Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Místo opakování ne to nesmíš, jí odvěéď pozornost nějakou jinou hračkou, na takhle malé děti to většinou zabírá, v podstatě hned zapomenou, co chtěli dělat původně a zaujme je to nové. Ale nestačí jí tu hračku jen dát stylem - na, tady máš něco lepšího, ale vysloveně jí s ní zabavit, zahrát divadýlko apod. Jinak s tím prskáním - to je normální, zkouší všechno, co dovede, teď objevila, co umí dělat pusinkou, tak ji to baví. To je normální vývoj. Stejně jako přijde házení věcí na zem, to je taky dovednost, ze které jsou děti nadšené a jsou v tom neuvěřitelně vytrvalé. Jestli ti můžu (už jako babička) poradit, slovy ne a nesmíš šetři, nech si je jen na opravdu nebezpečné záležitosti. Opravdu jí spíš odváděj pozornost jinam, vesele, nadšeně, ať malá ví, že má veselou maminku, se kterou je švanda a ne neustálou mentorku, která ho má neustále potřebu nějak korigovat. Z toho bys byla nervózní jak ty, tak hlavně malá, dítě se potřebuje rozvíjet, poznávat svět, osahávat si věci, zkoušet, co umí, co dokáže. A že to je z našeho dospělého pohledu dělání nepořádku (prskání apod.), to je náš problém, ne toho dítěte. To se chová v tomhle věku zcela přirozeně.
@brulinka nepodceňuj ji, je chytřejší než si myslíš a zkouší nové věci a i tebe. Stůj si za svým..velmi brzo pochopí, co znamená NENE a že některé věci prostě jsou NENE. Minimalizuj nebezpečné věci z dosahu, ale stůj si za svým. To samé prskání..dej najevo, že to se ti nelíbí, to se nedělá..přestaň na chvíli krmit, utři poprskanou pusinku a znova začni..a furt dokola. jestli máš velkého nejedlíka, pak je to složitější.. Prohýbá se při pokládání - zajímej se, proč se prohýbá, co chce..oni už umí naznačit pohybem, leckdy se člověk dovtípí..vyhov když to jde, ale když to nejde, vysvětli, polož a zabav, odveď pozornost od položení. A jak jsem psala na začátku, nepodce%nuj, jsou velmi chytří a vnímaví a nastavení na odkoukávání hranic a seznamování s pravidly, bude umět to, co jí naučíš a s čím se bude setkávat..to platí i u výchovy.
@brulinka píše:
Je to tu bezpečné, ale lozí do pelechu pro psa. A ten není kam jinam dát.
tohle jsme vyřešili ohrádkou pro psa, malý se mu v misce s vodou koupal snad hned, jak jsem ho převlékla do suchého. V ohrádce je pelech a misky, pes je buď tam, když chce mít klid (je už starší), nebo „s námi“, ven umí vyskočit sám, ale malý to neumí otevřít do teď
v ohrádce jsou dveře na zahradu, takže ho můžu pouštět ven, jak je potřeba a v zimě je třeba fajn, že má ohraničený prostor, když přijde se špinavými tlapkami, sice umí z ohrádky vyskočit, ale chápe, že musí chvíli zůstat tam, jinak mi lítal od bahna všude ![]()
Jinak na moje dítě neplatí zabavení něčím jiným zákazy, vysvětlování, ani přes zadek, je to jedno, prostě si dělá co chce
pravda je, že už rozumí, že to či ono nesmí, ale stejně neposlechne
Prskání jídla jsem moc neřešila, prostě jsem do něj přestala cpát další a nesmála jsem se tomu, ale toť vše, za čas ho to přestalo bavit. Všude byly dětské pojistky, které se brzy naučil otevírat, zatím ti stačí dávat nebezpečné věci výš a výš. ![]()
Příspěvek upraven 20.08.14 v 21:20
Ja teda musim rict ze moc nechapu spani ve spolecnw posteli. podle me to bude delat casem peknou neplechu.
S jidlem bych to prskani presla, nereagovala na to nebo obcas rekla nene to se nedela a jela dal.
s lozenim…odstanila bych fakt to nejnebezpecnejsu v ceste ale i tak poridila ohradku aby vedel zesem tam ma volnost ale jsou i situace kdy musi vydrzet v ohradce napr.kdyz varis.
