Vzdor u předškoláka

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
23.10.21 14:14

Vzdor u předškoláka

Syn je na jednu stranu velmi chytrý a šikovný, ale vůbec s ním nedokážu v běžném režimu vyjít. Na všechnu činnost od mala až do teď vzdor. Velice špatně jí, nebaví ho hrát si, nebaví ho žádná normální činnost, do které by se zapojil - něco s námi vyrábět, pomáhat, jít ven. Ve školce si na něj nestěžují, je šikovný, v kolektivu umí vyjít, akorát nejí. Ale prostě jak je doma, to je katastrofa. :zed: Kolem každé věci - oblékat, jít ven, jíst, něco udělat - tisíc vytáček, nekonečné ptaní a proč? a scéna, že je všechno jen po mém. Já už fakt nemůžu. Když potřebuju, prostě ho násilím navléknu a jde se, ale to přece nejde takhle žít. Den, co den. Má obrovský pocit ukřivděnosti, že ho nemáme rádi, ale jak by si to jako představoval, že bude celý den sedět a skákat se kolem něho se sladkostmi nebo co? Když jeho scénu ignoruji a jdu si po svém, sedí na místě a trucuje klidně ještě za hodinu, případně škodí mladšímu sourozenci nebo něco ničí. Ještě nikdy se nestalo, že by šel a něco normálního dělal jen tak sám od sebe. :zed: Když vidím, že jeho o 2 roky mladší sourozenec tyhle věci bez problémů chápe, tak jsem čím dál zoufalejší. Rozdíly jsem do teď nedělala, spíš jsem ještě upřednostňovala toho staršího, ať se necítí odstrčený, ale pohár trpělivosti přetekl. :cert: Co s takovým dítětem? Už jsem ho i prosila, žádala, ať si nadiktuje, co budeme teda dělat, co mu mám sehnat, aby ho to aspoň pár dní bavilo. Nic. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5003
23.10.21 14:34

Podle mě je to normální. A když jdete ven, tak si to tam užije?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18723
23.10.21 14:50

Hele mrkni na koncept výchovy bez poražených, je možné, že by to mohla být cesta, jak najít společnou řeč se starším synem.

Ne že bys dělala něco špatně, ale evidetně je někde zádrhel právě v tom, jak se pokoušíte jeden druhému říct co chcete a potřebujete a nevede to k porozumění.

Holt tvůj syn si v loterii dědičnosti vylosoval ne úplně šťastnou povahu.

S tebou si víc dovolí vyjadřovat frustraci, protože se s tebou cítí bezpečně. Takže ne - nedělá ti to naschvál, dělá to proto, že cítí že nebude úplně emocionálně zničen za to, že se pokouší nějak řešit svoje potřeby. Což je sice pěkné, ale jaksi to neřeší váž problém, žejo.

A u předškoláka se nedá moc čekat, že to bude schopný aktivně reflektovat a měnit, žejo.

Pokud se mají objevit nějaké poztiviní výsledky, tak reflexe a změny komunikačních vzroců jsou na rodičích, jakkoliv by bylo nejjednoduší děcko dát kočovným komediantům, ať si ho odvezou :-D

Základní výhodou výchovy bez poražených je to, že hledá cestu která je dobrá pro všechny zůčatněné, ne že se musí silou zlomit dítě a nebo se rodič musí přizpůsobit dítěti.

kniha o tom co to je tady

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/

společnost která zajišťuje kurzy a školení lektorů (hlídají si aby byli kvalifikovaní což je dost plus)
https://www.vychovabezporazenych.cz/

tipuju že v nejbližších měsících budou zasse on-line kurzy.

Popřípadě hodně efektivní, individuálním potřebám přizpůsobené řešení - přizvat si někoho na videotrénink interací - tady je vysvětleno jak to funguje

https://letnidum.cz/…k-interakci/

a tady je adresář lidí co to umí http://spin-vti.cz/…-vti-trenera

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17107
23.10.21 14:55

@pet p na tohle mívá fajn rady!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17107
23.10.21 15:04

