Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - plácnout, když neposlouchá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.1.06 20:30
Nechci tu rozpoutat žhavou diskusi, svůj názor na věc mám.
Ale co je horší (nebo lepší): matka, která na dítě řve jen, aby poslechlo, protože ho nechce plácnout, nebo matka, která dítě radši efektivněji plácne, když domluva nezabere? Já jen, že moje máma často řvala a není to zrovna fajn vzpomínka na matku. Takže myslim, že je někdy lepší plácnout (netvrdím mlátit!) než řvát. A zrovna tak mi přijde jedno, jestli jí rovnou plácnu po ruce, nebo jí pevně sevřu ruku.
Ale jinak myslim, že tohle je věc každýho a na názoru se, především v dnešní době, neshodneme
GaB
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
30.1.06 21:23
Ahoj Lauro,
jsem taky proti plácání, těžko podle mě budeš chtít po dítěti, aby nebylo agresivní, když ho sama budeš překonávat silou. Takže vysvětlování, argumentace, odvádění pozornosti a moře lásky a trpělivosti. Já ve výchově úplně nejvíc věřím na to, co Matějček shrnul slovy „dítě se nejvíc vychovává, když rodiče vůbec nevědí, že vychovávají“ čili na vlastní příklad. Věřím tomu, že pokud budeš laskavá, ale neústupná, co se hranic týče, dosáhneš časem svého. Ono tohle batolecí období je podle mě ve výchově jedno z nejnáročnějších, asi srovnatelné s pubertou, ale časem se určitě domluvíte, uvidíš. Měj se!
Zuzana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Missorka
30.1.06 22:32
No, tak já taky plácala. Pak mi došlo, že je to fakt blbost, a že se jen vymlouvám. Vymlouvám, že nechci, aby byl rozmazlený, aby si uvědomil, že to se nesmí, apod. A jednou děsně zuřil při přebalování, neudržela jsem se a plácla ho a pak… No, nepůjde mi to moc napsat, ale musím, patří to k tomu vývoji, kterým jsem prošla. Prostě pak mě to uspokojilo. Něco jako - když ty mě trápíš, způsobím ti bolest. Byla to setina vteřiny, co mi to proběhlo hlavou, ale bylo to tam. Pak jsem ho uklidnila, dala spát a šla jsem brečet na vanu… A tam jsem se zařekla, že už nikdy nikdy nikdy neuhodím žádné své dítě. Hranice se dají stanovit jakkoli, neústupností, důsledností, i laskvě…
Nebylo lehké to tady napsat, ale veřím, že to je motiv většiny rodičů, kteří své dítě trestají (absolutně nikoho neodsuzuju), nechtějí stanovit hranice, jen jsou v ten moment bezmocní a tak reagují primitivně.
Peta
- Citovat
- Upravit
31.1.06 12:59
Ahoj, já bych měla konkrétní problém týkající se tohoto tématu. Moje dcerka špatně jí, rostou jí 4 stoličky najednou, ale ani dřív nebyla žádný úžasný jedlík. Když má hlad a sedí v židličce, dám jí něco k jídlu do ručičky, protože ze lžičky momentálně úplně odmítá jíst. Jakmile se trochu nají a zažene největší hlad (někdy opravdu dvě tři sousta…), začne si s jídlem hrát (např. drobí chleba tak dlouho, až z něj nic nezbude) a hlavně, co mě dost štve, s jídlem háže na zem, někdy to jen pustí a dívá se, jak to hezky doletí až na zem, někdy s tím vyloženě mrskne. Plácnutí přes ručičku jsem nakonec taky vyzkoušela, ale jednak mi to dělá strašně zle, že jsem ji plácla, jednak to stejně vůbec nepomáhá. Takže sní dobrovolně pár soust a pak jí dám mlíko, aby měla v žaludku aspoň něco, a to vypije v pohodě. Tímpádem vypije asi dvojnásobek mlíka za den, než by měla (což mi nevadí, vadí mi, že nemá dostatečný přísun normálního jídla).
Nemáte některá stejnou zkušenost? Jak jste to řešily???
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 13:26
Myslím, že dítě, když tzv. ZKOUŠÍ nejde mu ani tak o to, jestli to může udělat, ale o to co uděláme my. Když jsi si jistá (v tu chvíli, ne třeba za hodinu), že plácnutí je dobré, klidně plácni a nijak se neomlouvej a neutěšuj, i on si pak bude jistý, že se to něco nedělá. A bud v klidu, on moc dobře ví, že ho máš ráda, není nutný (ba naopak) ho o tom ujištovat ve chvíli, kdy ho potrestáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 13:31
No možnosti jsou dvě - buď tě zkouší s tím jídlem. Pokud mi malá jídlo plive z pusy nebo ho začne házet na zem, tak jí okřiknu a když to nezabere, seberu jí jídlo a je šmitec - ne za trest, ale proto, že jídlo není na hraní.