Ale jsou to proste takovy urcity obdobi..vtekaci..fixovaci..porad neco ![]()
@brulinka Podle mě klidně s výchovou a stanovováním hranic začít můžeš. Prskání u jídla nic není, to bych ignorovala, rozhodně nedoporučuju se u jídla jakkoli vytáčet nebo rozčilovat. Akorát bys zadělala na špatné stravovací návyky. Můj synek to kolem roka dotáhl tak daleko, že 4 dny nesnědl v podstatě nic. Asi zkoušel, jaké to je - nejíst
a pak zase jí líp a pak zase hůř…
V posteli se mnou spí taky, ne vždycky, ale třeba když je nemocný, nevidím v tom žádný problém.
Ale jsou samozřejmě věci, který nemůže. U nás bylo po půl roce oblíbený tahání za provázky od žaluzií na francouzských dveřích. Takže jsem ho tak dlouho odtahovala a říkala, že to nesmí, až toho jednoho dne nechal. Je to všechno o trpělivosti a o tom, nenechat se vytočit a být důsledný. Jasně, ne vždy to jde.
Odvádění pozornosti je dobrá věc, ale opět to nelze aplikovat vždycky, takže dítě by mělo ideálně reagovat na zákaz. Jak se bude pohybovat víc a dosáhne výš, zákazy budou samozřejmě přibývat, pokud nechceš všechny skříňky zamknout a udělat si z domácnosti holobyt. Do koše na odpadky nesmí, do přihrádky s noži nesmí… smí do skříňky s hrncema, plastovýma dózama, různým náčiním typu měchačky, naběračky atd., kde není nic nebezpečného… a chápe to bez problémů, nic zabezpečené nemáme.
Ohrádku mám, ale používám ji velice výjimečně, vlastně ho do ní dávám za trest. A jde to, časem se naučil hrát si jenom s tím bezpečným, ale chtělo to spoustu trpělivosti a důslednosti. Je na tobě, jakou cestou se vydáš ![]()
@Dice píše:
Ja teda musim rict ze moc nechapu spani ve spolecnw posteli. podle me to bude delat casem peknou neplechu.
S jidlem bych to prskani presla, nereagovala na to nebo obcas rekla nene to se nedela a jela dal.
s lozenim…odstanila bych fakt to nejnebezpecnejsu v ceste ale i tak poridila ohradku aby vedel zesem tam ma volnost ale jsou i situace kdy musi vydrzet v ohradce napr.kdyz varis.
Ale jsou to proste takovy urcity obdobi..vtekaci..fixovaci..porad neco
No s tou postelí, jsem prostě líná
stávat v noci k postýlce, a dávat dudlíka, nebo pomačkat bříško. Mám ji radši vedle sebe
Manželovi to nevadí, taky je rád, že je s námi. A v pohodě se všichni vyspíme. Neplechu nevím jestli to bude dělat, možná jo. Ale zatím, jsem se setkala s názorama, že když dítě spí s rodiči v posteli, je si jistější, cítí se v bezpečí a z takového miminka vyroste sebevědomější jedinec. Ale kdo ví, třeba se za rok budeme chytat za hlavu. Zatím nám to takhle vyhovuje..
@brulinka píše:
Pes agresivní není, ale nevím nějak se mi nechce aby tam olizovala jeho hračky a jeho pelech. Tak zatím co tu píšete vesměs dělám. Opakuji, že to a to se nesmí, a odtáhnu ji, na to vztékání to ignoruji a mluvím na ni, vlídným hlasem at pochopí, že se právě nic hrozného neděje. U některých věcí mi třeba nevadí že kramaří, tak to ji nechávám. Často lozí za psem, uplně ho zbožnuje, a chce ho hladit (teda spíš škrábat a tahat),pes ji ignoruje, tak velice často si hraju s oběma, abych je měla pod kontrolou. Když u toho nejsem pes naštěstí odchází od ní pryč (teda spíš zdrhá)
I když pes agresivní není, tak dítě od jeho pelechu důsledně odnášet! Ono olíznuté psí hračky dítěti zas tak moc neublíží, ale pes musí vědět, že v pelechu je JEHO bezpečné místo, kde ho nikdo nebude otravovat a ubližovat mu a kam se může před dítětem schovat. Tím spíš, jestli dítě má tendenci ho škrábat a tahat. Ono možná teď neublíží, protože nejspíš chápe, že dítě je malé mládě. Ale až ti bude dítě po bytě běhat, házet věcmi a mávat kolem sebe rukama, mohl by usoudit, že to mládě už není tak křehké, aby nemohlo dostat výchovnou ťafku. Jenže batole není štěně a i ta výchovná od psa mu může hodně ublížit.
