Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vzteklé dítě - trestat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.8.22 22:24
Podívej se na kanál na YT Dovychovat. Krásně se tam věnují výchově kluků, je to opravdu moc poučné. https://www.youtube.com/…lGGU3YuM6jlw
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:25
Máme teď doma totéž. Dcera se vzteká, protože chtěla tohle nebo tamto udělat sama. Když je unavená, tak do toho ještě kňoura a to je pro mě a muže fakt náročné. Snažím se téměř vždy vyhovět, ale kdyz už je ve stavu, že se vzteká, i když je po jejím, tak ji lehce plácnu. Přes zadek, paži, stehno. Jednou a stoprocentně bezbolestně, ale jak to nečeká, tak se zarazí a začne zase vnímat domluvy 
A máme magickou formuli „zase příště“ půjdeme na hřiště, dostane zmrzlinu..cokoli.
Nařezat jí by určitě nepomohlo. Ono to časem zase přejde. Už aby to bylo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:27
@Russet píše:
Boucháním do zadku ho vzteku neodnaučíš. Babičky klepnout přes ruku, aby neradily blbosti.
Nesmysl. Jde se z extrému do extrému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:28
@Zumpa píše:
Nesmysl. Jde se z extrému do extrému.
To byla ironie..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:32
@saphir házení jídlem zkusili oba moji kluci, když byli malí. A jak jsem normálně mekkejs a povoluji jim az dost, tak tohle byla situace, kdy jsem vylitla a dostali. Jemně, ale ano. A byl klid - ono vysvětlovat a pomáhat a trpělivě ano, ale každy rodič ma podle mne jisté meze, za které uz nepůjde. A tohle byla ta moje. Děti vycitily, ze jde do tuhého a nechali toho
Naopak schválně špatně obute boty jsem ignorovala, když je baví šmajdat 
to přešlo pak samo celkem rychle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:36
@saphir píše:
Ahojte. Jdu si pro radu. Syn bude mít v prosinci 3 roky. Poslední měsíc až dva je šílený. Kvůli každé prkotine neskutečná scéna a křik. Já se snažím vše vysvětlovat v klidu, pak teda občas i křičím a když je nejhůř dostane přes ruku.
Babičky by to hned vše řešily „dej na zadek“
Mne jen přijde hloupé malého bít kvůli tomu, že brečí a dav si schválně boty naopak atd. Prostě se mu to snažím vysvětlit. Mám pocit, že když dostane přes ruku, tak to vůbec ničemu nepomůže.
Myslíte, že to je špatná výchova a bude rozmazlený?
Já si vždy myslela, že je to období vzdoru a že je nejlepší vysvětlovat a vysvětlovat a přečkat tyhle scény.
Musíš to přežít, tohle šílené období a zadek bych klidně dala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 22:40
@saphir píše:
Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jako snažím se malého v tu chvíli ignorovat a nebo ho od sebe odstrkuji, protože má tendenci se vztekat a různě se na mne věšet.
Jinak začal poslední dobou házet jídlo na zem a nebo když dojí, tak hodí plastový talíř na zem. Ani za nic mu to nejde vysvětlit. Zažila jste to některá?
Ja bych ho neodstrkovala, pokud chce v takove chvili obejmout, pochovat, udelala bych to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:01
Dítě bych ve chvíli emocionálního vypětí neodstrkovala. Když se na tebe věší, evidentně tě v ten moment potřebuje, i když to nedává najevo způsobem, který se ti líbí.
Neboj, nebude rozmazlený jen proto, že nedostává na zadek za to, že prochází přirozenou vývojovou fází.
Upřímně si neumím moc představit, jak plácnutí přes ruku nebo přes zadek vztekajícímu se dítěti pomůže. Maximálně se na chvilku lekne a pak začne vyvádět ještě víc - hlavně po tom výprasku. Podle mě teda v amoku nefunguje ani žádné klidné vysvětlování a domlouvání - dítě tě v tu chvíli stejně moc nevnímá, protože má nejvíc co dělat samo se sebou. U nás nejlíp funguje nechat vyvztekat s tím, že teď prostě po jejím nebude, protože (nějaký jednoduchý, rezolutně podaný argument). A za chvíli jít dělat něco jiného. Ale uznávám, že u nás situace ještě není tak kritická, zanedlouho možná budu stejně bezradná jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:55
@saphir píše:
Ještě bych dodala, že je opravdu křik u všeho. Jdeme ráno na zahradu je křik, že nechce. Jdeme pak vařit oběd a je scéna, že nechce prozmenu domu.
Pak ho dotlačím domů a nechce si umýt ruce. Pak si zase nechce sednou do židličky atd. Někdy se nechce dokonce sprchovat. Prostě každý den několik zbytečných scén. Ale šílených, kdy vyloženě malý zuří
Vysvetlovat jen ocad pocad.
Casto je potreba razne „ne, nejde to“, pripadne nezadouci cinnosti fyzicky zabranit.
A urcite dat najevo, ze ho chapes - „tebe stve, ze se ted musis sprchovat, vid“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:59
@saphir píše:
Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jako snažím se malého v tu chvíli ignorovat a nebo ho od sebe odstrkuji, protože má tendenci se vztekat a různě se na mne věšet.
Jinak začal poslední dobou házet jídlo na zem a nebo když dojí, tak hodí plastový talíř na zem. Ani za nic mu to nejde vysvětlit. Zažila jste to některá?
Odstrkovat urcite ne. Obejmout, potulit, pochovat, ale neustoupit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.22 07:43
@saphir píše:
Ahojte. Jdu si pro radu. Syn bude mít v prosinci 3 roky. Poslední měsíc až dva je šílený. Kvůli každé prkotine neskutečná scéna a křik. Já se snažím vše vysvětlovat v klidu, pak teda občas i křičím a když je nejhůř dostane přes ruku.
Babičky by to hned vše řešily „dej na zadek“
Mne jen přijde hloupé malého bít kvůli tomu, že brečí a dav si schválně boty naopak atd. Prostě se mu to snažím vysvětlit. Mám pocit, že když dostane přes ruku, tak to vůbec ničemu nepomůže.
Myslíte, že to je špatná výchova a bude rozmazlený?
Já si vždy myslela, že je to období vzdoru a že je nejlepší vysvětlovat a vysvětlovat a přečkat tyhle scény.
Já mám dvě děti v pěstounské péči. Přišli k nám ve 2 a 2 a 2/3 roku. Ten druhý byl ošklivě týraný a já pochopila, že trestat fyzicky málem ubité dítě je zvěrstvo, takže jsme se doma dohodli, že fyzicky (i plácnutí přes ruku) bude u nás přísně zakázáno. Obě děti byly totálně rozjeté - vztek, schválnosti, hyperaktivita až na půdu. Všichni nám říkali, že budou takovouto výchovou rozmazlené. Snažili jsme se být empatičtí, laskaví, na vše jsme se snažili jít s porozuměním. Limity měli, ale vždy jsme se snažili o empatii a laskavost. Dnes jim je 7 a 9 let a nejen, že nejsou rozmazlení, ale zklidnili se a jsou z nich hodné a milé děti. Tím chci říct, že fyzické tresty k ničemu nevedou. Že se musí dítě občas plácnout je jen mylná představa o výchově. A také nám rodina říkala, jak to špatně děláme. Dnes už to neříkají a jsou překvapení.
- Citovat
- Upravit
20.8.22 08:31
Já bych synka neodstrkovala, naopak bych ho vzala do náruče a šla se s ním koukat z okna. Zkusila bych převést jeho pozornost na to, co se děje za oknem („To, co tě naštvalo, to teď nevyřešíme, ale pojď, koukneme na auta…). Prostě bych mu popisovala, co vidím. S patřičnou intonací, aby viděl, že koukám na něco zajímavého. A kdyby o to neměl zájem a pořád by řval, tak bych z toho okna prostě koukala sama a meditovala bych nad nesmrtelností chrousta s tím, že vzteklouna jen tak chovám. Moje děti se mohly vztekat jak chtěly (plácnout sebou na zem, řvát, skákat), ale jsou věci, které ani v sebevětším vzteku dělat nesměly - plácnout mě, sourozence, házet věcmi, kopat do skříně…Také jsem zkoušela vysvětlovat, ale nakonec jsem skončila u toho, že (jak na děti v zásadě vůbec nekřičím) jak tu zakázanou věc dítě udělalo, tak jsem dost zvýšila hlas, rezolutně řekla: "Tak tohle NE!“ a přitom se na dítě upřeně dívala. Věc jsem sebrala, či dítě přemístila (od skříně, od sourozence). A pokud vztek pokračoval, klidně jsem dítě vzala do náruče a zkusila mu převést pozornost na něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.22 23:12
Prevadet takto pozornost se nema. Ta emoce se musi prozit, zpracovat, ne od ni utect.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
20.8.22 23:33
@saphir tak bít děti (nebo plácat - jak kdo chce) za to, že od nich požadujeme něco, čeho nejsou schopni (ovládnout na požádaní své emoce), je blbost. Akurát budou vědět, že máma není bezpečná.
Na házení jídla u nás zabralo dát alternativu. Házel zejména, když už měl dost, nebo mu něco na talíři nechutnalo nebo pro zábavu. Tak jsme prcka naučili, že když má dost, má říct „konec“ a nemusí jíst, nemusí to vyházet a může jít od stolu a dělat si, co chce. Takže někdy nemá tolik trpělivosti, aby s náma seděl až dojíme a on už nechce - řekne konec a my ho vyndáme ze židličky. Když vyhazuje, protože si chce nechat na talíři jenom to, co mu chutná, tak dostane druhý talířek, kam to, co nechce může odložit. Tohle taky hojně využívá. A když rozhazuje pro zábavu a kouká, kam to až dolítne, znamená, že už hlad nemá a expresně má sebraný talířek a jde od stolu. Teď už ale rozhazuje málokdy.
- Citovat
- Upravit
22.8.22 16:20
@Lucie_Sx píše:
Prevadet takto pozornost se nema. Ta emoce se musi prozit, zpracovat, ne od ni utect.
No, u nás byla ta jedna emoce prožívána mnoho hodin. A končilo to totálním vyčerpáním dítěte a rodiče. A to nemluvím o dalších sourozencích, kteří by také chtěli mít kontakt s mámou, ale přes ten řev prostě neměli šanci. Takže mojí prioritou je uklidnit dítě bez toho, abych mu dovolila, co dovolit nemůžu. A přitom se prostě jelo dál v programu. Naše starší děti umí s emocemi zacházet bezvadně, umí perfektně vyjádřit i dost složité pocity a myšlenkové pochody, nestydí se za pláč ani za vztek, jsou hodně empatické k ostatním. Mně se to převádění pozornosti prostě na tom našem vzorku vyplácí. Nejde o to to udělat hned, jak dítě zapláče. Ale když je v afektu nebo se zacyklí v nežádoucím chování, tak je to způsob, jak to celé ukončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
