Vyjela jsem na batole

Anonymní
14.10.20 10:12

Vyjela jsem na batole

Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím :,( Bojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9130
14.10.20 10:16

Hele na rovinu. Jsme mámy, nejsme stroje. Taky jsem pár takových zkratů měla a ne, nejsem na ně hrdá. O to hůř jsem se cítila, když jsem zjistila, že se jim třeba zrovna tlačí zuby. Ale určitě nepřemýšlej nad tím, co to zanechá na dítěti. Jsme tak strašně masírovaní články z médií, že se bojíme zakřičet na vlastní děti, aby z toho neměli psychickou újmu. Za pár hodin o tom nebude ani vědět. Jen, podle mě, není správné jí vysvětlovat, že co jsi udělala, je špatně. I dítě musí pochopit, že někdy přijde situace, kdy i my dospělí ztrácíme kontrolu a děláme chyby. Omluva ano, vysvětlit si, co tě naštvalo a proč tě to mrzí. Ale ne to, že je to špatně.

Příspěvek upraven 14.10.20 v 10:19

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2412
14.10.20 10:18

Tak aspon si vsimne, ze taky mas nejaky emoce. Je to v pohodě. Hledate cestu jak se domluvit a tohle k tomu patří. Nejsi stroj, dite pravidelne nebijes. Hlavne uz se ji neomlouvej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17038
14.10.20 10:23

Předně neuznávám takový vysvětlování, že jsem něco udělala špatně a ospravedlňování se před dítětem. To dítě tomu absolutně nerozumí. Dítě taky potřebuje vědět, že si nemůže dovolit všechno a musí počítat s tím, že pokud bude vysírat, tak to taky může mít odpovídající reakci. Zkoušela kam až může dojít a taky to zjistila. To je taková příprava na život. Ty už víš, že se občas necháš vytočit nad míru únosnou, tak prostě příště necháš vztekající se dítě dítětem a půjdeš vedle… Učíme se všichni. Ty se učíš být matkou, dítě se učí fungovat v tomhle světě. Občas si nabijeme dr. žku všichni…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2081
14.10.20 10:24

Unavená a přetažená jsem občas taky, ale tohle je za hranicí mého chápání. Pro někoho je to v pohodě, ale já si myslím, že když stála s brekem v té ohrádce, tak jí těžko těšilo poznání, že máma má emoce :think:
Myslím, že na to za chvíli zapomene, ale ty bys na to asi zapomínat neměla a k tvé poslední větě…s emocemi by jsi se především měla naučit pracovat ty, než to budeš chtít po svém dítěti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15875
14.10.20 10:32
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím :,( Bojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.

To se stane - i stroje můžou někdy selhat, co teprve lidé.

Vezmi si z toho ponaučení hlavně pro sebe - z mého pohledu není to nejhorší to finální selhání nervů… špatně bylo především to, že jsi tu scénu nechala 40 minut gradovat. To je strašně dlouho a je jasné, že to potom skončí nevhodným způsobem. Nějaká důraznější a jasnější reakce měla přijít mnohem dřív, ne po téměř třičtvrtěhodině jejího vztekání a dokonce snahy Tě bouchat.

Hlavně z toho nedělej drama - holt někdy je prostě špatný den. I s manželem se určitě někdy ošklivě pohádáte a pak se to uklidní, vyříkáte si to nebo se z toho do druhého dne vyspíte… to je normální a patří to k rodinnému životu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23103
14.10.20 10:40

Hlavně se jí příště tak dramaticky neomlouvej. Nijak to tím nevylepšíš, nechápe to, jen bude mít v hlavě zmatek z další neočekávané přehnaně emotivní reakce. Vezme si z ní leda to, že když bude hodně vysírat, ty se jí ještě omluvíš. Hádej, kam to asi povede.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1738
14.10.20 10:52
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím :,( Bojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.

Ježiš, tak ti ujely nervy no. To se stane. Třást jsi s ní teda nemusela.
Na druhou stranu to vysvětlování a omlouvání se, to ma být jako co?
Už se stalo, nevracela bych se k tomu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14428
14.10.20 10:58

Úplně upřímně?

Tvoje dcera je víc zmatená tím, že jsi momentálně utopená v emocích a pocitu viny, než z toho, že si na ni vyjela.

Stane se to každému, fakt to pro dítě neznamená doživotní trauma.

A ty jsi navíc prokázala dost velkou trpělivost :-D Na druhou stranu, kdyby si věcně a účinně zasáhla dřív, nemuselo to takhle prasknout. Ale víš co - bouřka vyčistí vzduch.

Pokud se chceš omlouvat a vysvětlvoat, tak maximálně ve dvou velmi krátkých větách - složitější stejně nepochopí.

A projdi tyhle články, jako základní návod na to, jak na batolata - protože tě čeká zábavné období, kdy se tvoje dcera bude učit co to znamenají hranice a jak se zvládá vztek a furstrace. Což je strašně důležité obdob, no pro rodiče extrémně náročné.

