Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, zajímal by mě váš názor: syn právě oslavil 1 rok. od narození byl trochu uřvánek a vzteklounek, ale taky byl vždy velmi čiloučký. nikdy nevydržel jen tak ležet, chodil už v 10 měsících…problémem je, že se zvýšenou pohyblivostí se stává velmi nebezpečnou jeho vztekací povaha. teď, když se mu něco nelíbí (a to je i co 3 minuty, když má špatný den), začne řvát, a u toho se vypíná do luku. to znamená, že vestoje nebo vsedě se celý najednou během zlomku vteřiny zakloní a trhne hlavou dozadu, a jeho tělo připomíná jakoby luk. kdybych mu nechytla hlavu, tak se s ní pokaždý praští o zem. nebo něco dělá, já mu řeknu nenene ( a věřte, že mu už zakazuju fakt jen ty nejnutnější a nejnebezpečnější věci
) a on se rozeřve, rozpřáhne ruce a rozeběhne se za mnou. blbý je, že u toho má zavřený oči…takže nejen, že řeším, jak reagovat správně na tyto záchvaty vzteku, ještě ho u toho chytám, aby se nezranil. byla jsem dnes u dr., a ta mi řekla, že je holt takový hyperaktivní (nemyslela tím poruchu chování, ale že je prostě hrozně běhavý a neposedný a činorodý) a že to časem přejde. ale když se to od narození spíš stupňovalo…
tak mě prosím uklidněte, že to přejde, nebo poraďte, co s tím. zkoušela jsem nechat ho párkrát spadnout, aby to nedělal-nezabralo. pleskat po plínce-nezabralo. pouze chytit pád a pak jít pryč-nezabralo. nervy mám silný, nehroutím se z toho, ale abych neudělala něco špatně
děkuju.
Já mám doma to samé. Náš aktivní kluk (20m), se od roka začal dost vztekat. Postupem času otupíš, já zkoušela už fakt všechno, on je prostě takový a nijak ho nepředělám. Postupem začal padat dopředu
. Párkrát jsem mu dala na zadek, zakřičela, no bez efektu. Někdy mám pocit, že ječí celý den. Něco mu nejde, něco chce. Prostě se mu přizpůsobím, chytnu ho za ruku a jdeme vyřešit ten „obrovský problém“. Venkku se ani tak nevzteká jako doma, takže pro nás je to určité řešení (ještě že už bude jaro).
Na to Ti asi nikdo neporadí nic jiného, než že vydržet.
@baruska.provazek Tak asi bych zkoušela, co zabírá, jako ty.
Docela pomáhá když se pokusíš vysvětlit proč se právě zlobí. Ono se zdá, že to nebude vnímat, ale opak je pravdou.
Jinak to chce hodně trpělivosti. Nějak moc padat bych nenechala, viděla jsem takto ve vzteku spadnout chlapečka a hodně si ublížil. Když už, tak ten pád nějak bezpečně řídit.
Jinak si nemohu odpustit poznámku k pediatričce, proč říká, že je hyperaktivní, když to tak nemyslí. Tak buď je nebo není. Prostě probíhá období vzdoru. U někoho tak u někoho jinak.
Klarinetka: taky se moc těším, až bude jaro. Doma je to zabíjačka ![]()
Trojlístek: samosebou, že pokud byly pády, byly řízené mnou. dr. mluvila o tom, že syn je hyperaktivní, nikoli o tom, že trpí hyperaktivitou. není třeba slovíčkařit, je to myšleno jako zcela normální příd. jméno. i o mně ledaskdo říká, že jsem hyperaktivní až radioaktivní (a taky nezářím
)…takže syn to má prostě po mně.
zatím děkuju za vaše příspěvky. budu se snažit být trpělivá ![]()
A to mu jako celý den stojíš za prdelkou a čekáš, až se vztekne, abys ho mohla chytit? Bych se na něj vyprdla, takhle si akorát vyžaduje pozornost, už to má zmáklý, propne se a už maminka skáče.
