Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vztek u tříleťačky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
13.10.09 14:09
Vztek u tříleťačky
Ahoj holky!
Možná se jen potřebuju vypovídat…
Malá má to bezva období vzteku, má 3 roky…, bojujeme s tím už půl roku, snažím se tomu předcházet, ale někdy se to už nedá vydržet, chodí od září do školky, zvládla to v pohodě, nemá problém s kolektivem, je fajn, šikovná. Ale k jádru pudla (promiň Pudli 
)Včera jsem ji vzala ze školky s mojí sestrou, pohoda, pak teta odjela, tak přišel švagr a začalo rodeo, přitom ho zná… Chtěla jsem, ať jde večeřet do kuchyně, chlapi byli vedle v obýváku a ladili satelit, mladá se začala válet po židli pod stolem a jak zvedla hlavu, tak se třískla do hlavy, mamí, tys mě bouchla a už to jelo… řev, válení po zemi, byla celá rudá, flekatá, no nakonec skončila v ledové sprše… ale PROČ ???
Večer jsem brečela, že jsem neschopná, dítě mě neposlouchá…
Mudr. říkala, ať vydržíme, že se osobnost klube ven, herdek, tak ať konečně vyleze… A co potom puberta? Tchýně říkala, že manžel byl podobný a ať se těšíme na pubertu…
AUUUU 
p.s. jste na tom někdo podobně???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.10.09 14:28
Známe velmi dobře
Poslední výstup byl tuto neděli - byli jsme u mojí mamky, ona potřebovala dopoledne zajít na hřbitov donést kytky do vázy, tak že si vezme Šárku do kočárku a půjde, Vojtu že brát nebude, protože spěchá a po zkušenosti z minulé procházky, kdy jej musela táhnout za ruku, on se vztekal, sedal na zem uprostřed cesty apod. na něj nemá čas ani náladu Tak jsme miminko oblékli a dali do kočárku, načež Vojta přišel s tím, že chce jít taky 
Tak jsme jej oblékli, obuli gumáčky a v tom on, že nikam jíž nechce. Tak jsem mu je začala sundávat, tak on se rozbrečel, že chce jít s babi. Tak jsem mu je zase obula a on, že nikam nepůjde 
Tohle trvalo možná 3-5 minut, babičce došla trpělivost a odešla sama s kočárkem. Jakmile zavřela za sebou dveře, V. začal šíííleně ryčet (takový ten dětský ryk, kdy mám pocit, že musí popraskat tabulky v oknech…), do patra do bytu jsem jej musela vzpouzejícího se vynést na rukách, pořád ječel a ryčel, dupal, kopal, no děs Chvílema jsem se musela smát, chvílema jsem zvedala hlas… No definitivně to přešlo až když se babi vrátila domů…
Co s tím? PŘEŽÍT Taky mě to mrzí - byla jsem zvyklá, že Vojta byl opravdu hodné dítě, dost poslouchal - oproti jiným dětem, nikdy se moc neztekal, tohle je první jeho vztekací období… Taky si říkám, že nevím, co budu dělat, až bude v pubertě - to už ho nedrapnu a neodnesu, kam potřebuju
Drž se, nejsi v tom sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.09 15:02
Koukám, že dneska je nějaká „příznivá situace“ ke vztekání se, tři podobné příspěvky pod sebou. Chce to holky jedině vydržet, jednou ještě budeme na vztekání vzpomínat se slzou v oku. Můj syn taky býval nadmíru poslušné a tvárné dítě a dnes!viz.příspěvek v diskusi Lacenky. Už se nám ta osobnost „hezky“ vyklubala. M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
13.10.09 15:20
Omlouvam se, ale musim se uprimne smat. Zname a prezivame. Mne se syn vcera pri prechazeni silnice polozil na zem, za nim se zaradila kolona aut, ktera nastesti velmi trpelive pockala nez ja chnapnu syna za ruku a odvlecu ho pryc! Takovych scen bych mohla popisovat donekonecna…ja v duchu pocitam, odrikavam modlitby a bud to mezitim prejde anebo je mazec. Hodne zdaru a zadne smutneni, tim si projdeme temer vsechny!
- Citovat
- Upravit
13.10.09 15:27
Klííííd, všichni jsme na tom stejně Prostě to s nima tříská no. Jsou dny, kdy Amálka dostane na prdel už pět minut po probuzení Holt to jinak nejde. Musíme to přežít Puberta bude horší, to jim už ani po prdeli nedáme, natož abysme je do sprchy strkali 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.09 20:14
Ty, jo v pubertě mě asi budou muset odklidit do ústavu, bo jinak se zblázním nebo něco horšího…
Taky máme za sebou válení po silnici, ale ta kolona aut mě dostala… 
Nejlepší v Hypernově, culíčky, šatičky, blonďatý andílek, za chvíli ryk, luk na zemi a slet důchodců, já schovaná za balíkem plínek…, ale pak jsem se k ní znala, bo chtěli volat ochranku, a byla jsem za tyranku , geronti přemoudřelí, krev se mi pění ještě teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.09 21:10
Fakt nějaké skvrny na slunci, či co. Možná i ta změna počasí, na mě to působí, na děti asi taky. Kromě toho jsme míň venku.
