Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Vzpomínky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.10 20:27
Vážně hezký téma. Jsem tad naměkko. Teda holky, jak jste mohly „zapomenout“ na svoje mimi?? 
To je teda gól.
Já od porodu měla o malou hrozný strach, oči jak baterky uši radary, v porodnici jsem vůbec nespala, neměla hlad…ezprostředně po porodu to byla směsice pocitů, radost, strach, zodpovědnost…taky jsem ale komentovala chloupky na uších naší malé a neustále se ptala, jak je možný, že je to holčička, když to měl být kluk 
A dneska doufám, že další bude zase holčička! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.10 20:35
Tak to si pamatuji.Bylo to úžasný.Čekala jsem totiž nějakou zrůdičku 
,ale malá byla moc krásná,že jsem si říkala,že snad ani nemůže být moje.Ani odpočinout jsem si nechtěla,chtěla jsem ji mít pořád u sebe,nemohla jsem se vynadívat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.10 10:18
janet9 píše:
Tak to si pamatuji.Bylo to úžasný.Čekala jsem totiž nějakou zrůdičku
Měla jsem to stejně, i když jsem si u porodu říkala, že až to budu mít za sebou, tak se pořádně nadlábnu a zákonitě usnu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Evinula
16.9.10 12:32
Tak na porod spominam rada ale když si představim ty šileny bolesti no hruza.Rodila jsem asi o 11 dnu dřiv ale posličky jsem mela už tak tři tydny před porodem a nekdy tak silny že jsem jednou dokonce jela do nemocnice protože jsem si myslela že to už je ono,jako prvorodička sem fakt nevedela co me čeka a jak to bude probihat.Tu noc mě poslali domu stim že to muže přijit druhy den a taky že jo ,přesne v tu stejnou dobu ve tři rano mi praskla plodova voda a ja rychle vzbudila manžela a začla plašit bala sem se že to nestihnu ale ono zas tak rychle nešlo .Na přijmu mě vyšetřili a dali na pokoj všude bylo ticho byla noc a všichni spali a ja se tam svirala bolesti a strachy co se bude dit pořad sem chodila za sestrou kdy to jako bude a ona že je ješte čas,pak me vzali na hekarnu a tam nastali jeste vetši bolesti to už sem si řikala že to nevidržim a doktorka mi na to řekla že ty nejvetši ješte přidou a taky že jo .Bylo to neskutečne dlouhy a ja si jen přala to mit už venku ,nemohla sem ani chodit jen sem zvracela a byla nepřijemna měla sem křižovi bolesti a to se neda ani stat pamatuju si že sem tam lezla jen po zemi.Pak mi doktorka řekla že už dem na to že už mužu začit tlačit ale tou vyčerpanosti jsem ho nemohla vubec vytlačit tak na me poslali jinyho doktora z kleštema ..to když sem vydela tak sem sebrala svoje posledni sili a zatlačila jak se dalo nejvic a byl na svete.Pak si toho moc nepamatuju ale vim že sem byla štastna a pyšna že jsem to dokazala.Po chvilce mi toho drobečka přinesli k prsu a ja si ho prohližela každej kousiček jeho telička byl to krasny pocit a ja si ho okamžite zamilovala a strašne se o nej bala .No a ted si to z opakuju čekam druhy po šesti letech a strašne se bojim porodu ale zaroven tešim na naši malou už se mi to bliži sem 37 tyden tak doufam že budu mit lepši porod než ten prvni
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.7.24 13:45
Dodnes si vzpomínám na první myšlenku po porodu syna: Co s tím jako ted mám dělat? 
no, je to 12 let, „to“ přežilo a má se čile k světu, tak to asi dělám dobře 
a co u vás?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
