Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - plácnout, když neposlouchá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.1.06 14:46
Ahoj Evo,
Radim je právě v období, kdy vše letí na zem. Hračky, jídlo, plínky, pití, oblečení …
Obrnila jsem se trpělivostí. Snad. 
Náš nácvik samostatného jídla vypadá takto:
Radim sedí v židličce a dostane talíř s přísavku zčásti naplněný jídlem s vhodnou konzistencí ( ten zbytek mám já, aby mu něco zbylo do žaludku). Ukazuju mu, jak nabrat jídlo a dopravit do pusy. Někdy nabírám a on jen dopravuje do pusy, jindy to zkouší celé sám. Prozatím se mu povede samostatně dopravit do pusy asi 20%. Zbytek končí na stoličce, na oblečení, na podlaze, na stěně. Mezi pokusy testuje, jak rychle klouže jídlo, jak se mačká bramborová kaše, jak vypadne jídlo z pusy… Ke krmení mám připraveno průměrně 5 lžiček. ( z neustálého ohýbání mě bolela záda.)Po několika minutách vlastních pokusů začne řvát, že má hlad, a tak jej nakrmím. Ke konci - když je hlad uspokojen, už zase vše padá … nakonec mu musím ukázat misku, že opravdu nic nezbylo. Jedlík je výborný.
Doufám, že tato fáze nebude trvat věčně.
Podobné je to s hračkami v postýlce, nejprve je vyhází a pak řve, že mu chybí ( dopravím mu je max. 3×, na víc už fakt nemám psychickou sílu). Při včerejší jízdě tramvají jsem si připadala jako „magor“, protože jsem neustále sbírala z podlahy plastové knížky, maňáskovou rukavici a vysvětlovala mu, že už žádnou čistou hračku nemám…
Pokud shodí nebo mrskne hračkou a může si ji podat sám, já to nedělám.
Protože vlastním „bibli maminek o vývoji a výchově“ od dr. Matějčka, supím pokud možno tajně, za takové věci neplácám, ani nezvyšuji hlas. Prý se to zlepší.
Náš tatínek tolik trpělivosti nemá. Rád si s ním hraje, ale obědové krmení je na mně.
Jinak v jedné diskusi maminka napsala, že žádné dítě dobrovolně neumře hlady. Každý máme svá oblíbená jídla a jiná nesnášíme.
No asi jsem moc neporadila, jen napsala ( zase dlouhé), jak je to u nás.
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:05
Ahoj holky.
Já se tedy přiznám, že sem tam taky plácnu, ale pokud možno se snažím tomu předejít zvýšeným hlasem a přísným výrazem v obličeji. Naší malé jsou 2 a čtvrt a taky má ty tendence zlobívat a zkoušet. Zrovna poslední týden je tomu příkladem. Při oblíkání se mi válela po zemi nebo utíkala pryč, nebo u jídla si nechce vzít lžičku a krmit se sama. Tak několikrát dostala plácnutí, dokonce jednou i vařečkou a teď si dovolím říct, že už maminku poslouchá. Když zase začne, tak jí řeknu, že byla tak hodná, jestli si to chce pokazit a hned je hodná. Zkrátka trochu té přísnosti, ale s mírou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:08
Matějčka znám, mám doma, chápu to a hračky letící na zem mi nevadí, trpělivě podávám už několikátý měsíc. 
Hlavní důvod, proč jsem vznesla dotaz, je, že za dva týdny jedeme na hory, do hotelu s polopenzí...... a z toho mám děs. 
Nevadí mi jídlo na oblečení, na podlaze, na stěně, ve vláskách… jen se tak trochu děsím, jak bude vypadat hotelová restaurace. Ale třeba tam budou jen samí chápaví číšníci a servírky, co si tím už prošli u svých dětí. 
Když jsme dovolenou plánovali a platili zálohu, to už je pár měsíců, myslela jsem si, že dítě v tomto věku už bude schopné v pohodě jíst, to jsem byla naivní, co? To bude tím, že je to naše první.
No holt to budeme muset nějak ustát, přibalím velkou zásobu mlíka.
Moc vám všem děkuju za odpovědi, z těhotenského cvičení mám kamošky, které mají jen dobré jedlíky, tak se mi trochu ulevilo, že v tom nejsem sama.
Eva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 16:54
Missorko… 
když už je jsi tu zavedla tu hodinu pravdy… víš, co občas dělám já, když už fakt nemůžu? Pepína se to teda netýká, on je tak sladkej a navíc docela hodnej, takže mě nevytáčí, ale Ema s tou svojí předčasnou pubertou mě dokáže rozžhavit doruda… Tak já se prostě pokochám tou představou. Na dvě vteřiny přivřu oči (někdy ani nemusím) a představím si, jak jí ze všech sil jednu vlepím. A pak… to neudělám 
.
