Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vyjela jsem na batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.10.20 10:16
Hele na rovinu. Jsme mámy, nejsme stroje. Taky jsem pár takových zkratů měla a ne, nejsem na ně hrdá. O to hůř jsem se cítila, když jsem zjistila, že se jim třeba zrovna tlačí zuby. Ale určitě nepřemýšlej nad tím, co to zanechá na dítěti. Jsme tak strašně masírovaní články z médií, že se bojíme zakřičet na vlastní děti, aby z toho neměli psychickou újmu. Za pár hodin o tom nebude ani vědět. Jen, podle mě, není správné jí vysvětlovat, že co jsi udělala, je špatně. I dítě musí pochopit, že někdy přijde situace, kdy i my dospělí ztrácíme kontrolu a děláme chyby. Omluva ano, vysvětlit si, co tě naštvalo a proč tě to mrzí. Ale ne to, že je to špatně.
Příspěvek upraven 14.10.20 v 10:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 10:18
Tak aspon si vsimne, ze taky mas nejaky emoce. Je to v pohodě. Hledate cestu jak se domluvit a tohle k tomu patří. Nejsi stroj, dite pravidelne nebijes. Hlavne uz se ji neomlouvej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
14.10.20 10:23
Předně neuznávám takový vysvětlování, že jsem něco udělala špatně a ospravedlňování se před dítětem. To dítě tomu absolutně nerozumí. Dítě taky potřebuje vědět, že si nemůže dovolit všechno a musí počítat s tím, že pokud bude vysírat, tak to taky může mít odpovídající reakci. Zkoušela kam až může dojít a taky to zjistila. To je taková příprava na život. Ty už víš, že se občas necháš vytočit nad míru únosnou, tak prostě příště necháš vztekající se dítě dítětem a půjdeš vedle… Učíme se všichni. Ty se učíš být matkou, dítě se učí fungovat v tomhle světě. Občas si nabijeme dr. žku všichni…
- Citovat
- Upravit
14.10.20 10:32
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tímBojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.
To se stane - i stroje můžou někdy selhat, co teprve lidé.
Vezmi si z toho ponaučení hlavně pro sebe - z mého pohledu není to nejhorší to finální selhání nervů… špatně bylo především to, že jsi tu scénu nechala 40 minut gradovat. To je strašně dlouho a je jasné, že to potom skončí nevhodným způsobem. Nějaká důraznější a jasnější reakce měla přijít mnohem dřív, ne po téměř třičtvrtěhodině jejího vztekání a dokonce snahy Tě bouchat.
Hlavně z toho nedělej drama - holt někdy je prostě špatný den. I s manželem se určitě někdy ošklivě pohádáte a pak se to uklidní, vyříkáte si to nebo se z toho do druhého dne vyspíte… to je normální a patří to k rodinnému životu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 10:40
Hlavně se jí příště tak dramaticky neomlouvej. Nijak to tím nevylepšíš, nechápe to, jen bude mít v hlavě zmatek z další neočekávané přehnaně emotivní reakce. Vezme si z ní leda to, že když bude hodně vysírat, ty se jí ještě omluvíš. Hádej, kam to asi povede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 10:52
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím
Ježiš, tak ti ujely nervy no. To se stane. Třást jsi s ní teda nemusela.
Na druhou stranu to vysvětlování a omlouvání se, to ma být jako co?
Už se stalo, nevracela bych se k tomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 10:58
Úplně upřímně?
Tvoje dcera je víc zmatená tím, že jsi momentálně utopená v emocích a pocitu viny, než z toho, že si na ni vyjela.
Stane se to každému, fakt to pro dítě neznamená doživotní trauma.
A ty jsi navíc prokázala dost velkou trpělivost 
Na druhou stranu, kdyby si věcně a účinně zasáhla dřív, nemuselo to takhle prasknout. Ale víš co - bouřka vyčistí vzduch.
Pokud se chceš omlouvat a vysvětlvoat, tak maximálně ve dvou velmi krátkých větách - složitější stejně nepochopí.
A projdi tyhle články, jako základní návod na to, jak na batolata - protože tě čeká zábavné období, kdy se tvoje dcera bude učit co to znamenají hranice a jak se zvládá vztek a furstrace. Což je strašně důležité obdob, no pro rodiče extrémně náročné.
Autorkou těch článků je dlouholetá psycholožka na lince bezpeč a zasloužílá babička a moc pěkně se čtou.
https://blog.linkabezpeci.cz/…jeho-rodicu/
https://blog.linkabezpeci.cz/…ekle-batole/
https://blog.linkabezpeci.cz/…u-potrebuje/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3z/
https://blog.linkabezpeci.cz/…pravidlo-3p/
https://blog.linkabezpeci.cz/…-neposluchy/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 11:29
Prosím Tě a proč se omlouvat? Já nechápu tady ten kult dítěte. Prostě zlobila, dělala scény, tak dostala na zadek. Tečka. Ale vysvětlovat jak jsi špatná a že jsi to neměla dělat a kdesi cosi, to je nesmysl. Aspoň uvidí, že jsi taky jen člověk a že jí všechno prostě procházet nebude. Já abych takto řešila každou krávovinu, tak jsem dávno v Bohnicích. 4 děti jsem zvládla vychovat myslím celkem obstojně. Nemlátila jsem je jak žito, ale když to přeháněly, tak prostě plácnuto a vynadáno dostaly. Jsem taky jen člověk. Nejsem otrok, služka ani stroj. Hlavně si nic nevyčítej, ony ty děti dvou, tříleté dokáží děsně prudit. I starší. Takto malému capartovi fakt nemá smysl něco sáhodlouze vysvětlovat. Bude z Tebe mít příště akorát psinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 11:31
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím
Ruply ti nervy, to se stává. Každému.
Ale netřes s ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 11:31
@Berry77 píše:
Unavená a přetažená jsem občas taky, ale tohle je za hranicí mého chápání. Pro někoho je to v pohodě, ale já si myslím, že když stála s brekem v té ohrádce, tak jí těžko těšilo poznání, že máma má emoce
Myslím, že na to za chvíli zapomene, ale ty bys na to asi zapomínat neměla a k tvé poslední větě…s emocemi by jsi se především měla naučit pracovat ty, než to budeš chtít po svém dítěti.
Já si hlavně myslím, že jí to bude za pár hodit úplně jedno, ne-li dřív, já bych to nerozmazávala. Matce jako nemůžou ujet nervy. Ty děti si pak hrozně dovolují a nemají žádné mantinely. Prostě si pobrečela v ohrádce, z toho fakt doživotní trauma mít nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 11:35
@Zabatko píše:
Prosím Tě a proč se omlouvat? Já nechápu tady ten kult dítěte. Prostě zlobila, dělala scény, tak dostala na zadek. Tečka. Ale vysvětlovat jak jsi špatná a že jsi to neměla dělat a kdesi cosi, to je nesmysl. Aspoň uvidí, že jsi taky jen člověk a že jí všechno prostě procházet nebude. Já abych takto řešila každou krávovinu, tak jsem dávno v Bohnicích. 4 děti jsem zvládla vychovat myslím celkem obstojně. Nemlátila jsem je jak žito, ale když to přeháněly, tak prostě plácnuto a vynadáno dostaly. Jsem taky jen člověk. Nejsem otrok, služka ani stroj. Hlavně si nic nevyčítej, ony ty děti dvou, tříleté dokáží děsně prudit. I starší. Takto malému capartovi fakt nemá smysl něco sáhodlouze vysvětlovat. Bude z Tebe mít příště akorát psinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 11:41
Až se příště budeš cítit na pokraji vybouchnutí zkus se na to povznést, zasmát se, nahodit milý tón a přistoupit na to, co dítě teď prostě chce, nebo od toho hravě převést pozornost k něčemu jinýmu. Já vím zní to hrozně nesmyslně ale u mě to fungujeme, jakmile se uklidnim a úsmeju tak se začne uklidňovat i dcera, je to fakt nepřirozený ale když jsem se občas neudržela tak to stejně akorát skončí hrozným brekem na jedny straně a výčitkami na straně druhé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.20 12:32
@Aduš8 píše:
