Věková hranice pro otěhotnění

Anonymní
7.6.21 14:11

Věková hranice pro otěhotnění

Ahoj vím, že to co se chci zeptat a co mě momentálně trápí, vnímáme každý jinak a že rozhodnout se musím sama, ale přesto sem svůj dotaz napíšu. Třeba se z toho alespoň vykecám :-)
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a vždycky jsem chtěla stihnout mít děti do pětatřiceti, protože jsem nechtěla být „stará máma“. No osud tomu chtěl tak, že jsem chvíli po vysoké porodila dvojčata, což mě na nějakou dobu z touhy po dalších dětech vyléčilo (předčasný porod, zdravotní komplikace jednoho z dětí a prostě celkově mazec péče o 2 děti naráz). Nicméně, když bylo klukům asi 5 let, začaly mi tikat biologické hodiny a já pomalu začala po benjamínkovi toužit. Moc bych chtěla zažít přirozený porod, kdy miminko držíte hned, jak vykoukne na svět a ne až druhý den v „akvárku“, jak to bylo u nás tenkrát :-( Skoro rok jsem pořád přemítala, jestli ano nebo ne, pak jsem to nadnesla manželovi a on hned ochotně souhlasil 8o Takže jsme přestali řešit ochranu. No jsou to dva roky a otěhotnět se mi nepodařilo (teda ne že bychom se o to nějak extrémně cíleně snažili, prostě jen sexujeme bez ochrany. Ale na jednu stranu je to trochu divné, protožepřed těmi skoro 9 roky jsem otěhotněla v podstatě hned). Na jednu stranu jsem už vlastně smířená s tím, že zůstaneme u dvou dětí, má to i své výhody - s klukama už se dá podnikat spousta věcí u kterých by mimino bylo svým způsobem přítěž. Navíc jsem letos oslavila tu „hraniční“ pětatřicítku… Jenže já si teď vlastně stará vůbec nepřipadám a ta touha po miminku tam stále ještě je. Jenže, co bude za patnáct, dvacet let? Budu mít sílu po padesátce řešit puberťáka? A tak teď stojím před rozhodnutím, zda tomu dál nechávat volný průběh (třeba se to už nepodaří vůbec, řešit to přes doktory nechci) anebo už se na to vyprdnout a říct manželovi, ať si opět začne dávat pozor?
Zajímají mě hlavně asi zkušenosti vás, co jste si pořídili mimčo 35+ s větším věkovým odstupem od starších dětí. Jak to zvládáte? Šly byste do toho znova?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
21497
7.6.21 14:22

No kdybych dítě v tomhle věku ještě chtěla, tak bych šla k tomu Dr a zjistila, jestli je vše OK, snažit se 2 roky je dost. To se taky můžete snažit dalších 10 a bez výsledku. :nevim: A zas nemáš tolik času, ale nechat tomu nějaký volný průběh, tak nejspíš budeš akorat nakonec zklamaná :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4897
7.6.21 15:04

Ahoj, nejsi stará, ale máš to prostě teď tak akorát, takže bys asi měla zařadit ovulační testy a zajít si na gyndu kvůli pořádnému utz a prohlídce… ono v 35 se otěhotňuje logicky hůř než ve 20…
naše vytoužená adopčátka přišla v mých 34, manžel 40 a on říká, že pro něj v hodině dvanácté.. nyní jsou to už pubošky a jsme zdraví a při síle, ale osobně bych dítě třeba kolem 40 jako žena už nechtěla… i tak jsem ve třídě skoro nejstarší mamka a manžel myslím věkem vede…
pokud se cítíš „nekompletní“, tak bych do toho rok dva „více šlápla“ a pokud se nezadaří, tak bych to brala tak, že tomu osud nechtěl,
do ivf bych ve tvé situaci nešla, bylo to nejhorší období mého života a ty nervy, kila, hormony apod. - se mi zvedá kufr jen si na to vzpomenu.. a je to přitom už spousta let..
tak držím palce :kytka: dítko oba chcete, takže nevidím problém, jen se prostě nesnažíte asi ve vhodný čas ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
757
7.6.21 15:13

Na tvém místě bych si udělala termín na gynekologii. Neříkáš třeba jak často vůbec sex probíhá, je možné že se prostě špatně strefujete do ovulace.
Prostě se nech prohlédnout, řekni že by jsi chtěla ještě jedno miminko atd.
Paní doktorka ti určitě pomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
850
7.6.21 15:17

