Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Záchvat úzkosti - dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
kocourGarfield
26.9.22 12:27
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
26.9.22 12:32
@Svistice zrovna anonymní příspěvek pod píše, že jim nepomohl ani s hospitalizaci psychiatr u dítěte které uvažuje nad sebevraždou. 
Asi kdyby to šlo, tak ten telefon vezme a volá, že;()
Což mi přijde situace naprosto šílená pro všechny strany. 
- Citovat
- Upravit
26.9.22 12:32
@kocourGarfield Víš, co je ještě blbý? Má objednané lidi, čekací doba hrozná a denně tak 2 nedorazí bez omluvy - a přitom stačí jedna blbá SMS a jsou lidé, kteří by dorazili hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.9.22 12:34
@kocourGarfield píše:
My měli kliku na místo v Praze. U nás taky žádné dětské oddělení není.
Moc držím palec.
Dcera čeká na Havlbrod.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
26.9.22 12:39
@Anonymní píše:
Dcera čeká na Havlbrod.
Držím palec, ať se místo uvolní co nejdřív. Mě hrozně překvapilo kolik " dětí" tam podobných problemu bylo. A vlastně kam vlezu slyším, že toho mají mnoho, že odborníků je málo a tahle doba na psychické problémy je naprosto šílená ( Covid, válka, atd…) a jistá věková skupina to tam od…prostě 
Že jich je hrozně moc. 
Vaše situace musí být šíleně narocna.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.9.22 12:40
@kocourGarfield píše:
Držím palec, ať se místo uvolní co nejdřív. Mě hrozně překvapilo kolik " dětí" tam podobných problemu bylo. A vlastně kam vlezu slyším, že toho mají mnoho, že odborníků je málo a tahle doba na psychické problémy je naprosto šílená ( Covid, válka, atd…) a jistá věková skupina to tam od…prostě
Díky. Taky doufáme. Hlavně, aby se dala dohromady.
- Citovat
- Upravit
26.9.22 13:03
Já bych to viděla na panickou ataku. Dcera měla tyto probémy cca v 10 letech. Ona se tedy nedusila, měla jiný příznak, ale v kombinaci se strachem ze smrti, onemocnění - jejím, naším. Objednala jsem se k dětské, ta mi dala doporučení na psychologii - kam nás objednali za 4měsíce. Dcera pak měla ty „záchvaty“ skoro ob den, takže to bylo neudržitelné, sháněli jsme jakéhokoliv placeného pscyhologa. Nakonec jsme sehnali, díky terapiím jsme odhalili příčinu.
Doporučuju si načíst něco o panické atace, jak reagovat. Mluvit o tom předtím, aby si uvědovmila, že ta ataka pomine. Při atace pomáhá zaměstnat mozek přemýšlením nad něčím jiným, než je strach. Třeba počítat násobilku, počítat dechy. Existuje i aplikace - Nepanikař. Mojí dceři pomáhá sprchovat se. Držím palce, at seženete někoho na ty terapie. Byli jsme i na psychiatrii, ale tam vlastně jen řekli, že to je ataka a at si seženeme terapeuta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 13:10
@Anonymní píše:
@Mediula Děkuju, jsem z Moravy, to už je opravdu daleko. Psala jsem v příspěvku výš, podařilo se mi sehnat na příští týden psycholožku a budu doufat, že pomůže. Moc si vážím tvojí nabídky, děkujiDěkuju všem, co jste se ozvali, za radu i zkušenosti. Všechno jsem to pročetla a musím si nachystat nějakou „řeč“, nebo si asi promyslet nějaké reakce k dcerce. Mám hrůzu, že jednou špatně zvolenou větou spustím atomovou reakci. Četla jsem si po sobě tvůj úvodní příspěvek a jak to tam postupně popisuju, to by asi trklo i mrtvýho, ale ono když dny plynou a ty náznaky se objevují postupně a není to tak vše najednou… prostě jsem neviděla, že situace je, jaká je, až do včerejšího večera. Celý dopoledne mi místama tečou slzy, ale potřebuju to ze sebe dostat, protože až děti přijdou ze školy, musím už to mít aspoň nějak zpracované. Máme spolu velmi blízký vztah a nikdy neměla problém mi cokoliv říct. Asi jsem její strachy podcenila a nechala to dojít až sem, moc mě to mrzí.
