Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova nemá efekt - mám se na to vykašlat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.6.16 21:10
@ixule píše:
mluvíš mi z dušenebo řeči typu „to by udělal jen jednou“, ty mě taky baví
ale jinak souhlas, jde o to, přežít ve zdraví - já i děti
vždycky mě zajímá, jak by zareagovali, když by to udělal podruhé
@ixule píše:
@Petulka1234 @mmd tohle zní všechno sice krásně, ale když to nefunguje, tak co s tím jako? mám si nechat dítě přejet autem, skočit z okna, čůrat do el. zásuvek atd.? to přece nejde a pokud nefunguje normální domluva, musí člověk zkusit další věci, vlastně jakékoliv, aby se dítě vůbec dožilo dospělosti a když nefunguje nic jiného, prostě použiji cokoliv, co zafunguje
amen 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:10
@Elenloth píše:
@mmd @Petulka1234 Nic osobního, ale zníte jako nějaká sekta.
Když to není podobné jako to dělají všichni, tak je to hned sekta? 
Mně to co říkají zní rozumně, tvrdší autoritativní výchova některé děti zlomí a u některých vede k tomu, že je to souboj kdo z koho. On i ten vztah s rodiči je tam pak kolikrát narušený, i když navenek se to někdy jeví, jako výchova, která funguje. Ty špatné vztahy se pak kolikrát projeví až v pubertě nebo dospělosti, ale to spíš tam, kde je ta výchova opravdu tvrdá a dítě má §poslouchat an slovo"..
Mně místo autoritativní výchovy taky víc zabírá porozumění, empatie, zamyslet se and tím proč dítě něco dělá tím způsobem a někdy i ustoupit, netrvat na všem jako zatvrzelej, protože to se taky ty děti naučí.
Ale občas i zařvu, nebo jsme za autoritu, hlavně když mají uklidit pokojíček 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:15
Nebude po mamince? Sama píšeš, že je neústupná, ty jsi taky neústupná… Zrovna jsem někde četla, že občas je potřeba ustoupit i dítěti… Když se nad tím zamyslíš, tak to logiku dává. Někdy ustoupíš ty jí, a ona bude oplácet stejnou kartou. Jako mantinely jo, ale všeho s mírou. Ty se většinou nastavují tak nějak samy, režimem celé rodiny, proti celku jedinec moc nezmůže, ani si to neuvědomí. Ale na druhou stranu, netřeba trvat pedantsky na kravinách. To se pak nehodí ani do partnerství, ani do kamarádství. Jo a taky poznatek z mého dětství - ono taky záleží na tom, jak po dítěti poslušnost požaduješ. Já byla vždycky citlivka na tón hlasu. Když to znělo jako befél, tak se cosi ve mě zaseklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:23
@Tamtama píše:
@Kakika tohle mladýmu říct, tak se mi vysměje do očítřeba zrovna to ukízení, občas řeknu, že stačí uklidit jen hračky z kuchyně, jinak nebude pohádka. Mladší začne uklízet, starší si sedne do pokoje a hraje si. Mám pak pohádku číst nebo ne? Protože ve výsledku je uklizeno, ale starší nehnul prstem.
To víš, že jsem i toto řešila. Starší nemá problém uklidit a tak se mladší dlouho nesla na vlně..uklizeno přeci je, byť ona si po dobu uklízení jen hrála. Teď už nemám problém ji dát pusu na dobrou noc a kluka si vzít do obýváku a přečíst mu pohádku tam, pak ho jít uložit.
Ale je to prostě kus od kusu. Kluka jsem od mala vedla k tomu, že když si chce hrát s jinou hračkou, musí si tu předchozí uklidit. Jééé, jak já byla hrdá na to, že měl vždy vše hezky uklizeno. Tak jsem stejně postupovala u holky. Jenže ta je jak tornádo. Kam se ona vrtne, tam je totální převrat. Pořád rabuje šuplíky, zkouší si ponožky, oblečení válí naprosto všude a když si jde hrát, všechny hračky skončí na podlaze. Nevyrabuje jen to, na co nedosáhne. Ale já byla taky taková.
Vzpomínám si, jak mi maminka často vyprávěla, že jsem vždy vyházela věci ze skříně na hromadu. Šílela z toho. Jednou jí rupli nervy, seřezala mě vařečkou, naházela (nerovnala, prostě naházela) všechno oblečení zpět do skříně a odešla pryč, aby mě nezabila. Po nějaké době se uklidnila, měla výčitky, že to přehnala, tak šla za mnou do pokoje. Mě pořád ještě tekly slzy po tvářích, ale věci opět vyházené ze skříně na jedné hromadě. Vážně se divím, že jsem se dožila dospělosti. Teď se tomu všichni smějeme, ale živě si představuji, co ve v tu chvíli v mé mamince odehrávalo. Ta určitě počítala roky, kdy by jí případně pustili na svobodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:29
@Kakika tak vzít mladšího vedle, tak mi starší v pokoji nezůstane. A neumím ho přinutit k tomu, aby tam zůstal. 
Jinak je taky jak uragán, kam šlápne, tam sto let tráva neroste. Taky občas odcházím, abych ho nezabila. A občas se prostě jen zamknu v koupelně a brečím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:38
@Tamtama jo, to znám Naposled jsem holku dost urazila tím, že jsem chtěla, aby si aspoň v posteli uklidila. Utekla k moji tchýni a u ní brečela, že neví, jak se uklízí, protože jsem jí to nenaučila V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mi fakt nerupne cévka. Totálně odevzdaně jsem jen prohodila, že bych ji to ráda naučila, kdyby se tomu tak nebránila a šla jsem raději pryč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:41
Je fakt ze se musim uklidnit uz mam nervy v kyblu. Zkusim se mirnit a pozadovat toho min. Snazit se aby pochopila ze to ma delat pro nejaky smysl ne proto ze ja budu rvat. Kolikrat se neudrzim a nadavam jak je hrozna ze to neni mozny apod. Zkusim vse s klidem a laskou a budu vic chvalit treba to pomuze naposled to neslo ale to mela 3 roky. Po zlem to taky nejde tak i kdyby to vyslo na stejno aspon po sobe nebudem rvat a nebude blba nalada a me neodvezou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 21:49
@Kakika ten můj chodí k mé mamce, že chce u ní bydlet. Ta mi k tomu jen řekne, že se nediví, protože na něj křičím. Ale už neřekne, že u ní jí jen sladké jogurtíčky, nutelu a brambůrky. Doma ne, málokdy ochutná oběd, tak ho nebudu cpát kravinama. Atd., atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 22:14
@Kakika píše:
Vzpomínám si, jak mi maminka často vyprávěla, že jsem vždy vyházela věci ze skříně na hromadu. Šílela z toho. Jednou jí rupli nervy, seřezala mě vařečkou, naházela (nerovnala, prostě naházela) všechno oblečení zpět do skříně a odešla pryč, aby mě nezabila. Po nějaké době se uklidnila, měla výčitky, že to přehnala, tak šla za mnou do pokoje. Mě pořád ještě tekly slzy po tvářích, ale věci opět vyházené ze skříně na jedné hromadě. Vážně se divím, že jsem se dožila dospělosti. Teď se tomu všichni smějeme, ale živě si představuji, co ve v tu chvíli v mé mamince odehrávalo. Ta určitě počítala roky, kdy by jí případně pustili na svobodu
vážně nejsi duch?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 22:32
@Petulka1234
Tvoje názory na výchovu jsou mi velmi blízké. Doufám, že mi to vydrží i v pozdějších letech a s další dítkem.
Já důrazně trvám na svém pouze v záležitostech ohrožení zdraví nebo života a neahraditelných materiálních věc, a to i za cenu plácnutí po rukách nebo po zadku. Zbytek je mi celkem buřt. Kdybych byla takhle tvrdá na dítě a vynucovala si absolutní poslušnost ve všem…no, asi bych nevydržela a v momentě, kdy bych byla unavená nebo zaneprázdněná, bych už na tom netrvala a asi by to mělo horší výchovný dopad…
Snažím se spíš jít dítěti příkladem. Když nechci aby jedlo sladké před obědem, tak ho ani já nežeru. Když chci, aby si čistilo zuby, tak si je čistím s ním a do toho vysvětluju a vysvětluju, proč je to tak důležité. Když chci, aby uklízelo, tak uklízím před ním a s ním, nedělám to „tajně“ až když spí. Jediný problém nám teď dělají procházky, to je fakt únavné, pořád ho někde nahánět, utíká na opačnou stranu apod. Ale když to přežene, tak ho prostě sbalím a jdem dom. Snad se to časem zlepší Vysvětlovat, mluvit s ním a nechat rozhodnout v méně důležitých věcech. Jinak ale nevidím důvod, proč by dítě mělo poslouchat na slovo, přece není pes ani robot 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 22:44
@smulinka píše:
Aby toho nebylo malo tak ted nove si chce sama vybrat i co si oblece chce nosit vse podle sebe dl. triko kdyz je vedro tilko ven kdyz je chladno destnik kdyz neprsi a papuce na ven jsem dnes postrehla az jsme byli venku. Opet se s ni neda domluvit. Mikinka by zakryla obrazek na tilku apod.