Šiješ si na sebe strašný bič, pokud ho teď nenecháš, bude tě svým vztekem ovládat časem ještě mnohem lépe. Já teda dětem vždycky trochu posmtychtivě říkám „dobře ti tak, když děláš blbiny“. Jako jo, pofoukám bebí a posílám zpátky do provozu. Vzteklouny tu mám dva a předpokládám, že třetí nebude jiný. Bych se musela rozmnožovat dělením, kdyby mi tohle dělali oba dva a ještě bych měla pečovat o mimino…
Pokud netrpí na ataky-(vynechávání dechu, což moje obě děti měly a bylo to krutý 5-6× denně oživovat děti…), tak bych jej nechala vyvztekat…Syn se to naučil, netrpěl na to jako dcera, když začal křičel, vztekat se tak si klekl na zem a vypadal jakože se klaní…nechali jsme se ho tak dokud se neuklidní…teď se chodí vztekat do pokojíčku…:-)
Bít ho-plácat po plínce nemá žádný účinek..učí se, co se smí a co se nesmí..! On musí vědět, že na každé jeho vzteknutí hned nepřiběhneš!!! Hodně trpělivosti… ![]()
Tak nevím no, nechci se nikoho dotknout. Já za malou taky neběhám skrz její každý vztek. Ale to jen proto, že si to můžu dovolit, poněvadž vím, že ona je hrozný bolestýnek a dává si safra pozor aby si neublížila.
Dokud jsem neviděla toho chlapečka jak škaredě dokáže padat a docela ošklivě si při tom rozbít hlavu a za pár minut to klidně zopakovat a pro změnu si urazit zub, tak bych byla docela ostražitá. Prostě mi přišlo, že znám z okolí obdobný model vzdoru jaký má zakladatelka.
Gladys: jak říká Trojlístek v posledním přísěvku, někdy se může stát něco moc zlého. Takže ano, snažím se celý den být za prdelkou
jsem si vědoma toho, že ve více dětech by to už nešlo…proto máme jen jedno
bohatě stačí
i tak jsme byli už několikrát na pohotovosti (naštěstí vždy jen podezření na zlomený nos, vyražený zub-přes tu spoustu krve nešlo poznat, zda tam zub je nebo ne
, otřes mozku-takže rentgen, paráda, a jednou šít rozseklý ret. s malými tržnými ranami či odřeninami nikam nechodím, to řešíme sami…ale vždycky si při kontrole u dr. říkám, jestli na mě nezavolá sociálku ![]()
@baruska.provazek No, tak jediné štěstí, že jsi taky tak aktivní. Já už bych asi padla.
Malá je docela klidná, zato chce pořád číst, prohlížet knížky, stavět stavebnici, hrát si s panenkou, malovat morče, psa, mráček a kytky - nejlépe za mé asistence.
Mně to třeba nevadí, poněvadž si to mohu dovolit, taky je jen jedna a jedna zůstane.
Nicméně mám to štěstí, že když potřebuji uvařit, osprchovat se, umýt si vlasy, vysát, uklidit… tak mě nechá. Sice občas chytne vzteka, ale s tím co občas vídám kolem je to skoro nic.
V našem případě vidím problém do budoucna se školkou, já tam prostě nebudu a bude to zlé. Takové ty aktivnější děti si projdou tím svým vzdorovitým obdobím plným hrůz co kde si urazí, ale potom jsou obvykle psychicky odolnější a samostatnější. V tom vidím veliké plus ![]()
Malý byl a je také vztekací. Začalo to kolem roka, ale nepomáhalo nic. Doktorka nás poslala na neurologii. Tam nám řekla doktorka, že je to takový typ dítěte. A že se s tím nic moc dělat nedá. Je to hodně dědičně vrozené po někom z rodiny. Předepsala nám vitamíny a taky se ptala co dělám, když se vzteká. Tak jsem říkala, že jediné co pomáhá je si ho nevšímat. A to říkala, že dělám dobře. Takže ho neplácám nic..nechávám ho až se vyvzteká a jde se dál. Pak se to zase po měsíci celkem uklidnilo a teď 16 měsíců se začíná zase víc vztekat. Ale taky bych za dítětem pořád neběhala, aby si na to nezvyklo a radši bych si jej nevšímala. Oni totiž čím víc mají v tomhle pozornosti tím je to horší..