Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Všem pro zasmání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.2.12 23:24
Macík74 píše:
ještě chodil mail kdy manžel pozval svého šéfa a jak se vše semlelo.. nemáte to někdo? to bylo taky božííííí
jak ta maželka uklízela…vařila.. a dávala si záležet.. nakonec se to tak semlelo, že se spletla a tomu šéfovi naklafala oběd.. víte co myslím??
To tu kdysi kolovalo a nemělo to chybu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:37
MUFICE píše:Macík74 píše:To tu kdysi kolovalo a nemělo to chybu
ještě chodil mail kdy manžel pozval svého šéfa a jak se vše semlelo.. nemáte to někdo? to bylo taky božííííí
jak ta maželka uklízela…vařila.. a dávala si záležet.. nakonec se to tak semlelo, že se spletla a tomu šéfovi naklafala oběd.. víte co myslím??
Jo joo, debatu jsem založila já, ohledně zdrobnělin a kdosi to tam přispěl, tuším hned na 2. stránce.
https://www.emimino.cz/…ikaci-76915/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:39
Davdan píše:MUFICE píše:Jo joo, debatu jsem založila já, ohledně zdrobnělin a kdosi to tam přispěl, tuším hned na 2. stránce.Macík74 píše:To tu kdysi kolovalo a nemělo to chybu
ještě chodil mail kdy manžel pozval svého šéfa a jak se vše semlelo.. nemáte to někdo? to bylo taky božííííí
jak ta maželka uklízela…vařila.. a dávala si záležet.. nakonec se to tak semlelo, že se spletla a tomu šéfovi naklafala oběd.. víte co myslím??
https://www.emimino.cz/…ikaci-76915/
Díky 
Dovolím si to sem nakopírovat, at se i ostatní pobaví
Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje. Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po… poledn zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se chtěla vytáhnout… Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozvalu dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a vdomnění, že je to manžel, houkla přes rameno: „Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu.“ Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel,ale starší elegantní pán v obleku. „Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela.“ Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jak rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu,
a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal. Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo,bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu „Nejvyššímu“, byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda,
odmítl. Tou polévkovou lžící tu „šlichtu“ snědl a ještě zdvořile poděkoval Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela. Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle: „Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda
mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání asi abych paní domu neupatlal ubrus – polívkovou lžíci – nejspíš abych si příborem neublížil – a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!“ Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby – když u nás obědvali neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi, už jsem velkej dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od dveří řvali: „Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!“ Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:42
Petra8a píše:
Zrovna předevčírem telefonát od manžela: Stojím u regálu a nemají tady tu šlehačku 12%. Jenom nějakou smetanu v kelímku.
to se mi taky stalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:43
Teda už jsem to kdysi četla, ale naprosto mě to odrovnalo zasejc
Já to říkám pořád, že ti naši chlapi prostě vyrostli, dospěli(fyzicky) vyměnili malý autíčka za normální auta, ale ta duše malýho kluka v nich zůstala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 23:49
Toho mého jsem poslala pro poporodnické vložky.Pro jistotu jsem mu jednu ukázala,aby věděl,že jsou velké a tlusté 
.No, přinesl balík slipových vložek a ještě ke všemu na tanga,která vůbec nenosím!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Rose-k
18.2.12 00:04
Holky super diskuze Tohle jsem dneska přesně potřebovala, se tu řežu smíchy jako blázen
- Citovat
- Upravit
18.2.12 00:23
jsem maleho malem ani nenakojila, jak v sobe zadrzuju vybuchy smichu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.12 00:28
Krása, díky zakladatelce za zvednutí nálady. 
Vzhledem k pokročilé hodině už mě nenapadá, čím bych přispěla, ale zejména v tom nakupování a péči o děti, jako bych svého miláčka viděla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.12 00:29
MUFICE píše:Davdan píše:MUFICE píše:Jo joo, debatu jsem založila já, ohledně zdrobnělin a kdosi to tam přispěl, tuším hned na 2. stránce.Macík74 píše:To tu kdysi kolovalo a nemělo to chybu
ještě chodil mail kdy manžel pozval svého šéfa a jak se vše semlelo.. nemáte to někdo? to bylo taky božííííí
jak ta maželka uklízela…vařila.. a dávala si záležet.. nakonec se to tak semlelo, že se spletla a tomu šéfovi naklafala oběd.. víte co myslím??
