Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výčitky svědomí, mají děti dobré dětství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.4.24 21:33
@anavi13 je to hodně o povaze dětí. Cvičila jsem Vojtu u jednoho dráždivého mimina a bylo to horší než pak u hodného mimina v kombu se vzteklým batoletem. Třetí mám s větším odstupem a je to pohoda, je celkem klidné takže zvládám i školáka i předškoláka k tomu. Ale nejsou teda žádné velké problémy, zdravotního rázu či problémů s chováním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.24 21:36
@Oriseka souhlas, naplníme velkou mísu ovocem a za dva dny pryč 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.24 21:43
@Amandine píše: Více
Mas 5lete, co ted pujde do skoly? A prvnaka ci druhaka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 06:47
@Oriseka 8 let, 3. třída, 6 let předškolák a mazánek 13 měsíců
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 07:45
Máme s mužem dětí 6, aktuálně 8, 10, 13, 13, 18 a 20.
Na úvod, taky jsem si chtěla vykompenzovat své dětství a pouze jednoho sourozence velkou rodinou 😁. Původní plán byl skončit na 3 (místo toho se povedla dvojčata). A pak to jelo další syn byl trošku „náhoda“ a dcera pak záměr jako parťák (ta jediná také schytala nějaké onemocnění, od dětství Vojtovka, rehabilitace, logopedie). Všechny děti jsou teda nadprůměrně chytré, včetně nejmladší (která se i pomalu stabilizuje a vlejzá do průměrných tabulek…).
Já bych řekla, že od jisté doby jsem zjistila/jsem si přiznala, že ne vždycky je důležité dát dětem vše - a nikdy jsme se o to s manželem nesnažili - ale dát těm dětem to, o co ony stojí a co potřebují. S tím hodně souvisí komunikace.
Komunikaci jsme nastavovali se všemi dětmi, vždy a za všech okolností, nelžeme, diskutujeme, hledáme kompromisy, snažíme se být spravedliví a zároveň vysvětlovat některé nespravedlnosti (ať už doma nebo ve světě). Co jsem si tak nějak při tom odrůstání dětí postupně uvědomila bylo, že nejtěžší není trávit „s každým čas, tak jak potřebuje“ a mít potřebu se rozkrájet, ne… nejtěžší je poskytnou každému z nich tu možnost, aby bylo vyslechnuto, vnímáno, aby bylo dbáno na jeho pocity, aby bylo vyslyšeno (a asi ještě pár dalších podobných věcí).
Z toho vyplývá obrovitánský nárok na mě a manžela, jakožto na rodiče. Není to o tom přijít domu, vypnout a nechat děcka „být“. Ale je to o tom vnímat je a dávat ještě po práci hodně procent pozornosti do dětí. Není to tedy tak, že by to bylo dokonalé vždy a všude… ale prostě si člověk musí všimnout, že třeba jedno z dvojčat je víc upovídané, než obvykle, má tendence sourozence v danou chvíli „přeřvat“ a nechce pustit další sourozence ke slovu. Je tak třeba řešit 2 věci - to dítě, co má tendence někoho přeřvat, protože člověk ví, že to není běžné a něco se děje. A pak taky nějak opečovat to dítě, co bylo přeřváno, protože víme, že to je introvert a po 2. pokusu o komunikaci se stáhne jako šneček do ulity a nevylézá. Člověk musí být bdělý, občas korigovat, občas zasahovat, ale vždycky vnímat.
Vždy jsme se snažili podnikat nějaké výlety, zábavné věci, do jisté doby to všechny děti tak nějak v pohodě přijímaly, postupem času, jak dospívaly a stárly, začaly se různě vyhraňovat. A za mě je to v pořádku.
Prostě nejmladší syn není typ na kempování, skauta, táboření, potkávání pavouků, klíšťat a zmoknutí na výletě. Prostě není a k tomu je to introvert a přemýšlivé stvoření. V době, co byly děti mladší jsme si teda vzali k ruce, de facto, chůvu (ale největší zápřah jsem s dětmi teda zvládala sama když byly malé, nechápu to doteď!) a ta je tam pro děti, pokud se nějak výrazně nesejdeme v potřebách. Aktuálně je nejstarší syn na medicíně, dcera na konzervatoři. Oba dva už mají své zájmy, koníčky, tráví čas s přáteli a v létě si cestují zhruba od 16 po vlastní ose s partou přátel…
Jenže pořád máme 13, 13, 10, 8. Dvojčata jsou živá, kreativní, všude vidět a slyšet, jsou pro každou blbost a čím větší dobrodružství, tím líp. Takže holky, když se vezmou na ferratu, jsou v sedmém nebi. Nejmladší syn tam nevleze. Tak ho - kamarádka/chůva - bere do národního muzea, kde to miluje. A my s dcerami vyrážíme na ferraty. Všichni pak zaníceně mluví o tom svém. Zároveň ale třeba z výletů - těch klasických - kde se snažíme dětem najít vždycky něco, aby to uspokojilo potřeby každého - tak z těch jej nevyčleňujeme, ale prostě na ferraty syna netaháme, když se bojí výšek. Dcery např. chtějí k narozeninám bungee seskok, tak ho dostanou k 15nám 😁.
Když syn nejel na školu v přírodě kvůli dlouhodobější nemoci, nevadilo mu to, nikdy to nevyhledával a své kamarády má na kroužcích a těch pár ve škole mu zůstalo „věrných“ i bez zážitku. Kdyby na školu v přírodě nejela dvojčata, tak si myslím, že je to pro ně konec světa, reálně, pro jejich povahu, pro jejich lásku ke kolektivu a touhu být jeho součástí to je katastrofa a nemít těch, tehdy tuším 12k (dohromady za obě), znamenalo by to fakt vlastně problém, který by je mohl ovlivnit.
Naproti tomu, žádné z dětí netouží po tom jet na výjezd do Anglie. Možná proto, že jezdíme za příbuznými do USA a UK není „tak zajímavá“. Co tímhle vším chci říct, hlavní je prostě vnímat, komunikovat a poslouchat. A myslet na to, že možná ty děti ke svému životu opravdu budou potřebovat nějakou aktivitu, co je dražší - ať už kroužek, výjezd či školu v přírodě a je potřeba na to myslet a udělat vše pro to, aby mělo nějakou šanci jet.
Ve Vašem případě by to mohla být snaha zvýšit si kvalifikaci a tím plat. Každých pár tisíc se hodí. A měsíčně pár tisíc odložených může udělat těm dětem v životě zážitky a změny, na které budou rádi vzpomínat. Co jsem ale nikdy extra neuznávala a nepochopila bylo nadměrné kompenzování různých věcí dětem - viz. jako dítě jsem nebyla na lyžáku, tak není možné, aby moje dítě od 3. let nemělo lyže a nejezdili jsme každý rok na hory. Ne, to pro děcko nemusí být esenciální a stěžejní (je důležité o tom komunikovat!!!) ale může pro to dítě být stěžejní doba, kdy bude na ZŠ mít možnost vyjet se spolužáky či jinou třídou a tam těch, třeba 5-8 tisíc bude opravdu hodně důležitých. Nebo možná nebude důležitý lyžák ani tehdy, protože dítě zimu nemá rádo a místo lyží by radši brusle.
Ale všechno je to o komunikaci. Když syn vážně onemocněl a museli jsme zrušit dovolenou (naštěstí pojištění storna je s tolika dětmi nutnost), tak jsem neměla pocit, že těm - oprávněně zklamaným dětem - musím něco extra kompenzovat, ne. Hovořili jsme o tom, co se stalo, proč se to stalo, že to není ničí vina. Hovořili jsme o tom, jak to vnímají, co by potřebovali jinak. No tak jsme našli tehdá příměstské tábory, co měly poslední volná místa - zaměřené na koně a holky si to užily víc, jak by si asi užily celou dovolenou.
Vše je to o komunikaci a snaze dělat maximum pro ty děti (když jste si je pořídili). Takže by ve Vašem zájmu mělo být - jak jsem říkala - zvyšovat si kvalifikaci, mzdu a zvýšit své šance, že budete moci dětem umožnit aktivity, které pro ně budou stěžejní (zároveň ale musíte vědět, které aktivity to jsou. Pro nejmladšího syna lyžák není podstatný, ale nejet na - vcelku specifický tábor - který je zaměřen na jeho koníček a stojí asi 10 tisíc, to by ho docela bolelo. A ne, není to o tom, že děti musí mít všechno, je důležité komunikovat o tom ostatním, co mít nemohou a brát na mysl jejich pocity a prožívání.