Prosim te, kdo je dokonaly…neobvinuj se, hlavne ze to resis, ted uz sis to uvedomila a postavis se tomu celem. Opravdu se zkus ci nejvic hlavne uklidnit ty, dcera te bude potrebovat jako oporu. Je to na tohle blby vek v kombinaci s blbou situaci…drzte se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.9.22 15:00
Mojí dceři je 12 a cca tři roky řešíme úzkostné stavy, sklony k depresím, panické ataky. Hrozným způsobem s ní zamával covid, následně rozvod. My tedy psycholožku máme, ale jen proto, že jsme měli potíže ještě před covidem, kdy se ještě dal někdo sehnat…
Ale, proč píšu - narazila jsem na skvělou knížku. Možná by pomohla, my s ní rádi pracujeme:
https://www.databazeknih.cz/…bojim-348876
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.22 08:46
Tak jsem ji včera vyzvedla ze školy, říkala, že dobrý, že ji jen bolela hlava. V podstatě celé odpoledne jsme strávily nalepené k sobě, plakala jen jednou ve chvíli, když se mi pokoušela vysvětlit svoje pocity. Povídaly jsme si, četly si a vypadala relativně vyrovnaně. Spala se mnou v posteli, prý měla k ránu noční můru, ale nevzbudila mě.
Včera jsem se ještě zastavila v lékárně pro b-komplex a hořčík, narazila jsem na úžasnou lékárnici, opatrně se mě zeptala na důvod, řekla jsem jí, že je to kvůli dceřině psychické nepohodě a ona mi velmi jemně sdělila, že by bylo možná dobré to řešit s psychologem, popřála mi hodně štěstí a sil, úplně skvělá byla, to setkání mě hřálo ještě dlouho potom.
I tady, čekala jsem, že tu dostanu sodu, jak to tu bývá, ale všichni jste mně tu poradili, podpořili, to jsem moc potřebovala, děkuji. Taky proto, že s manželem bylo téměř nemožné to rozumně probrat, on je hodný člověk, jsme spolu dvacet let, fajn otec, akorát je technik, velmi prakticky a pragmaticky založený, a tohle podle jeho vidění světa spadá do kategorie „ty to moc řešíš“.
- Citovat
- Upravit
27.9.22 09:18
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám desetiletou dceru. Je nadprůměrně inteligentní, extrovertně založená, velmi vnímavá, a to i v mezilidských vztazích, je to ten typ, co se mu daří, na co sáhne. Bez přehánění. Poslední dobou, zhruba půl roku, je úzkostnější, má problémy s usínáním, asi měsíc a půl si stěžuje na noční můry. Ze všeho má strach - ze tmy, jestli máme zamčeno, že má určitě nějakou hroznou nemoc, že umře někdo jí blízký (tj. my nebo babička), a ten nejhorší strach je, že se usne a už se ráno neprobudí. Stěžovala si na bušení srdce a že ho slyší v uších, vzala jsem ji k praktické lékařce, testy dopadly dobře, máme žádanku na kardiologii, kam jdeme na začátku října (dlouhá čekací doba). Přes den bývá naprosto v pořádku, je veselá, má spoustu plánů a aktivit.Včera večer v půl deváté, kdy měla jít spát, ji bolelo břicho, prý z hladu (večeři moc nedala), chtěla rohlík, který nemohla polknout, nabídla jsem banán, ale nešlo to. Seděla u stolu, třepala se, říkala, že má hrozný strach a neuměla říct, z čeho nebo proč, nemohla polykat, říkala, že má hrozně divný pocit, který nikdy neměla a že vůbec neví, co má dělat, že se bojí a že neví, jak má dál fungovat. Chvílema dýchala zhluboka pusou, jako by rozdýchávala nevolnost. Seděly jsme tam, já jsem jí objímala, uklidnila se, spala se mnou v posteli.