Já z toho Tvýho líčení cítím docela velký vztek a otrávenost - a teď je otázka, jestli je to otázka nějaký chvilkový frustrace, nebo jsi taková často, protože kluk není podle Tvého gusta (což samozřemě cítí a problémy to zhoršuje). Popisuješ, co všechno nedělá a čím Tě točí - má i možnost dělat něco podle svého? Zažíváte i hezký věci? U takhle velkého dítěte už musí jít leccos domluvit, ale pokud máte každý úplně jinou povahu, bude to chtít hodně trpělivosti. A to hlavně u Tebe, protože Ty jsi dospělá…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27050
23.10.21 15:17

Koukni možná na Teorii typu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.10.21 15:30

@Ba-stet No, štve mě to hodně, ale snad je mi trochu omluvou, že se s tím snažím pracovat. Samozřejmě si na něm zlost nevylívám, ale jo, frustruje mě to dost. :think: Problém je v tom, že on se nedokáže vyjádřit, co by chtěl. I kroužky, nechce žádný, každé vypravování se je hrůza, ale pak se mu tam líbí. :nevim: O hezké chvilky se snažím, on se jakoby asi neumí radovat z okamžiku, vždycky je něco (v zoo ho bolí nohy, kamarád si s ním nechce hrát, já nechci dal číst, ačkoliv už jsme četla 3 pohádky..) prostě nevidí to fajn, vypichuje chyby, tak to je pak těžké, aby něco považoval za hezké chvilky. :nevim:
@Svistice tu jsem si četla na webu, i jsem tam psala dotaz a nic mi k tomu nenapsali. :nevim: Ještě se chystám na knížku. Když já bych asi potřebovala pár konkrétních rad přímo na něj, obecných pouček už jsem viděla vagón a nějak se od nich nedokážu odrazit. Semtam něco, ale to je zjevně málo.

  • Citovat
  • Nahlásit
21396
23.10.21 15:36

Zkus zajít k psychologovi. Ten určitě poradí co a jak. Nebude to asi na jedno sezení, ale určitě časem si to sedne.
Lepší to opravdu bude, než půjde do školy. Potom bys´ to nemusela zvládat, až se bude učit a bude Ti odmítat třeba si udělat úkoly.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17107
23.10.21 18:36
@Anonymní píše:
@Ba-stet No, štve mě to hodně, ale snad je mi trochu omluvou, že se s tím snažím pracovat. Samozřejmě si na něm zlost nevylívám, ale jo, frustruje mě to dost. :think: Problém je v tom, že on se nedokáže vyjádřit, co by chtěl. I kroužky, nechce žádný, každé vypravování se je hrůza, ale pak se mu tam líbí. :nevim: O hezké chvilky se snažím, on se jakoby asi neumí radovat z okamžiku, vždycky je něco (v zoo ho bolí nohy, kamarád si s ním nechce hrát, já nechci dal číst, ačkoliv už jsme četla 3 pohádky..) prostě nevidí to fajn, vypichuje chyby, tak to je pak těžké, aby něco považoval za hezké chvilky. :nevim:

Hlavně to ode mě neber jako výčitku :hug: Já to znám z rodiny, jak je hrozně těžké vyjít s někým, kdo je pořád negativní. A kdo je hodně jiný. Myslím, že dítě může prudit sebevíc, ale když v tom rodič vidí kus sebe (to má po mně!), tak to nese statečněji.

A kolik mu je? Já jsem původně nepozorně četla a měla jsem za to, že je mladší školák. Je tedy potřeba chodit na kroužky? Co kdybyste pololetí vynechali a uvidí se?

Na tu frustraci se ptám, protože to děti vycítí a hrozně snadno natáhnou. A najednou jsi ve spirále křiku a zlobení se na sebe navzájem a hrozně špatně se z toho jde ven :think: A děti snadno získají pocit, že je vlastně jedno, co dělají, protože je všechno špatně. Klasický příklad je, že se třeba hodně snaží, den proběhne jakžtakž dobře a odezva žádná, protože podle rodiče se konečně chovali „normálně“. Kdežto za každý přešlap je křik, výčitky nebo „jenom“ zklamaná máma. Takže bych zkusila nějakou dobu jet striktně pozitivní motivaci. Negativní pokud možno přehlížet (pokud nehrozí ztráty na životech a větší majetkové škody), všechno co není negativní (takže ne vzorné chování pionýra, ale všechno, co bys chtěla, aby dělal běžně), chválit a ocenit. Určitě o tom jsou nějaké knížky, já se přiznávám, že jedu upravenou verzi toho, jak cvičím problémového psa, ono je to stejný :D Samozřejmě to nefunguje instatntně, chce to vydržet aspoň pár týdnů. Ale jsem si jistá, že výsledek se projeví.