Vždycky když se mi něco takového přihodí a pak se stydím, jak se nechám ovládat takovejma hnusnejma emocema vůči svýmu vlastnímu dítěti, tak si vzpomenu na jeden dávnej rozhovor s Janou Šulcovou. Ona je známá tím, že naprosto miluje svoje děti a teď vnoučata a spousta lidí jí vyčítala, že to s těma dětičkama přehání atd. A právě ONA tehdy řekla: matka, která jednou za čas nepocítí nutkavou potřebu vzít dítě za nohy a umlátit ho o topení, není normální. Je to drsný, ale je to tak.
Zuzana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.06 17:44
Hodina pravdy?
No,já jsem si tím prošla taky,jsem vychovaná fackama a řvaním,zařekla jsem se,že nebudu na své děti křičet ani je bít.....a přesně tohle jsem ve vypjaté sitaci ještě nedávno dělala.A jak píše Peta,prostě z bezmoci a vlastně i chuti ublížit…
Dalo mi to hodně práce,ale zdá se,že jsem nad sebou zvítězila…ne,nezměnila jsem se,jsem stále silně cholerická…ale prostě si poroučím…sakra,jsem dospělý člověk,tak to by bylo,abych se neovládla!!!!
Ano,mé předrahé,starší,odporně vzteklé robátko občas na zadek dostane,ale spíš jako upozornění,že tentokrát přestřelila,v klidu,bez emocí…místo křiku syčím…ne vážně,ono to zabírá a víc,než hulákání…a když je nejhůř jde na chodbu.
A je doma klid.....
Jo a rychlý zásah v podobě plácnutí přes ruku…hm,mám ho silně zakořeněný,takže má ruka vystřelí i mimoděk…a klepne do té nenechavé packy,co po desáté vypíná PC,pouští sporák,nebo přepíná TV,pouhým ukazovákem…funguje to taky…je to jak ventil mého dopalu,tak upozornění,že teda po 11 ten PC nevypne…i to funguje.
Jen bych poprosila maminky,zkuste se ovládnout co nejvíc,protože vaší metodu bude vaše dítě předávat dál,tím spíš,že na ní bude mít ošklivé vzpomínky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 23:16
Ahojky, taky bych se ráda připojila. Nám tedy není ještě ani rok, ale už začínáme zkoušet maminku. Máme nízký stoleček u sedačky. Snažím se na něm nechávat jen věci, se kterými když mrskne o zem, tak se nic nestane. Ale teď na mě třeba upřeně kouká, vezme ovladač, a mrskne s ním na zem a pořád na mě kouká co já na to. Vysvětlování moc nepomáhá. Čeho se ale bojím je to, že jsem bohužel od přírody „nervní“ člověk, nemůžu za to, vynervuje mne občas ta sebemenší blbost a bojím se, abych nevybuchla, když bude hodně zlobit. Poradíte?
Martina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 03:44
Já jsem také cholerik a přesto neplácám. Rozhodli jsme se tak s partnerem a dodržujeme to. Občas se samozřejmě cítím, že by to pomohlo, ale jak už tady někdo psal, cítím, že by to pomohlo mě, ale jako výchovný prostředek by to dlouhodobě nebylo na nic.
Dítě by mělo poznat hranice za které se nesmí jít a následky svých činů. Pokud něco nebude dělat jen ze strachu z bolesti a nebo ponížení, je to drezůra a ne výchova.
Synovi jsou dva a půl a provokuje mě dost, s úsměvem udělá věc o které ví, že se nemá dělat a podívá se co já na to. To je v tomto věku normální, spíš by mě asi vadilo kdyby to nedělal A jak to řeším? Snažím se v klidu, bez křiku říct, že tohle se nedělá a jestli to udělá ještě jednou, něco se stane (seberu mu třeba tu hračku se kterou mlátí, nebo ho odnesu od zdroje - sporák atd.). Když to pak zkusí ještě jednou, to, co jsem slíbila, vykonám. Takže když se vzteká, odnesu ho do jeho pokoje, nezavírám dveře, on ví, že může kdykoliv odejít, ale většinou ho ten akt samotný uklidní. Když přijde a vzteká se dál, zopakuji to…klidně desetkrát. Nakonec to zabere.