Ráno jsem se jí ptala, jak se cítí, jestli zvládne jít do školy nebo chce být doma. Chtěla jít do školy, ale trochu se bála, že to na ni znovu přijde, dostala mobil, má mi volat, kdyby cítila nepohodu, že ji hned vyzvednu, mám to školy pár minut. No a teď tu sedím a brečím a nevím si moc rady, jak jí pomoct. Jako rodina žádné problémy nemáme, daří se nám dobře, vztahově v pořádku, s manželem se nehádáme. Nejsme bohatí, ale nejsme chudí, takový střed, jezdíme na výlety, dětem se věnujeme. Myslím si, že covidové období jsme zvládli bez problémů (jsme na vesnici a velikým pozemkem, takže nějaké zákazy vycházení se nás prakticky nedotkly, ale domnívám se, že kombinace covid období, válka na Ukrajině a zdražování energií a všeho je to, co je pro dceru moc těžké vstřebat. My se děti snažíme před těmito zprávami částečně chránit, ale ve škole to samozřejmě probírají a i my se doma neubráníme někdy povzdechům nad cenami (topíme plynem a změna není možná). Navíc teď ve škole berou vztah člověka a přírody a jak člověk poškozuje planetu a dceru hrozně trápí, když vidí, co se kolem děje…
Budu volat psychologům, zatím mi to vzal jeden, je ráno, termín - duben. Já to chápu, ale jak jí mám pomoct teď? Prosím. A promiňte za délku textu.
Rozjezd Panické poruchy, bohužel v 10 letech jsem se s tím nesetkala, tak moc neporadím
Jestli je tak vnímavá, mohlo by to třeba souviset s válkou či Covidem, mě obě „události“ dost zhoršily stav, že prášky co dřív stačily, už ne, ale není mi 10 samozřejmě…
Nebo nezměnilo se u vás doma něco, nezemřel někdo, neonemocněl???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.22 09:41
@Anonymní píše:
Mojí dceři je 12 a cca tři roky řešíme úzkostné stavy, sklony k depresím, panické ataky. Hrozným způsobem s ní zamával covid, následně rozvod. My tedy psycholožku máme, ale jen proto, že jsme měli potíže ještě před covidem, kdy se ještě dal někdo sehnat…
Ale, proč píšu - narazila jsem na skvělou knížku. Možná by pomohla, my s ní rádi pracujeme:
https://www.databazeknih.cz/…bojim-348876
jo, tuhle knížku máme doma taky a je super 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.22 09:52
@Anonymní píše:
Tak jsem ji včera vyzvedla ze školy, říkala, že dobrý, že ji jen bolela hlava. V podstatě celé odpoledne jsme strávily nalepené k sobě, plakala jen jednou ve chvíli, když se mi pokoušela vysvětlit svoje pocity. Povídaly jsme si, četly si a vypadala relativně vyrovnaně. Spala se mnou v posteli, prý měla k ránu noční můru, ale nevzbudila mě.Včera jsem se ještě zastavila v lékárně pro b-komplex a hořčík, narazila jsem na úžasnou lékárnici, opatrně se mě zeptala na důvod, řekla jsem jí, že je to kvůli dceřině psychické nepohodě a ona mi velmi jemně sdělila, že by bylo možná dobré to řešit s psychologem, popřála mi hodně štěstí a sil, úplně skvělá byla, to setkání mě hřálo ještě dlouho potom.
I tady, čekala jsem, že tu dostanu sodu, jak to tu bývá, ale všichni jste mně tu poradili, podpořili, to jsem moc potřebovala, děkuji. Taky proto, že s manželem bylo téměř nemožné to rozumně probrat, on je hodný člověk, jsme spolu dvacet let, fajn otec, akorát je technik, velmi prakticky a pragmaticky založený, a tohle podle jeho vidění světa spadá do kategorie „ty to moc řešíš“.
Mám dceru, která má podobný problém. Já když jsem byla malá, mívala jsem noční můry a taky takové stavy. Mojí dceři výrazně pomáhá, když jí vyprávím, že je naprosto v pořádku, že se jí chce brečet a neví proč, že někdy ty emoce musí skrz ty slzy ven a ať se nebojí je pustit, že já jsem to taky dělala. Vyprávěla jsem jí i do detailu svoje dětské noční můry, a jí to paradoxně hodně pomohlo, přestal to být takový strašák a věděla, že v tom není sama. Jednu její noční můru jsme spolu i nakreslily, já tomu duchovi pak přimalovala legrační šilhající oči a ona se tomu začala smát, a tenhle konkrétní sen, který ji předtím několikrát pronásledoval, už se nikdy nevrátil, tím, že si ho zhmotnila a potom se mu vysmála, tak najednou nebyl nevyslovenou hrůzou.
Co se týče války, tak nejvíc ji uklidnilo, když jsme byly na návštěvě její prababičky, které už je přes 90 let, a ta jí vyprávěla o válce. Bez obalu líčila, že umírali lidé, ale pak taky dodávala, že i ve válce rodiče milovali svoje děti, radovali se z jejich krůčků, snažili se jim sehnat nějaké dobroty. Vyprávěla o svojí mamince, která zažila i první světovou válku, vyprávěla jí o věznění dědy za komunistů, a všechna ta vyprávění vždycky završila v podstatě tím principem, že lásku a pouto nám nikdo nikdy nevezme a že ať se okolo děje cokoliv, dcera sama je tím štěstím a radostí ostatních, že pohled na pravnoučata jí ukazuje, že žije krásný život, a že je důležité si udržet to kouzlo, že se umíme radovat z maličkostí kolem sebe.
Babička se v podstatě celý život řídí tím citátem „Bože, dej mi vůli a odvahu, abych měnil věci, které změnit mohu, dej mi trpělivost a klid, abych se smířil s věcmi, které změnit nemohu, a dej mi moudrost, abych od sebe obě ty skupiny dokázal rozlišit.“ Tohle je podle mě alfa a omega všech úzkostí 
Moc držím palce…
- Citovat
- Upravit
28.9.22 12:35
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám desetiletou dceru. Je nadprůměrně inteligentní, extrovertně založená, velmi vnímavá, a to i v mezilidských vztazích, je to ten typ, co se mu daří, na co sáhne. Bez přehánění. Poslední dobou, zhruba půl roku, je úzkostnější, má problémy s usínáním, asi měsíc a půl si stěžuje na noční můry. Ze všeho má strach - ze tmy, jestli máme zamčeno, že má určitě nějakou hroznou nemoc, že umře někdo jí blízký (tj. my nebo babička), a ten nejhorší strach je, že se usne a už se ráno neprobudí. Stěžovala si na bušení srdce a že ho slyší v uších, vzala jsem ji k praktické lékařce, testy dopadly dobře, máme žádanku na kardiologii, kam jdeme na začátku října (dlouhá čekací doba). Přes den bývá naprosto v pořádku, je veselá, má spoustu plánů a aktivit.Včera večer v půl deváté, kdy měla jít spát, ji bolelo břicho, prý z hladu (večeři moc nedala), chtěla rohlík, který nemohla polknout, nabídla jsem banán, ale nešlo to. Seděla u stolu, třepala se, říkala, že má hrozný strach a neuměla říct, z čeho nebo proč, nemohla polykat, říkala, že má hrozně divný pocit, který nikdy neměla a že vůbec neví, co má dělat, že se bojí a že neví, jak má dál fungovat. Chvílema dýchala zhluboka pusou, jako by rozdýchávala nevolnost. Seděly jsme tam, já jsem jí objímala, uklidnila se, spala se mnou v posteli.
Ráno jsem se jí ptala, jak se cítí, jestli zvládne jít do školy nebo chce být doma. Chtěla jít do školy, ale trochu se bála, že to na ni znovu přijde, dostala mobil, má mi volat, kdyby cítila nepohodu, že ji hned vyzvednu, mám to školy pár minut. No a teď tu sedím a brečím a nevím si moc rady, jak jí pomoct. Jako rodina žádné problémy nemáme, daří se nám dobře, vztahově v pořádku, s manželem se nehádáme. Nejsme bohatí, ale nejsme chudí, takový střed, jezdíme na výlety, dětem se věnujeme. Myslím si, že covidové období jsme zvládli bez problémů (jsme na vesnici a velikým pozemkem, takže nějaké zákazy vycházení se nás prakticky nedotkly, ale domnívám se, že kombinace covid období, válka na Ukrajině a zdražování energií a všeho je to, co je pro dceru moc těžké vstřebat. My se děti snažíme před těmito zprávami částečně chránit, ale ve škole to samozřejmě probírají a i my se doma neubráníme někdy povzdechům nad cenami (topíme plynem a změna není možná). Navíc teď ve škole berou vztah člověka a přírody a jak člověk poškozuje planetu a dceru hrozně trápí, když vidí, co se kolem děje…
Budu volat psychologům, zatím mi to vzal jeden, je ráno, termín - duben. Já to chápu, ale jak jí mám pomoct teď? Prosím. A promiňte za délku textu.
Termín psychologa duben? To nemyslíte vážně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.22 12:40
@zuzuza píše:Čemu se divíš? U nás proběhlo i ani do pořadníku, nebo do pořadníku, ale počítejte tak rok.
Termín psychologa duben? To nemyslíte vážně?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
My měli kliku na místo v Praze. U nás taky žádné dětské oddělení není.
Moc držím palec. To musí být šílený.
Příspěvek upraven 26.09.22 v 12:34