V 19 jsem otěhotněla dalo by se říct skoro jen z pusy :lol: před 30 poprvé hned ale bylo to zamlklé a teď to trvalo půl roku a už jsem si říkala, jestli nezajít k doktoru jestli se něco nepokazilo na revizi,.. věkem se mění náš reprodukční systém a po dvou letech kdy se otěhotnět nepodařilo už bych to dávno řešila s doktorem, já si dávala limit rok a pak popř. hledat problém, my máme s partnerem hranici na dítě tu 30, dneska je normální mít dítě i dýl, ale jak říká on - nechceme na jejich maturáku vyvolávat otázku, jestli jsme rodiče, nebo prarodiče,… půlka starších rodičů řekne že to zvládá víc s klidem, druhá, že už na to nemá takový nervy jako dřív, takže si to musíš rozhodnout sama jak se na dítě cítíš, každopádně moje mamka se stejně starou kamarádkou se smáli, že mamce se narodilo vnouče a kamarádce dcera a nikdo divně nekoukal ani na jednu z nich, záleží opravdu jen na vás, jen zajděte co nejdřív k lékaři jestli jste oba v pořádku, protože pokud ne, může se to „snažení“ protáhnout na několik let a jako ženský ten limit přeci jen máme a jednou ta šance na dítě skončí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
525
7.6.21 15:24

V pětatřiceti bych třetí dítě neviděla jako problém. Dneska je to úplně normální věk i pro početí prvního. Osobně jsem měla limit do 35 první a do 40 případně druhé. To druhé teda u nás nejspíš nebude, ale člověk nikdy neví.

Je jasné, že před devíti lety pro tebe otěhotnění bylo snadnější. Z reprodukčního hlediska holt věk není jenom číslo. Dva roky snažení ještě můžou být normální, ale už je to dost na hraně. Podle mě to bude chtít nějakou dopomoc, zbytečně bych už neotálela.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2906
7.6.21 15:42

Já jsem chtěla být mladou maminou, ale jaksi jsem zavčasu nenašla vhodného tatínka, takže první dítě v 35 letech, druhé v 38 skoro v 39 letech. Jako připadala jsem si stará už při první dceři, ale momentálně chodí do druhé třídy a jsem věkově tak nějak v průměru s ostatními rodiči a kupodivu u syna ve školce taky. Já jsem si taky dala hranici na druhé do tý čtyřicítky. Jinak mamka měla mě a ségru (dvojčata) ve 22 letech a za 14 let měla bráchu. Bylo jí 36 let. Bráchovi bude letos 30 a bylo a je to s ním na pohodu, pubertu měl celkem v pohodě. Je fakt, že na něj nebyla mamka tak přísná, jako na nás, z toho plynuly neustále dohady mezi mnou a rodiči. Zhruba od těch 17 let, kdy bylo bráchovi 3 roky, jsem měla tendence ho vychovávat. Naši mi neustále říkali, že jsem ségra, ne rodič, ale já tam prostě ten rozdíl ve výchově viděla a děsně jsem se bála, aby brácha nespadl do nějaké party, nebo jinak nezklamal a neranil rodiče…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11101
7.6.21 16:05

Děti máš, tak co, bud se to povede a nebo ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
267
7.6.21 16:20

Ještě před pár lety jsem říkala, že po třicítce nerodím. Stihli jsme dvě děti do mých pětadvaceti a ještě páreček, tak jsem to měla uzavřený. Jenže loni mi bliklo, že bych ještě jednoho špunta chtěla. No, takže třetí budu mít už v třiceti pěti (o měsíc) a co je horší, tak mi je malýho líto, že zatímco starší sourozenci si spolu ukrutně vyhrály, tak teď bude mrňous sám, tak přemýšlím, jestli nezkusit ještě čtvrtý tak do dvou let. No, zatím to nechávám tak, že uvidím, jak se podaří porod a jakej mrňous bude. Podle toho se rozhodnu.
Ale chci říct, že plány se můžou změnit prakticky ze dne na den. A tyhle hranice a věkový limity bych asi neřešila. Zajdi si k doktorovi a začni se pídit, kde je problém. Třeba je to jenom nějaká blbina, která půjde snadno vyřešit a proč kvůli tomu nemít ještě jedno dítě, když ho chcete.
Držím palce, ať se zadaří a těšíš se z novýho mimča. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8997
7.6.21 16:33

