Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak naše malá (budou jí 2 roky) nám už přeleze malou postýlku, takže chceme najet na velkou postel, akorát je ted problém, že dokud to jde tak vyleze a neusne ani náhodou, když už jí uspím, tak za hodinu zjistí, že je tam sama a může ven a šup už je venku a za mnou do ložnice. nemáte někdo osvědčenou radu jak jí naučit spát v posteli? včera jsme jí do pokojíčku vracely asi 20× po dobrým, po zlým a pak s uspáním…
My první dcerku přesunuli v 17m, neboť mi ukázala, jak umí přelézt postýlku. První večer jsme jen vraceli, ale pochopila, zvyklá byla usínat sama, usínala sama i ve velké postleli. Druhé dcerce je 18m, ale zatím se k přelézání nemá, nicméně po dovolené asi taky poputuje do velké. U nás zabralo v klidu, ale rázně vracet, žádné debatování atd. Od druhého večera už nechodila ![]()
Tohle budu zanedlouho řešit, tak jsem zvědavá na odpovědi.
U mojí sestřenky dětem k samostatnému usínání pomohly svítící medvídci, ale nevím, tomu se chci vyhnout, tak snad pomůže i něco jiného. V postýlce zatím není problém, ale je mi jasno, že jak bude moct vylézt, že toho patřičně využije ![]()
bohuzel, moc neporadim, mame stejny problem..
ale resili jsme to nejhlubsi moznou detskou postylkou, kterou proste nepreleze. Vetsi postel dostane az s vetsim rozumem.. ![]()
Ahoj, my je dali po dvou letech do postýlky. Dva týdny mi utikaly a pak je to přestalo bavit. Možná i proto, že jsem jim tam dala televizi a před usnutím jim pustila večerníček. Když utíkaly, tak jsem jim pohrozila, že veřerniček nebude. Někdo dava přednost čtené pohádce, já na to bohužel nemám čas
.
U nás to bylo podobné, i ve stejném věku dcery. Utíkala z postýlky a nechtěla tam usínat. Došlo to až tak daleko, že jsem ji několikrát varovala, že pokud nebude v postýlce spát (nebo aspoň ležet), tak ji dám zpátky do malé postýlky. A aby mi neutekla z ní, vždycky jsem si k ní lehla (a ty dvě šprušle, které se dají sundat a Anežka to už v té době bravurně ovládala), jsem dala ke zdi, takže vylézt nemohla a vrchem si netroufla, když jsem ležela u ní. Několikrát jsem to tak i udělala, že jsem ji takhle nechala v postýlce i přes její usilovný pláč. Docela brzy pochopila, že to myslím vážně.
Na druhou stranu ale musím dodat, že u naší Anežky je problém se spaním (nejen s usínáním) odmalička, takže se přiznávám, že bývají dny, kdy jse ráda, že nějak usne. A v těch případech ustupuji ze všech svých výchovných prostředků a předsevzetí, která jsem kdy měla. U velké postele (nemá teda klasickou postel velikosti pro dospělé, ale něco mezi dětskou postýlkou a dospěláckou) má ohrádku jen do půlky délky, párkrát se jí už stalo, že z ní v noci spadla. Nic se jí nestalo, postel není velká, ale vždycky se lekla, tak jsme jí vedle postele položili starší matračku z postele, kterou už nepoužíváme. A když jsem třeba doma s malou sama a jsem dost unavená (vstávám hodně brzy do práce a Anežka nechodí spát dřív než v deset, přes den vůbec, takže večer ještě musím udělat pár věcí, u kterých její asistenci nepotřebuju), tak ji nechávám usnout na té matračce, v době největší krize (když jsem byla na podzim těhu) i na gauči v obýváku. Ale i přesto, pokud je večer opravdu unavená, tak si i sama řekne, že chce spát, nebo neřekne nic, odejde do pokojíčku, lehne si do postele, přikryje se a spí třeba i okamžitě. Častěji ale dochází k situacím, že já jsem tak unavená, že si lehnu k ní do pokojíčku (ona spí v posteli nebo na matračce) a usnu s ní - pravděpodobně často i dřív než ona.
my jsme jeli podle Estivillovy metody - je to nekde na netu, nejdriv to fungovalo, pak prestalo, po 14 dnech jsme zacli zase a uz to funguje porad. Ale je to vazne neprijemny, ale bez toho nechat malou vyrvat to u nas proste neslo, protoze predtim byly vecery taky vzdycky probreceny… Kamaradka taky resila, ze ji mala behala z pokoje, kdyz uz dosahla na kliku. Tak to pry staci jen primontovat kliku obracene, aby se oteviralo stiskem nahoru a ne dolu a to uz deti neotevrou ![]()
díky za odpovědi, včera se to opakovalo, odcházela a odcházela z pokjíčku, vyloženě se tím bavila, kolikrát mě teda i odzbrojila až jsem se musela smát
(tajně aby to neviděla a nemyslela si, že je to ok), přišla jak filmová hvězda ahoj…čau a pusu, když jsem se ptala, jestli chce teda vařečkou na zadek…tak mi řekla ano a šla pro ní…Nakonec jsem rezignovala, vzala si svojí matraci z postele a vzala si jí k ní do pokojíčka…skončilo to tak, že já spala na válendě a malá si vymohla hajání na matraci…nicméně pozitivum je, že mi ted po „o“ vylezla jen 2× a když jsem jí vrátila zpět tak šla dobrovolně a spí na zemi na matraci…jsem tedy zvědavá na večer…
![]()
My dali světýlko do zásuvky,narvali medvědy do postýlky,vysvětlili jsme mu,že ho chrání a že na něj dávají pozor.Přečtu pohádku,zazvonil zvonec pohádky konec a jdu…Občas se v noci vzbudí a chce jít čůrat tak si vezme"Huga"(králík) a že jde spát se mnou.Stačí vysvětlit,že tam už spí tatínek a že se tam nevejdem tak jde zase do svojí
Opět procedura se všema medvědama,že na něj dávají pozor,ale s náma spí málokdy-jen když je nemocný,nebo se mu něco zdá..Chce to pevný nervy a hlavně neustupovat…Oni to určitě zvládnou ![]()
tak ja pridam uplne jiny pohled na vec. Matyskovi bude teprv rok, spi s nami v posteli cca od jeho 3mesicu, asi pred mesicem se naucil z postele slezat. Vubec to neresim, moc dopbre vi, ze postel je na spinkani a kdyz spinkat nechce, tak at nespinka, ja taky nechodim spat kazdy den presne ve 22hod, nekdy driv nekdy pozdeji jak jsem unavena, tak kdyz z postele sleze, tak vim, ze neni jeste jehjo cas a necham si ho jeste pohrat. Nejake zceny s uspavanim bych nesnesla, on vi kdy je ten pravy cas. jestli v 7 nebo pul osme mi je jedno. a nechavat ho kvuli tomu rvat nehodlam, nedej boze estivil, to je metoda, kterou vymyslel psychiatr na nezvladatelne deti v ustavech, ne na uklizeni deti do postele kdy se to hodi rodicum, v nejakem clanku byl rozhovor, kde lituje, ze se ta jeho metoda dostala k sirsi verejnosti.....
nedej boze zavrit dite do pokoje, takovym stylem, ze se od tamtud nemuze dostat, no to si nedokazu predstavit, udelat to nekdo me ted, tak ty dvere vykopnu, proc by dite nemelo mit stejny prava jako dospeli, na to kdy budou spat? nejsou to neschopni debilove, ale velice citlive a vnimave bytosti, takhle jim davame akorat najevo, ze jsou neco min, coz neni pravda!!!!!
Barčí, nezlob se, ale Tvůj názor je opravdu dost radikální (nebo aspoň dost radikálně formulovaný) - každé dítě je jiné, neexistuje univerzální recept a to, že Tvůj chlapeček se dokáže sám zklidnit, poznat, kdy přijde „jeho čas“ a zalézt do postýlky, to je sice skvělé, ale neznamená to, že to dokážou i všechny ostatní děti… Když má dítě nějaké zajímavé podněty, do něčeho se zabere, od něčeho se mu nechce, snadno „přetáhne“ a pak už se nedokáže samo uklidnit, usnout a v pohodě naspat tolik, kolik potřebuje. Kromě toho, čím je starší, často se tím víc usnutí brání, už dokáže vydržet dlouho vzhůru a o to je pak to přetažení horší… Myslím, že děti potřebují určité rituály spojené se spaním (a třeba i s jinými činnostmi), prostě nějaký pevný řád - samozřejmě ne nalinkovaný na minutu, ale v určitých časových rozmezích… Ale hlavně musíme každá přijít na to, co platí zrovna na naše dítě - u někoho je to postel rodičů, u někoho postýlka s ohrádkou, u jiného „dospělácká“ postel a u někoho prostě ty zavřené dveře do pokojíčku… Rozhodně nejsem zastáncem metody „nechat vyřvat“, ale metoda „ať si dělá, co chce, ví to nejlíp“, to je druhý - a podle mého názoru úplně stejně hloupý - extrém…
Bohunka __________________
Helenka, 22 měs.
Bohunko, ja moc dobre vim, ze kazde dite je jine a ze starsi deti maji tendenci zustavat s dospelaky vzhuru, sama si na to pamatuji ![]()
a jen tak mimochodem, ja Matese nenechavam delat si co chce, to by chtel treba krajen zeleninu jako mamimka a na to fakt jeste nestaci. Myslela jsem to spis pri tom spani, ono je to vytrzene rikat, jak to chodi u nas jen na jednom priklade, spis jde o to se do ditete vcitit a brat ho jako sobe rovneho, ale nezkuseneho.
a nepsala jsem zadny recept, nebo radila jak to delat, jen muj pohled na vec, ono hlavne nejde zkouset nejake vychovne metody na mem ditety, kdyz ten clovek ma uplne jiny pohled na svet a kdyz ho uz x mesicu nebo let jinak vychovava. hlavne nejake vleka zmena v chovani dite spis zmate a znervozni.
a hlavne jsem chtela pridat jiny nazor, nez tady zaznel, aby si clovek uvedomil, ze to treba jde jinak, tim nemyslim, konkretne spani, ale vsechno, taky jsem se zezacatku setkala jen s nazory, ze dite do manzelske postele nepatri, kdyz jsem pak potkala lidi, kteri to naopak vyhcvalovali, tak jsem prestala Matyska tyrat v postylce kdyz tam byl tak nespokojeny a natrvalo ho vzala k nam.
tak at nam drobecci hezky spinkaj a my si muzem uzit trochu dospelackeho klidu aspon vecer ![]()
Barčí, kdyby šlo o to jestli půjde dcera spát v sedm nebo v půl osmé, tak to bych taky neřešila. Jenže u nás šlo o to, jestli půjde v deset večer nebo ve dvě ráno. Výše zmíněnou metodu jsme taky praktikovali, ale nikdy jsem ji nenechala řvát víc jak půl hodiny. Občas to zabíralo, ale většinou ne a dál jsem nešla. Naše dcera je od malička nespavec, prvních osm měsíců mi spala v kuse jen od dvou do šesti ráno, přes den téměř vůbec ne (a to i jako novorozenec, který podle „tabulek“ má spát 20-24 hodin denně). I dnes, kdy má už 3 roky nesplňuje „tabulky“ a spí v noci od desíti do šesti a přes den vůbec. Kdybych ji nechala, ať si jde spát jak bude potřebovat, tak je vzhůru minimálně do půlnoci. Už jsem si i vyslechla „rady“ typu že jsme si ji rozmazlili nebo že jsme to měli dělat tak a tak a určitě by to bylo jinak. Jedním z rádců byla i moje mamka (má tři děti) a nakonec i ona uznala, že to jinak nejde. Zkusili jsme snad všechno, ale Anežka je prostě nespavec. Večer v deset je čilá jako rybička (na rozdíl ode mě) a usíná často tak, že s ní já nebo manžel ležíme v pokojíčku a většinou usínáme dřív než ona.
hm tak to je fakt rozdil, a kdyz jde spat takhle pozde, vstava jako obvykle nebo vyspava? treba parkrat zkusit vydrzet dlouho a pak ji na tvrdo rano vzbudit v tech 6, treba si to pak rozmysli, kdyz bude unavena, teda nevim jak u tak stareho ditka, nemam doma srovnani.
u nas funguje, pokud to vypada na ponocovani, proste jit spat, obvykle chodi spat do 20hod, pokud ne a je jest ehodne cily, tak se jdem postupne okoupat, vypne se telka pokud zari a jde se proste do loznice, vetsinou do 15 min spi i kdyz pred tim radil jak tajfun. ja mam spis nespave dite pres den a v noci to jde, tabulkovy limit taky neplnime a snad az na vyjimky neznam nikoho kdo by ho plnil. a treba jestli spi pres den, tak zkusit tohle odbourat.
vim, ze me se to radi, kdyz jsem to nezazila, ale treba prave proto mam nadhled a mozna neco zabere.
jen k tomu rvani, podle me je jedno jestli se dite necha rvat pul nebo hodinu, ono totiz nerozeznava cas, ted si nejsem jista jak u triletaka, vim ze ty nedokazi chapat delsi cas, treba sliby tipu kdyz budes hodna, tak ti to jezisek prinese, to v lete fakt nema cenu
. Matesovi je rok a moc dobre vim, ze ten to jeste nerozezna, zije pritomnosti a to doslova na minuty. zkusila bych maly test, treba rict, ze neco dostane za 10 min nebo pul hodiny, vim, ze hodiny neumi, ale takhle poznas jestli rozeznava cas, jestli prijde otravovat za minutu nebo treba az za hodinu… tak si predstav, ze reknes za 10 min a dite prijde za minutu, tak jak dlouhy to musi pro ni byt kdyz rve pul hodiny.
a nedavno me rozesmala kamardka, pry ji babicka rozmazlila syna ( 3,5 let ), nikdy nedostaval sladkosti, byl na tyden u babicky a pres prisny zakaz mel kazdy den cokoladu nebo susenku, pry se naucil chodit spat o hodinu pozdeji, kdyz po nervech asi za tyden byl zase bez cukru, tak chodil spat zase o hodinu driv
pry ho babi tak nadopovala…
nebo zkusit aromaterapii na zklidneni, pokud je jeste hodne ziva, tak do koupele pridat levandulovy olejicek, po tom se uvolni a vyklidni, a treba bude tomu spanku pristupnejsi.
hodne stesti s nespavci, my kdyz pres den hodne unavyme toho naseho raubire, tak pa je to vecer rychly, a to i s nami
nekd ymi prijde, ze spis unavym sebe nez jeho
![]()