V neděli jsme měli doma také vztekací výstup a není to bohužel ojedinělé.
Jediné, co mě k tomu napadá - u nás je to častější, když:
- je unavený
- má hlad
- není mu dobře
- nudí se
V neděli se asi sešly všechny faktory dohromady a byla to síla.
Podařilo se mi „vypnout příjem“, jinak bych ten půlhodinový nepřetržitý řev, ječení a vztekání asi nezvládla.
Takže se snažím eliminovat negativní vlivy, co to jde. Už se mi někdy daří rozeznat, že se blíží nebezpečná situace, že začíná být špatně naladěný a podstrčím mu nějakou sváču To u nás fakt dobře funguje, jen to chce chytit včas, jinak taky může sváča letět na zem.
Jsem ráda, že v tom nejsem sama, musím si to zítra připomenout, až spolu zase budeme bojovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.09 21:32
domi píše:
Známe velmi dobřePoslední výstup byl tuto neděli - byli jsme u mojí mamky, ona potřebovala dopoledne zajít na hřbitov donést kytky do vázy, tak že si vezme Šárku do kočárku a půjde, Vojtu že brát nebude, protože spěchá a po zkušenosti z minulé procházky, kdy jej musela táhnout za ruku, on se vztekal, sedal na zem uprostřed cesty apod. na něj nemá čas ani náladu
Co s tím? PŘEŽÍT
Drž se, nejsi v tom sama
mám doma to samý v bleděmodrým - není to ani měsíc co syn udělal podobnou scénu, šli jsme všichni ven, na zahradu a on že nepůjde, tak proč ne, v klidu by se koukal na pohádku, jenže ouha, jen se za náma zavřeli dveře - řev „nechci bejt doma“, tak jdu, že ho obleču - řev „proč musím ven“, říkám „nemusíš, buď doma“ - „nechci být doma“, scéna asi půlhodinová, než se chlap naštval, seřezal ho a byl klid - já si vyslechla přednášku o „svojí“ výchově…
a je to každou chvíli - on prostě neguje svoje vlastní přání - „chci, nechci“ a jsou to situace z ničehož nic, žádná únava nebo nuda v tom nehraje roli a scény třeba hodinový, protože já neustoupím, on taky ne, takže ve finále musím hledat nějaký kompromis jak ho uklidnit abych nebyla já ta poražená a on neměl pocit, že si všechno nakonec vyvzteká…
jo a bývaly časy, kdy měl ve zvyku volat „pomoc“, když měl pocit že se mu ubližuje, takže já ho třeba táhla domů po sídlišti u našich za šílenýho řevu o pomoc…
popravdě - docela uvažuju o návštěvě pedagogicko-psychologický poradny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.09 11:28
Teda holky, to je fakt síla . Naštěstí tohle neznám, ale tuhle jsem se bavila s kamarádkou o povahách dětí a já říkám, že náš malej je fakt hodný dítě. A ona mě uzemnila větou: „O vrazích se vždycky říká: A takový to byl hodný chlapec…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.10.09 00:04
Děvčata, zdravím - tak se s naším andílkem taky zařazuji. Ano je to přesně tak, zrovna dneska řval, když jsem si pro něj jela odpoledne po práci k babičce. Přijela jsem výtahem a oni čekali u dveří, protože tak jezdím každý den. V momentě, když jsem vylezla z výtahu, začal brečet, dupat nožičkami a řvát jak na lesy. Přitom chudák uklouzl a spadnul, praštil se. Babička se snažila se doptat, proč brečí, ale ryčel a dupal o sto šest dál. Jelikož to poslední měsíc zažíváme, tak jsem nereagovala, chytla jej a odvedla vedle do pokoje s větou, že se má vyvztekat a až bude klidný, přijít mi to říct. Řval tam asi 5 min!! Když píšu řval, tak tím myslím, že ho slyšeli až v centru města (3 km). Děděček se pokoušel vydedukovat, co ho naštvalo, ale jelikož jsem nechtěla, aby měl obecenstvo, tak k němu nesměl. (dveře pokojíčku byly otevřené, aby mohl kdykoliv k nám) Po 5 Minutách přišel už bez řevu a šel mě obejmout, když jsme se ho vyptávali, proč křičel. Vypadlo z něho, že chtěl, abych přijela, pak zase ne, pak zase jo. Takže přeně jak píšete, protichůdné pocity a hlavně pro:,–(ím své já.
Nemluvě o zážitku z minulého týdne, kdyby řval proto, že chtěl být ve vaně první (5× jsem se ptala, jestli se se mnou půjde mýt, nechtěl) a chtěl, abych namydlená vylezla z vany, aby tam mohl být tedy „první“.....(ale namydlená stát v koupelně mimo vanu a čekat, než se sevleče fakt neprošlo
pet
- Citovat
- Upravit
22.10.09 14:55
Cha, já chci být …PRVNÍ…, tak to taky známe , minule jsem přijela z práce, rodinka na zahradě, pes kolem nich, pohodička, zjevila se matka a poplach… 
dcera a pes sprint ke mně, pes byl samo rychlejší a mladá sebou flákla o zem, že nebyla první a už to jelo, idylka v prachu , hysterák, tak si dali závod ještě jednou, manžel psa brzdil, tak to dcera vyhrála
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
