Výchova Aspergera?

Anonymní
5.4.21 21:00

Výchova Aspergera?

Má tu prosím někdo zkušenosti s výchovou lehce problémového dítěte? Klidně Aspergerův syndrom, ADHD, apod. Syn má přes 4 roky, nemá nic diagnostikováno, možná by měl něco hraničně, ani si nemyslim, že má nějakou poruchu, ale než bychom se někam dostali je minimálně další rok, ani mě ta diagnóza nezajímá, možná to budeme muset jednou absolvovat kvůli škole, ale prostě potřebuju s ním vycházet v běžném životě. Zajímaly by mě praktické tipy na výchovu, kdy ta běžná nějak nefunguje - domluva je nekonečná smyčka, tresty jsou krátkodobé, odměny nefungují. 1) Jak řešíte situace, že vám to dítě neustále odporuje? - půjdeme se koupat, už je večer, jsi unavený - NE! Však si dohraj, pak půjdeš. NE, nepůjdu! Dosaďte si na libovolnou situaci týkající se sebeobsluhy. Když potřebuju, aby to bylo, tak ho samozřejmě dotáhnu s jekotem, ale byla bych radši, kdybych nemusela kolek každého úkonu řešit odpor.

  1. fungování s dětmi - pořád chce za kamarády. Když jsme s nimi, jen je zlobí, bere jejich věci, ne, že by vyloženě ubližoval, ale ožene se klackem, přestože několikrát upozorním, ani si dává pozor, že by mohl někoho bouchnout, boří jim hraní…prostě naschválník, neumí si hrát s někým třeba na něco. Jak na to reagovat, vůbec ho za kamarády nevodit? Školka víc nefunguje než funguje, s tím teď moc neoperuju. :nevim:
  2. činnost - nehraje si, předškolní aktivity ho baví tak na dvě čárky tužkou, to samé tvoření, pak to přečmárá, rozhází po stole a jde od toho. Venku na kole, pěšky, na zahradě na vše kňučí, že ho to nebaví, kdy už půjdeme domů. S kamarády vůbec neposlechne, během pár minut se rozjede tak, že se klidně sebere a uteče do nedohledna, shodí někoho ze schodů, majzne ho klackem po hlavě…prostě úplně vypne přemýšlení.
  3. přitom jinak je hodně chytrý, umí napočítat do 100, postaví prakticky jakékoli puzzle nebo lego, má přehled, pokud se mu člověk opravdu věnuje, není nějaký sígr, že by třeba utíkal nebo někoho bil, prostě je jen takový nezabavitelný a když se rozjede, není s ním žádná řeč. Je hodně negativní, nevím jak s ním vycházet, aby ho aspoň něco bavilo, abychom se neustále nepřeli. Mám ho ráda, i když to že součtu chyb možná vypadá, že ne, proto se snažím najít řešení, jak s ním lépe vycházet. A jsou situace, kdy prostě potřebuju, aby poslechl, ne, aby se sekl a začal řvát. :nevim:
  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
5.4.21 21:10

Neporadím, ale počkám si na radu. Našemu bude 7 a jsme na tom podobně. U nás je vše, co jsi napsala.
Negativní, nezabavitelny, neunavitelny. Vše je problem. Nic ho nebaví, nic nechce, pořád v opozici.

  • Citovat
  • Nahlásit
12506
5.4.21 21:13

Hele, ono je to na dlouhe lokte. Nejstarsi dceru mam taky tak „na hrane diagnozy“, ted ji tahne na 9r a letos konecne pozoruju obrat k lepsimu. Negativismus se teda s nami tahne… Nejdulezitejsi je duslednost, konzistentni pristup k vychove u obou rodicu. Hodne nam pomahal pevny rezim, dopredu na vse pripravovat - ted se bude 5 minut delat toto a pak se pujde delat neco jineho. Jestli je chytry, nauc ho hodiny - staci pohyb velke rucicky. Az bude rucicka na 7, pujdeme se koupat. Idelane mu to rict pred temi hodinami, aby to videl. To nam dost pomahalo.

Pak teda ve 4r je to porad male dite, nedomysli dusledky, dcera ve 4r taky malem vyrazila kamaradovi oko klackem… tocila se s nim jak diva dokola mezi detmi… Doted ma dost jalove napady. To teda vsechny moje deti. Mam 3 deti behem 5 let a myslim, ze nam hodne pomaha i to sourozenectvi, ale to se taky nekdy zajistit neda. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.4.21 21:18
@Hobitka píše:
Hele, ono je to na dlouhe lokte. Nejstarsi dceru mam taky tak „na hrane diagnozy“, ted ji tahne na 9r a letos konecne pozoruju obrat k lepsimu. Negativismus se teda s nami tahne… Nejdulezitejsi je duslednost, konzistentni pristup k vychove u obou rodicu. Hodne nam pomahal pevny rezim, dopredu na vse pripravovat - ted se bude 5 minut delat toto a pak se pujde delat neco jineho. Jestli je chytry, nauc ho hodiny - staci pohyb velke rucicky. Az bude rucicka na 7, pujdeme se koupat. Idelane mu to rict pred temi hodinami, aby to videl. To nam dost pomahalo.Pak teda ve 4r je to porad male dite, nedomysli dusledky, dcera ve 4r taky malem vyrazila kamaradovi oko klackem… tocila se s nim jak diva dokola mezi detmi… Doted ma dost jalove napady. To teda vsechny moje deti. Ja mam teda 3 deti behem 5 let a myslim, ze nam hodne pomaha i to sourozenectvi, ale to se taky nekdy zajistit neda. :hug:

Hodiny poznává. Jakmile po něm něco chci - třeba o půl řeknu, až bude ručička nahoře, jdeme se koupat. Nijak čas nevyužije a v celou začne odpor. :nevim: I přesto jsem důsledná, ale ten odpor to nezmenšuje. Sourozence má, ten je úplně běžné dítě, tak nějak vedle nás koexistuje a vše se točí stále kolem syna. :nevim:
Děkuji za sounáležitost, pomáhá vidět, že v tom nejsem sama. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.4.21 21:21
@Anonymní píše:
Neporadím, ale počkám si na radu. Našemu bude 7 a jsme na tom podobně. U nás je vše, co jsi napsala.
Negativní, nezabavitelny, neunavitelny. Vše je problem. Nic ho nebaví, nic nechce, pořád v opozici.

Už chodí do školy? Jak reaguje na paní učitelku, poslouchá ji? Dělá, co má, i když mu to nejde nebo to nechce dělat? To si u našeho vůbec nedokážu představit, jak se s ním budou učitelé mordovat. :oops: Co děláte ve volném čase? Jak ho „donucuješ“ dělat, co je potřeba? Jak reaguješ na jeho neustálé požadavky, že ho nic nebaví, ať jdeš za ním? Promiň za moc otázek, ale třeba nás to obě obohatí. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
12506
5.4.21 21:27

Ono je to takove ubijejici, vim. Druheho mam syna a co bylo s dcerou na milion opakovani, tak s nim na prvni dobrou. Treti je zase holka a to je opet kvalitni mimon. Druhe dite mas mladsi nebo starsi? Jinak u nas to ze zacatku take bylo, ze cas zustal nevyuzit a pak boj, ale nejak casem to uzralo. Vsechno ve dceri zraje abnormalne dlouho :mrgreen:, ale zraje, to je hlavni. Kdyz bylo starsim detem 4r a 2r, tak to bylo uplne nejhorsi obdobi, EYEQ jim lezlo i usima (bez efektu) a tak.

Pak teda dost pomahalo omezit se jen na nejdulezitejsi veci - zuby, myti, bezpecnost na prechodu apod. a zbytek proste neresit. Proste chtit po diteti co nejmene veci, ale o to dusledneji. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.4.21 21:29
@Anonymní píše:
Už chodí do školy? Jak reaguje na paní učitelku, poslouchá ji? Dělá, co má, i když mu to nejde nebo to nechce dělat? To si u našeho vůbec nedokážu představit, jak se s ním budou učitelé mordovat. :oops: Co děláte ve volném čase? Jak ho „donucuješ“ dělat, co je potřeba? Jak reaguješ na jeho neustálé požadavky, že ho nic nebaví, ať jdeš za ním? Promiň za moc otázek, ale třeba nás to obě obohatí. ;)

Nechodí. Má odklad. Ve školce ale vždy nakonec udělá, co má. On je slusnak a v cizím prostředí se neprojevuje. Asi mu vyhovuje jiná autorita a pevný řád. I na logopedii trvalo 2,5 roku, než začal odmlouvat :mrgreen:
Ve volném čase ječí. Nechce, nebude… Občas hrajeme hry. V jeho 4 letech jsme četli. Miloval prohlížecí knihy. Nebo ho bavilo „řídit“. To vydržel hodiny. Takže jsem byla spolujezdec a občas jsem se ho ptala, kde jsme.
Já za ním nechodím, ale jeho mam pořád za zadkem.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.4.21 21:30

@Hobitka Ehm, sourozenec je mladší, čili děti mají 4 a 2. Asi nainstaluju EyeQ do vodovodních kohoutků. :zed: :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
12506
5.4.21 21:30

Skoly jsem se taky bala, ale maji uzasnou ucu. Akorat domaci ukoly 1. a 2.trida byl dost horor, letos ale zacina byt celkem samostatna, asi i vidi, ze bracha prvnak potrebuje nasi pomoc aktualne vic nez ona.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1102
5.4.21 21:31

