Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jinak já byla z dětmi také v nemocnici navštívit babičku- V LDN nebyla -Bylo to takové předloučení, o měsíc později zemřela a děti šly i na pohřeb. Hodily do hrobu kytičku, pomodlily jsme se…myslím že to je takové lidské.
Taky jsme byla první za dědou ve 2 měsících, pak za babičkou v půl roce pak v roce… kam bych ji nevzala tak na psychiatrie, to fakt ne… a na jipku, ale ani na jedno oddělení by ji nepustili… po pravdě mě to ani nenapadlo řešit děti šáhnou na tolik věcí přes den a v supermarketu… když si vezmu jen vozíky a ty bezdomovce… no to je větší hrůza:-( a když máš strach a pochybnosti tak neber nebo kup lihové vlhčené kapesníky a tím jí pěkně co chvilku otři ručky, nevidím v tom problém.
Chodíme zhruba 2× týdně za pradědou malýho od jeho půl roku a v pohodě
Příspěvek upraven 08.04.13 v 21:39
Podle mě záleží na tvém uvážení. Pokud prarodiče nemají žádnou infekci a jsou sami na pokoji, tak nevidím problém. Když tak hlídat dítě aby na nic nesahalo. Vono je to v dnešní době s těma infekcema, tak že nikdy nevíš kde co chytneš. Stačí když si někdo po toaletě na veřejném WC neumyje ruce a přeneseš to na sebe. Dneska už se můžeš nakazit na tolika veřejných místech a nemusí to být zrovna nemocnice. ![]()
@78mamina píše:
krásná fotka, tvoje babička mi připomněla film-BABICKA-také z ní vyzařovalo štěstí že vidí Barunku
Děkuju
Bylo to poprvé a naposledy, kdy viděla první pravnučku. Ta fotka ani zdaleka nevystihuje realitu - babička byla opravdu celá léta mimo, neusmála se ani na svou dceru (moji mámu), bývala čím dál víc a čím dál častěji zlá, pak už ani nevnímala… ale při pohledu na to mrně se zničehonic rozjasnila, rozzářila… před mooooc lety se stejně jasnýma očima dívávala na mne… ![]()
Pro tyhle chvíle štěstí se dá žít - a kdo je může někomu dát, ten by neměl váhat.
@BohunkaP píše:
DěkujuBylo to poprvé a naposledy, kdy viděla první pravnučku. Ta fotka ani zdaleka nevystihuje realitu - babička byla opravdu celá léta mimo, neusmála se ani na svou dceru (moji mámu), bývala čím dál víc a čím dál častěji zlá, pak už ani nevnímala… ale při pohledu na to mrně se zničehonic rozjasnila, rozzářila… před mooooc lety se stejně jasnýma očima dívávala na mne…
Pro tyhle chvíle štěstí se dá žít - a kdo je může někomu dát, ten by neměl váhat.
Přesně tak ![]()
Ja bych to riskla a vzala, uprimne, me ty bacily nepadly jako posledni - neverim, ze to tam je horsi nez ve skolce ![]()
pro klid muzes udelat nejaka opatreni, treba poradne desinfikovat ruce.
starikum bych tu radost udelala, moc ji uz nemaji. ![]()
@BohunkaP píše:
DěkujuBylo to poprvé a naposledy, kdy viděla první pravnučku. Ta fotka ani zdaleka nevystihuje realitu - babička byla opravdu celá léta mimo, neusmála se ani na svou dceru (moji mámu), bývala čím dál víc a čím dál častěji zlá, pak už ani nevnímala… ale při pohledu na to mrně se zničehonic rozjasnila, rozzářila… před mooooc lety se stejně jasnýma očima dívávala na mne…
Pro tyhle chvíle štěstí se dá žít - a kdo je může někomu dát, ten by neměl váhat.
Tak jsi mně tou fotkou a tím co jsi napsala úplně rozbrečela… Je to krásný, pro babičku to určitě bylo to nejhezčí, co za dlouhá léta cítila ![]()
Na LDN jsem brala obě děti(mamka tam ležela po mrtvici)a sestry mi ji vždy vyvezly na chodbu a my mohli klidně jezdit i s babičkou po venku. je na vnoučata strašně fixovaná, vždy ji to zvedlo náladu(jinak stále plakala).Když se se sestrama domluvíš určitě ti vyjdou vstříc, teda aspoň u nás to tak fungovalo.
Táta, když ležel v nemocnici, tak jsem tam syna taky brala a daleko mladšího, vždycky na chviličku, s mámou jsme se pak venku vystřídaly. Táta na tom nebyl zdravotně moc dobře a nakonec, když to pak bohužel nedopadlo, jsem za to ráda, že jsem mu alespoň na chvilku zvedla náladu. Syn tam nikdy nic nechytl. Záleží samodřejmě na zdravotním stavu, kdybych měla syna nést za někým třeba po slepáku, asi ho ho nebrala, ale když zdravíčka není už moc, vzala bych. Vždyť i v MHD nebo v obchodě se taky dá chytit viróza a pro ty nemocné, je to opravdu velké rozveselení vidět svého malého drobečka. ![]()
Nebudeš první ani poslední když ho tam vezmeš
za sebe nedokážu říct jestli bych brala nebo ne, ale pokud by zrovna neřádila MRSA nebo něco podobného tak asi jo, na chvilku ![]()
Holky dik, tak kdyby tam radil nejaky infekcni bacil tak by me sestry urcite upozornily…
Tak určitě bych to nevylučovala, záleží na tom, jak je na tom ten dotyčný - jestli vnímá. Jako je zbytečný vést dítě k lůžku pacienta, který už je mimo, pokud ale vnímá, tak ho to potěší a ty si nebudeš vyčítat, že jsi mu vnoučata(pravnoučata) neukázala.
O těch infekcích - při dodržování základní hygieny LDN není infekční oddělení, čili když nebude na nic sahat, poneseš malý dítě, dáš si ho na klín, tak šance, že něco chytí, je dle mě lepší než v nějaký tramvaji, kde projede kde kdo - TBC, žloutenka atd. V nemocnici mají infekčního pacienta dobře zajištěnýho a oddělenýho, tam by tě ani nepustili. No a stravovat se z babiččina talíře taky nebude, že. ![]()
Spíš je na zvážení ten zdravotní stav, pokud teda je ta podmínka, že vnímá, tak druhá, aby dítě právě např. nebylo v šoku z nějakýho zjevnýho utrpení, zranění, přístrojů atd. To se musí posoudit individuálně. Ale čistě to, že pacient je v LDN není důvod k ne-návštěvě.
Já bych dítě 100% vzala. Jak už tady někdo psal - nákupní centra, vozíky, veřejné toalety, přebalovací pulty v IKEA, cestování v MHD, školka atd… nikoho ani nenapadne řešit ![]()
Já jsem nespočet nedělí svého dětství strávila v LDN, kam jsme jezdili za babičkou. Ani už si dneska nevzpomenu, kolik lidí jsem viděla umřít během návštěvy - zazvonilo se na sestru, ta přišla mrtvole přivázat čelist, přehodila přes ni prostěradlo a návštěvy pokračovaly… Prostě i tohle k životu patří a nikdy nevíš, kdy na místě pod tím prostěradlem budou tví prarodiče. Za to by mi ty návštěvy stály. Jak píše moc pěkně Bohunka - větší radost už jim snad ani udělat nemůžeš ![]()