https://www.emimino.cz/…ikaci-76915/Díky
Zouvám a přezouvám domácí i návštěvy. Při představě, jak po každé nevyzuté návštěvě klečím s rejžákem a drbu koberce, je mi zle. Proto bez milosti vyhodím každého, kdo si bagančata v chodbě nevyzuje. Jednou, to byly děti opravdu malé, jsem si pěkně naběhla. Ráno mi manžel oznámil, že přijde z práce dřív, protože se u nás po… poledn zastaví jeho šéf. ŠÉF??? Nastala mela. Vygruntovala jsem celý byt, všechno muselo být v pořádku nikde ani smítko. O šéfovi bylo známo, že je to pedant a neodpustí žádnou chybu. A taky jsem se chtěla vytáhnout… Zápolení s hadrem připomínalo desinfekční maratón, na sporáku syčela voda na domácí knedlíky a v kastrolu se tetelili ptáčci. Děti až těsně před obědem dostaly gala oblečky a v jídelních sesličkách vypadaly jako andílci. Ovšem jen do té doby, než jim začala být dlouhá chvíle a ony se začaly hlasitým vřískotem a mlácením lžiček do stolečků dožadovat svého papůůů Knedlíky potřebovaly ještě nějakou tu minutku k dokonalosti, když v tom se ozvalu dveří zvonek. V poklusu jsem loktem otevřela dveře a vdomnění, že je to manžel, houkla přes rameno: „Vyzout a uklidit boty! Já to po tobě, ty dobytku, uklízet nebudu.“ Kmitala jsem po kuchyni za vydatného řevu hladových ratolestí, když mi padl pohled na postavu stojící ve dveřích. Nebyl to manžel,ale starší elegantní pán v obleku. „Mladá paní, jmenuji se Dvořák a mám zde počkat na vašeho pana manžela.“ Polilo mě horko a honem mě nic vtipného nenapadlo. V obličeji rudá jak rajče jsem se omlouvala. Pan Dvořák jen mávl rukou a doporučil mi nakrmit dítka, než zboří barák. Jako správná paní domu jsem nabídla oběd i hostu,
a ten se slovy, že domácím ptáčkům neodolá, pozvání ke stolu přijal. Já byla tak vystresovaná ze šéfa i řvoucích dětí, že jsem asi úplně vypnula mozek a dělala vše automaticky. Až po nějaké době mi přišlo divné, proč šéf tak vytřeštěně zírá do talíře a nejí. Já v první chvíli vůbec nic závadného na jeho porci nenašla. Ale hned v té druhé chvíli, kdy mi zřejmě opět myšlení naskočilo,bych byla nejradši na druhém konci světa. Zmohla jsem se jenom na to stát a tupě zírat na stůl před šéfa Před sebou měl rozprostřené gumové omyvatelné prostírání s kačenkou, na něm místo příboru lžíci a na talíři dokonale pokrájené knedlíky i maso, a to celé rozhňahňané v omáčce. Přesně jako děti ve svých stoličkách. Když mi stud dovolil zvednout oči k panu „Nejvyššímu“, byl v obličeji rudý jako rak od zadržovaného smíchu. Nakonec se tak rozchechtal, až mu tekly slzy. Když jsem se mu sápala po talíři, abych vše napravila a dala mu novou porci oběda,
odmítl. Tou polévkovou lžící tu „šlichtu“ snědl a ještě zdvořile poděkoval Když přišel manžel z práce, šéf neřekl o tom, co prožil, ani slovo. Já mu to vyprávěla, až když návštěva odešla. Seděl u stolu a přemýšlel s hlavou v dlaních, jaký asi bude mít na výpovědi uvedený důvod. A já už viděla miláčka ve frontě na pracovním úřadě a mě s dětmi žebrající u kostela. Celá historka se samozřejmě roznesla po firmě a následně po všech stavbách v širokém okolí. Šéf prý to líčil na poradě takhle: „Zazvoním, otevřou se dveře, a než stačím pozdravit, už jsem dobytek. Řev mi drásal uši, ale vůně oběda
mě donutila zůstat a neprásknout za sebou dveřmi. Když se všechno vysvětlilo s tím, že dobytek nejsem já, ale Martin, přijal jsem pozvání na oběd. Chlapi, já myslel, že je po mně, když jsem dostal dětský prostírání asi abych paní domu neupatlal ubrus – polívkovou lžíci – nejspíš abych si příborem neublížil – a vrcholem všeho byl umělý talířek s předkrájeným obědem. Fakt jsem chvíli čekal, že dostanu plínu pod krk, abych si neumazal sako, a že mě tou lžící i nakrmí. Ještě že se všechno včas vysvětlilo, jinak bych dostal dudana a skončil bych v posteli jako ty děcka. Proto bacha, až půjdete k Martinovi! Vyzout už před vchodem a ničemu se nedivit!“ Je fakt, že si dlouho chlapi ze stavby – když u nás obědvali neodpustili narážky typu: Můžu jíst sám, nebo mě nakrmíš? Hele, chlapi, už jsem velkej dostal jsem příbor! Prostírání s kačenkou by nebylo? A už od dveří řvali: „Já vím, jsem dobytek a mám si uklidit boty!“ Přesto na vyzouvání návštěv trvám, i když už je nenazývám dobytkem
Tak to nema chybu. Jsem vzbudila i chlapa, jak jsem se smala nahlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Opakující se opary u dcery
- 28.04.26
- Anonymní
