Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Záchvat úzkosti - dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.9.22 08:28
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám desetiletou dceru. Je nadprůměrně inteligentní, extrovertně založená, velmi vnímavá, a to i v mezilidských vztazích, je to ten typ, co se mu daří, na co sáhne. Bez přehánění. Poslední dobou, zhruba půl roku, je úzkostnější, má problémy s usínáním, asi měsíc a půl si stěžuje na noční můry. Ze všeho má strach - ze tmy, jestli máme zamčeno, že má určitě nějakou hroznou nemoc, že umře někdo jí blízký (tj. my nebo babička), a ten nejhorší strach je, že se usne a už se ráno neprobudí. Stěžovala si na bušení srdce a že ho slyší v uších, vzala jsem ji k praktické lékařce, testy dopadly dobře, máme žádanku na kardiologii, kam jdeme na začátku října (dlouhá čekací doba). Přes den bývá naprosto v pořádku, je veselá, má spoustu plánů a aktivit.Včera večer v půl deváté, kdy měla jít spát, ji bolelo břicho, prý z hladu (večeři moc nedala), chtěla rohlík, který nemohla polknout, nabídla jsem banán, ale nešlo to. Seděla u stolu, třepala se, říkala, že má hrozný strach a neuměla říct, z čeho nebo proč, nemohla polykat, říkala, že má hrozně divný pocit, který nikdy neměla a že vůbec neví, co má dělat, že se bojí a že neví, jak má dál fungovat. Chvílema dýchala zhluboka pusou, jako by rozdýchávala nevolnost. Seděly jsme tam, já jsem jí objímala, uklidnila se, spala se mnou v posteli.
Ráno jsem se jí ptala, jak se cítí, jestli zvládne jít do školy nebo chce být doma. Chtěla jít do školy, ale trochu se bála, že to na ni znovu přijde, dostala mobil, má mi volat, kdyby cítila nepohodu, že ji hned vyzvednu, mám to školy pár minut. No a teď tu sedím a brečím a nevím si moc rady, jak jí pomoct. Jako rodina žádné problémy nemáme, daří se nám dobře, vztahově v pořádku, s manželem se nehádáme. Nejsme bohatí, ale nejsme chudí, takový střed, jezdíme na výlety, dětem se věnujeme. Myslím si, že covidové období jsme zvládli bez problémů (jsme na vesnici a velikým pozemkem, takže nějaké zákazy vycházení se nás prakticky nedotkly, ale domnívám se, že kombinace covid období, válka na Ukrajině a zdražování energií a všeho je to, co je pro dceru moc těžké vstřebat. My se děti snažíme před těmito zprávami částečně chránit, ale ve škole to samozřejmě probírají a i my se doma neubráníme někdy povzdechům nad cenami (topíme plynem a změna není možná). Navíc teď ve škole berou vztah člověka a přírody a jak člověk poškozuje planetu a dceru hrozně trápí, když vidí, co se kolem děje…
Budu volat psychologům, zatím mi to vzal jeden, je ráno, termín - duben. Já to chápu, ale jak jí mám pomoct teď? Prosím. A promiňte za délku textu.
prostě obvolávej psychology a pokus se jí co nejdřív někam dostat. Zároveň bych se poradila s dětskou, jestli nemá na někoho kontakt.
Držím palce, vím, jak tězké je vidět svoje dítě v takovém stavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 08:31
Nejdříve ji vezmi k praktické a k psychiatrovi. Není možnost, že by ve škole prožívala šikanu?
Bude dobře, je super, že problém nezlehcujes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 08:32
Obvolej psychology. Nemáš ty, manžel či nikdo jiný v rámci rodiny v práci jako benefit takové to poradenství v krizových situacích? Seženou Ti termín u psychologa do 14 dnů a ještě máš několik sezení bezplatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 08:38
Já bych to řešila přes praktika. Nase ma seznam kontaktu, kam volá na akutní termíny. Když zavolá ona, je termín během par dni, když rodiče je to na týdny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
26.9.22 08:47
Je úplně jedno jestli to máte nebo nemáte v rodině. Brekem nic nevyřešíš. Promluvila bych s dětským lékařem. A za sebe tedy mimo psychologa hledala i psychiatra.
Nevím z Kama jsi, existují centra, které nabízejí " první pomoc " dětem s psychi. potížemi. 
Za mě třeba Nákel, pokud jste z Prahy a okolí.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
26.9.22 08:49
@Tichošlápek no já hledala někoho na individuální terapii a tedy nejen že jedině soukromé, ale nakonec i přes známé. Dobrých dětských psychologů je málo, navíc díky době mají šílený nával.
A najít dětského psychiatra bylo snad ještě horší 
Příspěvek upraven 26.09.22 v 08:55
- Citovat
- Upravit
26.9.22 08:50
Měla jsem s dcerou prakticky to samé, také v 10 letech. Nikam jsem jí tedy k doktorům nehnala, ale trpělivě jsem jí vše, čeho se bála vysvětlovala a ty strachy jí tím postupně odbourávala, protože věci začala chápat v souvislostech. Pomohlo to, po úzkostech ani známky a teď ve 12 letech spíš řeší šminky a oblečení, než nemoci a znečištění planety. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 08:50
@Mediula píše:
Nejdříve ji vezmi k praktické a k psychiatrovi. Není možnost, že by ve škole prožívala šikanu?
Bude dobře, je super, že problém nezlehcujes
přesně tak -anonymní tulipánku - běžte k dětské doktorce a ta vás objedná k psychologovi nebo psychiatrovi akutně - když ty sama budeš obvolávat pracoviště od čerta k ďáblu bude to jen ztráta tvého času
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
26.9.22 09:18
Já jsem dceru vzala nejdřív k pediatře, ta doporučila psychologa a že si je mám obvolat 
Měla jsem kliku a našla někoho, kdo nám dal termín UŽ za měsíc a do té doby poskytl aspoň akutní poradenství po telefonu. Zkoušela jsem i různá intervenční centra zaměřené na rodiny, byla jsem připravená dojet v rámci celého kraje, ale je to fakt šílené, většinou mi řekli, že děti vůbec neberou nebo jen s jiným druhem problému. Psycholog v rámci denního stacionáře u nás ve městě taky zoufale plný, tam mi řekli, že by pro ni případně měli místo za půl roku, ale ať hledám dál, že potřebuje pomoct rychleji a že je jim líto Držím palce, vím, jak je to těžké, ale snaž se zůstat v klidu a být tou oporou a jistotou, co dcera potřebuje. Zatím aspoň mluvte, zkuste tu úzkost rozklíčovat a najít řešení… ale ano, odpověď „nevím, čeho se bojím“ byla na začátku jediná, jakou jsem z ní dostala a skrz to se proniká těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.9.22 09:22
Děkuju všem za rady. Seděla jsem teď na telefonu a obvolávala jsem psychology. S praktickou doktorkou - psala jsem jí mail a čekám, až se ozve. Ona je fajn, ale během covidu si zvykla na objednávání dopředu, takže i teď, když je dítě nemocné, tak se musíte objednat mailem nebo pomocí sms, volat nemá smysl. Nicméně, podařilo se mi dcerku objednat se na příští týden k psycholožce, prý jí tam někdo vypadl z důvodu nemoci, jede pouze na přímé platby, ale co už. Snad je dobrá.
