Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Prosím o pomoc, přestávam zvládat situaci.
Mám syna, teď mu byly 3 roky. Je to asi docela komplikované dítě. Máme problém v tom, že zatím skoro nemluví (říká jen poslední slabiky slov) - to budeme řešit na logopedii, kam jdeme ale až v říjnu. Nedá se s nim tedy nijak domluvit, což všechno dost ztěžuje.
Co je ale horší jsou jeho neustále záchvaty vzteku. Poslední cca rok a půl a stále se to stupňuje. Momentálně má záchvaty kvůli VSEMU. Když mu něco nejde, něco nefunguje, něco po něm chci, něco mu zakážu, něco není podle něho…
Kdykoliv někam přijdeme (na hřiště, do herny…), zase brzo odchazime, protože syn najde nějaký problém a 30m řve.
Lidi na mě koukají jako na hroznou matku s vlčím dítětem, kterému se nikdo nevěnuje, přitom je to úplně naopak.
Velmi těžce snáší jakékoliv změny. A teď pro nej nastala změna největší, protože k nám před týdnem přibylo do rodiny nové miminko.
To, co bylo předtím náročný, ale dalo se to nějak zvládat, je pro mě teď úplný peklo. Mám totálně prehlcenou nervovou soustavu a při jakémkoliv synovi zvuku, co vydá, mám pocit, ze se mi rozskočí hlava, zblázním se, vybuchnu a syna uhodím nebo něco. (Mluvím o starším synovi. Miminko je uplný opak, je úplně klidné a jako za odměnu). Nestalo se to, ale musím se mu vyhýbat, protože mě jeho projevy šíleně vytáčejí. Ale samozřejmě čím víc se mu vyhýbám a čím hnusnejsi na nej jsem, tím víc je on frustrovaný a o to horší ty záchvaty jsou.
Já nevím, co mám dělat. Od zitrka na ně budu sama, manžel už jde do práce. Zatím se snaží pomahat, ale spíš mě taky sere.
Nemáte pro mě nějakou radu, povzbuzení?
Neměl někdo podobné dítě?
Říkáme si, ze má možná nějakou formu autismu, co si myslíte o tom? Ale i kdyby autista byl, musela bych se s tím nějak naučit pracovat a ptám se JAK, dřív než se z toho všeho zblázním.
Co zkusit učit syna znakovat? Pokud by uměl vyjádřit, co chce, mohlo by být líp.
Tak prikaz cislo jedna, nadech, vydech. I s autismem se da zit. Prikaz cislo dve, ziskej od pediatra doporucenku k psychologovi.
Pak najdi podle doporuceni, treba na netu hledej, dobryho psychologa. Nez prijdete na radu, bude to trvat. Mezitim kontaktuj Ranou peci, je zdarma a dojedou domu.
At uz to dopadne jakkoliv, da se to zvladnout.
Kouka syn do oci? Slysi na jmeno? Sdili, kdyz se mu neco povede?
@lalaláček nevím, jestli mám teď mentální i časovou kapacitu na to učit se, jak se to dělá. Ale kouknu na to, díky ☺️
@Tarjei dekuju. Doporučenku k psychologovi máme. Snažím se dovolat jednomu, co jsem našla nám nejblíž, ale zatím se mi to nepovedlo. Další je 100km od nás, ale zkusím to pak i tam.
Za doporučení moc dekuju, podívám se na to.
Syn do očí kouká, na jméno slyší, radost sdílí. Je to hodně mazlivé a kontaktní dítě, na pokyny reaguje…takže tohle na autismus asi nevypadá, na druhou stranu se dost vyhýbá dětem, nebaví ho “normální” věci - knížky, písničky, stavebnice…vlastně žádné hračky. Pořád dokola si jen jezdí s autama a vláčkama. No a nesnáší ty změny…dneska třeba záchvat kvůli tomu, že jsem mu koupila nový tričko.
@Katka_Ni píše:
Prosím o pomoc, přestávam zvládat situaci.Mám syna, teď mu byly 3 roky. Je to asi docela komplikované dítě. Máme problém v tom, že zatím skoro nemluví (říká jen poslední slabiky slov) - to budeme řešit na logopedii, kam jdeme ale až v říjnu. Nedá se s nim tedy nijak domluvit, což všechno dost ztěžuje.
Co je ale horší jsou jeho neustále záchvaty vzteku. Poslední cca rok a půl a stále se to stupňuje. Momentálně má záchvaty kvůli VSEMU. Když mu něco nejde, něco nefunguje, něco po něm chci, něco mu zakážu, něco není podle něho…
Kdykoliv někam přijdeme (na hřiště, do herny…), zase brzo odchazime, protože syn najde nějaký problém a 30m řve.
Lidi na mě koukají jako na hroznou matku s vlčím dítětem, kterému se nikdo nevěnuje, přitom je to úplně naopak.
Velmi těžce snáší jakékoliv změny. A teď pro nej nastala změna největší, protože k nám před týdnem přibylo do rodiny nové miminko.
To, co bylo předtím náročný, ale dalo se to nějak zvládat, je pro mě teď úplný peklo. Mám totálně prehlcenou nervovou soustavu a při jakémkoliv synovi zvuku, co vydá, mám pocit, ze se mi rozskočí hlava, zblázním se, vybuchnu a syna uhodím nebo něco. (Mluvím o starším synovi. Miminko je uplný opak, je úplně klidné a jako za odměnu). Nestalo se to, ale musím se mu vyhýbat, protože mě jeho projevy šíleně vytáčejí. Ale samozřejmě čím víc se mu vyhýbám a čím hnusnejsi na nej jsem, tím víc je on frustrovaný a o to horší ty záchvaty jsou.
Já nevím, co mám dělat. Od zitrka na ně budu sama, manžel už jde do práce. Zatím se snaží pomahat, ale spíš mě taky sere.
Nemáte pro mě nějakou radu, povzbuzení?
Říkáme si, ze má možná nějakou formu autismu, co si myslíte o tom? Ale i kdyby autista byl, musela bych se s tím nějak naučit pracovat a ptám se JAK, dřív než se z toho všeho zblázním.
Neměl někdo podobné dítě?
Dcera byla taky hodně vztekla a svá, takový samorost. V pubertě diagnosa Adhd a AS.
Kdybych s ní tasla někde dřív, bylo by to lepší pro všechny. Ne k vůli medikaci, tu nepotřebovala na pozornost až do 14 let neboť je chytrá. Ale věděla bych proč je taková a jak s ní pracovat
Možná se jedná o druh autismu, ale dcera teď dělá něco podobného, je jí 31 měsíců, a pořád řev, vztek, scény,… máme doma měsíční mimčo a je to taky o dost horší. Možná prostě nějaké období. Naše dcera teda mluví zase až moc dobře, taky už občas nezvládám, protože nezavre pusu a dozaduje se odpovědí i když třeba miminko strašně pláče
určitě bych ale zašla k psychologovi, aby se něco nezanedbalo. A tobě preju pevné nervy, musí to být hodně náročné.
@Katka_Ni pokud reaguje na pokyny, tak rozumi. Ve trech letech opakovat slabiky z konce slov je malo. Takze mu mozek neumoznuje, zatim, aby mluvil. Muze to byt dysfazie. Expresivni. V jeho veku by mel rozumet pokynu „dojdi do kuchyne a dones cerveny hrnicek ze stolu“..to zvladne?
Za nesnasenim zmen muze byt nizka frustracni tolerance. Otazka je, proc ji ma.
U detskyho autismu jsou tri oblasti naruseny. Socialni vztahy, rec a predstavivost, ta zpusobuje nesnaseni zmen. No a pak je atypickej autismus, kde jedna z tech oblasti chybi.
Jako stejne se s dysfazkou a autismem pracuje mimimalne takhle zkraje podobne. Kde hlavne o to, aby to dite rozumelo tomu, co se deje. A to poberou zrakem hlavne, kdyz je rec spatna. Takze to znakovani nebo se delaj obrazkovy karticky, tzv VOKS…
Jinak ja mam dite s tezkym autismem a dalsi s tezkou dysfazkou a jeste jedno zdravy, tak celkem muzu srovnavat…
Příspěvek upraven 25.08.23 v 11:15
Jako první pomoc bych možná zkusila špunty do uší - třeba tlumící Loop (už to vypadá, že dělám reklamu, ale ne, mně moc pomáhají). Partnerův syn měl začátkem roku taky hodně vztekací období, křičel a vřeštěl schválně. Byla jsem z toho ( a dalších věcí, které se k tomu sešli), jako introvert totálně vyčerpaná. Byla jsem alergická už i na jeho smích. Takže jsem si na odpoledne začala brát ty špunty, slyším přes ně, ale třeba křik (i hlasitá mluva, jako nešvar ze školky) je tlumenější a ty tóny nejsou tak vysoké, takže mne to tolik neunavuje. Spojili jsme to pak doma s nějakým zavedením jasných pravidel, která všichni dodržujeme a na kterých trváme, zároveň jsme „hrané“ vztekací scény začali ignorovat s tím, že chápeme naštvání, i to, že se dítěti něco nelíbí, ale nemůžeme povolit protože… Pokud již takováto scéna překračuje jisté „dobré zvyky“ - hraný pláč, teatrální válení se po zemi, dupání a pod, po tom, co se již dítě uklidňuje a jen se samo „vytáčí“, tak důrazně zarazíme, že takto ne. A že jsem připraveni si normálně povídat až bude i on mluvit obvyklým tónem. Časem začíná pomalu chápat, že takto ne, ale nevím jestli je to i pro vás teď, když syn hůře komunikuje.
Partnerův syn ve 2.5 letech také téměř nemluvil, ještě na třetí narozeniny měl problém se domluvit s babičkou, museli jsme tlumočit.
V té době jsem na něj začala hodně mluvit, popisovala jsem všechno, co jsme viděli kolem sebe, co děláme a seděli jsme u okna a kontrolovali auta, jakou mají barvu, tramvaje jestli vezou lidi, jsou staré nebo nové a pod a postupně se během pár týdnů rozmluvil. Nemluvila jsem na něj jeho dětskými slovy a dbala jsem na to, aby mi viděl na pusu. Ale opět, nemyslím si, že je to nějaká univerzální rada, spíše jenom sdílím zkušenost.
@Cizinka 999 „vzteklý a svůj, takový samorost“ - to je přesná definice mého syna ![]()
Ano, někam nás určitě objednám. Děkuji.
@Katka_Ni jo, autikovi jsme rikavali knize Ignor..pred diagnozou.
@Tarjei Zvládne pokyn „dones mi tamten hrníček“ - když na něj ukážu.
Hmmm…děkuji za hodnotné informace. To znakování se můžu naučit v nějakém online kurzu, ale ty kartičky asi až u nějakého toho psychologa, co?
@Katka_Ni píše:
@Tarjei dekuju. Doporučenku k psychologovi máme. Snažím se dovolat jednomu, co jsem našla nám nejblíž, ale zatím se mi to nepovedlo. Další je 100km od nás, ale zkusím to pak i tam.Za doporučení moc dekuju, podívám se na to.
Syn do očí kouká, na jméno slyší, radost sdílí. Je to hodně mazlivé a kontaktní dítě, na pokyny reaguje…takže tohle na autismus asi nevypadá, na druhou stranu se dost vyhýbá dětem, nebaví ho “normální” věci - knížky, písničky, stavebnice…vlastně žádné hračky. Pořád dokola si jen jezdí s autama a vláčkama. No a nesnáší ty změny…dneska třeba záchvat kvůli tomu, že jsem mu koupila nový tričko.
Strašně moc mi připomíná mého syna. Od dvou a půl let to čtyř peklo na zemi. Neustálý vztek kvůli všemu a kvůli ničemu. Nemluvil, jen pár slov, rozuměl všemu. Nesnášel změny, cizí lidi, návštěvy. Jak něco bylo jinak bylo zle. Měl záchvaty i kvůli novému oblečení, botám.
Podezření na autismus, já na nervy.
Od čtyř let chodí do speciální školky, intenzivní logopedie.
Teď je mu šest, řeč hodně špatná, celkové chování mnohem lepší i když změny nese pořád hůř, hlavně to oblečení je problém.
Autismus teda nepotvrzen, má velmi těžkou vývojovou dysfazii.
Radu v podstatě nemám, určitě projděte vyšetřením… doporučuji speciální školku jestli máte někde dostupnou.
Taky jsem ty jeho vzteky strašně špatně nesla, bylo to strašné. Dneska už vím, že to nejspíš bylo kvůli tomu, že nebyl schopný se vyjádřit.
Snažila jsem se vztekani předcházet, později i ignorovat…
Přeji pevné nervy ![]()
@Katka_Ni píše:
@Tarjei Zvládne pokyn „dones mi tamten hrníček“ - když na něj ukážu.Hmmm…děkuji za hodnotné informace. To znakování se můžu naučit v nějakém online kurzu, ale ty kartičky asi až u nějakého toho psychologa, co?
Znaky taky můj syn používá, naučil se to sám…pro určité výrazy si sám našel znak co ukazoval. Používáme to ještě teď v jeho šesti letech, ale už pomalu přechází na mluvenou řeč. Používáme i obrázkový slovníček.
Dodnes má záchvaty vzteku když mu nerozumím, ale už ne tak intenzivní, je z toho spíš nešťastný, frustrovaný.
@Katka_Ni píše:
@Tarjei Zvládne pokyn „dones mi tamten hrníček“ - když na něj ukážu.
A to pro tebe do teď nebylo alarmující? Takhle jednoduché pokyny zvládají normálně roční děti. V roce a půl složitější (dojdi do pokoje, přines krém a dej ho na stůl). Nikdy ti nepřišlo, že je jiný?