Hele na rovinu. Jsme mámy, nejsme stroje. Taky jsem pár takových zkratů měla a ne, nejsem na ně hrdá. O to hůř jsem se cítila, když jsem zjistila, že se jim třeba zrovna tlačí zuby. Ale určitě nepřemýšlej nad tím, co to zanechá na dítěti. Jsme tak strašně masírovaní články z médií, že se bojíme zakřičet na vlastní děti, aby z toho neměli psychickou újmu. Za pár hodin o tom nebude ani vědět. Jen, podle mě, není správné jí vysvětlovat, že co jsi udělala, je špatně. I dítě musí pochopit, že někdy přijde situace, kdy i my dospělí ztrácíme kontrolu a děláme chyby. Omluva ano, vysvětlit si, co tě naštvalo a proč tě to mrzí. Ale ne to, že je to špatně.Příspěvek upraven 14.10.20 v 10:19
taky si myslim. To die je akorat zmatene a citi tvou nejistotu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.10.20 12:33
Asi souhlasím se vším, jen na dovysvětlení, samozřejmě jsem těch 40 minut neseděla s prstem v nose, snažila jš se jí uklidnit, zároveň neustoupit, když se mr snažila bouchnout, chytla jsem ji za ruce a nedovolila atd. Jen teprve zhruba poté už to ve mně vyloženě vybouchlo, jak ten řev nebral konce. Ta omluva byla samozřejmě jen krátká, nehučela jsem do ní další hodinu, ale řekla ji že jsem jí neměla bouchat, i když jsem byla nazlobena. Připadalo mi to správné, jí se taky snažím vždy vysvětlit, že ani ona nemá do nikoho bouchat. Já jsem právě zvykla takto komunikovat i s manželem po hádce, že si pak sednem a krátce se nějak pobavime o tom, co bylo, většinou nemáme problém se jeden druhému omluvit, když něco uděláme blbě (že rekneme v té hádce něco nefér atd). Zas si teda nemyslím, že u nás frčí nějaký ten kult dítěte, zvýšený hlas, okřiknutí, to, že neustoupím je úplně běžná součást výchovy a většinou to celkem funguje, ta dnešní šílená scéna mě právě hrozně překvapila, jasně že scény jsou i jindy ale takové teda ne… většinou po pár minutách pochopí, že neustoupím, a jedem dal. Nechápu no… příště zkusím zasáhnout rázněji hned v začátku, jen nevím jak? Když prostě nestačí zvýšit hlas a neustoupit, ani nejde odvést pozornost…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, hrozně se stydím… Vyjela jsem dnes na své batole. To asi není nic neobvyklého, ale dnes jsem zo přehnala… jsou jí 2 roky, je to jinak celkem hodná holčička, jako všechny děti umí zlobit a podrásat mi nervy, ale nepredvadi většinou nic hrozného. Ale dnes chytla ráno hrozného nerva, ani nevím proč, nechtěla se převlíkat, na nočník, nechtěla takové tričko ani to jiné, všechno špatně. Snažila jsem se zachovat klid, ona brečela, začala do mě i bouchat (to běžně nedělá, sem tam zkusí, ale většinou už chápe, že se to nemá a k ničemu to nevede) no asi po 40 minutách toho běsnění mi už ruply nervy, začala jsem s ní otřást, moc na ni křičet, dostala na zadek, pak na ruku, že se mi snažila zase vrazit… hrůza, úplně se mi dělá špatně z toho jak to popisuju. Já se asi po 5 minutách vzpamatovala a šla ji radši dát do ohrádky a sama jsem šla vedle vychladnout. Když jsem pak za ní šla, ještě pořád plakala, ale už jsme se nějak „usmířily“, já se jí snažila moc vysvětlit, že co jsem udělala bylo špatně. Normálně na zadek nedostává, neuznávám to, dnes jsem to neudržela… i ten křik mě mrzí. Teď to ve mně hrozně pracuje že jsem jí ublížila a že určitě to v ní něco zanechá, snažila jsem se proto ji to vysvětlit, že mě to mrzí atd, že si příště dám pozor. Myslíte, že jsem špatná máma? Dá se s tím něco dělat a budovat i tak zdravý vztah s dítětem? Já jsem trochu cholerik, byla jsem vždy, proto se snažím dávat si pozor a nepouštět to na dítě ale dnes to prostě bylo příliš, jindy max zařvu nebo tak… takovou dlouhou scénu ještě neudělala, já připadala zoufalství co s tím
Bojím se, ať se to na ní nějak neprojeví, chci, aby ona sama uměla s emocemi pracovat a tak.