Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj všichni,možná už tahle diskuze existuje,ale chtěla bych vědět jaké máte vzpomínky na na porod?myslím ty první poprodní,co jste viděly poprvé své miminko?Co jste prožívaly?Já měla indukovaný porod a rodila jsem v šílených bolestech 18hod.Ale když mi pak syna přinesla dětská sestra za mnou na pokoj,tak to byl nejkrásnější okamžik v mém životě…
jaký jste měly vy?pište..
Abych pravdu řekla, tak to, že mi malého bezprostředně po porodu na pár vteřinek ukázali, si vůbec nepamatuju. Jen jsem slyšela, jak sestřička houkla na přítele „tatínku, vemte si foťák a utíkejte za mnou“. Když pak přišli, tak jsem byla pořád tak nějak v šoku, že je to už za námi a držím malého v ruce. Přítel ale říkal, že jak jsem malého viděla, tak jsem měla tak blažený výraz, že to u mě ještě neviděl. Já si pamatuju na směs pocitů…nadšení, strach, zda to zvládneme, radost, že vše dobře dopadlo…byl to takový emoční koktejl, který asi zažiju znova jedině při dalším porodu ![]()
Ahojky, tohle je příjemné téma… Na porod vzpomínám často ![]()
Porod jsem měla docela rychlý, až na zbarvenou plodovou vodu, kde mi ji museli pořád kontrolovat, tak byl jinak bez komplikací…
Bolesti??? hrůůůůůza, v tu chvíli jsem řekla že už nikdy
![]()
Ale jak vyklouzla, tak to byla nejkrásnější chvíle, přítel ten se tam rozplakal…
A když nám ji přinesli tak na nás vyplazovala jazýček, bylo to fakt nádherný
![]()
Je to náš největší miláček a hned jak jsem ji viděla tak na porodní bolesti jsem ihned zapomněla ![]()
tak samozřejmě pro mě bylo nejhezčí také narození syna,…ikdyž jsem to vůbec nevnímala-po 23hod.porodu
,hlavně jsem byla šťastná,že ho táta drží v náručí…a je v pořádku
,pak jsem asi 3měsíce to štěstí neprožívala,nějak se to seklo,spíš naopak tak nějak jsem čekala kdo si malého na chvilku vezme a já budu moct ležet…měla jsem komplikace po porodu-téměř jsme vykrvácela,ztratila jsem pamět,nepoznala kamarádky v okolí,motala jsem se jako opilec,neměla hlad,neudržela moč ani stolici,…no hrůza,ale nakonec jsme to zvládli,podotýkám že deprese to nebyla,…,byla jsem schopná se postarat jen o kojení a malého,…jinak nic,takže to pravé krásné vzpomínání si pamatuju až tak od jeho 4 měsíců…a je to čím dál krásnější
…
já po pravdě si taky nevybavuju,že mi ho na sále dali do náručí…byla jsem taky mimo,pak ho odnesli do vyhřívaného boxu a po asi dvou hodinách ke mě na pokoj..ale bylo to nádherný,zblízka si ho moct prohlédnout,spočítat prstíčky..
![]()
Taky ráda vzpomínám
úleva od bolesti,štěstí,strach a pocit bezmezné lásky
Manžel mě hladil,tvrdil jak jsem úžasná a pak už si nic nepamatuju ![]()
klorane píše:
tak samozřejmě pro mě bylo nejhezčí také narození syna,…ikdyž jsem to vůbec nevnímala-po 23hod.porodu,hlavně jsem byla šťastná,že ho táta drží v náručí…a je v pořádku
,pak jsem asi 3měsíce to štěstí neprožívala,nějak se to seklo,spíš naopak tak nějak jsem čekala kdo si malého na chvilku vezme a já budu moct ležet…měla jsem komplikace po porodu-téměř jsme vykrvácela,ztratila jsem pamět,nepoznala kamarádky v okolí,motala jsem se jako opilec,neměla hlad,neudržela moč ani stolici,…no hrůza,ale nakonec jsme to zvládli,podotýkám že deprese to nebyla,…,byla jsem schopná se postarat jen o kojení a malého,…jinak nic,takže to pravé krásné vzpomínání si pamatuju až tak od jeho 4 měsíců…a je to čím dál krásnější
…
tak to si tedy neměla moc jednoduché,muselo to být hrozný ![]()
no,můj manžel to moc nezvládal,chodil střídavě na chodbu a za mnou a ke konci ho radši poslali ven
kecačka píše:klorane píše:tak to si tedy neměla moc jednoduché,muselo to být hrozný
tak samozřejmě pro mě bylo nejhezčí také narození syna,…ikdyž jsem to vůbec nevnímala-po 23hod.porodu,hlavně jsem byla šťastná,že ho táta drží v náručí…a je v pořádku
,pak jsem asi 3měsíce to štěstí neprožívala,nějak se to seklo,spíš naopak tak nějak jsem čekala kdo si malého na chvilku vezme a já budu moct ležet…měla jsem komplikace po porodu-téměř jsme vykrvácela,ztratila jsem pamět,nepoznala kamarádky v okolí,motala jsem se jako opilec,neměla hlad,neudržela moč ani stolici,…no hrůza,ale nakonec jsme to zvládli,podotýkám že deprese to nebyla,…,byla jsem schopná se postarat jen o kojení a malého,…jinak nic,takže to pravé krásné vzpomínání si pamatuju až tak od jeho 4 měsíců…a je to čím dál krásnější
…
jo hrozný,…ale přežila jsem…ale rodit podruhé se zatím nechystám,no a malého jsem viděla až druhý den ráno v 6hod,nějak neměli odvahu mi ho nechat přes noc,jsme omdlevala a padala jako pytel,tak aby mi nespadl…bobánek malej,no ale teď si tak pamatuju že ještě v porodnici mám nejhezčí vzpomínku,když mě dovezli ještě po revizi na pokoj,a já ho uviděla jak tam na mě čeká v postýlce,to jsem brečela jako mimino......jsem se totiž bála že se po revizi už neprobudím,
…
Já se první ptala sestřičky, jestli se jí narovná nos
(nějak tam divně ležela v břichu a měla ho celý zmáčklý na stranu, trvalo to pár týdnů=)).
A úleva, že už je to za mnou, štěstí, že je všechno v pořádku, bylo to krásné, těším se, až zas jednou… ![]()
Bezprostředně po porodu jsem zažívala ten nejkrásnější pocit. Malý se mi tak krásně koukal na objičej. Pak se přisál a pil mlíčko. Úžasný mrňousek, na ten pocit nezapomenu. Nechtělo se mi ho ani sestřičce odevzdat na koupání
. Jen mě trošku znepokojovalo, že pokuckává. Asi za půl hodinky mi přišla lékařka říct, že se napil při porodu plodové vody a že má moje miminko problém s dýcháním. Takový strach, který jsem prožívala už nechci nikdy žažít. Naštěstí ho odsáli a vše bylo v pořádku. Často blinkal, tak se mi sřídaly pocity strachu a neskutečného štěstí…
Pořád jsem se na něj musela koukat. Vzpomínám si, že jsem ze strachu o něj v porodnici skoro vůbec nespala.
Pipet píše:
Já se první ptala sestřičky, jestli se jí narovná nos(nějak tam divně ležela v břichu a měla ho celý zmáčklý na stranu, trvalo to pár týdnů=)).
A úleva, že už je to za mnou, štěstí, že je všechno v pořádku, bylo to krásné, těším se, až zas jednou…
Jé, ten křivej nosík jsme měli taky. ![]()
Tak to já moc náročné neměla-3hodinky, takže pamatuji dobře, přešla jsem na křeslo s hlavičkou mezi nožkama
2× zabrala a najednou jako když vyletí špunt, strašná úleva, hned mi ho dali na břicho, začala jsem slzet,čekala příval mateřské lásky (který dorazil o pár hodin později) a dívala se na to ušmudlané štěstí, vzpomněla si, že máme foťák, navedla přítele kde, takže máme i zdokumentováno
taky si pamatuji, jak byl droboučký a šíleně prokluzoval
přítel nechtěl šmikat, takže mi ho ustřihli, odnesli na vážení,… a zkoušeli nakojit, to byl také zážitek, dole mě šili - fuj tajbl a nahoře mi málem utrhli bradavku, šmudlík pořád usínal, na sále jsem do něj pořád šťouchala, protože jako správná prvorodička jsem měla strašný strach, aby byl v pořádku. NO SUPER ZÁŽITEK ""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s7217.gif:http://www.celysvet.cz/…le/s7217.gif
Kaczenka píše:
Bezprostředně po porodu jsem zažívala ten nejkrásnější pocit. Malý se mi tak krásně koukal na objičej. Pak se přisál a pil mlíčko. Úžasný mrňousek, na ten pocit nezapomenu. Nechtělo se mi ho ani sestřičce odevzdat na koupání. Jen mě trošku znepokojovalo, že pokuckává. Asi za půl hodinky mi přišla lékařka říct, že se napil při porodu plodové vody a že má moje miminko problém s dýcháním. Takový strach, který jsem prožívala už nechci nikdy žažít. Naštěstí ho odsáli a vše bylo v pořádku. Často blinkal, tak se mi sřídaly pocity strachu a neskutečného štěstí…
Pořád jsem se na něj musela koukat. Vzpomínám si, že jsem ze strachu o něj v porodnici skoro vůbec nespala.
hmm,já jsem zase po poodu byla tak unavená,že jsem spala tak trvdě a když malý plakal tak jsem ho ani neslyšela a to jsem ho měla hned vedle sebe a myslela jsi že to brečí dítě jiné maminky co se mnou ležela na pokoji ![]()