Dnešní příklad: Syn rozsypal bednu s kostkami, v pohodě. Ale řekla jsem mu, že jestli si chce hrát pak s něčím jiným, musí kostky nejdřív uklidit. To se mu samozřejmě nelíbilo, ale já jsem na tom trvala. Nejdřív se vztekal, chtěl si brát jiné hračky a rozsypané kostky ignorovat, ale já jsem mu zase prozměnu brala ty ostatní hračky. Do toho neustále opakovala, že až uklidí ty kostky, může si hrát. Asi po hodině 
to konečně vzdal a uklidil. Doufám, že takhle pochopí, že maminka je prostě tvrdohlavější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 08:37
Ahoj
já myslím, že u hodně malých dětí nestačí vysvětlování, že se tohle nesmí. Musí dostat jasný příkaz. Co se týče plácání, nemyslím, že by to bylo tak špatný, i když to jde určitě bez toho. Myslím, že mimi ovládá poznat i z mimiky, že se maminka zlobí - takové zamračení a tytyty, většinou se dítě zastaví. Ale nikdy to nepůjde, pokud uděláte tytyty, dítě bude pokračovat a vy půjdete, vzdechnete a všechno to po něm bez řečí uklidíte. Když ty ty nepomůže, zkusila bych k plácnutí (nebo těsně před) přidat nějaký jiný výraz - třeba bude baci baci.. Potom bude dítěti už stačit jen bude baci baci, protože bude vědět, že by následovalo něco horšího. Jen je důležité, abyste nepolevovali. Chce to výdrž, trpělivost a hlavně, když jednou něco jen přejdete, dítě to zkouší.. To je prostě přirozené.
Promiňte mi to srovnání, ale v prvních letech života je to s dětmi trochu jak se psy. Kač
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 09:13
´Kač nechci se tě dotknout, ale máš dítě? Pokud ne, pak jsi ve fázi teorie. Jenže já byla ve stejný fázi a praxe mě teda překvapila, ba přímo šokovala. Byla jsem přesvědčená, že spousta věcí bude jinak, že já budu na spoustu věcí reagovat jinak, ale realita je naprosto nesrovnatelná s mými představami jak o tom, co jak bude, tak o tom, jak na co budu reagovat a jak je budu řešit.
GaB
PS: reaguji na základě jednoho metříku, který uvádí, že jsi na počátku těhotenství. Pokud máš již dítě, pak je situace jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 09:44
Gabi, ne každý, kdo nemá své vlastní dítě je ve fázi teorie. Věř mi, že s výchovou dětí a vůbec s dětmi mám velmi bohaté zkušenosti.
Všechno tohle, co tu píšeme nakonec stejně závisí na každé z nás, jelikož jsme každá jiná povaha, máme každá jiné rodinné zázemí a jak jsi řekla, každá reagujeme naprosto jinak, i kdybychom si přečetly miliony knih o výchově nebo prostudovaly miliony takovýchto diskuzí. Jsou to jen tipy, který třeba někomu zrovna hodí a třeba zrovna budou platit.
A proto se každý nápad a každý názor hodí, třeba i od těch, co nemají s dětmi zkušenosti vůbec žádné. Myslím ale, že ty do těchto diskuzí nepíší.
Kač.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 10:48
Ahoj holky,zkušenost možná z trošku jiného soudku.Mám o 11 let mladší sourozence a vždyky jsme měli a máme spolu krásný vztah.Když mi bylo asi 16,tak měli mezi sebou konflikt,který skončil tím,že sestra brečela a brácha se jí smál,ač jsem to nikdy před tím neudělala skočila jsem po něm a dala jsem mu jednu přes zadek,no do ted si pamatuju tu neštastnou a zklamanou grimasu a výsledek,brečeli oba.Nedávno jsem to vyprávěla bráchovi na jeho dvacetinách,no tak se mi velice tlemil,že mi to kojení lehce leze na mozeček. Pravda na starším sourozenci neleží tíha odpovědnosti za výchovu,ale asi je fakt lepší,když už ujíždí nervy něčím praštit,nebo si zanadávat od plic,než ty prcky takhle zklamávat,přeci jen v tomhle směru jsou proti nám bezmocní.Nechci tady dělat trágu s plácnutí přes ručičky nebo prdelku,ale taky nejsem zastánce.Jinak jak někdo psal mělo by stačit když se jinak laskavá maminka změní v nesympatickýho bubáka,který si trvá na svém a snad jen vyjímečně,když se ratolest má tendenci věnovat činnosti,která by ho nebo jiného prcka ohrožovala,plácne.U nás 3 to tak fungovalo.Tak uvidím,jestli budu úspěšná pokračovatelka Jinak prof.Matějček je pro mě guru,co se dětí týká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 11:27
Ahoj mamky,
taky patřím k cholerikům, ale spíš než děti si to se mnou užívá Adam 
Nepostřehla jsem, jestli někdo psal to co praktikuju já - několikrát Kristýnce řeknu co nemá dělat a když nepřestane, začnu počítat do 3. Jakmile řeknu dvě, je klid.
