Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@peta81 Mladší je listopad a do školky jde od října. Ale netlačím na to, budu do 4. roku s ní doma. Jinak jim to neublíží, kontakty navážou pak v zařízení. Hodně je o povahových rysech. Bude to ok ![]()
@LLenule111 píše:
Náš kluk 2r. taky nechodí mezi žádné děti, bydlíme na vesnici a já tu dobře nikoho neznám jako kamarádku nebo tak.. Tak máme zahradu, písek, houpačku..na narozky dostal tatru, křídy a sekačku na trávu, tak se mu snažím věnovat a on se nachvilku zabaví. Ale děti jsou hold děti..bratranci jsou 4 roky a když jsou spolu, tak jde vidět že si opravdu rozumí.
presne tahle jsem to myslela
taky mame na zakrade piskoviste, houpačku, motorky, kolo, sekacku, kolecko…kluk se hodne zabavi i když ‚pomaha‘ tatovi v dilne, na zahrade, sekaji spolu…
a celkove ten pobyt v prirode je pro deti super, to jednoznacne. nejde mi primarne o nejake pitome herny, ale o to, ze tam jsou deti. nekdy mam proste vycitky, ze kluka (porad mluvim o jednom, ale brzy uz povyroste i ten mensi) obíráme o zážitky s jinými dětmi. když se vidi s bratrancem, behaji spolu, honi se, smejou… bohužel bydli daleko. no, stejne s tim nic neudelam, občas nekam vyrazime a skolka to snad pak srovna. jen jsem chtěla vedet jake jsou vase zkusenosti, dik.
No, já jsem vyrostla na samotě, kde děti nebyly vůbec žádný. V létě se tam sjížděli chalupáři, tak to jo, to se tam nějaký vyskytovaly. Že bych trpěla nedostatkem nějakých aktivit nebo tak nějak, to asi ne. Ale projevilo se to i ve školce, když sem tam začala chodit. Děti s okolních vesnic už tam tenkrát nastupovaly v nějakých větších nebo menších partičkách a znaly se a já tam teda neznala nikoho. Teda někoho jo, moji sestřenici, ale možná bych byla radši, kdyby tam nebyla. Moc snadný pro mě ten nástup mezi ty děcka nebyl no. Ale to taky záleží, jaký děti se v tom kolektivu sejdou.
Já vyrůstala doslova na samotě u lesa, jen s našima a zvířaty. A žádný asociál ze mě není
Naopak, já to vnímám velmi pozitivně, ale samozřejmě záleží na povaze jako takové. Už jsem sice léta v Praze, ale i díky tomuhle dětství pro mě není problém zabavit se sama, najít si sama činnost, která mě bude bavit, a nehroutit se, když jsem třeba dva týdny sama (manžel pracovně pryč). Vždycky jsem byla pak kamarádská, školka, škola, vše v pohodě. Nehrotila bych to ![]()
Já myslím, že je to naprosto v pořádku. Dětem to neublíží, jedou si svůj domácí režim, nevidím v tom problém. Moje děti to mají stejně. Sice bydlíme ve 30tis. městě, je tu všechno, na co si vzpomeneš. Starší (5let) chodí do školky jen na dopoledne, výjimečně tam spí. Chodí sice třetím rokem, ale popravdě prvího roku chodila jen dva měsíce, čekala jsem miminko a nemohla s ní lítat do školky
musela jsem ležet. A loni zas chodila jen jedno pololetí měla ošklivý úraz, tak se to oddálilo. Letos chodí celý rok a myslím, že kontakt s dětma tam, jí stačí. Doma má dvouletého brášku a tak si vystačí spolu, s jinými dětmi se stýkáme sporadicky, do žádných dětských center nechodíme. Stýkají se na občasných návštěvách kamarádů a s se synovcem jednou za měsíc
problém v tom nevidím, svět našich dětí je já, tatínek, babička a děda, pes a kočka
zahrady, naše i našich. Tam mají vše. Moji rodiče bydlí o dvě ulice vedle, jsme s nima v denním kontaktu, děda je pro naše děti Bůh
a přes to vlak nejede, často ho sebou musím naložit, i když jedu nakoupit, aby děti měly svého „Dědíka“. Jinak dcera letos poprvé chodí na tancování do DDM.
Nemyslím si, že tvým dětem je na vsi zle, myslím, že je jim tam moc dobře, udělají si svůj svět a po celý život už budou vnímat, jak krásný je žít někde chvilku v klidu.
Myslím, že když sjou děti dvě, tak žádné následky. Myslím, že ani jedno dítě.. ale je pravda, že některé děti- vlastní zkušenost a zkušenost kamarádky, se pak hůř začleňují, ale je to záležitost pár měsíců, např. školka..
třea moje sestřenice bydlí u Prahy v moderní zástavbě a tam nic taky neni jenom ulice plné spíš zbohatlíků s většmími dětmi a nebo bez dětí.. Taky mi říkala, že její kluk, vidí dítě snad jednou za 14 dní, že tam nic neni. ani hřiště - zatím..
@Janasas
Segra taky žije u Prahy, v nové zástavbě bytu a říká opak asi teda měli štěstí na vyber bydliste. Stačí vyjít na hřiště to tam mají a tam je odpoledne plno decek. Říká, že ve většině těch bytu buď už mají aspoň jedno nebo čekají dítě. Že teď je tam velký porodni boom
.
Já jsem taky tak bohužel vyrostla a mě to zničilo dětství. Co naplat, že jsem měla více sourozenců. Dodnes to vnímám jako křivdu a moji sourozenci taky. V 15 jsme se všichni rozprchli do civilizace a teď žijeme každý někde jinde - ale ve městě. Vídáme se několikrát do roka, to je ale dáno situací, studiem, prací, rodinami atd. Hlavně vzdáleností. Záviděla jsem spolužákům z menšího města, kam jsem dojížděla do školy, jejich normální život. Záviděla jsem kamarádům z většího města, kam jsem jezdívala k babičce na víkendy a prázdniny, jejich normální život. Záviděla jsem svým sestřenicím, bratrancům, kteří si mohli i přes týden něco plánovat, já jsem byla závislá na tom, kdy tam zase přijedeme nebo později já sama.
Kdy dát dítě do školky je podle mě úplně odlišný problém. Taky jsem pro klidné dětství v kruhu rodinném, klidně do 4 let i déle, pokud je to možné. Ale to se nerovná být hermeticky uzavřená doma jen s matkou a sourozencem, tam kde lišky dávají dobrou noc.My bydlíme v centru většího města, vše máme na dosah ruky, moje čtyřleté dítě do školky zatím nechodí, ale mezi dětmi je denně - na hřištích, i v zimě několikrát do týdne.
To, jak takový život vaše děti přijmou, záleží podle mě na tom, jak jim nastavíte možnosti v budoucnu. Pokud žijete skutečně v prdelce světa, předpokládám, že do školy budou dojíždět jinam, není tam dobré dopravní spojení, v podstatě jen v závislosti na školním vyučování, budou chtít chodit do kroužku, jezdit za kamarády, na různé aktivity, kterým spoje budou šumák. Záleží, jestli budete mít dvě auta v rodině, budete ochotni a schopni je kamkoliv dovézt. To právě naši schopni nebyli - otec v práci autem, pracoval na směny a matka neřidič, tím pádem jsme neměli vůbec žádnou možnost jezdit na kroužky v místě školy, většina kroužků začíná odpoledne, nejel by spoj zpět, nehledě na to, že v zimě je už tma, to nás samotné naši nechtěli pustit. Podle mě toto nezávisí na povaze dítěte, ta by se projevila tak i tak v ruchu velkoměsta. Zakladatelka položila dobrou otázku a podle mě si dost dobře uvědomuje, jak to děti mohou v budoucnu vnímat. Jen některé odpovídající to zaměnili za klidné dětství bez kolektivu hned ve 3 letech, pokud to není nutné. S tím souhlasím taky, ale někde v horní dolní sama s dětmi bych uvázaná být nechtěla.
Kdyby naši byli mobilnější a ochotnější náš vozit do kroužků a ke kamarádům, asi bych to jako takovou trágu nebrala.Ale co bych dala tenkrát za to bydlet v tom malém městečku, kde byla škola, zdravotní středisko, kulturák, DDM a ZUŠ. My jsme byli prakticky odstřižení. Teď v té obci je tak všehovšudy 8 dětí školního věku, kdo mohl, se rozutekl pryč. Když jsem byla dítě, tak tam vrstevníci byli.Ale mě ta hermeticky uzavřená parta nebavila, chtěla jsem si vybírat kamarády podle toho, s kým si rozumím(třeba ze třídy, ale bydleli jinde),ne mezi těmi, co žijí v obci. Jestli mi rozumíte. Naši jsou tam sami, protože všichni máme své životy, svůj program a nejede tam ani blbý autobus o víkendu tam a zpět v příhodnou dobu, abychom za nimi mohli otočkou zajet. Dobře jim tak, tenkrát jim rodina říkala, ať si dům koupí někde jinde.
@Kelsey ono to je jako rodinné domu někde okolí RUdné, Zbuzan nebo tak nějak, a opravdu tam nemají nic.. Nebo teda, říkala, že snad potkala jednu maminku, za celou dobu- 3 let co tam bydlí, že vozí kočárek..
Teď čeka mimčo, tak říkala, že nějaké vyjezdy do Prahy do center pro ni končí