Na to vypravovaní - máte dost času??Můžete ho mít víc? Můžeš opět motivovat něčím, co by chtěl (když vyrazíme včas, stihneš se ještě sklouznout na hřišti/cokoliv má rád a je možné) - i kdybyste zprvu měli vyrážet o půl hodiny dřív. Samozřejmě dobré rady nefungují vždycky, někdy prostě není čas na diskuse, ale v zásadě by těch pozitivních chvil mělo být víc než negativních. Podle nějakého výzkumu by měly být dokonce 5:1 :think:

Ty hezké chvilky - teď popisuješ, co TY považuješ za hezký program. Ale z čeho má radost on (i kdyby Ti to připadalo pitomý, třeba dupání v loužích, ježdění na odrážedle přes práh)? Nemůže to být tak, že syn má pocit, že vlastně furt jede ve vleku někoho dalšího? Že pro něj nakonec i ta zoo je další povinnost? Pokud se ale baví a jen vypichuje špatné okamžiky, negativismus ignoruj, nepřesvědčuj, že v zoo je krásně, čtení je bezva. Nech to být, i když se Ti kroutí prsty. My měli takovou babi, já byla úplně na mrtvici a jedna velmi moudra žena mi řekla, že ona má svůj způsob prožívání a já zase svůj a není na mě, abych hodnotila, kdo to dělá správně. To je samozřejmě něco jiného než u dítěte, ale je v tom jeden důležitý moment - PŘIJMI TO. Syn je jiný, nelíbí se Ti to, ale tak to je. Opravdu, přijmout tu situaci a snažit se ji zvládnout (ale ne nutně změnit) dělá horzně moc. To jsem třeba zažila, když dcera půl roku prakticky nespala a já byla na zhroucení.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2141
23.10.21 20:53

Kolik 100% tvé pozornosti bez vyrušování denně tvůj syn má (tj. jste spolu jen vy dva, neodbíháš k vaření, nekoukáš na telefon)? Takže si k němu třeba sedneš a jen tak pozoruješ, jak si hraje, nebo když chce, necháš se zapojit do hry, nebo pozorně posloucháš, jak ti něco povídá, usmíváš se a pokládáš doplňující otázky (nesnažíš se mu v těch chvílích nic vysvětlovat, obohacovat jeho hru svými prvky, nenavrhuješ činnosti, prostě to necháš v jeho režii).
Děti nepotřebují, aby se kolem nich skákalo se sladkostmi, potřebují hlavně přijetí od rodičů - a to přijetí se projevuje mj. tou pozorností.

Co mě k tomu dál napadá:
Když už jsi zmínila ty sladkosti, tak kolik jí cukru? Cukr dokáže děti neskutečně nakopnout a pak přijde propad, takže to pak může u nich vypadat jako náladovost a vzteklost.
Opakující se ranní/večerní činnosti můžete nakreslit/vyfotit a dát na nástěnku. Můžeš se pak odkazovat na tu nástěnku, ať si sám chodí kontrolovat, jestli už všechno má.
V jeho věku se dá taky domluvit plán. Řekneš, co potřebuješ dělat/vyřídit, on řekne svoje a společně se dohodnete na rámcovém programu dne nebo půldne.
Kolik má prostoru pro vlastní rozhodování? Co si vezme na sebe, jestli si dá k jídlu to nebo ono, jestli chce radši na hřiště nebo do zoo apod.
Vzdor pramení z pocitu bezmoci.
A jak často spolu hrajete mocenské hry (hry, kdy dítě zažívá pocit moci nad rodičem)? Děti se u těch her hodně nasmějí (smích u dětí dokáže výborně uvolnit nahromaděné negativní emoce). Když dítě něco provede, tak místo „přestaň!“ zvoláš teatrálně „no to snad ne!!!“ Dítě ti např. něco vezme, ty řekneš „no to snad ne! co teď budu bez té věci dělat? já chudák nebohý, co si počnu? prosím prosím, dej mi to zpátky“… atd. Snad chápeš, co myslím. Snažit se to obracet do her a humoru je bezva, akorát to vyžaduje od rodiče dostatek času, aby se nikam nespěchalo, a taky energie, kterou často nevyspané mámy moc nemají (mluvím z vlastní zkušenosti). Ale zahrát si s dítětem občas takovou hru dělá zázraky. Nechce se obléct do pyžama, tak ho začneš honit, že jsi král pyžamák, který každého obleče do pyžama. Nebo třeba řeknu, že jdu trénovat žonglování a schválně nechám syna, ať mi to kazí a rozptyluje mě a pak mi ty míčky padají a on se směje a směje a chce to hrát znova a znova.