@Kassy píše:
I když pes agresivní není, tak dítě od jeho pelechu důsledně odnášet! Ono olíznuté psí hračky dítěti zas tak moc neublíží, ale pes musí vědět, že v pelechu je JEHO bezpečné místo, kde ho nikdo nebude otravovat a ubližovat mu a kam se může před dítětem schovat. Tím spíš, jestli dítě má tendenci ho škrábat a tahat. Ono možná teď neublíží, protože nejspíš chápe, že dítě je malé mládě. Ale až ti bude dítě po bytě běhat, házet věcmi a mávat kolem sebe rukama, mohl by usoudit, že to mládě už není tak křehké, aby nemohlo dostat výchovnou ťafku. Jenže batole není štěně a i ta výchovná od psa mu může hodně ublížit.
Přesně i z tohohle důvodu chráníme psovi pelech. On nesmí chodit na deku malé a brát její hračky a naopak, malá nesmí brát jeho hračky a chodit do jeho pelechu.
@Hoa Mai píše:Jestli to psovi nevadí, tak ji nech. Náš taky lozí do psího pelechu, psovi je to jedno, jde si na gauč. Něco jiného je, kdyby psa otravovala, to hned ze začátku říkej, že nesmí. Vztekání bych ignorovala, ona se teprv zjišťuje, že ne všechno jde tak, jak by si představovala, takže logicky projevuje nelibost. Prostě na to nereaguj a ji to za chvilku přejde. S tím prskáním asi taky nejlíp ignorovat. Když uvidí, že se to nesetkává s žádnou odezvou, přestane ji to bavit. Jinak jako by si popisovala našeho lotranda
.
S tím prskáním souhlas. Taky dělám, jakože nic, nekomentuji to a normálně pokračuji v krmení.
@brulinka píše:
Pes agresivní není, ale nevím nějak se mi nechce aby tam olizovala jeho hračky a jeho pelech. Tak zatím co tu píšete vesměs dělám. Opakuji, že to a to se nesmí, a odtáhnu ji, na to vztékání to ignoruji a mluvím na ni, vlídným hlasem at pochopí, že se právě nic hrozného neděje. U některých věcí mi třeba nevadí že kramaří, tak to ji nechávám. Často lozí za psem, uplně ho zbožnuje, a chce ho hladit (teda spíš škrábat a tahat),pes ji ignoruje, tak velice často si hraju s oběma, abych je měla pod kontrolou. Když u toho nejsem pes naštěstí odchází od ní pryč (teda spíš zdrhá)
Ty jo, jsi dobrá, že to ještě zvládáš řešit. Já jsem měla taky kdysi jakési představy o hygieně, které ale rychle vzaly za své. Od narození pes olizuje dítě, teď už se muchlujou navzájem, dítě žužlá psí hračky, leze mu do pelechu, ale kdybych tomu měla bránit, tak nedělám celý den nic jiného, ani na záchod si nezajdu. Dávno jsem to vzdala a omlouvám si to přirozenou imunizací (mmch malý ještě nebyl nemocný). Ohrádku taky nemáme, syn se staví o postel, křesla, židle a má hrací stoleček.
@Svistice píše:U půlročního nemá cenu hrát si „na výchovu“. Pokud se pohybuje v okolí něčeho nebezpečného, fyzicky odstranit buď dítě nebo tu věc.
Když se vzteká, říct, že ho tam dáváš proto a proto. Nepochopí význam slov, ale důležité je ukázat (hlasem), že se neděje žádná tragédie a že takhle je to správně. Já batoleti i říkám, že mručet klidně může, ale je mu to prd platné, protože ať se mu to líbí nebo ne, máma má v těchle věcech zatím víc rozumu a zkušeností.
No já nevím, jsem přesvědčená, že dítě chápe hodně věcí…
Hodně se svou holčičkou mluvím a ona mi rozumí, vím to.
Slova „nesmíš“ nebo „musíš“ používám málokdy.
