Vzít na pohřeb dítě s ADHD?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Jahudka82
17358
29.7.23 13:10

Řečeno slovy filmového klasika, „děti by měly vidět pohřeb“. No, u nás to tak úplně taky teda nebylo. Když měla pohřeb manželovo babička, bylo to v zimě a starší nastydlej, takže zůstal u našich. Ale bylo mu teprv 5 a je citlivější. Měli jsme s sebou jen mladší kojenou (15 měsíců), tu bysme sice dali na hlídání radši a vzali spíš staršího, ten babičku znal přecejen víc, ale to nehrozilo, ne na celodenní program. Ještě tak být to jen ten pohřeb u nás ve městě, ale bylo to asi 80 km, pak hostina, s mladší jsem celou dobu byla v předsálí krematoria, pak šla až na konci podat ruku, kondolovat atd, když už bylo po všem, na hostině s námi normálně byla ve své židličce nebo u někoho v náručí (to spíš). Když loni umřela moje babička, chtěla jenom rozprášit vedle dědy a to proběhlo v době, kdy byly děti ve škole a školce, jen v úzkém kruhu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.7.23 13:26
@HloupýFlop píše:
Na pohřeb do krematoria jo, ty jsou docela krátké. Do kostela nevim nevim, my to míváme spojené se mší a ještě se jde pěšky na hřbitov s kapelou a tak - to už bývá dlouhé i pro mě :oops:Rodina, hádám, syny zná a přesto je tam chce. Tak pak je dotaz spíš na vhodnost věku, než ADHD :think:

To je tak dlouhy, je tam zima. Pro nás jako ateisty to byl jo zážitek. Vůbec jsme nevěděli co máme dělat. 8o. Byla zima, pršelo, kaple se třásla při zpěvu. Chvílemi jsem se rozhlížela po oknech jestli náhodou neprasknou. Z kostela do kaple z kaple do kostela. Morový vůz. Zážitek to ano ale pro děti? To by byl vopruz :roll:

  • Citovat
  • Upravit
Hojuza
1136
29.7.23 13:30

Já jsem děti vzala, bylo jim 6 a 8. Smrt patří k životu, je správné, že se mohly rozloučit. Dle mě je v pořádku, že viděly plačící lidi, však jim někdo zemřel, je správné, že vidí, že jsou lidé smutní, že prožívají emoce. Přeci nebudu dělat, že mi někdo zemře a já jsem v pohodě. To bych akorát ukázala, že mi na něm nezáleželo a děti bych tím zmátla. K dotazu, syna bych vzala, ale opravdu ke dveřím, kdyby rušil, vyšla bych s ním ven. Druhého „zdravého“ syna samozřejmě také, toho by si měl vzít na starost někdo jiný, ale předpokládám že ten to zvládne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Gumidci
5418
29.7.23 13:32

Vzala bych, před tím bych mu vše vysvětlila a sedla bych si stranou abysme v případě potřeby mohli v klidu odejít, ale nevidím důvod proč by v deseti měl být mimo a co je na tom dle některých nevhodné.
Když zemřel můj dědeček, tak synovi bylo 25 měsíců, při obřadu v kostele s ním byla kamarádka venku a pak na hřbitově byl s námi a byl celou dobu v klidu, tedy nevidím důvod proč děti odtrhávat od reality a stavet kolem nich nějaký skleník.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Venetia
106743
29.7.23 13:37

Nebrat

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Venetia
106743
29.7.23 13:39
@Kelsey píše:
I úmrtí patří k životu. Je to nevyhnutelná část. Když umře člen rodiny, tak je pohřeb, rozloučení. Nevidím důvod, ať se děti zavírají do falešné bubliny.

nejde o deti, ale pozustale

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Markéta80
59404
29.7.23 13:51
@Anonymní píše:
Zdravím holky, mám syny 10 a 6 let. Ten starší má ADHD a má tendenci neustále vyrušovat. Zemřel nám dědeček… Rodina chce abych vzala syny sebou, ale z mého pohledu bych jej nebrala.
Jak byste se zařídily vy? Sestra 3 letého syna bere sebou, ale ten je v klidu.
Anonym prosím..

tak sama Víš jestli to zvládnou nebo ne. Oni sami tam chtějí? nenechala bych se do ničeho tlačit pokud bych si myslela že to zejména starší nezvládne. Rodina chce, ale budeš to ty kdo tam pak bude řešit že dítě ruší. To se rodině líbit nebude a budou říkat at dítě zklidníš :jazyk: na hostinu ano, tam už je to fuk, ale u toho obřadu každý chce mít ticho a když bude vyrušovat 3leté dítě budou koukat jinak než u 10letého :?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Oriseka
22644
29.7.23 14:02

Ano, vzali jsme. Deti 4 a 7 let (ADHD). Mladsiho jsem posadila dozadu k pribuznym a byl vklidu. Starsi brecel s nami vepredu. Nechtel zustat vzadu. Jednu scenu udelal uz pred kremaroriem, kdyz na nej nejaky vzdalenejsi pribuzny udelal ze srandy BUBUBU :roll: a ten se fakt lekl. Vevnitr uz to bylo ok. Zemrel manzeluv tatinek. Kar uplne v pohode. Je to narocne, ale je potreba se rozloucit.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
BohunkaP
22074
29.7.23 15:49

Vzala bych jednoznačně obě děti - byl to jejich dědeček a nevzít vnuky na poslední rozloučení s ním, to bych považovala za vrchol neúcty …. Samozřejmě ale ne k otevřené rakvi, pokud bude vystavena.

Do obřadní síně bych si domluvila nějakou kamarádku nebo někoho příbuzného, kdo bude připraven s dítětem odejít ven, pokud by při obřadu rušilo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tardis
89
29.7.23 16:03

Otevrena rakev..da se domluvit, ohlidat, aby deti prisly, az bude uz zavrena, pripravena. Za me bych deti vzala, i kdyz toho mensiho asi…nevim, fakt hodne zalezi na vas, ale vetsi v 10 letech, pokud babicku znal a mel ji rad, uz pochopi, ze je to rozlouceni s ni, probrala bych to, proc je to dulezity obrad hlavne pro rodinu, prislo by mi divny rict jen tak hele babi umrela, od ted tu neni a nazdar. Ale je to fakt na kazdym.
Deti berou nektery veci prirozeneji, na jednom pohrbu jsem zazila holcicky s babickou, nakukovaly do hrobu, byly zvedavy a babca je tam peskovala, za me proste v poradku, detska zvedavost, primerene vysvetlit, doprovazet pri vsem a nedelat z pohrbu nejaky tabu, neco, pred cimz je potreba chudaky deti chranit..neni to zabavna akce, jako jet do aquace nebo do ZOO, ale i to je prave zivot.

oprava preklepu

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lily Evans
6180
29.7.23 16:04

Dceru jsme brali na pohřeb v rodině 2×, poprvé jí byly dva roky a podruhé tři roky. Ten druhý pohřeb si pamatuje, a dnes říká že je ráda že se s dědou rozloučila. Pro nás jako rodinu, i širší, je velmi důležité aby děti smrt a pohřeb vnímaly jako součást života. Na pohřeb dceřiného dědečka přišla spousta jeho kamarádů, a každý o něm při kondolencích řekl něco pěkného a to na dceru udělalo velký dojem, bere pohřeb jako vzpomínku a rozloučení s člověkem, kterého jsme měli rádi. I ne zcela typické, tiché a klidné děti v rodině se berou na pohřeb, rodiče dle potřeby tiší nebo odchází, ale je tam snaha jim umožnit, aby se taky rozloučili, pokud chtějí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tardis
89
29.7.23 16:13

Jeste..uz nevim, kdo zminoval, ze v kostele neverici nevi, co maji delat..to ej ale uplne v poradku, ja teda vim, co mam delat, ale nikdy by me nenapadlo hodnotit ostatni, je jasny, ze krtiny, svatby, pohrby jsou akce pro cele rodiny a pratele a ucastni se vic nevericich, ez treba bezne mse. Sami knezi jsou na to zvykli a obsas i rikaj"nyni vstaneme..budeme odpovidat to a to.." atd.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Buba mara
2902
29.7.23 17:01

Já bych je vzala na obřad oba. Je to součást života a není důvod, proč dělat, že ne. Ale předem bych vysvětlila, co a jak se bude dít s co se očekává od nich. Sedněte si asi někam na kraj, abyste přinejhorším mohli odejít. V krematoriu bývají obřady krátké, v kostele je to tak na hodinu. My jsme s bratrem absolvovali pohřby všech tetiček a strýčků, i těch, které jsme ani pořádně neznali. To mi přijde zbytečné, ale nejbližší rodina je něco jiného.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Tamtama
17472
29.7.23 17:22

Moji kluci jsou běžně celé dny na zabití, ale na pohřbu mé babičky byli celkem v pohodě. Tehdy jim bylo 6 a 4. Jen teda v předsálí krematoria lezli po čtyřech a mlátili se kytkama, ale v sále pak ani nedutali. Adhd má potvrzené ten starší, u mladšího je zatím jen podezření.
Vezmi je, ať se můžou rozloučit. :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Birds
29.7.23 17:26

Nevidím nic nevhodného na tom vzít desetileté dítě na pohřeb. Respektive dítě v kterémkoliv věku. Věk není důvod pro zvažování přítomnosti dítěte na pohřbu, aspoň si to myslím.