Mam pocit ze dela naschval a rada me vidi vytocenou.
Tak ji možná pro začátek nech vzít si na sebe to, co chce. Je jí 4,5 a to už je dost velká, aby se oblíkala zcela samostatně. Synovi řeknu jen „jdi se obléknout, jdeme ven / do školky“ a syn se obleče podle sebe. Maximálně, když jdeme třeba do restaurace, řeknu „vezmi si džíny a pěknou mikinu“, ale zbytek už je na něm.
Holčičku kvůli oblečení bych fakt nepeskovala, je léto, může si nosit, co chce… Když ji pak peskuješ kvůli každé blbosti, nenaučí se rozlišovat, co je důležité a co ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.6.16 22:53
@ixule píše:
@Petulka1234 @mmd tohle zní všechno sice krásně, ale když to nefunguje, tak co s tím jako? mám si nechat dítě přejet autem, skočit z okna, čůrat do el. zásuvek atd.? to přece nejde a pokud nefunguje normální domluva, musí člověk zkusit další věci, vlastně jakékoliv, aby se dítě vůbec dožilo dospělosti a když nefunguje nic jiného, prostě použiji cokoliv, co zafunguje
Jooo, taky mi mluvis z duse .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
20.6.16 07:13
@ospalámyš píše:
Když to není podobné jako to dělají všichni, tak je to hned sekta?
Mně to co říkají zní rozumně, tvrdší autoritativní výchova některé děti zlomí a u některých vede k tomu, že je to souboj kdo z koho. On i ten vztah s rodiči je tam pak kolikrát narušený, i když navenek se to někdy jeví, jako výchova, která funguje. Ty špatné vztahy se pak kolikrát projeví až v pubertě nebo dospělosti, ale to spíš tam, kde je ta výchova opravdu tvrdá a dítě má §poslouchat an slovo"..Mně místo autoritativní výchovy taky víc zabírá porozumění, empatie, zamyslet se and tím proč dítě něco dělá tím způsobem a někdy i ustoupit, netrvat na všem jako zatvrzelej, protože to se taky ty děti naučí.
Ale občas i zařvu, nebo jsme za autoritu, hlavně když mají uklidit pokojíček
Ne, proto jsem psala, že tak zní, nikoli, že jsou sekta. Chytám se té rétoriky. Slova jako prozřela jsem, dřív jsem si neuvědomovala, je potřeba láska, sebevědomá osobnost, to všdchno namixované v jednom kontextu s poselstvím, jak prozřely a teď je všechno lepší a zalité sluncem z dětí vychovávají s úsměvem partnery… to je jak z nějaké příručky. Poslední dobou to na mě vyskakuje z kdejaké reklamy a jsem na to už asi alergická.
Jak jsem psala, není to nic osobního a taky to neznamená, že obhajuju slepě autoritativní výchovu.
- Citovat
- Upravit
20.6.16 08:20
@Maiiia Ahoj, já jsem nechala hodně inspirovat Katkou Královou a její „výchova nevýchovou“. Hodně mi otevřela očí v tom, že se dá vychovávat dítě i jinak než jen pokřiky a povely jak na psa. Takže za mě má
Jak jsem psala mám 8 letou a skoro dvouletou dceru. Mladší se také snažím vše vysvětlovat domluvou i když je to teď náročné, protože se projevuje její osobnost, na vše mi začíná říkat ne, tak jak to slýchává od nás, tak je to teď ufuf, někdy v krajnosti ji lupnu i přes zadeček, ale pak jí zase vysvětlím, proč jsem to udělala.
Prostě vím, že ačkoliv to stojí hodně trpělivost, tak v budoucnu se to stonásobně vrátí.
Ono i pro mě bylo předtím snadnější po starší řvát, ale viděla jsem, že to nikam nevede. Starší z toho byla nešťastná, já byla z toho nervózní, doma napjatá atmosféra, manžel přišel z práce, co se zase stalo a pak už byl i on nerózní. No prostě začarovaný kruh.
Teď když se dokážeme mezi sebou domluvit, tak to funguje s menšími trhlanima o hodně procent lépe než předtím. Takže za mě ano
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.16 08:40
Ale jak říkám, není to jen o dětech, ale kolikrát i o nás samotných. Takže pořád je se co učit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