Pokud je to zubama, tak jídlo nenuť a klidně nechej to mlíko navíc. Až zuby vylezou, zas se rozjí. Kolem roka jsme měly období, kdy byla malá víceméně znova na mlíce, přestala tam jíst i jogurty a přesnídávky. Takže pokud jsi si jistá, tak jí nabídni jídlo a když nebude chtít, zkus mlíko.
Hlavně nenutit.
GaB
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 14:16
Peta - presne!!! Aj ja som si uvedomila, ze ked mam chut poriadne ho nacapat (nie placnut, ale riadne mu nalozit na zadok), tak je to preto, lebo som nastvata a chcem si ulavit. 
Takze ja by som skutocne placala len kvoli sebe a nie kvoli vychove. To je lepsie buchnut pastou do vankusa, povedat „do prcic!“, alebo nieco podobne a dietku vysvetlit, ze som nastvata…
Eviah - u nas bojujeme s rozhadzovanim jedla tiez. Riesim to tak, ze mu poviem „uz nechces? ak uz nechces tak to daj mne (nastavim ruku) alebo poloz na stol (nechaj tak, ak to este nechytil)“ A vies ako to konci? Da mi ten kusok chleba, co chce smarit na zem, do ruky 
Ufff! Ale treba zakrocit hned, ked je hadzanie len v naznakoch. Samozrejme, hned potom ho beriem prec zo stolicky a jedenie konci. nema vyznam mu ponukat, pretoze uz skutocne viac neche a ako pisala Gabinka - hlavne nenutit. 
No, snad som ti pomohla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 14:19
Ahoja Evo,
určitě se tu najde někdo,kdo Ti to vysvětlí lépe,ale shazování věcí dolů je teď normální součástí vývoje a pro dítě je důležité,abys mu danou věc opětovně podávala-uvědomuje si tak vlastní důležitost,to,že jeho činnost vyvolá v okolí nějakou reakci…takhle nějak jsem to pochopila z Matějčka.Nedělá to tedy nám maminkám naschvál,abychom měly co uklízet.
Chápu ale samozřejmě,že je to docela únavné,zvláště pak,jde-li o jídlo 
Já to taky vydržím chvilku a pak nastupuje mnohem trpělivější tatínek .Tak snad jsem ti trochu poradila 
Mojřiřka a shazující Jančikáč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 14:28
Ahojky všem,
trošku si dovolím přispět svou troškou do mlýna 
O určování dětských hranic a plácání atd. toho bylo řečeno dost, tak snad už jen k zá:,–(ám nás rodičů…
Není na škodu, když se rodič mírně naštve tak, aby to na něm dítě poznalo. Nemyslím tím, aby působil směšně (např. byl vzteky zarudlý v obličeji, nebo sliboval trest, který pak stejně neuskuteční…). Ale změnit výraz v obličeji, tón hlasu, a to vždycky pokud možno stejně.
Musíme při tom působit děsně vážně, ne srandovně… A je to taky nesmírně těžký.
Mám zkušenost s výchovou menších dětí i puberťáků (no, taky i studium psychologie na vejšce, ačkoli mi to nebylo moc po chuti), a musím říct, že nás děti a mladí lidé můžou chápat jako partnera, ale nesmí nás brát jako „pouhého partnera“. Jakmile by nás začali vnímat jako kámoše sobě rovného, je s naší autoritou ámen. Musí nás vnímat jako vzor - a mít touhu být jako my.
Slovo autorita zní možná trochu hnusně, ale pokud je přirozená a sympatická - to znamená, že nás děti RÁDY poslechnout, je to super!
Ale je to těžký…
A z občasnýho plácnutí si nedělejte hlavu. Pokud nebolí a není po něm modřina, je to někdy prostě reakce našich nervů. Nemělo by se samozřejmě stát rutinou. A doporučuju někdy třísknout něčím o zem, když vás dítě nevidí. Sice je z toho pár střepů, ale táááák se vám uleví!!!!
Mně taky někdy rupnou, a co. JInak se ve mně ten afekt nahromadí a bude to ještě horší.
tak čau a potomkům zdar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 14:46
Ahoj Evo,
Radim je právě v období, kdy vše letí na zem. Hračky, jídlo, plínky, pití, oblečení …
Obrnila jsem se trpělivostí. Snad. 