Místo musíš, jí řeknu, že je to potřeba udělat a vysvětlím proč.
@Denisa56 píše:
Místo opakování ne to nesmíš, jí odvěéď pozornost nějakou jinou hračkou, na takhle malé děti to většinou zabírá, v podstatě hned zapomenou, co chtěli dělat původně a zaujme je to nové. Ale nestačí jí tu hračku jen dát stylem - na, tady máš něco lepšího, ale vysloveně jí s ní zabavit, zahrát divadýlko apod. Jinak s tím prskáním - to je normální, zkouší všechno, co dovede, teď objevila, co umí dělat pusinkou, tak ji to baví. To je normální vývoj. Stejně jako přijde házení věcí na zem, to je taky dovednost, ze které jsou děti nadšené a jsou v tom neuvěřitelně vytrvalé. Jestli ti můžu (už jako babička) poradit, slovy ne a nesmíš šetři, nech si je jen na opravdu nebezpečné záležitosti. Opravdu jí spíš odváděj pozornost jinam, vesele, nadšeně, ať malá ví, že má veselou maminku, se kterou je švanda a ne neustálou mentorku, která ho má neustále potřebu nějak korigovat. Z toho bys byla nervózní jak ty, tak hlavně malá, dítě se potřebuje rozvíjet, poznávat svět, osahávat si věci, zkoušet, co umí, co dokáže. A že to je z našeho dospělého pohledu dělání nepořádku (prskání apod.), to je náš problém, ne toho dítěte. To se chová v tomhle věku zcela přirozeně.
Krásně napsané, pod to se podepíšu
![]()
@Dice píše:
Ja teda musim rict ze moc nechapu spani ve spolecnw posteli. podle me to bude delat casem peknou neplechu.
S jidlem bych to prskani presla, nereagovala na to nebo obcas rekla nene to se nedela a jela dal.
s lozenim…odstanila bych fakt to nejnebezpecnejsu v ceste ale i tak poridila ohradku aby vedel zesem tam ma volnost ale jsou i situace kdy musi vydrzet v ohradce napr.kdyz varis.
Ale jsou to proste takovy urcity obdobi..vtekaci..fixovaci..porad neco
Naše holka s námi taky spí v posteli a nemyslím si, že by v budoucnu byl problém s osamostatněním do její postýlky.
Naopak je to přirozené a dobré.
@brulinka píše:
No s tou postelí, jsem prostě línástávat v noci k postýlce, a dávat dudlíka, nebo pomačkat bříško. Mám ji radši vedle sebe
![]()
Manželovi to nevadí, taky je rád, že je s námi. A v pohodě se všichni vyspíme. Neplechu nevím jestli to bude dělat, možná jo. Ale zatím, jsem se setkala s názorama, že když dítě spí s rodiči v posteli, je si jistější, cítí se v bezpečí a z takového miminka vyroste sebevědomější jedinec. Ale kdo ví, třeba se za rok budeme chytat za hlavu. Zatím nám to takhle vyhovuje..
Neschovávej se za lenost a neomlouvej se za to.
Děláš to instinktivně a dobře, je dobře, že spinká s vámi v posteli. ![]()
@brulinka Tak já s „výchovou“ začala ve chvíli, kdy se syn začal pohybovat. Samozřejmě první bylo zabezpečení domácnosti, aby se mu nic nemohlo stát. Ale pokud chňapal po něčem co neměl, tak nejdřív jsem dělala jen TYTYTY a vzala mu to nebo ho odsunula pryč. Když to dělal pořád dokola, tak už jsem používala důrazné Ne nesmíš. Teď je prckovi 11 měsíců. U dpousty věcí už ví, že je nesmí (nesahá na tatínkův počítač, nastrká do televize, neleze do určitých skříněk). Není to samozřejmě stoprocentní, ale ví že se to nedělá.
Teď už teda občas hodí naštvaný ksichtík, že nedovolíme, ale v tomhle se snažím být důsledná. Jinak ale je to o neustálem opakování. Přes ruku neplácám. Vždycky jen vysvětlím.
Vysvětluju i venku (moc to nechápe, ale proč bych mu to neměla říct) - to hlavně co se týče jeho a cizích věcí.
S tím jídlem nevím. Syn nikdy neprskal. Ani se nevzteká (jen u usínání).