Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tak syn byl taky pomalejší a měl hypotonii trupu, přetočil se poprvé na půl roce, plazil se v 9 měsících, začal se stavět v 11 měsících a samostatně seděl až na roce. Chodil sám na 16 měsících.
Zašla jsem s ním k neuroložce a cvičili jsme Vojtovku, ale když začal obcházet nábytek, tak už mi to přišlo zbytečné, neuroložka by nás nechala cvičit snad do 18 let. Změnila jsem neurologa a ten se divil, proč cvičit, takže názory se taky leckdy liší.
Zkus někam zajít a uvidíš…
Pokud nemá opravdu nějakou vážnější hypotonii, tak bych ho asi ještě nechala… Syn se začal plazit právě v deseti měsících, spíš skoro v 11… Všemožně bych se snažila mu ten pohyb ukázat, co nejvíc ho motivovat, možná i tu kostičku do trička, aby ho to nutilo. Pak bych možná zvolila ještě jiné cvičení, třeba Bobatha.
Doktorka na to nic neříkala, že jsme přestali, navíc jsme jí zrovna v té době změnili, ta druhá je tolerantní a když jsem jí vysvětlila své důvody, tak to i schválila. Jen říkala hodně motivovat k pohybu.
ahoj zkoušela jsi malý míč asi průměr 26 cm a na ten ho položit bříškem? Válet s ním z jedné strany ny druhou a doředu? Neboj on to zvládne jenom si jede podle svého a nehleď na doktory co říkají oni mají jenom ty své tbulky.Každé dítě je jiné. Pokud necvičíte na tom míčku zkus uvidíš a ono mu to pomůže a trochu ho tím i postrčíš a on si uvědomí,co má dělat. držím pěstě
Já jsem se rozhodla, že to ukončíme, on to všechno dožene, i když to asi bude trvat, dožene to, dělá pokroky i bez cvičení, jde to pomalu, ale mě to nevadí, nebudu ho nutit, není tabulkovej, s tím nic neudělám. Jinak si myslím, že je v pořádku. Kdyby neměl jako miminko predilekci hlavičky, tak by bylo všechno ok, jenže jsme s tím začali jezdit na rehabilitace a tak se jim to nezdálo a vymysleli si další věci, ale myslím si, že to cvičení nepotřebuje. Takže teď zas řeším, jak to ukončit, jak říct sestře na RHB, že už prostě cvičit nebudeme, mám z toho celkem strach
Máte s tím někdo zkušenost?
nemusíš se jí zodpovídat ty jsi matka a víš co je pro něho nejlepší. Jenom si to srovnej v hlavě,abys pak nelitovala a na tabulky se vy.....,každé dítě je jiné,jenom ho směruj a uvidíšmvše bude vpořádku. držím vám oběma pěstě
Ahoj maminky, potřebuji asi trochu povzbudit.. Cvičím se synáčkem tři týdny Vojtovku a je mi z toho na nic.. Synáček je strašně pohodový miminko, má tři měsíce, pláče jen když má hlad nebo je unavenej, krásně spinká, komunikuje s náma, hraje si, prostě zlaté pohodové dítě! Jen se vyvíjí asymetricky a preferuje jednu stranu a moc neumí pást koníčky. Vím, že mu cvičením neubližuju, nebolí ho to (po cvičení hned přestane plakat, kdyby ho to bolelo, plakal by dál) vím, že je to pro jeho dobro, ale mně dělá zle to pomyšlení, že na něj musím čtyřikrát denně nastoupit a on bude plakat. Nevěřím řečem o traumatizování dětí cvičením, ale stejně mi to moc dobře na nervy nedělá. Manžel to neřeší, není takovej cíťa jako já, je to pro synáčkovo dobro, tak je to podle něj to nejlepší, co můžeme dělat. S tím souhlasím, ale stejně.. Chápete mě?
Děkuju za postřehy a rady jak cvičíte a zvládáte to Vy ![]()
Příspěvek upraven 19.04.13 v 16:13
Chapu te
My cvicily uz jako starsi…mala byla hrozne protivna a uplakana, chtela se plazit a neslo to, Vojtovka nam. strasne pomohla i moje holcicce…najednou se rozpohybovala a takovou radost z toho mela, ze to za ten.krik stalo. Jo a pak se to cviceni lumpajzlice naucila sabotovat, ze jsme musely s rehabilitacni vymyslet ruzny figle nez jas ta mala zase prechytracila. Nakonec jsem s ni cvicila rada, ke konci uz ani neplakala diky Vojtovce jsme zacaly tapkat skoro ve dvou letech. Kdo vi jak.by to bylo kdybychom necvicily ![]()
@Lemuska To je hodně pozitivní reakce, děkuju za ni
my byli právě dneska na cvičení, chodíme každý týden a vždycky se dozvím, že dělám něco špatně. Nejsou to nějaké šílené chyby, ale stejně.. Měla jsem třeba radost, že Toník u jednoho cviku nebrečí, pak na něj nastoupila terapeutka a to byl řev ![]()
Já vím, že Vojtovka je účinná, pořád se tím uklidňuju, že už pomohla tolika dětem v pohybovém vývoji, tak snad pomůže i nám ![]()
@Lizzi i já tě chápu. Taky jsem měla první holčičku hrozně usměvavou a přesto prostě nezbývalo nic jiného, než s ní vojtovku cvičit.
Na 3 měsících držela hlavičku jak měsíční miminko, hlavičku stáčela pořád k jedné straně, že pak už měla i slehlou hlavičku, i když jsem si samozřejmě vypodkládala. Nakonec se přišlo na to, že má celkově oslabené svalstvo kvůli problémům u porodu. Díky vojtovce udělala obrovské pokroky, stačily nám 3 měsíce cvičení, to se pak už začínala i houpat na kolínkách. První samostatné krůčky nám předvedla na 10 měsících. Takže já opravdu nedám na vojtovku dopustit ![]()
Moc dobře vím, že to není nejlehčí, ale opravdu si opakuj, že pro něj děláš dobrou věc
. Ano, sice by se taky všechno naučil jako ostatní, ale třeba později, asymetrie by mu dělala problémy a pak by se to někde mohlo i někdy v budoucnu ukázat, že by ho bolely zádíčka a podobně…
Naše holčička ještě i dneska (na 4 letech) fyzicky předčí i mnohé starší děti, opravdu výsledky vojtovky jsou znát ![]()
@amazonka1 píše:
@Lizzi i já tě chápu. Taky jsem měla první holčičku hrozně usměvavou a přesto prostě nezbývalo nic jiného, než s ní vojtovku cvičit.
Na 3 měsících držela hlavičku jak měsíční miminko, hlavičku stáčela pořád k jedné straně, že pak už měla i slehlou hlavičku, i když jsem si samozřejmě vypodkládala. Nakonec se přišlo na to, že má celkově oslabené svalstvo kvůli problémům u porodu. Díky vojtovce udělala obrovské pokroky, stačily nám 3 měsíce cvičení, to se pak už začínala i houpat na kolínkách. První samostatné krůčky nám předvedla na 10 měsících. Takže já opravdu nedám na vojtovku dopustit
Moc dobře vím, že to není nejlehčí, ale opravdu si opakuj, že pro něj děláš dobrou věc. Ano, sice by se taky všechno naučil jako ostatní, ale třeba později, asymetrie by mu dělala problémy a pak by se to někde mohlo i někdy v budoucnu ukázat, že by ho bolely zádíčka a podobně…
Naše holčička ještě i dneska (na 4 letech) fyzicky předčí i mnohé starší děti, opravdu výsledky vojtovky jsou znát
No vidíš já cvičila s dcerou dva roky 4-5× denně, ono to zabírá na někoho pomaleji.
Teď cvičím s mladší zas a mám stoho husinu.
Starší si to vůbec nepamatuje, ale byly to muka nějaký čas jsem neměla sílu cvičit a musela jsem přestat. Dívala jsem se na spící, hrající dítě a říkala jsem si teď jí mám jít trápit. A je to tu u druhé dcery zas. Dnes jsem byla na RHB a máme tři cviky, které umím dobře, ale začínám cítit zas ten odpor.
Budu asi trošku drsná, ale napíšu ti jak to vidím zpětně já
cvičila jsem s oběma dětma a jsem za to ráda - klouček byl lehce hypotonický, dcerka zase měla rozhozenou motoriku horní a dolní části těla - měla slabé svaly na bříšku a nohách - v důsledku nošení peřinky na kyčle.
Obě děti měly sklon vynechat lezení, u syna byl sklon k záklonům - naštěstí mám skvělou doktorku a ta mě na vojtovku poslala, narazila jsem i na perfektní fyzioterapeutku - jiní doktoři by nad tím mávli rukou…
obě mi výhody cvičení i princip na kterém to funguje vysvětlily - takže i když jsem ze začátku z toho byla špatná jako ty, tak jsem se rychle sebrala - řekla jsem si že to dítě není žádný chudáček, kterého cvičením týrám - ale že má štěstí, že mu můžu cvičením pomoct - i když je ještě maličký a nemůže pochopit proč to dělám.
Pro dítě to není žádné trápení, žádná bolest žádné trauma - jen je mu to nepříjemné, není to bolestivé. Prostě nedobrovolná posilovna. U dětí je pláč přirozená věc - nemají jiný způsob jak vyjádřit nevoli. A za sebe mohu říct, že pokud vím, že je pro dítě neco dobré, tak to pro něj udělám, protože by mi v budoucnu mohlo třeba i vyčítat že jsem to neudělala.