Pořád mi v hlavě rezonuje věta „nevím, jak mám dál fungovat“. To tak strašně bolí… tak moc…
- Citovat
- Upravit
26.9.22 09:26
@kocourGarfield píše:
@stinga jako ze doktor bude někam volat
Ano, naše doktorka běžně volá, pokud by to bylo na stativ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 09:27
@Anonymní píše:Pořád mi v hlavě rezonuje věta „nevím, jak mám dál fungovat“. To tak strašně bolí… tak moc…
Hlavně ji ujisti, že to společně zvládnete, že jste tam pro ni. Že teď možná má pocit, že nemůže fungovat, ale že si to sedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.9.22 09:32
Mame neurotictejsi dceru, hodne spatne rozdychavala uz Covid (bylo ji tehdy 8r, takze ted je ji take 10r), tehdy spala jen 6 hodin denne, vecery probrecela, byla uzlicek nervu. Valku myslim zvladala o trochu lepe. Mne od zacatku prislo, ze nejlepe ji pomaham, kdyz s ni vsechno resim na rovinu (nechranim ji pred spatnymi informacemi, naopak chci, aby se je dozvedela vcas a ode me a ne kdovijak zvelicene, prekroucene od spoluzaku), probiram i svoje pocity (ze jsem sama nejista a nevim co bude), nemazu med kolem pusy (jak vsechno bude v pohode) a neslibuji nesplnitelne. Me dceri od mala asi nejvice pomaha rutina. Kdyz vi, co po cem bude nasledovat. To pro ni pri Covidu bylo nejhorsi, ze nikdo nevedel, co bude zitra, kdy pujde do skoly… Kdyz vidim, ze je nesva, snazim se ji zamestnat idelane nejakou rutinni fyzickou cinnosti. 
Drzim palce, at najdete dobreho psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý den, mám desetiletou dceru. Je nadprůměrně inteligentní, extrovertně založená, velmi vnímavá, a to i v mezilidských vztazích, je to ten typ, co se mu daří, na co sáhne. Bez přehánění. Poslední dobou, zhruba půl roku, je úzkostnější, má problémy s usínáním, asi měsíc a půl si stěžuje na noční můry. Ze všeho má strach - ze tmy, jestli máme zamčeno, že má určitě nějakou hroznou nemoc, že umře někdo jí blízký (tj. my nebo babička), a ten nejhorší strach je, že se usne a už se ráno neprobudí. Stěžovala si na bušení srdce a že ho slyší v uších, vzala jsem ji k praktické lékařce, testy dopadly dobře, máme žádanku na kardiologii, kam jdeme na začátku října (dlouhá čekací doba). Přes den bývá naprosto v pořádku, je veselá, má spoustu plánů a aktivit.
Včera večer v půl deváté, kdy měla jít spát, ji bolelo břicho, prý z hladu (večeři moc nedala), chtěla rohlík, který nemohla polknout, nabídla jsem banán, ale nešlo to. Seděla u stolu, třepala se, říkala, že má hrozný strach a neuměla říct, z čeho nebo proč, nemohla polykat, říkala, že má hrozně divný pocit, který nikdy neměla a že vůbec neví, co má dělat, že se bojí a že neví, jak má dál fungovat. Chvílema dýchala zhluboka pusou, jako by rozdýchávala nevolnost. Seděly jsme tam, já jsem jí objímala, uklidnila se, spala se mnou v posteli.
Ráno jsem se jí ptala, jak se cítí, jestli zvládne jít do školy nebo chce být doma. Chtěla jít do školy, ale trochu se bála, že to na ni znovu přijde, dostala mobil, má mi volat, kdyby cítila nepohodu, že ji hned vyzvednu, mám to školy pár minut. No a teď tu sedím a brečím a nevím si moc rady, jak jí pomoct. Jako rodina žádné problémy nemáme, daří se nám dobře, vztahově v pořádku, s manželem se nehádáme. Nejsme bohatí, ale nejsme chudí, takový střed, jezdíme na výlety, dětem se věnujeme. Myslím si, že covidové období jsme zvládli bez problémů (jsme na vesnici a velikým pozemkem, takže nějaké zákazy vycházení se nás prakticky nedotkly, ale domnívám se, že kombinace covid období, válka na Ukrajině a zdražování energií a všeho je to, co je pro dceru moc těžké vstřebat. My se děti snažíme před těmito zprávami částečně chránit, ale ve škole to samozřejmě probírají a i my se doma neubráníme někdy povzdechům nad cenami (topíme plynem a změna není možná). Navíc teď ve škole berou vztah člověka a přírody a jak člověk poškozuje planetu a dceru hrozně trápí, když vidí, co se kolem děje…
Budu volat psychologům, zatím mi to vzal jeden, je ráno, termín - duben. Já to chápu, ale jak jí mám pomoct teď? Prosím. A promiňte za délku textu.