Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vyjela jsem na batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.10.20 12:43
Myslím siz, že nás vychovavali v takové době kdy každý dostaval na zadek a jsme vsichni celkem normální. Já zase neuznavam moderní vychovu, že nedaji na zadek. Když zaslouží bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
14.10.20 12:51
A co je na tom tak strašnýho? Jako neklepala bych s ní jak z pytlem, ale na zadek bych ji dala už v začátku, ne po 40ti minutách. To máš dost výdrž.. Rozhodně se jí pak neomlouvej, akorát uvidí že toho může zneužívat že máma je slaboch.
- Citovat
- Upravit
14.10.20 13:39
@Anonymní píše:
Asi souhlasím se vším, jen na dovysvětlení, samozřejmě jsem těch 40 minut neseděla s prstem v nose, snažila jš se jí uklidnit, zároveň neustoupit, když se mr snažila bouchnout, chytla jsem ji za ruce a nedovolila atd. Jen teprve zhruba poté už to ve mně vyloženě vybouchlo, jak ten řev nebral konce. Ta omluva byla samozřejmě jen krátká, nehučela jsem do ní další hodinu, ale řekla ji že jsem jí neměla bouchat, i když jsem byla nazlobena. Připadalo mi to správné, jí se taky snažím vždy vysvětlit, že ani ona nemá do nikoho bouchat. Já jsem právě zvykla takto komunikovat i s manželem po hádce, že si pak sednem a krátce se nějak pobavime o tom, co bylo, většinou nemáme problém se jeden druhému omluvit, když něco uděláme blbě (že rekneme v té hádce něco nefér atd). Zas si teda nemyslím, že u nás frčí nějaký ten kult dítěte, zvýšený hlas, okřiknutí, to, že neustoupím je úplně běžná součást výchovy a většinou to celkem funguje, ta dnešní šílená scéna mě právě hrozně překvapila, jasně že scény jsou i jindy ale takové teda ne… většinou po pár minutách pochopí, že neustoupím, a jedem dal. Nechápu no… příště zkusím zasáhnout rázněji hned v začátku, jen nevím jak? Když prostě nestačí zvýšit hlas a neustoupit, ani nejde odvést pozornost…
Tak myslim ze to delas dobre a urcite prijdes na to, jak to resit. Univerzální navod bohuzel neexistuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 14:00
@Anonymní píše:
Asi souhlasím se vším, jen na dovysvětlení, samozřejmě jsem těch 40 minut neseděla s prstem v nose, snažila jš se jí uklidnit, zároveň neustoupit, když se mr snažila bouchnout, chytla jsem ji za ruce a nedovolila atd. Jen teprve zhruba poté už to ve mně vyloženě vybouchlo, jak ten řev nebral konce. Ta omluva byla samozřejmě jen krátká, nehučela jsem do ní další hodinu, ale řekla ji že jsem jí neměla bouchat, i když jsem byla nazlobena. Připadalo mi to správné, jí se taky snažím vždy vysvětlit, že ani ona nemá do nikoho bouchat. Já jsem právě zvykla takto komunikovat i s manželem po hádce, že si pak sednem a krátce se nějak pobavime o tom, co bylo, většinou nemáme problém se jeden druhému omluvit, když něco uděláme blbě (že rekneme v té hádce něco nefér atd). Zas si teda nemyslím, že u nás frčí nějaký ten kult dítěte, zvýšený hlas, okřiknutí, to, že neustoupím je úplně běžná součást výchovy a většinou to celkem funguje, ta dnešní šílená scéna mě právě hrozně překvapila, jasně že scény jsou i jindy ale takové teda ne… většinou po pár minutách pochopí, že neustoupím, a jedem dal. Nechápu no… příště zkusím zasáhnout rázněji hned v začátku, jen nevím jak? Když prostě nestačí zvýšit hlas a neustoupit, ani nejde odvést pozornost…
Nám momentálně celkem funguje říct, že nechceme být v místnosti s uřvanou holčičkou, protože chceme mít hezky den a smát se a dáme ji za dveře. Zatím to fungovalo, uvidíme, kdy to batole prokoukne 
zkus to..
Jinak, takhle se psychicky sebetýrat, protože jsi dala pro jednou zlobivému děcku na zadek… 
nezavrazdila jsi 100 neviňátek ani jsi nevyvolala třetí světovou. Dceři se nic nestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.10.20 14:22
Nechápu no… příště zkusím zasáhnout rázněji hned v začátku, jen nevím jak? Když prostě nestačí zvýšit hlas a neustoupit, ani nejde odvést pozornost…
A co se snažit pochopit, co chce a o co jí jde? Navrhnout, že teda nejdřív uděláme tohle (co chce ona) a potom tohle (co chceš ty) nebo jí dát na výběr ze 2 možností. Vyjádřit podporu ve smyslu, že chápeš, že je naštvaná, protože… atd.
Jinak krátká omluva, že jsi vybouchla a nechtěla jsi ji praštit, je podle mě správná. Máš takové pocity (že tě to mrzí, žes to přehnala atd.), tak jí je sdělíš.
Taky jí příště sděl, že začínáš být naštvaná, že se ti nelíbí, jak se chová apod.
Můžeš si taky udělat plán, co uděláš příště. Zkusíš se s ní domluvit, když to nepůjde a začne to v tobě vřít, tak jí říct, že se jdeš uklidnit vedle, tam se 10× nadechnout a vydechnout… nebo prostě něco si takhle předem vymysli, ať se máš pak čeho chytnout.
Blbou náladu může mít dítě i dospělý. To se prostě občas stane. Takže dítě bude hodinu v kuse kňourat a něco chtít nebo nechtít. Připrav se na to, že takhle se bude chovat určitě znova.
K záchvatům vzteku jsem tady na emiminu už x-krát něco psala, tak jsem to pak napsala do článku, tady je odkaz:
https://petrush-cz.blogspot.com/…-vzteku.html
- Citovat
- Upravit
14.10.20 16:10
Chápu, že ti ruply nervy, ale netřes s ní, mohla bys jí ublížit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.20 09:19
Taky mi poslední dobou ujíždějí nervy a pak mě to mrzí. Začala jsem teď zase pravidelně brát hořčík a cítím se trochu líp. Možná je to i tím počasím, že je člověk víc nervní než jindy, nebo i současnou situací, kdy jsme všichni ve stresu. Určitě jsi skvělá máma, jinak bys to neřešila a mávla nad tím rukou a nemrzelo by tě to. Prostě ti ujely nervy, ale dcera určitě ví, že jí miluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