Náš nácvik samostatného jídla vypadá takto:
Radim sedí v židličce a dostane talíř s přísavku zčásti naplněný jídlem s vhodnou konzistencí ( ten zbytek mám já, aby mu něco zbylo do žaludku). Ukazuju mu, jak nabrat jídlo a dopravit do pusy. Někdy nabírám a on jen dopravuje do pusy, jindy to zkouší celé sám. Prozatím se mu povede samostatně dopravit do pusy asi 20%. Zbytek končí na stoličce, na oblečení, na podlaze, na stěně. Mezi pokusy testuje, jak rychle klouže jídlo, jak se mačká bramborová kaše, jak vypadne jídlo z pusy… Ke krmení mám připraveno průměrně 5 lžiček. ( z neustálého ohýbání mě bolela záda.)Po několika minutách vlastních pokusů začne řvát, že má hlad, a tak jej nakrmím. Ke konci - když je hlad uspokojen, už zase vše padá … nakonec mu musím ukázat misku, že opravdu nic nezbylo. Jedlík je výborný.
Doufám, že tato fáze nebude trvat věčně.
Podobné je to s hračkami v postýlce, nejprve je vyhází a pak řve, že mu chybí ( dopravím mu je max. 3×, na víc už fakt nemám psychickou sílu). Při včerejší jízdě tramvají jsem si připadala jako „magor“, protože jsem neustále sbírala z podlahy plastové knížky, maňáskovou rukavici a vysvětlovala mu, že už žádnou čistou hračku nemám…
Pokud shodí nebo mrskne hračkou a může si ji podat sám, já to nedělám.
Protože vlastním „bibli maminek o vývoji a výchově“ od dr. Matějčka, supím pokud možno tajně, za takové věci neplácám, ani nezvyšuji hlas. Prý se to zlepší.
Náš tatínek tolik trpělivosti nemá. Rád si s ním hraje, ale obědové krmení je na mně.
Jinak v jedné diskusi maminka napsala, že žádné dítě dobrovolně neumře hlady. Každý máme svá oblíbená jídla a jiná nesnášíme.
No asi jsem moc neporadila, jen napsala ( zase dlouhé), jak je to u nás.
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:05
Ahoj holky.
Já se tedy přiznám, že sem tam taky plácnu, ale pokud možno se snažím tomu předejít zvýšeným hlasem a přísným výrazem v obličeji. Naší malé jsou 2 a čtvrt a taky má ty tendence zlobívat a zkoušet. Zrovna poslední týden je tomu příkladem. Při oblíkání se mi válela po zemi nebo utíkala pryč, nebo u jídla si nechce vzít lžičku a krmit se sama. Tak několikrát dostala plácnutí, dokonce jednou i vařečkou a teď si dovolím říct, že už maminku poslouchá. Když zase začne, tak jí řeknu, že byla tak hodná, jestli si to chce pokazit a hned je hodná. Zkrátka trochu té přísnosti, ale s mírou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:08
Matějčka znám, mám doma, chápu to a hračky letící na zem mi nevadí, trpělivě podávám už několikátý měsíc. 
Hlavní důvod, proč jsem vznesla dotaz, je, že za dva týdny jedeme na hory, do hotelu s polopenzí...... a z toho mám děs.
Nevadí mi jídlo na oblečení, na podlaze, na stěně, ve vláskách… jen se tak trochu děsím, jak bude vypadat hotelová restaurace. Ale třeba tam budou jen samí chápaví číšníci a servírky, co si tím už prošli u svých dětí. 
Když jsme dovolenou plánovali a platili zálohu, to už je pár měsíců, myslela jsem si, že dítě v tomto věku už bude schopné v pohodě jíst, to jsem byla naivní, co? To bude tím, že je to naše první.
No holt to budeme muset nějak ustát, přibalím velkou zásobu mlíka.
Moc vám všem děkuju za odpovědi, z těhotenského cvičení mám kamošky, které mají jen dobré jedlíky, tak se mi trochu ulevilo, že v tom nejsem sama.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:54
Missorko…
když už je jsi tu zavedla tu hodinu pravdy… víš, co občas dělám já, když už fakt nemůžu? Pepína se to teda netýká, on je tak sladkej a navíc docela hodnej, takže mě nevytáčí, ale Ema s tou svojí předčasnou pubertou mě dokáže rozžhavit doruda… Tak já se prostě pokochám tou představou. Na dvě vteřiny přivřu oči (někdy ani nemusím) a představím si, jak jí ze všech sil jednu vlepím. A pak… to neudělám .
Vždycky když se mi něco takového přihodí a pak se stydím, jak se nechám ovládat takovejma hnusnejma emocema vůči svýmu vlastnímu dítěti, tak si vzpomenu na jeden dávnej rozhovor s Janou Šulcovou. Ona je známá tím, že naprosto miluje svoje děti a teď vnoučata a spousta lidí jí vyčítala, že to s těma dětičkama přehání atd. A právě ONA tehdy řekla: matka, která jednou za čas nepocítí nutkavou potřebu vzít dítě za nohy a umlátit ho o topení, není normální. Je to drsný, ale je to tak.
Zuzana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
