Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vlčí dítě - syn absolutně neposlechne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
dada1511
25.7.13 23:42
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.13 23:48
@dada1511 No, to určitě. Já jen pro pořádek doplním, že psycholožku jsem kontaktovala poté, kdy jsem si fakt myslela, že se mi malá ze dne na den zbláznila.
Ne proto, že jsem měla pocit, že malá něco neumí v porovnání s ostatními. Při té příležitosti jsem se dostali i ke spaní s námi v posteli, ale jak už jsem se zmiňovala, tam to bude ořech, poněvadž nám to zkomplikovala nemocnice, kdy do té doby spala od 9ti měsíců sama v posteli a po jejím druhém roce nastal ta hospitalizace.
- Citovat
- Upravit
dada1511
26.7.13 00:20
Tak po té hospitalizaci to je jasné, že chce spát s tebou, chce mít jistotu a pocit bezpečí. Tím se vám to vše narušilo. Syn jak jsem psala, jak byl vzorný u té zubařky, tak teď jsme byli po půl roce znovu, a pokousal ji, řval, já ho držela v „kleštích“spocený byl, skoro se poblil vzteky - jenže 14 dní před tím, mu šili na pohotovosti čelo…,takže řval, jen jak viděl ordinaci. Takže to jsou situace, které člověk musí chápat a vnímat, a mít holt trpělivost, nic jiného nezbývá.
- Citovat
- Upravit
26.7.13 08:05
@Gladys píše:
hustýtak to to s tou řečí nebude tak špatný, to by první v jeho věku nedal
Básničku se naučil až teď ve 4letech. Ale on začal i třeba na odrážedle jezdit až ve 3letech, společně s druhým
Glady, já byla taky taková zabržděná jako tvůj první, moje sestra je o 2r mladší a 50% věcí uměla ještě předemnou, od toho roka a půl suvereně…a krom toho že ona má 2 VŠ a já ne, jsme na tom uplně stejně, takže bych se neděsila, jsem vdaná, mám dítě a štěstí a nic mi nechybí, práci dobrou, kariéru v normě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.13 10:09
@dada1511 píše:
A opravdu, nejde hned všeho nechat, a na jeho dupnutí se soustředit jen na něj, a něco co se mu v té chvíli v jeho hlavince vylíhlo. To by pak opravdu rodič skákal, jak si dítě hvízdne.
To samozřejmě netvrdím. Mluvím o stavu, který už nějakou dobu trvá. Zakladatelka taky nepřišla s tím, že si neví rady s jednou situací, ale s nějakou dobu trvajícím stavem, kterému nerozumí, chce ho pochopit a možná se ho bojí.
Nechtěla jsem se tě dotknout, ale prostě mi vadí přístup těch rodičů (kvůli jejich dětem), kteří si jedou po své ose, zlobení je podle nich jen projev toho, že má dítě pitomou náladu nebo „takovu povahu“ a ani je nenapane zapřemýšlet, jestli za tím, že ho dítě dlouhodobě neposlouchá, nemůže být něco hlubšího.
Znám pár dětí, kteří mají diagnózu „hyperaktivní“ a rodiče se za to jen schovávají místo, aby se snažili vymezit hranice. Vím, že u některých dětí je to fakt vysilující a že je vždycky snazší rezignovat a mávnout rukou „on takový je“, než se snažit zjistit, proč tomu tak je, případně s tím něco dělat.
Mmch mezi těmi „hyperaktivními“ dětmi znám i takové, které ty hranice mají a respektují, protože je rodiče prostě nastavili, trvají na nich a hyperaktivitu dítěte přesměrovávají bezpečným směrem, takže pak jejich potomek například neubližuje druhým. Jenže je to práce a fuška a je mi jasné, že ne každý rodič je ochoten do toho jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.13 10:14
@dada1511 píše:
Dítě si svoje tempo určí samo, ano, jde ho navést, ale né na povel, kdy já si myslím, že už by něco umět mělo, protože ti ostatní jsou na tom úplně někde jinde
Souhlas, ale když mě dítě dlouhodobě neposlouchá, neměla bych si říct, že je to jen období a že z toho vyroste (jak si můžu být jistá?), ale podle mě je správné pochybovat a přemýšlet, co za tím může být a jestli v tom můžu sehrát nějakou roli.
Jen pro úplnost: nemyslím si, že bys byla z těch matek, o kterých tu píšu, protože je vidět, že o svých dětech přemýšlíš a že je znáš. A to se právě o mnohých rodičích říct nedá. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dada1511
26.7.13 10:21
Já zas souhlasím s tímto :
Znám pár lidí, kteří mají diagnózu „hyperaktivní“ a rodiče se za to jen schovávají místo, aby se snažili vymezit hranice. Vím, že u některých dětí je to fakt vysilující a že je vždycky snazší rezignovat a mávnout rukou „on takový je“, než se snažit zjistit, proč tomu tak je, případně s tím něco dělat.
Ještě si budem klepat po ramenou 
, bo mě okolí vnucovalo, že malej je hyper, a že si mám zajít za psycholožkou, a že to pro něj bude lepší s tím papírem ve školce. Jsem na to úplně alergická 
Já vím, že hyperaktivní není, jen je hodně živý, a na to, aby se něco účelně učil, když to sám nepotřebuje prostě nemá čas, a to je dost rozdíl. Moje kamarádka dítě s hyper měla, to byl mazec,,a ti ostatní se na to odvolávají, aby od okolí dostali pochopení, místo pohoršení nad benevolentnější výchovou, která jim samotným vyhovuje, než pravidelná důslednost.
- Citovat
- Upravit
dada1511
26.7.13 10:29
Jinak mě třeba ke štěstí stačí, že jsem ho tento týden naučila odpovědět na otázku Kolik je ti roků?? tak řekne třííííííí, sice ukazuje dva, ale to nevadí A samovolně začal při houpání na houpačce opakovat básničku. Sice už ji poslouchá půl roku, a snaha o opakování přišla až teď, ale přišla. Takže já jsem pro nenásilné učení, než účelné. Sice to chce čas a trpělivost, ale ovoce se dostaví
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Mě zas příjde, že někteří to až moc prožívají
Dítě si svoje tempo určí samo, ano, jde ho navést, ale né na povel, kdy já si myslím, že už by něco umět mělo, protože ti ostatní jsou na tom úplně někde jinde 
.