Co by se ale asi mělo vzít v potaz, je právě jeho schopnost tam vydržet tak, aby nenarušovalo průběh rozloučení ostatním. Představ si, že umře tvoje velmi blízká osoba, ke které cítíš tolik, že už jen myšlenka na její smrt, ti vžene slzy do očí. A přesto se s tím musíš nějak popasovat. Pohřeb je psychicky náročný hlavně pro dospělé, protože vnímají všechny aspekty ztráty. Je to moment, kdy se v kruhu rodiny a známých loučí se životem milované osoby. Mě osobně by proto vadilo, kdyby mi toto rozloučení narušovalo nějaké dítě. Že člověk má sám co dělat, aby to zvládl, ale nemůže se soustředit na své myšlenky a emoce, protože někde o tři řady dál dítě vzpupně vyvádí kvůli bůhví čemu…

Poprvé jsem byla na pohřbu babičky na jaře v první třídě. Pamatuju si tu síň, byla celá zalitá světlem ze slunce, svítilo zpoza bílých záclon na velkých oknech, které byly všude kolem dokola. Pamatuju si i rakev, asi byla otevřená, protože jsem si stoupala na špičky, abych líp viděla, a maminka, co mi stála za zády, mi naopak rukama tlačila na ramínka dolů, čímž beze slov naznačila, ať to nedělám a ihned jsem to pochopila. Moc si toho nepamatuju, ale celý obřad jsem byla potichu a neměla potřebu na sebe upozorňovat. Pak si vybavuju ještě cestičku mezi hroby a spouštění rakve někam dolů. A spoustu černých lidí.

O dva roky později, v 9 letech, jsem byla na dalším pohřbu, druhé babičky. I se svými sestrami (11 a 13 let), které si z prvního pohřbu nepamatuju. A to už jsme všechny bulely jako želvy, už jsme věděly, o co jde a bylo nám opravdu líto, že babička umřela. Pamatuju si, že to byl opravdu silný smutek, že takový pocit jsem předtím nikdy nezažila.

Nicméně, ani jeden pohřeb ve mě nezanechal nic traumatizujícího, nic hrozného, kvůli čemu bych pohřby dneska nesnášela. Naopak jsem zažila společně s ostatními pocit, jak je to smutné, když někdo umře, a že plakat je normální a je to v pořádku. A že staří lidé prostě umírají. V podstatě jsem ráda, že jsem na nich byla, protože si neumím představit situaci, že jako dítě bychom přijeli po čase k babičce a já bych se divila, proč tady není a vůbec bych nevěděla, co se s ní stalo. Kdybych na těch pohřbech nebyla, vůbec bych si neuměla představit, co to znamená, že někdo umře. A jelikož jsem se dalšího pohřbu účastnila až po dlouhých 24 letech, tak si vůbec neumím představit, jak bych ho nesla.

Takže mě osobně oba pohřby v dětství rozhodně do života něco daly. Vůbec nesouhlasím s názorem, že dítě na pohřeb nepatří.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Aktuálně na Instagramu

Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď

Synovo zhoršené chování ve školce

  • 20.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně mého syna, kterému je 5 let. Vychovávám ho od narození sama. Doma: Syn je doma klidný,... Odpověď

Syn šeptem opakuje vše, co mu říkám

Dobrý den, synovi je pět let. Vždy byl velmi živý a bezprostřední, vše si dělá sám a po svém. Narozdíl od starší sestry je výrazně společenský,... Odpověď

Můj syn 6 let se za vsechno omlouva

  • 25.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila ohledně mého 6letého syna, který se poslední asi půlrok pořád za všechno omlouvá, i za to, co je v... Odpověď

Jak znovu naučit na nočník

Dobrý den, moje dcera (2 roky 3 měsíce) odmítá chodit na velkou na nočník nebo záchod. Začala chodit na nočník ve 23 měsících. Od té doby si... Odpověď