- to cvičení je neuvěřitelně prospěšné…ale je vidět že tomu moc nevěříš a nechápeš přínos, který to pro dítě má. takové ty řeči o tom že je líný po tobě atd…na to se vybodni- chceš pro něj přece to nejlepší, tak se trochu kousni
Neděláš to pro sebe ale pro něj. Tím cvičením můžeš zabránit tomu aby měl v budoucnu křivý záda a slabý svaly na břiše (což by ho potrápilo v budoucnu daleko víc než to že si jako miminko párkrát popláče), bude třeba chodit ohnutý, shrbený
Lezení je velmi důležité - dítě u toho posílí všechny svaly - a pokud ho dítě vynechá, tak mu právě ta pevnost svalů může chybět a zadělá si na potíže na celý život ano je pravda že ho hodně dětí vynechá - ale taky je pravda že většinu populace trápí problémy s páteří…
Pokud budete cvičit poctivě, tak to ponese rychlé výsledky - obě děti se mi po svičení rychle rozlezly - bylo vidět pevnější záda i břicho
Hlavně s miminem se rehabilituje líp než pak nutit k rehabilitačnímu cvičení puberťáka se skoliozou ![]()
Pokud bys byla z Prahy, mohu doporučit fajn fyziterapeutku
Měj se pěkně a hlavu vzhůru ![]()
Ahoj, i já tě chápu, je to měsíc co jsme byli poprvé na rehabilitaci. takovej lítostivej pláč jsem u syna ještě nezažila. doma jsem pak brečela s ním. strašný. neměla jsem na to s ním cvičit 3-4× denně. tak jsem to flákala. cvičila tak 1-2×. samozřejmě po 3 týdnech nebyly vidět žádné pokroky. Rehabilitační jsem se přiznala, dostala jsem přednášku. a minulý týden jsem se do toho opřela a začla jsem cvičit,,aspoň,, 3×. a po týdnu je vidět zlepšení. nakoplo mě to. Syn, byl v břiše celou dobu v jedné poloze, takže taky preferoval jednu stranu, navíc měl pořád zvedlé pravé ramínko při pasení koníků, pravou ruku celkově slabší, a stočenej do,,rohlíku,,. to zlepšení po týdnu cvičení, je opravdu vidět. a nějak jsem se proti pláči obrnila. přestala jsem se na něj při cvičení soustředit, ale pozoruju reakci těla na ty cviky. abych věděla, že to dělám dobře.
@Lizzi píše:
@Lemuska To je hodně pozitivní reakce, děkuju za nimy byli právě dneska na cvičení, chodíme každý týden a vždycky se dozvím, že dělám něco špatně. Nejsou to nějaké šílené chyby, ale stejně.. Měla jsem třeba radost, že Toník u jednoho cviku nebrečí, pak na něj nastoupila terapeutka a to byl řev
Já vím, že Vojtovka je účinná, pořád se tím uklidňuju, že už pomohla tolika dětem v pohybovém vývoji, tak snad pomůže i nám
Lizzy - to je normální - mě trvalo hrozně dlouho než jsem se naučila cvičit to správně - fyzioterapeutka mi některé cviky i několikrát upravovala, abych je byla schopná zacvičit dobře
i jsem si říkala jestli jsem snad takový blb, že nejsem chopná si zapamatovat kde ty body mačkat, že je to přeci jednocuché - ale chce to cit. držím palce ![]()
@Blanka S píše:
No vidíš já cvičila s dcerou dva roky 4-5× denně, ono to zabírá na někoho pomaleji.
Teď cvičím s mladší zas a mám stoho husinu.Starší si to vůbec nepamatuje, ale byly to muka nějaký čas jsem neměla sílu cvičit a musela jsem přestat. Dívala jsem se na spící, hrající dítě a říkala jsem si teď jí mám jít trápit. A je to tu u druhé dcery zas. Dnes jsem byla na RHB a máme tři cviky, které umím dobře, ale začínám cítit zas ten odpor.
já si totiž myslím, že strašně moc záleží na fyzioterapeutce (případně neurologovi, který o cvičení rozhodne) a samozřejmě i na důvodu, proč se cvičí. Nemyslím si tedy, že na všechno je vojtovka vhodná, holt někdy prostě je jiné cvičení mnohem účinější…
My máme rehabku skvělou, ta paní velice dobře ví, co dělá… když mi něco nešlo, nezabíralo, řekla fajn, uděláme to jinak a to fungovalo.
U druhýho dítěte nám vojtovka taky nijak moc extra nepomáhala, ano, zpevnil se, ale to bylo tak všechno. Tak mi ukázala pár cviků z Bobatha a pár motivačních her a výsledky to mělo mnohem větší. Prostě on potřeboval hlavně motivaci, jak bych s ním cvičila „silou“, tak se akorát šprajcoval…
Ale jsou samozřejmě případy, kdy je vojtovka nenahraditelná, to rozhodně. Jak už jsem psala výš…
A ten trik je dobrý, to vyzkouším, děkuji za tip