Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Synovi jsou dva roky. Do vcerejska spal jeste ve spruslove miminci postylce. V osm vecer jsme ho vzdycky dali spat, nekdy si tam chvili brebentil, nekdy rovnou usnul - bez place ci neci pritomnosti nebo uspavani. Vcera spal poprve v nove velke posteli. Poridili jsme ji, protoze v te miminci si obcas hral tak, ze to vypadalo, ze pres ty sprusle prepadne…
Jenze z teto postylky proste muze slezt a odejit, ze jako spat nebude - to udelal vcera 3×, nakonec jsem si tam s nim musela lehnout a pockat hodinu nez usne. Vim, ze je to pro nekoho pohoda, ale ja potrebuji mit vecer tu chvilku cas delat neco sveho, nebo se venovat manzelovi. S muzem chodime spat v pul desate, protoze maly vstava v pet. Je to tedy jedina nase spolecna hodina a pul za den.
Znama mi radila ho v pokojicku pred usnutim proste zamknout a na noc pak odemknout, ale moc se mi to nezda, tak jsem si rikala, jestli tu nekdo nezna nejaky figl.
Jen dodavam, ze domluvou to moc nejde, syn jeste moc nemluvi, nevim cemu presne rozumi, takze na nejake „jdi do sveho pokoje a prijit uz nesmis“ je podle mne jeste maly.
Zahánět a zahánět, možná nerozumí 100% slovů, ale dítě rozhodně rozumí tónu hlasu, tam pozná, že to myslíte vážně (neříkej mi, že jste mu ještě nikdy nic nezakázali…)
Můžeš ho tam vytrvale odvádět zpět.
počkat až se uhraje a pak ho přendat..
my jsme třeba na postel navrtali bočnice z postýlky… nevylez ani jednou
@open mind vydrž, pokud přijde tak bych ho tam šla uložit a postupně zvyšovala hlas. Naučí se to.
Presne z tohoto duvodu mam dvouletacku v postylce, ze ktere neumi vylezt. Starsi sla do velke postele asi mesic po tretich narozeninach (a to merila ve 3 letech 103cm), proste jsem ji nechtela zahanet ![]()
Já syna v pokojíčku také zamykám, než usne. Potom odemknu a otevřu dveře, aby v noci mohl přijít za námi. U nás to chodí tak, že ho odvedu do postýlky, přikryju a dám dobrou noc, potom odcházím. On vstane a jde zkusit, jestli je zamčeno. Chvíli pláče nebo bouchá do dveří, já příjdu, opět ho uložím, přikryju a dám dobrou noc. To se opakuje ještě 2 - 3 x potom usne. Nevím, jak jinak ho uspat, aniž by tam s ním člověk byl. Takto to děláme cca od 22 měsíců.
@Bibi239 Tak to vis ze jsme uz neco zakazali, ale je ponekud vzpurna povaha, takze to casto vubec nefunguje. Nekterym vecem mi nezbyva nez proste fyzicky zabranit. Jsem v tom ale dusledna, vi ze nepovolim…
Syn se naučil přelézat v cca 22 měsících, tak jsme mu sundali bočnici. Trvalo aspoň půl roku, než se to naučil, ale teď položím, dám pusu a odcházím. Jsou mu 3 roky, tento stav trvá už dost dlouho. Bohužel u nás se to spojilo s oddudlíkováním, tak i to to mohlo prodloužit.
Zkusila bych vysvětlit, položit a odejít, až přijde, tak znovu položit a vysvětlit. Od 3. pokusu jen vracet beze slov a emocí. Prostě odvést, položit a odejít. Ono je to časem přestane bavit. Syn se vracel i 30-40× za večer, postupně to ubývalo a teď jsme ve fázi, že nedojde, ani když má problém a musíme za ním my.
@Adelka951 píše:
Já syna v pokojíčku také zamykám, než usne. Potom odemknu a otevřu dveře, aby v noci mohl přijít za námi. U nás to chodí tak, že ho odvedu do postýlky, přikryju a dám dobrou noc, potom odcházím. On vstane a jde zkusit, jestli je zamčeno. Chvíli pláče nebo bouchá do dveří, já příjdu, opět ho uložím, přikryju a dám dobrou noc. To se opakuje ještě 2 - 3 x potom usne. Nevím, jak jinak ho uspat, aniž by tam s ním člověk byl. Takto to děláme cca od 22 měsíců.
A neni to pak na stejno, jako bys ho nezamkla, kdyz tam za nim prijdes? Nebo chvili cekas, jestli neprestane bouchat a teprve pak jdes?
@vikiska píše:
Tak přesně proto mám holku, dva a čtvrt stále v postýlce.
A nezkousi ti prehodit nozicku pres to zabradli? Ja ho prave videla to delat a docela se lekla…
U nas tento stav trva cca 3/4 roku. Sice je porad v postylce, ale ma vyndane dve sprusle, takze ma volnou cestu tam i ven. Velka vyhoda je v tom, ze rano, kdyz se probudi, nemusim letet ho vyndavat ven, vyleze si a zaleze k nam do postele.
Velikanskou nevyhodou je to co popisujes
Ja mu je vyndala s tim, ze se prave naucime toto korigovat, aby byl pripraven do velke postele. Korigovat se nam to nedari vubec
V zavislosti na tom, jak je unaveny, nekdy usne okamzite, nebo si chvili povida a nas vubec nepotrebuje. Nekdy dokaze „otravovat“ treba hodinu, nez to zalomi. Prijde treba petkrat, ze chce prikrejt - jasne ze to umi, ale je to nejlepsi zpusob, jak privolat mamu a tatu. To je dost narocne
Kazdopadne vysvetluji, vysvetluji, vysvetluji, ze nemusi spinkat, kdyz nechce, at si hraje a az bude chtit, at si zaleze do postylky… Nekdy pomuze, jindy zase ne
![]()
@LLLL jej, tak to jsem trochu vydesena - mne vubec nenapadlo, ze si tou posteli muzu takhle zasolit… To jeho samostatne usinani byl nas velky vychovny uspech a stalo nas to taky dost nervu. ![]()
@open mind Tak nas Tonda usina stale sam, bez problemu. Jen mu to nekdy dele trva…
@open mind píše:
A neni to pak na stejno, jako bys ho nezamkla, kdyz tam za nim prijdes? Nebo chvili cekas, jestli neprestane bouchat a teprve pak jdes?
Není, protože jinak to bere jako hru, už dlouho si umí dveře otevřít. Nechám ho tam vždy jen chvilinku. Kdybych ho nezamkla, tak za námi bude běhat a dělat baf třeba 100×.