Autorkou těch článků je dlouholetá psycholožka na lince bezpeč a zasloužílá babička a moc pěkně se čtou.

https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3z/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3p/
https://blog.linkabezpeci.cz/…-neposluchy/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5288
14.10.20 11:29

Prosím Tě a proč se omlouvat? Já nechápu tady ten kult dítěte. Prostě zlobila, dělala scény, tak dostala na zadek. Tečka. Ale vysvětlovat jak jsi špatná a že jsi to neměla dělat a kdesi cosi, to je nesmysl. Aspoň uvidí, že jsi taky jen člověk a že jí všechno prostě procházet nebude. Já abych takto řešila každou krávovinu, tak jsem dávno v Bohnicích. 4 děti jsem zvládla vychovat myslím celkem obstojně. Nemlátila jsem je jak žito, ale když to přeháněly, tak prostě plácnuto a vynadáno dostaly. Jsem taky jen člověk. Nejsem otrok, služka ani stroj. Hlavně si nic nevyčítej, ony ty děti dvou, tříleté dokáží děsně prudit. I starší. Takto malému capartovi fakt nemá smysl něco sáhodlouze vysvětlovat. Bude z Tebe mít příště akorát psinu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28799
14.10.20 11:31
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím :,( Bojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.

Ruply ti nervy, to se stává. Každému.
Ale netřes s ní.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5288
14.10.20 11:31
@Berry77 píše:
Unavená a přetažená jsem občas taky, ale tohle je za hranicí mého chápání. Pro někoho je to v pohodě, ale já si myslím, že když stála s brekem v té ohrádce, tak jí těžko těšilo poznání, že máma má emoce :think:
Myslím, že na to za chvíli zapomene, ale ty bys na to asi zapomínat neměla a k tvé poslední větě…s emocemi by jsi se především měla naučit pracovat ty, než to budeš chtít po svém dítěti.

Já si hlavně myslím, že jí to bude za pár hodit úplně jedno, ne-li dřív, já bych to nerozmazávala. Matce jako nemůžou ujet nervy. Ty děti si pak hrozně dovolují a nemají žádné mantinely. Prostě si pobrečela v ohrádce, z toho fakt doživotní trauma mít nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1738
14.10.20 11:35
@Zabatko píše:
Prosím Tě a proč se omlouvat? Já nechápu tady ten kult dítěte. Prostě zlobila, dělala scény, tak dostala na zadek. Tečka. Ale vysvětlovat jak jsi špatná a že jsi to neměla dělat a kdesi cosi, to je nesmysl. Aspoň uvidí, že jsi taky jen člověk a že jí všechno prostě procházet nebude. Já abych takto řešila každou krávovinu, tak jsem dávno v Bohnicích. 4 děti jsem zvládla vychovat myslím celkem obstojně. Nemlátila jsem je jak žito, ale když to přeháněly, tak prostě plácnuto a vynadáno dostaly. Jsem taky jen člověk. Nejsem otrok, služka ani stroj. Hlavně si nic nevyčítej, ony ty děti dvou, tříleté dokáží děsně prudit. I starší. Takto malému capartovi fakt nemá smysl něco sáhodlouze vysvětlovat. Bude z Tebe mít příště akorát psinu.
:palec: :palec: :palec:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19
14.10.20 11:41

Až se příště budeš cítit na pokraji vybouchnutí zkus se na to povznést, zasmát se, nahodit milý tón a přistoupit na to, co dítě teď prostě chce, nebo od toho hravě převést pozornost k něčemu jinýmu. Já vím zní to hrozně nesmyslně ale u mě to fungujeme, jakmile se uklidnim a úsmeju tak se začne uklidňovat i dcera, je to fakt nepřirozený ale když jsem se občas neudržela tak to stejně akorát skončí hrozným brekem na jedny straně a výčitkami na straně druhé.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16888
14.10.20 12:32
@Aduš8 píše:
Hele na rovinu. Jsme mámy, nejsme stroje. Taky jsem pár takových zkratů měla a ne, nejsem na ně hrdá. O to hůř jsem se cítila, když jsem zjistila, že se jim třeba zrovna tlačí zuby. Ale určitě nepřemýšlej nad tím, co to zanechá na dítěti. Jsme tak strašně masírovaní články z médií, že se bojíme zakřičet na vlastní děti, aby z toho neměli psychickou újmu. Za pár hodin o tom nebude ani vědět. Jen, podle mě, není správné jí vysvětlovat, že co jsi udělala, je špatně. I dítě musí pochopit, že někdy přijde situace, kdy i my dospělí ztrácíme kontrolu a děláme chyby. Omluva ano, vysvětlit si, co tě naštvalo a proč tě to mrzí. Ale ne to, že je to špatně.Příspěvek upraven 14.10.20 v 10:19

taky si myslim. To die je akorat zmatene a citi tvou nejistotu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama