Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
potřebuji od vás radu. Martin byl od narození zlaté dítě, skoro neplakal, byl to andílek. Když jsem mu něco řekla, tak poslechl, prostě pohodička. Ale poslední dva-tři týdny jsem z něj úplně zoufalá. Neposlouchá, dělá si co chce, vymýšlí samé lumpárny, začal se vztekat, všechno si chce vynutit řevem. A navíc si ze mně dělá srandu a vysmívá se mi úplně za každé situace
. Večer místo aby spal, tak si desetkrát vzpomene, že chce pití, pak zase čůrat a vydrží to tak dlouho, dokud nedostane na zadek. Pak usne vysílením z pláče. Já už jsem z něj úplně hotová, manžel mi s ním nepomůže, jen má srandu z toho, že mě dítě neposlouchá a že jsem si ho vychovala špatně, tak si s ním mám teďka prý dělat co chci
. Už vůbec nevím jak na něj. Začínám mít pocit, že jsem fakt asi špatná máma, protože na takového caparta nestačím. Je mi z toho smutno, protože na něj většinu dne jen zvyšuji hlas a několikrát denně dostane na zadek
.
Můžete mi prosím poradit jak na něj, protože já už fakt netuším, jak z něj udělat alespoň z poloviny tak hodně dítě jako byl dřív. Někdy mám pocit, že už jsem zralá na psychiatra ![]()
Ahoj tterko,
myslím, že byste se měli dohodnout s manželem. Pokud se Ti vysmívá a kord před malým, tak úplně ztrácíš autoritu. Pokud s Tebou bude manžel před malým souhlasit a dá mu to patřičně najevo, myslím, že by se to mohlo zlepšit.
Jinak Adam začíná dělat taky věci, které nemá a pak se směje. Doufám, že je to jen období.
Držím palce
Eva
Terko já zlaté dítě od narození bohužel nemám a tak tě asi nepotěší, že už 2 roky a 2měsíce čekám na zlepšení a ono je to horší.
Měla jsem teorii, že všechno to řádění souviselo se zubama. Jenže venku jsou všechny a moje teorie padla, protože u nás se teď odehrává pravej vzdor. Přesně jak píšeš, vzdorování, vztekání ,kopání, výsměch. Zrovna minulý týden jsem malou už fakt naplácala pořádně, jak nikdy - ale odůvodněně, dítě do silnice (a ještě se otočí a vysměje se mi) prostě běhat nesmí. Jinak holt držet a držet a neustupovat. A rozlišit, jestli se čílíme kvůli blbosti, nebo něčem závažném. Protože jinak bychom se zvencly.
Já u psychiatra už byla (mimojiné i kvůli vyčerpání z toho, že malou nezvládám) a už je mi o moc lépe. Tím tě tam neposílám. Jen říkám ,že mam na to podporu a je mi už lépe a zvládám toho o dost víc.
Ale platí a držím se toho - Nikdy není tak, ab ynebylo hůř! A je to svatá pravda. Vysvětlovat, trvat si na svém, stanovit hranice, pravidla.
Rozhodně neni pravda, že jsi si sdítě rozmazlila a máš, co sis udělala. Ale ovlivnit se to dá, jen to chce trpělivost.
Asi jsem moc nepomohla, ale aspoň utěšila, že nejsi sama…
Gabča
Asi Ti taky moc neporadím. Mám to doma dvakrát = dvojčata. Naštěstí s holkou se dá docela domluvit (i když občas taky dostane), ovšem s klukem - to je řečeno jedním slovem tragédie. Jako miminko super ale od roku se to změnilo. Mám pocit, že kluci jsou zkrátka kluci a někdy se s nima dá domluvit těžko. Vztekání, vynucování řevem, dokonce už mi řekl že mě zapíchne (nevím kde k tomu přišel), manželovi řekl že ho zabije. A to má 2r 8 měsíců. Mám pocit že to má z venku, kde jsme byli v létě pořád a kde slyšel starší kluky jak si hrály s pistolkama a pořád něco pořvávali. Malá by si hrála, ale on jde a sebere jí hračku, ta potom řve a on ji za chvíli stejně odhodí a už ji bere jinou kterou si ona vzala. Včera jsem malé říkala, že je brácha nehodný a že ho vystěhujeme, že bude s náma jen ona, bude mít pro sebe všechny hračky a hrát si budu jen s ní - její reakce byla, že to nejde, že Tedynek musí být doma a že ho má ráda. Že když ji vezme hračku, tak ona že si vezme jinou. Taky většinou každý den dostane na zadek. Nejsem zastánce bití, ale zkouším po dobrým-domluvit mu, vysvětlit proč něco nejde apod., pak pohrozím a když nic nezabere tak dostane. Chvíli řve a pak jakoby mu něco sepne v hlavě a je v pohodě a ještě mi sám řekne, že zlobil. Jako by potřeboval vědět kdo je autorita a že on si fakt nemůže dělat co chce. Taky si říkám, že snad bude líp, ale kamarádky už mě docela vyvedly z omylu, že to mají doma taky a i když jsem si myslela, že až půjdou do školky bude to lepší, tak mě vyvedli z omylu - naučí se i to, co ještě neuměli (v dobrým a hlavně v tom špatným). Ale asi se to musí brát kus od kusu (tento pojem píšu v nadsázce).Pevné nervy všem, co to mají podobné.
ahoj
důležitá je důslednost a důslednost… a hlavně spolupráce s manželem… nemluvit v přítomnosti dítěte o jeho prohřešcích a činech s manželem protože ty děti to všechno strašně vnímají.....
taky mám doma jedno vztekající se zlatíčko:o) a taky jsem se musela zamyslet na fyz. trestama… vytyčila jsem hranice co je pro mě důležitý a co ne, a netrvám na malichernostech (to bych se jinak asi zbláznila), I když jsem zastáncem toho, že obzvlášť u menšího batolete jak mám já, je lepší jedno plácnutí na zadek, než sáhodlouhé vysvětlování…
(na nočník sice ještě nechodí ale večer hraje z postýlky hru „chci pití“ „nechci pití“… - taky dost príma hra
p
Jak jsem tak četla, tak se mám na co těšit až začne mluvit:o))
Chození do silnice… vždycky na okraji počká a poctivě čeká až dojdu a dám mu ruku… ale není týden kdy by to aspon jednou jedinkrát nezkusil… v podstatě je to docela sranda… hrajeme hru kdo z koho a já pevně věřím že vyjdu jako vítěz… i když je to hodně složité a až třeba zpětně si člověk uvědomí, že to mohl vyřešit líp…
Jen bych se přimlouvala za to, aby se dětem neříkalo, že je nemáme rády, a že od nich odejdeme… atd… to si myslím že jedna přes zadek je lepší
takže zdar všem svéhlavcům:o)
Ahojky ,tohle prostě patří k tomu věku.Já protože už mám doma děti 3 ,mám z toho někdy hlavu jak balon .To s tim manželem to je u nás podobný ,ale nemělo by to tak být on je rodič taky a není to je tebou to mi věř .Tohle dělá většina dětí,že z mámy si dělaj prd ,prostě jsou chytrý a vědí co si můžou dovolit a že když něco udělaj nic se neděje .
Já už neplácám ,nic to totiž vážně neřeší řekla bych ,že tím se to akorát zhorší.Samo jsou vyjímky jak říká Gábinka ,když ti dítě vletí do silnice tak jí dostane vždycky .
Pro mě je hrůza cestování dneska jsm jeli k zubaři a děs běs ,Terka nechtěla sedět na kočáru a co předvedla ,jiná by ji možná dala na zadek.Tak jsem si počítala několikrát do 20 …usazovala stále dokola a byl klid .Nenechám prostě 2letý dítě běhat v metru ,když mám sebou ještě další dvě cácory ,který taky zrovna moc neposlechnou.
Jinak mám ještě Nikolku 8 let ,to je taková malá hysterka ,dupe a tříská dveřma když na něco řeknu ne ,když si má uklidit pokojik ,kouká na mě myslí si o pr…Adelka to je klidnější dítě ,občas knourá ,je to takovej lenoch pohodlnej ,takže ji ještě oblíkám ,někdy toho mám taky už plný zuby ,tý je 5 let......Prostě to s námi uměj ,když jsou někde u babičky nebo u tety tak jsou milionový ..
Všichni mluvěj o důslednosti ,no mě to moc nejde ,docela jsem vypustila příkazy a poprosim
Snad ti to nějak pomůže .
Majdalenka
Ahoj,
tak koukam, ze nejsem sama, kdo ma doma misto ditka certika.
U nas to zacalo v tak v koncem zari. Od zari jsem zacala pracovat a Honzika hlida babicka-moje mamka a na 5dni chodi do jeslicek.
Posledni dobou byla moje mamca hodne „spatna“ protoz H porad zlobi,
nez varecky kterou mu hrozi neposlechne. Vzteka se, jeci, atd.....
A rikala, ze to neni to hodne ditko co dostavala v zari na hlidani.
Ja se snazim byt za:,–(ova. Treba casty priklad H neco CHCE! tak to ani nahodou musi rict prosim! No ne on nerekne a rve..... tak to trva i pul hodiny a ja si musim stat na svem. V duchu si rikam ty v… proc neco takveho rikas ![]()
Takze my mame obdobi prvniho vzdoru a vztekani neboli prvni pubertu
No pry dalsi je v 5letech:-)
Ja spise domlouvam a mluvim, mluvim… po jiste dobe zacinam zvysovat hlas.
Jediny koho posloucha je tata. Ten se s nim moc nemaze. Bud „sekne“ nebo kdyz krici da se upozorneni a kdyz nepomaha zavede se do koupelny - je tam rozsviceno a dvere jsou privrene. Az budes hodny tak prijd. Tak chvili rve potom prijde a ohlasi ze je hodny.
Jinak do zari byl hodne dite v pohode se dal zvladat, nyni je to tezsi.
Tak se hlasim do klubu maminek „zivych“ deti ![]()
Je jen jedna rada PEVNE NERVY
Kac+H
holky,
mám doma zlatou ´holčičku.
je fakt moc hodná, ale když má občas svůj zlobící den, je to fakt síla. to pak děkuju všem nad námi že je obyčejně opravdu hodná…
takže s váma, co máte doma zlobidla - (teď nevím Y nebo I???)- strašne moc soucítím…
Každopádně, teď jsem dočetla skvělou knížku od James Dobson - Dětský vzdor - vřele doporučuju přečíst tuhle knížku - půjčila jsem si ji v knihovně, je to knížka tenoučká ale opravdu poučná, o tom, jak naložit se vzdorovitými dětmi. Jakým způsobem uplatňovat „důslednost“ a jak nabýt a neztratit autoritu. Uvádí tam spoustu příkladů od batolat do puberty, opravdu jsem tu knížku přečetla skoro jedním dechem a musím říct že uvedené metody fungují - vlastně je tam psáno to, co je všeobecně známo. Hlavně batolecí věk je hodně důležitý pro formování hodnot atd…
Já nejsem žádný odborník, ale snad i Vám ta knížka dá dobrou inspiraci k výchově našich miláčků.
Ahoj,
nám se osvědčilo následující - ale klukovi jsou už tři a půl roku, tak zase chápe o něco víc než dvouletí, ale zkusit to můžete:
1. Dobré chování - dobrý užitek, tzn. jseš hodný - bude např. Večerníček, špatné chování - špatný užitek, tzn. zlobíš - není Večerníček. A to opravdu důsledně. Zkrátka a dobře, dobré chování se vyplácí, špatné se nevyplácí. A uvaž sám, co Ti vyhovuje …
2. Lepení barevných papírků na kalendář (rada od psychologa, kterého jsme navštívili). Jseš hodný - červený papírek, zlobíš - zelený (nebo tak podobně). Dítě si prý lépe uvědomí, co se děje, když se mu to názorně zobrazí.
Já tomu moc nevěřila, ze začátku to byla hrůza, ale nyní po měsíci už pomalu začínáme na papírky zapomínat. My i kluk.
Ale chce to opravdu jít důsledně za svým a nic nepromíjet. Žádné - no ráno byly sice tři hysteráky, ale po zbytek dne jsi byl hodný, takže dáme červený papírek. Kdepak. Jó, kamaráde, to se nedá nic dělat, když sis to ráno podělal, tak už ho tam máš. Ale zítra se nám to určitě povede!
Možná Vám to připadá drsné. Jenomže, co nám dělal kluk, to asi nemáte představu. Předesílám, že on je nadprůměrně inteligentní dítě, prý směřující k „nadanosti“ (závěr psychologa). Hystericky řval do světlíku na celý barák, že ho týráme, nenecháme vyspat, vymočit, vykadit, vychrchlat a nevím, co ještě, nedáme mu najíst, bijeme ho, nedáme mu na koupání úklidový kýbl a koště, vltavský parník a slona a vůbec „ať už mi krucinál někdo pomůže, já mám právo promluvit!“ (nyní doslovně cituji). Dle psycholožky má nadprůměrnou slovní zásobu a vyjadřovací schopnost, běžně užívá i cizí slova, aneb „táto, preferoval bych dovolenou na Kypru!“ Má dobře vyvinuté logické myšlení (ve třech a půl letech) a náturu a buldoka. Kolem a kolem bobánek k pohledání!
Nu a co se nestalo? Sousedi, sami bezdětci či zapomenuvší, co dětský mozek nevymyslí, na nás poštvali Fond ohrožených dětí. Když kluka zpovzdálí obhlédli, aniž by se obtěžovali s námi hovořit, zato si podrbali s půlkou baráku, čímž nám ušili z ostudy ještě větší kabát, bez omluvy tiše odešli kroutíc hlavami. Ani nám nesdělili, zda také náhodou neuvažují o založení Fondu ohrožených rodičů. Dokonce nám nedoporučili ani toho psychologa. Toho jsme zcela zničení vyhledali již předtím sami.
K výše napsanámu, ač to vypadá jako groteska, mohu podotknout jen následující - bohužel, je to pravda. Dokonce i chování zaměstnanců Fondu ohrožených dětí.
Takže, třeba máte doma jen nadprůměrně inteligentní děti. A pozor na otevřená okna, světlíky a horlivé sousedy. Doporučuji navštivit psychologa, aby Vám ušil metodu na míru. U nás to zatím zabralo, ale děsím se okamžiku, kdy to náš malý mozeček prokoukne a vše začne nanovo a on opět rozjede svůj šarm naplno.
Eva
Evo, tvůj příspěvek mě pobavil i poučil, díky za něj.
Nicméně, na tvém místě bych se nad chováním sousedů nepohoršovala, spíš bych byla ráda, že jim není lhostejný osud malého dítěte. Lepší zbytečně zavolat FOD, než přehlížet (možné) týrání dítěte, což je u nás bohužel docela rozšířený jev.
Ahoj,já mám sice mladší dítě ale už mi začali taky pěkný hysteráky.Pořád zkouší co vydržím a zjišťuju že už né moc.Stačí když mu třikrát zopakuju třeba ať něco nebere atak a pak už vybuchnu.Zrovna před chvilkou mi pocákal celej pokoj pitím a sotva jsem to uklidila a řekla mu že to nesmí a ať si uklidí kostky protože na ně pořád padá,tak vzal tělový mlíko(nevím kde ho našel) a pocákal mi celej pokoj znova.Akorát to mlíko už jde hůř uklidit.V tu chvilku jsem nevěděla co dělat a tak už jsem to nevydržela a začla brečet.Trvá to už hrozně dlouho a já nevím jak se chovat v takové situaci.Vím že je ještě malej ale taky vidím že už má tolik rozumu že ví,co mě zlobí.Teď jsem ho dala spat a za trest jsem mu nedala dudlík.Myslíte že to chápe nebo je ještě brzo.Díky moc za rady.
Myslím, že je moc malej na to, aby pochopil, že to, co ulovil (tělový mlíko) je něco, z čeho bude průšvih. Když to pak teče, tak ho to zaujme, neví, že to tak fakt nemá být. Prostě objevuje, zvláště to mlíko je novinka.. Rozbryndaný pití - to taky objevuje. Vyřeš to nekapajícím hrnečkem nebo mu jej dej z dosahu a ať pije jen když mu jej dáš…
Mlíko sis holt neohlídala, ale to je problém rodičů.
Vím, je to k vzteku, v první moment člověk na dítě i zakřičí, ale až se člověk zklidní, tak si uvědomí, že za spoustu průšvihů si můžem sami.
Myslím, že je fakt malý na to, aby fungoval jako hodinky…
O rok později to bude jíná…
E. a E. 2r a 5m (někdy jsem z ní taky na prášky, ale ona ze mne určitě taky… ) ![]()
PS: Nebo ví, že z toho bude přůšvih, ale přirozená zvídavost mu nedá.. riskne to.. jde do toho, i když ví, že bude průšvih… zvídavé děti jsou inteligentní děti.. važ si toho… snad víc, než někoho, kdo bude jak loutka poslouchat maminku a sám nikdy nic nevymyslí… vem to z té lepší stránky
A dej ho někomu pohlídat, udělej si volné odpoledne, odpočineš si a bude ti líp… protože se připrav, bude hůř… ![]()