Jo a ignorovat scénu mi nepřijde jako dobré řešení (ale chápu, že v těch vyhrocených chvílích se to vyloženě nabízí). On tím, jak se chová, upozorňuje na nějaký problém ve vašem vztahu. Tím, že ho ignoruješ, akorát prohlubuješ jeho zoufalství. Máma mě neslyší, máma mi nerozumí, mámě na mně nezáleží, máma mě nemá ráda,… Naopak je lepší udělat pravý opak (což se člověku v tu chvíli chce naprosto nejmíň): sednout si k němu, dát mu podporu ve smyslu, že popíšeš, co spustilo tu scénu a jak se asi teď cítí, nabídnout obejmutí, zkrátka mu ukázat, že ho chápeš, projevit EMPATII, podívat se na tu věc z jeho pohledu. Nic víc, nic nevysvětlovat, nesnažit se, aby se co nejdřív uklidnil, nedat mu to, co si scénou vynucuje (jestli si třeba zrovna v tu chvíli něco vynucuje), jenom vyjádřit POCHOPENÍ.

Jak tu někdo doporučoval knížku Výchova bez poražených, tak to je skvělý koncept a moc dobrá knížka. Ale asi bych doporučila spíš AHA rodičovství - je to víc o emocích, jak rodičů, tak dětí.

Ještě se můžeš zkusit podívat na stránky Vlaďky Bartákové, má 4 syny a její názory na výchovu mi přijdou rozumné.

Knížka Teorie typů: mně se nejdřív nepovedlo podle té knížky pořádně žádný typ určit, ani svůj, celé mi to přišlo složité a nepřehledné. Ale ještě je knížka od stejné autorky Ani mámy nejsou stejné - a tam je to určení typu vysvětleno mnohem mnohem líp a vlastně až přečtení této knížky mi to pomohlo líp pochopit a pak jsem se vrátila znova k té první knížce a už to pak šlo.

Ještě jsem před časem založila blog, měla jsem potřebu někam sepsat to, co opakovaně píšu v diskuzích tady :-) Tak se příp. můžeš mrknout https://petrush-cz.blogspot.com/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2141
23.10.21 20:53
@Ba-stet píše:
@pet p na tohle mívá fajn rady!

Díky za přizvání :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17107
23.10.21 21:17
@pet p píše:
Díky za přizvání :-)

Já věděla, že napíšeš něco fajn!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17107
23.10.21 21:18

@pet p A co ta Teorie typů - v knihovně je na ni fronta snad na rok. Už jsem uvažovala, že si ji koupím. Ale když čtu, co píšeš, má to cenu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2141
24.10.21 09:13
@Ba-stet píše:
@pet p A co ta Teorie typů - v knihovně je na ni fronta snad na rok. Už jsem uvažovala, že si ji koupím. Ale když čtu, co píšeš, má to cenu?

Přesně, v knihovně fronta na strašně dlouho, takže jsem se rozhodla ji koupit. Rovnou jsem koupila obě, které zmiňuju, i když knížky se snažím většinou jenom půjčovat z knihovny, nemáme je kam dávat :-)
Ale ono je nakonec vlastně jedno, kdo je jaký typ, stejně se to v průběhu života nebo třeba ve stresu může měnit, nejde se na to dívat vyloženě jako na škatulky, kam zapadneš a hotovo. Najdeš se i v jiných typech, akorát ten jeden pro tebe bude nejbližší. Ale co je podstatné - ty knížky vlastně člověka dovedou k lepšímu pochopení a přijetí odlišnosti ostatních. A to se zvlášť u dítěte dost hodí :-) Takže za mě jo, má to cenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat