takovým je Ronja dcera loupežníka - knížka. Vždycky si kousek přečíst a bavit se o strachu a pak si „jít dávat pozor“ a „učit se nebát“.
Jinak chcete tyhle knihy
https://www.kosmas.cz/…rach-u-deti/
https://www.kosmas.cz/…avy-a-stres/
https://www.kosmas.cz/…ym-strachem/
a tahle je skvělá na společné čtení
https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/
Ale když se s tím teď začnete nějak soustředěněji pracovat, tak jednak si usnadníte přechod na základku (nebude jednoduchý a rozhodně to do té doby nebude všechno v klidu), ale hlavně si docela dobře připravíte půdu na to, aby dospívání bylo přijatelné.
@Králičice k neurologovi chodila do 13mesicu. Tak predpokladam, ze je v tomhle smeru ok… Ale uklidnila si me.. Takle nejak se chova dcera:) nevim,zda ve skolce se to taky projevuje histerii,ale predpokladam ze jo… u me ted dlouho histerie neprobehla. Jen plac, kdyz jsme mely jit nekam,kde to nezna. Treba i do knihkupectvi(protoze tam urcite bude ten lestic podlahy)… Ale treba z vetru histericka byla jeste v rijnu… Nebo z kytary
ale to se mi podarilo aspon,ze tu kytaru akceptuje. Rada ji nema,ale nebreci uz…
Ji nechavam u tchyne na cast dne… pres noc ne. To by nedala.
Asi zajdu za tou psycholozkou jeste jednou,at skolka vidi,ze teda se neco dela.
Jo,s tim,ze to je jejich prace, s tim jsem k nim pristupovala po prvni navsteve psychologa. Rekla jsem jim,co rekl a brala jsem to jako uzavrenou vec. Jenze ted po mesici chteji vedet,co delat. Jak s ni pracovat:/
@Sally84 je ji 6. No ona taky právě reaguje jen na nějaké situace. Mě je besidka jedno, ale nechci aby nějak trpěla ve škole např. Při zkoušení apod. Přitom doma je ukecana, rozumná, ale prostě jakmile má nějakou změnu, je to konec. Např tvrdila, že do obchodu nikdy nepůjde sama. Jednou to pokořila a od té doby naprostá pohoda. Miluje gymnastiku. Trenérka ji chce přiřadit, protože je šikovná, ale jakmile o tom slyší okamžitě nechce. Přitom sama vím, ze pak bude nadšená. Ale to ji asi bude provázet celý život ![]()
@Sally84 píše:
Jako me to cele taky prijde,ze ma nizke sebevedomi. Ale vubec nechapu,jak k tomu doslo. Od mimina, prakticky, ji chvalim, tleskala jsem… Nevim.. Zkusim to s temi ukoly:) a kolik je dceri?
To není chyba ve výchově, nepokazila jste ji - to je vrozená dispozice. Je to jako nešikovné, ale prostě se s tím nějak postupně musí naučit žít.