Máme kluka s adhd, špatným porozuměním a opozdenim. Výchova je to narocna, ale člověk si zvykne. Chce to najít svůj systém a už to půjde. U nás nejvíc funguje telesny kontakt. Nema cenu mu něco říkat, je potřeba na něj sáhnout, aby si vůbec všiml, že jsem tam taky. Pak Teda muzu něco říct, ale jednoduše, krátce. To u vás asi potřeba nebude, když píšeš, že je kluk sikovnej, chytrej. Na negativismus funguje nenechat ho zacyklit ve svých NE. Kdyz řekne, že nechce ven, tak s nim nedebatuju o tom, jak to venku bude super, pojede na kole, vyleze na strom… proste řeknu, že ven se jde, tady mas oblečení, chceš pomoct? A chceš toto triko nebo to zeleny?… a najednou už nevi, ze původně nechtěl ven. Samozřejmě to nefunguje vždycky, často proste NE a hotovo. Tak ho nechám, ono ho to za chvíli přejde. Jinak u něj je potřeba proste ten kontakt. Když dělá něco, co nemá, spis než nějaké domluvy, zákazy atp, pomůže ho proste odvést pryč, krátce vysvětlit a pak třeba dovést zase zpět. Nebo zastavit ho, zajistit oční kontakt a něco primo říct. Nejake halekani přes půl hřiště efekt nikdy mít nebude. Stejně tak doma. Přijdu, chytnu, mluvím, pustím. Ale to má každé dítě jinak, o to víc, pokud má nějaký problém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12506
5.4.21 21:33

Ja mam porad za zadkem 3. A to maji velkou hernu. Reknu jim, ze jdu zamichat obed, a nez domicham, tak uz mam vsechny nakyblovane v kuchyni :mrgreen: :zed:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12506
5.4.21 21:34

@Midaku S tim souhlasim, ja k nim klekam, abych jim koukala do oci a beru za ramena.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.4.21 21:40

Holky a když třeba chcete odejít z hřiště, od kamarádů a ani nemáte nic tak důležitého, že byste řekly „jde se, musíme na autobus“, ale už prostě chcete jít, protože už toho třeba samy máte dost a dítě samozřejmě vůbec nespolupracuje, jak to řešíte? Prostě dohraj si a až bude ručička na 5, jdeme? - násilím jít? Ještě se nestalo, že by řekl „tak jo“ a bylo to bez hysterického výstupu. :nevim: Když v tu chvíli začne ječet, jak nechce domu, nemá mě rád, nebude mě poslouchat - jedni už by mu dávno nařezali, jiní se na něj soucitně dívají, jak určitě má důvod netěšit se domů. :,( Podle mě v tu chvíli vůbec neví, co říká, jenom „kope“ kolem sebe, aby nemusel dělat, co po něm chci, ale neumím na to reagovat adekvátně. Třeba se fakt doma necítí dobře. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
12506
5.4.21 22:12

Kdyz potrebujem, upozornim, ze v tolik a tolik jdeme, a to tedy jdeme. Kdyz nepotrebujem, tak doted se domu dostavame tak nejak priskoky klidne hodinu. My jsme vsichni dost terenni a kdyz to neni treba, jsem s nimi radsi na vzduchu nez doma, prijde mi, ze na vzduchu funguji lepe. Ale k tomu uz jsme se nejak dostali, ze kdyz se chvata, chvata se. Meli jsme pred Covidem dost krouzku… Ja treba nejsem ta matka, co by trvala na samostatnem oblekani, kdyz je spech, to jim radsi dopomuzu nez se s nimi nejak dohadovat a pokrikovat delej. To je pro me ta „nepodstatna vec“. Podstatne je ta, ze mame byt na miste vcas, a na tom trvam. Zas kdyz pak houknu, tak vedi, ze uz je temer zle.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1102
5.4.21 22:23

U nás s odchodem z hřiště většinou problém není. Skoro nikdy nechce, ale pomáhá dat nějaký konkrétní mezník.. Zacinam Teda vždycky tím, že za chvili půjdeme, ale jen proto, aby věděl, že se schyluje k odchodu. Pak říkám třeba dej tam ještě 3 klacky, ještě se 4× sklouzni, ještě vylez naposledy nahoru… a až se to stane, tak jdeme. Když nechce, čapnu ho a jdeme „nasilim“. Nikdy mu ten protest nevydrží dlouho. Teda jo, ale jen slovně, celou cestu mrčí, kňourá, nic nechce všechno ho štve… ale jde. Kdyby nesel, sel by opět „nasilim“ za ruku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat