Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Záchvaty vzteku a zuřivosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.7.17 13:57
Záchvaty vzteku a zuřivosti.
Zdravím, milé maminky, potřebuji radu. Dcera 2,5 roku začala trpět záchvaty zuřivosti. Poslední asi před hodinou. Na vycházce si vzpomněla, že chce kočárek. Zůstala řvoucí stát na cestě a nepůjde a nepůjde. Naši jí dovezli kočárek, ale zase chtěla jen mě. A pak pořád něco. Domů jsme ji donesli v amoku, řičela a zuřila hodinu. Pak už jsem to nevydržela a nakonec jsme šli opět do kočárku. Takže - opět zvítězila. Vím, že ji to bere, když je přetažená, už si to dost hlídám. Jenže já vlastně celý den nedělám nic jiného než hlídám situace a snažím se předcházet. Nemá to každý den, ale jednou za čas. Někdy více, jindy méně často. Ale je to únavné. Máme ještě sedmiletou a ta jí musí ustupovat a vlastně díky té mladší je hodně upozadněná. Jak jsem doma já, musím vše jen já. Dřív manžel vykoupal, teď na ni nesmí sáhnout. Z kola ji musím sundat já,… a tak je toho spousta. V duchu jí říkám teroristka. Je chytrá, milá,…ale občas opravdu na zabití. V amoku jsme zkoušeli mluvit, zpívat, objímat, odvést pozornost, odejít z místnosti, lupnout na zadek i ledovou sprchu - nic nepomáhá. Neviděla jste některá poslední díl nevýchovy? Já si to nestačila pustit. Jsem z toho smutná. Ne naštvaná, ale smutná. Říkám si, že je to období, ale kdy skončí? Nechat zuřit? I po hodině? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.7.17 14:02
Mam skoro triletaka. Na záchvaty doma ho odvelim do pokojicku. Velmi rychle se uklidní a prijde za mnou zpět - ale trvalo mu to než pochopil, ze proste za nim nepřijdu. Venku ho popadnu a odchazime domu. Mam k němu ještě skoro ročního a na takové scény nemám kapacitu. A neustupovala bych ji. Když koupe otec, tak koupe otec. Ale ja jsem asi přísnější matka, když tu čtu některé diskuze 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:03
@Bobule151 píše:
Zdravím, milé maminky, potřebuji radu. Dcera 2,5 roku začala trpět záchvaty zuřivosti. Poslední asi před hodinou. Na vycházce si vzpomněla, že chce kočárek. Zůstala řvoucí stát na cestě a nepůjde a nepůjde. Naši jí dovezli kočárek, ale zase chtěla jen mě. A pak pořád něco. Domů jsme ji donesli v amoku, řičela a zuřila hodinu. Pak už jsem to nevydržela a nakonec jsme šli opět do kočárku. Takže - opět zvítězila. Vím, že ji to bere, když je přetažená, už si to dost hlídám. Jenže já vlastně celý den nedělám nic jiného než hlídám situace a snažím se předcházet. Nemá to každý den, ale jednou za čas. Někdy více, jindy méně často. Ale je to únavné. Máme ještě sedmiletou a ta jí musí ustupovat a vlastně díky té mladší je hodně upozadněná. Jak jsem doma já, musím vše jen já. Dřív manžel vykoupal, teď na ni nesmí sáhnout. Z kola ji musím sundat já,… a tak je toho spousta. V duchu jí říkám teroristka. Je chytrá, milá,…ale občas opravdu na zabití. V amoku jsme zkoušeli mluvit, zpívat, objímat, odvést pozornost, odejít z místnosti, lupnout na zadek i ledovou sprchu - nic nepomáhá. Neviděla jste některá poslední díl nevýchovy? Já si to nestačila pustit. Jsem z toho smutná. Ne naštvaná, ale smutná. Říkám si, že je to období, ale kdy skončí? Nechat zuřit? I po hodině?
Neznám nevýchovu(jako jo, obecně a za mě to není až tak špatný koncept, ale bohužel málokdo to umí opravdu používat tak, aby to, ělo kýžený efekt a ve finále z dětí rostou nevychovaní spratci, kteří neznají hranice).Ale za mě neustupovat. A už vůbec neupozaďovat starší. Nechala bych vyvztekat i půl dne v kuse, pokud by byla potřeba. Ono teď je to období, které je o nervy, ale pokud zjistí, že ji ustupujete, tak věřím, že toho začne po čase využívat cíleně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:11
@Bobule151 píše: ..... V duchu jí říkám teroristka. …
Tohle nedělej, to jedině uškodí.
Je hodně malá, vzteklost je v tomto věku běžná, často je kromě únavy důvodem to, že ještě neumí efektivně komunikovat. A když umí, tak prostě pocity neumí pojmenovat, neumí ovládat. To je normální.
Nám nejvíc pomohlo společné hledání důvodu vzteku, pojmenovávání pocitů. „Ty se teď zlobíš, viď? Co tě rozzlobilo? To, že nemáš s sebou kočárek?“ A pak empatická reakce: „To chápu, taky by mě to rozzlobilo. Taky bych byla smutná.“ A pak důvod, proč nemůžeš hned zjednat nápravu: „Teď, bohužel kočárek nemáme, nechali jsme kočárek doma.“ Případně nabídni nějaké řešení: „Pomohlo by, kdybych tě poponesla? Nebo půjdeš za ručičku, aby se ti šlo líp?“
Prostě dítě cítí vztek, ale neví co s ním, tak jej akorát graduje až do úplného vyčerpání. Nabídni pochopení, řešení, pohlazení, pomazlení. Dítě musí cítit, že i když se chová nevhodně (protože to v dané chvíli prostě líp nezvládne) a častokrát to o sobě ví, tak musí mít pocit, že jej stále miluješ, a pomůžeš mu s tím. Potrvá to klidně rok - dva, ale pak se naučí spíš říct, že je na tebe naštvaný, než že se prostě hodil o zem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:23
Ahoj, chápu, že jsi z toho nešťastná. U nás se občas taky projeví záchvat vsteku. S nevýchovu teprve začínám a chystám se ušetřit si na kurz. Musím teda říct že to je cca měsíc co jsem nevýchovu objevila a ještě jsem nestihla projít všechny informace co jsou zdarma, ale i ten trošek mi dost pomohl. Zjistila jsem, že když malého chytne záchvat vsteku, tak pomáhá sednout si k němu na zem. U nás je taky dobré když se do toho nikdo jiný nezapojuje a nekomentuje to. Např. nedávno malého chytil amok, že chce jít zpět k tetě( ikdyž jsme se už všichni vraceli z procházky), ale vydal se s řevem uplně opačnou cestou a nedal si říct. Ječel, kopal kolem sebe atd Nepomáhalo vysvětlování že jde uplně jinam. Pak jsem si prostě sedla na silnici na zem chvilinku jsem ho nechala aby vyhodnotil situaci a pak si ho pritahla k sobe. Behem chvilky byl klid, nechal si vse vysvetlit a uz to bylo ok. Taky nam hodně pomáhá připravování na to co se bude dít. Snažím se mu vše říct s předstihem a je díky tomu větší klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:23
@J_Doe Takto se to snažím dělat, já ji klidně ponesu, dám ruku, ale ona prostě chytne amok a v té chvíli jí nic nevysvětlím a ona prostě neposlouchá. Už jsem pochopila, že musím být v klidu. Je hodně chytrá a bojím se, že to začne zneužívat. Zatím vždy vyhrála. Pořád píšou, že se děti nemají nechávat řičet. Já opravdu nevím. Když jsem doma, tak ještě ok, ale teď budeme měsíc v zahraničí a to mě hodně děsí. Říkám si, buď v pohodě a bude vše v pohodě, ale ve skrytu mě to děsí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:25
To přejde my to měli u starší dcery naprosto stejně, no a teď se do toho dostává i mladší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:26
@Bobule151 mám to podobně akorát v klučičím provedení, klukovi bude dva a půl v srpnu. Jsem ráznější.. doma, jak už tu někdo psal, též posílám vyvztekat se vedle do pokoje. Nemá efekt zjišťovat proč se vzteká, uklidňovat a podobně.. to jsem zkoušela x-krát.