Jj řekni manželovi ať si dává pozor, tak jsem teď nechtěně otehotnela ve 36 letech :pankac: :pankac: :pankac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 19:16
@Anonymní píše:
Ahoj vím, že to co se chci zeptat a co mě momentálně trápí, vnímáme každý jinak a že rozhodnout se musím sama, ale přesto sem svůj dotaz napíšu. Třeba se z toho alespoň vykecám :-)
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a vždycky jsem chtěla stihnout mít děti do pětatřiceti, protože jsem nechtěla být „stará máma“. No osud tomu chtěl tak, že jsem chvíli po vysoké porodila dvojčata, což mě na nějakou dobu z touhy po dalších dětech vyléčilo (předčasný porod, zdravotní komplikace jednoho z dětí a prostě celkově mazec péče o 2 děti naráz). Nicméně, když bylo klukům asi 5 let, začaly mi tikat biologické hodiny a já pomalu začala po benjamínkovi toužit. Moc bych chtěla zažít přirozený porod, kdy miminko držíte hned, jak vykoukne na svět a ne až druhý den v „akvárku“, jak to bylo u nás tenkrát :-( Skoro rok jsem pořád přemítala, jestli ano nebo ne, pak jsem to nadnesla manželovi a on hned ochotně souhlasil 8o Takže jsme přestali řešit ochranu. No jsou to dva roky a otěhotnět se mi nepodařilo (teda ne že bychom se o to nějak extrémně cíleně snažili, prostě jen sexujeme bez ochrany. Ale na jednu stranu je to trochu divné, protožepřed těmi skoro 9 roky jsem otěhotněla v podstatě hned). Na jednu stranu jsem už vlastně smířená s tím, že zůstaneme u dvou dětí, má to i své výhody - s klukama už se dá podnikat spousta věcí u kterých by mimino bylo svým způsobem přítěž. Navíc jsem letos oslavila tu „hraniční“ pětatřicítku… Jenže já si teď vlastně stará vůbec nepřipadám a ta touha po miminku tam stále ještě je. Jenže, co bude za patnáct, dvacet let? Budu mít sílu po padesátce řešit puberťáka? A tak teď stojím před rozhodnutím, zda tomu dál nechávat volný průběh (třeba se to už nepodaří vůbec, řešit to přes doktory nechci) anebo už se na to vyprdnout a říct manželovi, ať si opět začne dávat pozor?
Zajímají mě hlavně asi zkušenosti vás, co jste si pořídili mimčo 35+ s větším věkovým odstupem od starších dětí. Jak to zvládáte? Šly byste do toho znova?

Ve 35 letech je průměrná doba snažení okolo 18 měsíců, to ale neznamená, že se to někomu nemůže povést na první dobrou a někomu naopak vůbec.
Já otěhotnění ve 20 - na první dobrou, ve 22 - na první dobrou, ve 26 - na první dobrou, ve 30 - 4 cykly, ve 32 - 8 cyklů, spontánní potrat, dalších 6 cyklů než se povedlo nejmladší. Možná bychom chtěli ještě benjamínka. Bude mi 36 let. Pár cyklů snažení bez úspěchu. Kalendářně tak rok, fakticky asi 8 cyklů, ne každý cyklus jsme se správně sešli v plodných dnech, potom do toho ještě vlezl Covid muže a očkování nás obou. Necháme tomu volný průběh. Po doktorech určitě nikde lítat nebudeme. Jsem smířená i s tím, že už se to nemusí povést. Ty se rozhodni, jak to cítíš. Držím pěsti. Dva roky snažení mi nepřijde v tomto věku žádná hrůza. To, že někdo v 36 otěhotní na první dobrou, nic neznamená. Statistiky a varování gynekologů hovoří jasně. A děti už máš.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 22:23

Já to právě přes doktory řešit nechci, to vím na 100%. Nějaké hormonální stimulace, ivf apod.to by pro mě cesta nebyla. Buď se to povede přirozeně nebo ne, s tím jsem srovnaná. Spíš se teď ve mě pere, jestli to dál zkoušet anebo to prostě už rovnou zabalit. Jediné, nad čím vlastně trochu uvažuju je, že bych si nechala vyšetřit kostrč a nabrat krev, jestli tam je vše ok :nevim:
@PapeJ také mám právě o dost mladšího, dnes už dospělého sourozence - mamka ho měla v 37. Ze začátku mi to přišlo super, že s ním hodně omládla, ale teď už je ten věk prostě trochu znát :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
7.6.21 22:52
@Anonymní píše:
Já to právě přes doktory řešit nechci, to vím na 100%. Nějaké hormonální stimulace, ivf apod.to by pro mě cesta nebyla. Buď se to povede přirozeně nebo ne, s tím jsem srovnaná. Spíš se teď ve mě pere, jestli to dál zkoušet anebo to prostě už rovnou zabalit. Jediné, nad čím vlastně trochu uvažuju je, že bych si nechala vyšetřit kostrč a nabrat krev, jestli tam je vše ok :nevim:
@PapeJ také mám právě o dost mladšího, dnes už dospělého sourozence - mamka ho měla v 37. Ze začátku mi to přišlo super, že s ním hodně omládla, ale teď už je ten věk prostě trochu znát :nevim:

To musíš vědět sama :kytka: Jde přece normálně žít a zároveň se snažit o dítě :nevim: Pro mě je ta maximální věková hranice 40 let.
Tomu, že by se případně mohlo povést, nic nepodrizuji. Dokonce mám rozjednanou novou práci. Už mám za sebou spontánní potrat a vím, že tyto věci nejdou naplánovat. Co bude, bude :kytka: Řešila bych to, až by to přišlo.

  • Citovat
  • Nahlásit
343
7.6.21 22:56

@Anonymní píše:
Ahoj vím, že to co se chci zeptat a co mě momentálně trápí, vnímáme každý jinak a že rozhodnout se musím sama, ale přesto sem svůj dotaz napíšu. Třeba se z toho alespoň vykecám :-)
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a vždycky jsem chtěla stihnout mít děti do pětatřiceti, protože jsem nechtěla být „stará máma“. No osud tomu chtěl tak, že jsem chvíli po vysoké porodila dvojčata, což mě na nějakou dobu z touhy po dalších dětech vyléčilo (předčasný porod, zdravotní komplikace jednoho z dětí a prostě celkově mazec péče o 2 děti naráz). Nicméně, když bylo klukům asi 5 let, začaly mi tikat biologické hodiny a já pomalu začala po benjamínkovi toužit. Moc bych chtěla zažít přirozený porod, kdy miminko držíte hned, jak vykoukne na svět a ne až druhý den v „akvárku“, jak to bylo u nás tenkrát :-( Skoro rok jsem pořád přemítala, jestli ano nebo ne, pak jsem to nadnesla manželovi a on hned ochotně souhlasil 8o Takže jsme přestali řešit ochranu. No jsou to dva roky a otěhotnět se mi nepodařilo (teda ne že bychom se o to nějak extrémně cíleně snažili, prostě jen sexujeme bez ochrany. Ale na jednu stranu je to trochu divné, protožepřed těmi skoro 9 roky jsem otěhotněla v podstatě hned). Na jednu stranu jsem už vlastně smířená s tím, že zůstaneme u dvou dětí, má to i své výhody - s klukama už se dá podnikat spousta věcí u kterých by mimino bylo svým způsobem přítěž. Navíc jsem letos oslavila tu „hraniční“ pětatřicítku… Jenže já si teď vlastně stará vůbec nepřipadám a ta touha po miminku tam stále ještě je. Jenže, co bude za patnáct, dvacet let? Budu mít sílu po padesátce řešit puberťáka? A tak teď stojím před rozhodnutím, zda tomu dál nechávat volný průběh (třeba se to už nepodaří vůbec, řešit to přes doktory nechci) anebo už se na to vyprdnout a říct manželovi, ať si opět začne dávat pozor?
Zajímají mě hlavně asi zkušenosti vás, co jste si pořídili mimčo 35+ s větším věkovým odstupem od starších dětí. Jak to zvládáte? Šly byste do toho znova?

První v 29, druhý se narodilo těsně před 35… vše z prvního cyklu. Klidně bych do 40 stihla třetí, ale nechci, dvě stačí bohatě. Takze za mě do 40 je to ok.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5250
7.6.21 23:02
@Anonymní píše:
Ve 35 letech je průměrná doba snažení okolo 18 měsíců, to ale neznamená, že se to někomu nemůže povést na první dobrou a někomu naopak vůbec.

A to máš odkud? I když je to už několikáté těhotenství? Tomu fakt nevěřím. Možná u prvorodičky. Jinak mám kolem sebe hodně, ale opravdu hodně kamarádek, co otěhotněly ve věku 35 -45, dost často neplánovaně a fakt na první dobrou, včetně mě, i když u mě to bylo ve 37 plánovaně.
Ale že by tak široká bublina, kde to šlo úplně bez problémů? 8o
U všech teda několikáté těhotenství, ale těm 18 měsícům snažení se mi fakt nechce věřit, že by to někde bylo statisticky prokázané.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat