Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky prosím poraďte… Mám 19-ti měsíčního syna a mé nervy jsou na pochodu. Syn se bezdůvodně vzteká. Postup je následující: Nejdříve se rozzlobí a řve, pak sebou mlátí o zem, tluče hlavou o zem nebo stěnu, prostě dělá vše proto, aby si ublížil. Když se ho snažím utišit, tak mě mlátí, kope…zkope všechny - všechno co má po ruce…Zkoušela jsem už snad vše. Řešit to po dobrém, po zlém, nechat ho vyvztekat v pokoji (na molitanových puzzlích, aby nebyl samá modřina), studená sprcha…nic nefunguje. Dřív to bylo jen občas, dnes už denně…Vše si ale pak uvědomí, pořád za mnou chodí, hladí mě, pusinkuje mě, když mu řeknu, že byl škaredej, že s ním nemluvím, tak se lísá ještě víc, chápe, že něco udělal špatně..ale udělá to zase stejně…Jsem bezradná, unavená, znechucená…Nikdy jsem na syna nebyla nijak škaredá, miluju ho nadevše, nestrádá, jsme uplně normální fungující klidná rodina…Vůbec nevím, kde se ta zlost v něm bere, ani já ani partner takový nejsme… Hrozně mě to mrzí, protože jinak je hrozně šikovnej…s povídáním, chápe a dělá spoustu věcí…Už od malinka se mi zdá, že je hrozně rychlej, jak s chozením tak se vším…nelze porovnávat s dětma v mém okolí v jeho věku, rozumí si i více se staršími dětmi ( cca 5 a více let)Nevím jestli tohle vše má spolu něco společného… Prosím maminky, co mají podobnou zkušenost o radu, jak řešily tyhle situace, nebo jak na tyhle děti…jsem bezradná… děkuji
Tak hlavně bych 19 měsíční dítě nesprchovala studenou vodou a neříkala mu, že byl škaredej… A to je úplně bezdůvodně nebo třeba proto, že chce něco co mu nechceš dát?
@Zuza2013 Typické chování pro období vzdoru. Řeknu Ti jediné. Vydrž a obrň se trpělivostí. Do tří let by to mělo přejít. Já nechávám vyvztekat, dám pět minut a pak přijdu, obejmu, řeknu, že dítě miluji a popusinkuji. A po vzteku ani památky. Jo a myslím si, že dítě se nikdy nevzteká bezdůvodně. Někdy jen potřebuje ventilovat přetlak (je na matce, aby posoudila z čeho)a na nás rodičích je, naučit je během tohoto těžkého období, jak ventilovat neškodně a společensky přijatelně (zanadávat si, zadupat, zakřičet…)atd.
Asi bych to řešila víc v klidu, osobně bych mu neříkala, že byl škaredý a že s ním nemluvíš, to k tak malému dítěti, není fér. On se ještě neumí ovládat, spíš bych se snažila mu pomoct, když se vzteká, třeba ho chvíli nechat, být klidná, pak zkusit, jestli už je schopen se pomazlit, přitulit, případně přijít na příčinu problému… Sám se v tom okamžiku musí cítit hrozně (když to dělá), tak bych ho pak určitě netrestala ať už studenou sprchou či psychicky..
V první řadě by sis měla uvědomit že máš doma rok a půl starého prcka, neklaď na něj tak vysoké nároky. Nemá 5let jako jeho kamarádi se kterými si rozumí. Má normální období vzdoru které postihně většinu dětí buď v klidnější formě nebo i takto. Já bych klidně zkusila nasadit metodu „zrdcadla“ prostě jak bude mít záchvat tak se taky začít tak vztekat. Jasně že se nezačneš mlátit do hlavy ale pištět, ječet kopat… On se třeba lekne a přestane tak přestaneš taky a řekneš mu „vidíš jaké to je“?. Tohle bych zkoušela jen doma ne někde v obchodě nebo na hřišti, tam bych ho čapla a vláčila za sebou. Přeji mnoho sil a nervy si obal něčím sladkým ![]()
@Zuza2013 Období vzdoru. Vzteká se, protože jinak zatím neumí vyjádřit své emoce nebo si neumí říct, co chce. Rozhodně bych ho nesprchovala studenou vodou ani mu neříkala, že je škaredej či ho jinak „odmítala“.
Mame ted doma to same, ale nastesti si neublizuje. Pomaha naprosta ignorace nebo naopak uz zminovane zrcadleni. Jakmile zacne vzteky jecet, zacnu taky, maly nejdriv leknutim ztuhne a pak se zacne rehtat a je po vzteku. Prinejhorsim ho odnesu do pokojicku, postavim do kouta celem ke zdi a on se vyzuri a prijde uz klidny a spokojeny.
Tu sprchu mi doporučila lékařka, nedávala jsem ho tam celého jen ho pocákala, aby se dostal z toho amoku… Pomůže to, ale nic to neřeší…Když mu řeknu, že je škaredej, tak tím mu chci říct, že udělal něco špatně, zkouším mu to vysvětlit..a je vidět, že to chápe…pak šlape jak hodinky… Jak kdy, někdy k tomu má důvod, někdy zase ne…zrovna včera jsme byli venku s tříkolkou…běhal venku okolo mě v parku, smál se, říkal jak dělají všechny zvířátka co zná…a zničeho nic se rozběhl a kopnul do tříkolky, tak jsem mu řekla, že to nemůže, že to tříkolku bolí nebo tak něco ale to už se válel na zemi… hodinu to trvalo než se uklidnil.
Zapracuj na sobě, na své trpělivosti a chápavosti. Dítě se chová jako normální kluk v období vzdoru.
@Zuza2013 On je rozdíl v tom říct dítěti, že je škaredé nebo že udělalo něco škaredého/chová se škaredě.
Je to stejné, jako by Ti v práci někdo řekl - udělal jsi to špatně nebo jsi špatná. Cítíš ten podstatný rozdíl?
Vím, že se musím obrnit, ale opravdu to hrozně psychicky vyčerpává…Děkuji za rady, určitě to zkusím… Myslím, že na něj nekladu velké nároky, tím, že jsem napsala, že si rozumí více se staršími dětmi, tím jsem nemyslela, že ho s nimi srovnávám, malej vyrůstá taky se stejně starými dětmi, ale ty ignoruje.. a hraje si radši se staršími, se kterými dělá blbosti, opičí se po nich, opakuje slova atd.
@Zuza2013 píše:
Tu sprchu mi doporučila lékařka, nedávala jsem ho tam celého jen ho pocákala, aby se dostal z toho amoku… Pomůže to, ale nic to neřeší…Když mu řeknu, že je škaredej, tak tím mu chci říct, že udělal něco špatně, zkouším mu to vysvětlit..a je vidět, že to chápe…pak šlape jak hodinky… Jak kdy, někdy k tomu má důvod, někdy zase ne…zrovna včera jsme byli venku s tříkolkou…běhal venku okolo mě v parku, smál se, říkal jak dělají všechny zvířátka co zná…a zničeho nic se rozběhl a kopnul do tříkolky, tak jsem mu řekla, že to nemůže, že to tříkolku bolí nebo tak něco ale to už se válel na zemi… hodinu to trvalo než se uklidnil.
Zkus knizku Nejstastnejsi batole v okoli. Ja teda na vsechny metody nemam trpelivost a nervy, jsem trochu rapl, ale je fakt, ze co jsem zkusila, tak na naseho prcka funguje, viz to zrcadleni. Pise tam mimo jine, ze deti se v tomto veku vztekaji i proto, ze neumi vyjadrit co chteji. My jim nerozumime a tak se chudaci zacnou vztekat.
Chápu tě, chápu tě, chápu tě. Mám obdobné zkušenosti, ale s dcerou. Je též zrychlená, ve všem napřed. Ve 4m říkala slabiky, v roce asi 30 slov (a to srozumitelných, obvoďačka lapala po dechu), kamarádí zásadně se staršíma dětma nebo s dospělýma, brzo chodila, seděla, v necelých dvou letech zpívá, zná zpaměti spoustu básniček, počítá do 12, a chce se učit písmenka. Přitom já jsem antiambiciózní matka, takže nějakým drilem ode mě to fakt nemá. Kdokoliv ji vidí, je z ní v tranzu.
Na druhou stranu má období vzdoru od 11m, v 18m se hodně zklidnila, ale posledních 14 dní znovu vše nabírá na obrátkách.
Moje poznatky, které platí na mojí dceru:
A teď jen můj osobní poznatek k výchově. Snažím se chovat tak, jak bych se chovala k dospělému (ale ne doslova). Když by mi manžel říkal, že mě nemá rád, že se tak chovám, cítila bych se špatně a mojí lásku by to oslabovalo. Pokud by si mě nevšímal, naštvala bych se ještě víc, pokud by mě sprchoval nebo bil, byla bych agresivní taky. Pokud by mi po vzteku otevřel náruč, abych se vybrečela, přijala bych jí s obrovským povděkem, že mám někoho, kdo tu náruč pro mě má vždy a za jakýchkoliv okolností.
Neberte mě prosím tak za slova, myslela jsem to tak, že mu vysvětluju, že něco škaredého - špatného udělal, že se to nedělá…např. že mu vysvětluju, že se nemůže tlouct do hlavičky, protože ho to bude bolet…kousat do ruky, že se to nedělá, pak obvykle přejdeme k tomu, že tu ručičku spolu pofoukáme, aby to nebolelo… ne, že on je škaredej, hroznej já nevím co… Tohle vysvětlování mě taky stojí spousty sil, předtím počítám do 10, aby byla klidná, když na něj mluvím…
@Zuza2013 A nerostou mu i zuby? Malemu ted lezou vsechny spicaky a vzteka se fakt skoro kvuli vsemu ![]()