A též nemůže koupat či dát na záchod nikdo jiný než já.. tedy v případě že já jsem doma V okamžiku kdy doma nejsem a hlídá táta je to v pohodě a o vše si říká jemu. V září jde do školky.. tak jsem na něj zvědavá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:28
@kristynava I já vše vysvětluji, když odcházím, říkám, kam jdu a tak. S malou sedím. Ale ještě to zkusím, jak píšeš. Když hlídá chůva, je to zlaté dítě. Přijde mi, že jak jsem v dosahu, tak je schopná to takto vyhrotit. Hrozně mě to trápí. Snažím se jim věnovat, u starší to neznám, tak mě to šokuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:37
@Tichošlápek píše:
Mam skoro triletaka. Na záchvaty doma ho odvelim do pokojicku. Velmi rychle se uklidní a prijde za mnou zpět - ale trvalo mu to než pochopil, ze proste za nim nepřijdu. Venku ho popadnu a odchazime domu. Mam k němu ještě skoro ročního a na takové scény nemám kapacitu. A neustupovala bych ji. Když koupe otec, tak koupe otec. Ale ja jsem asi přísnější matka, když tu čtu některé diskuze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:37
@Bobule151 píše:
@J_Doe Takto se to snažím dělat, já ji klidně ponesu, dám ruku, ale ona prostě chytne amok a v té chvíli jí nic nevysvětlím a ona prostě neposlouchá. Už jsem pochopila, že musím být v klidu. Je hodně chytrá a bojím se, že to začne zneužívat. Zatím vždy vyhrála. Pořád píšou, že se děti nemají nechávat řičet. Já opravdu nevím. Když jsem doma, tak ještě ok, ale teď budeme měsíc v zahraničí a to mě hodně děsí. Říkám si, buď v pohodě a bude vše v pohodě, ale ve skrytu mě to děsí.
Vysvětlování nemá cenu, když neposlouchá. Nejdřív musí začít komunuikovat, když se zeptám, jestli se zlobí, a dítě nereaguje, pak nemá cenu začít cokoliv vysvětlovat. Jak píše @kristynava, sednout si k ní, nebo se prostě snížit, abyste byly na stejné úrovni, to funguje. Pokud by nereagovala, tak si k ní sednout, zkusit kontakt (chytit za ruku, nejlépe objetí, pokud se sama přitulí), a pokud se dál nedostanete, tak nemá cenu tlačit na pilu, je ještě hodně malá.
Hlavně musíš zůstat klidná, a vysílat láskyplné pocity jakkoliv divně to zní 
Laskavý pohled toho zmůže víc, než naštvaný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:39
@Bobule151 píše:
@kristynava I já vše vysvětluji, když odcházím, říkám, kam jdu a tak. S malou sedím. Ale ještě to zkusím, jak píšeš. Když hlídá chůva, je to zlaté dítě. Přijde mi, že jak jsem v dosahu, tak je schopná to takto vyhrotit. Hrozně mě to trápí. Snažím se jim věnovat, u starší to neznám, tak mě to šokuje.
Nene, neměj z toho zlý pocit, je to prostě vývojová fáze. Děti na nějaké pocity trápení se hodně reagují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:42
Ahoj
Mam to taky tak dcera necele tri roky.. kdyz ji to chytne stouone zacne kricet dupat a nevim co… posum do pokojicku.. tam se vetsinou uklidni.. pak prijde zepta se me jestli se jeste zlobim 
a pak je klid…
Pokud ani poslani do pokoje nepomuze… tak ji proste ignoruju.. mladsi dcera 21 mesicu to okoukaca od ni takze je to nekdy k zblazneni..
Pokud dela sceny venku tak jdeme domu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.17 14:48
Chápu, je to únavné, ale zkus nepovolit. Tedy pokud to má rozumný důvod. U nás si dělá tohle dítě z tatínka, bohužel já musím být ten policajt, kdyby bylo jen na něm, tak má co chce vždy. Chceš nosit na ramenou jen co jsme vylezli z baráku? Ok, tak jdeme domu. Chceš kilometr od baráku kočárek? Smůla, měla sis vzpomenout dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