Ale poslední dobou si s ní fakt užívám. Asi je to tím, že se narodila Rozárka, snažíme se jí co nejvíce věnovat, když zrovna nemám čas, aspoň si s ní povídám, ale najednou začla být tak ODPORNĚ vzteklá
Už to fakt nezvládám a občas ji seřežu. Samozžejmš ne tak, aby měla modřiny, ale není to jen jedno plácnutí přes zadek. Taky je mi to pak strašně líto a mazlím se s ní. Chápu, že se cítí odstrčená, ale já se jí opravdu věnuju, každou volnou chvíli a ona vříská i když si s ní hraju.
Adam chtěl taky praktikovat jen domluvy a tvrdil, že bitím se to nevyřeší, ale teď s náma byl 3 měsíce doma a to její vztekání taky nevydržel a sem tam jí pleskl přes zadek. Mám knížku, ve které se píše, že tělesné tresty praktikují pouze špatní vychovatelé, jenže já si s tím Kristýnčiným nesnesitelným vztekáním fakt nevím rady
Btw k trestání mými rodiči, mamka mě mydlila snad denně, ale co vím tak to od ní vůbec nebolelo, jen jednou, když o mě zlomila vařechu, a to bych ji o sebe přerazila taky za to co jsem provedla , ale já si pamatuju hlavně to, že mi 2× střelil facku taťka, právě proto, že jsem od něj nikdy nedostala. Ještě teď si na to občas vzpomene a omlouvá se mi za to, prý už nedokázal vydržet ty moje pubertální provokativní ksichty, takže se ještě máme za pár let na co těšit…
Katka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.06 05:37
Kacatko, prosím neber to co ti teď napíšu jako kritiku tvého výchovného postupu, na to nemám právo, zkus to brát jako radu
Píšeš, že malou občas seřežeš a pak je ti to líto a mazlíš se s ní. Tím jí ale dáváš najevo, že po trestu následuje z tvé strany pocit viny.
Trest, ať už je fyzický nebo jiný by měl být černobílý - něco jsem udělal špatně, byl jsem za to potrestán a rodič si za tím trestem stojí. Jestliže rodič praktikuje výbuch vzteku, násilí (třeba jen ve formě plácání) a pak následuje vlastně omluva a mazlení, dítě z toho bývá zmatené. Když to vezmu do extrému, podívej se na tu situaci jako dospělý, někdo ti něco zakáže, ty to přesto uděláš, ten dotyčný tě potrestá a pak se ti skoro v slzách omluví. To je zmatené, nemyslíš?
Chápu, že ti ujedou nervy, ale uvědom si, že děti v tomhle věku prostě vzteklé jsou, objevují svět, nedokáží s námi ještě dostatečně komunikovat, frustuje je to a tak se prostě vztekají. My bychom měli být ti, co jsou nad věcí a nenechají se vytočit
Zkus si přečíst nějaké knížky o výchově, třeba tam najdeš radu, která se ti bude hodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.06 07:41
Misssorko, vím o čem mluvíš. Jako dítě jsem tohle zažívala, pamatuju si, jak jsem měla otlučenou hlavu, zadek, oči vyřvaný do ruda a hlavu bolavou jako střep. A zařekla jsem se, že já se nikdy nesnížím k mlácení dítěte…
A už jsem toho našeho šmudlu párkrát žuchla přes plenku. Přesně jak píšeš, ulevila jsem si sama. Ovšem jen na setinu okamžiku, následně jsem byla utopená ve výčitkách, hrůze z toho, jaká jsem strašná - po matce, že se to dědí, že se na mě příliš podepsala výchova.
Komu je ubližováno - ubližuje !!!! Nebo ne ? (přesně jako ta reklama na nadaci)
achjo, pozorně pročítám vaše příspěvky a moc za ně děkuju. Je to boj maminek sami se sebou - nic víc, nic míň.....
Profesora Matějčka taky uznávám, můžete doporučit nějakou další dobrou knížku od něj ? Mám „Prvních 6let ve výchově a vývoji“, jsou i další ? Třeba zrovna na ten batolecí věk ?
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.06 09:23
Aldo máš pravdu Jenže být nad věcí být nedokážu. Věděla jsem že dvě malé děti budou zabíračka, ale někdy mám fakt pocit, že už mi to přerůstá přes hlavu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