EDIT: co je třeba ale dodat, tak náš měsíční budget na fungování je 3násobek průměrného platu v Praze. Bez něj si to upřímně neumím úplně představit. O to více bych se tedy, být vámi, snažila o zvýšení životního komfortu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.4.24 08:37
@Matt 02 asi proto, že jsme vyrůstali v jiném prostředí, tak trochu nechápu, že někdo nepřemýšlí, že děti něco stojí a spokojí se s malým příjmem…moji rodiče byli vzdělaní, pracovali na vyšších pozicích…peněz bylo málo akorát, když se postavil dům a to přišlo přesně v době puberty, ale na lyžák bylo, lyžovala jsme od malinka…my máme s mužem oba vysokou školu, postavili jsme dům, tak jsem ráda, že trochu nějaké limity jsou teď, když jsou holky malinký a až se vrátím do práce, přibyde nám okolo 40tis čistého…každý by si měl zařídit život, aby nikdo netrpěl…my si se starší hodně povídáme, má kroužky, navštěvujeme kamarádky nebo je zveme k nám a chystáme jim bojovky, opékání, tancování, v létě budou mít holky u nás kempovačku…máme bublinu podobně smýšlejících lidí, kde máme všichni podobný životní styl…ve školce je jen asi jeden chlapeček z takové početné rodiny, je zaostalý, doma se mu nevěnují, je zlý na děti…uvidíme, jaké děti budou později ve škole…zakladatelka by se měli snažit vydělat trochu více, aby děti měly zážitky se spolužáky a obohatily se…
- Citovat
- Upravit
6.4.24 20:44
@Snorlaxik píše: Více
O imunitě určitě. Prostředky z lékárny nevím jak myslíš. Ono u většího počtu dětí prostě ty nemoci se víc táhnou. Problém jsou školkové děti. Budují si imunitu a tahají ze školky víc nemocí. Když máš jedno dítě, tak je za týden fit. Když máš třeba jak my tři děti, tak trvá než se všechny vystřídají - klidně ti onemocní postupně po co týden. Plus každý z těch tří a rodiče můžou donést nějakou novou nemoc. Ty rizika jsou prostě větší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.24 20:47
@Margery píše: Více
Jo tak to jo. Takové jsem měla druhé dítě - sice ABKM, nespal, plakal, ale přes den zlatíčko. Třetí má snad vše co může a ještě nevydrží v klidu nikde. Teď je malému 10 měsíců a logopedii musí s pětiletým zvládnout manžel. Já to s miminkem nemám šanci zvládnout. Takže jsem fakt ráda, že není školák.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Snorlaxik
6.4.24 20:48
@anavi13 píše: Více
Tak záleží i na té imunitě. Moje dit ze školky moc nemocí netahalo a to ani ten první rok. My rodiče domů prakticky nic nedotáhneme. A co si pamatuju z dětství, tak brácha chytil všechno, co kolem něj proletělo ve školce/škole a já nikdy nic. A to jsme měli společný pokojíček.
- Citovat
- Upravit
6.4.24 20:51
@Oriseka píše: Více
Já mám starší děti strašně hodný. Takže vše co se týče miminka šlo na pohodu. I ta vojtovka. Teď třetí je opravdu náročný. Je pořád nemocný, takže starším bere snad úplně všechnu moji pozornost. A oni to zvládají úplně na jedničku. Ještě bráchu naprosto milují, nežárlí. Když se potřebuji věnovat starším dětem, tak musí pomoci manžel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.24 14:53
Nerozumím tomu a připadá mi vrcholně nezodpovědné pořídit si 5 dětí. Sorry za upřímnost. Už jen to, co vidím se svými dětmi, a to jsem zatím na mateřské, že člověk investuje 150 % sil do péče a stejně to není úplně ono. Už jenom představa toho objemu prádla, jídla, nákupů, nemocí…to mi netvrď, že všem věnuješ pozornost a splňuješ jejich potřeby. Napadlo vás někdy, co kdyby se někomu něco stalo? Ani to nemusí být nic fatálního, stačí blbá zlomená noha a najednou jste všichni nahraní, nebudeš moct pečovat o děti, manžel někde pryč… Čert vem peníze, myslím si, že život není soutěž o nejvíc dovolených a nejvíc drahých kroužků. Na ty základní věci se snad nějak ušetřit dá. Ale že dítě školního věku třeba nikdy nebylo v zoo nebo třeba v divadle, na hradě…To je prostě smutný. A nemyslím si, že školáky bude donekonečna naplňovat malovat si doma s mámou s batolátky na krku…Znám dost takhle početných rodin osobně a bohužel všude je to stejné. Z nějakého patologického důvodu se navenek tváří jako strašně láskyplná rodina, ale evidentně to nefunguje, ani nemůže, že jo. Děti mezi sebou mají rivalitu, matka vyčerpaná (ta 100 % péče obvykle znamená, že dostanou večeři a mají vyprané prádlo). Nejde pořád žít jak na táboře - s mámou mluvit jednou za tři dny, dělat pořád to, co celá skupina, páč jinak není čas a peníze a pořád ustupovat bandě sourozenců…Uf, je mi takových dětí líto a vůbec to nejsem schopná pochopit.
Příspěvek upraven 08.04.24 v 15:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.24 15:31
@prejeta_zaba píše: Více
Záleží, jak to má doma ta rodina nastavené. Jestli se dětem věnují oba rodiče. Pokud ano, tak je to v pohodě. Děti se dělí podle zájmu. I mohou mít rodiče jen samy pro sebe. Také máme doma víc dětí a mluví se mnou každé dítě mnohokrát za den, každé se se mnou pomazlí bez toho, aby se mi do náruče sápal zbytek hordy. A co my máme známé rodiny s více dětmi, všude se jim s velkým nasazením věnují oba rodiče. Asi záleží na sociální bublině, ve které se člověk pohybuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.24 16:58
@prejeta_zaba píše: Více
To ja bych to zase smahem neodsuzovala. Jsou takove opravdu velmi materke zeny a kdyz maji velky dum a penez a casu dost. Pak maji jeste i treba sirsi rodinu k ruce a nebo deti maji mezi sebou vetsi vekove rozestupy, takze takovou tu vetsi peci potrebuji 1-2 a nejstarsi uz je treba dospele. Myslim, ze to pak muze fungovat dobre. Ja osobne teda hodne deti nepotrebuji, ale kdyz to tak nekdo chce a ma k tomu ty zdroje-hmotne i nehmotne, tak je to jeho vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
