Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, náš syn. Nečetla jsem jiné maminky, ale my synovi občas hrajeme jeho hru - mluvím na něj opačně - klidně skákej doma, nabiješ si - on si sedne, klidně tu buď dlouho jak chceš na hřišti, klidně si lehni a spi tu, ráno tě taťka vyzvedne a dá do školky, v tu ránu vyrazí ze hřiště. Když jsem řekla, pojď jdeme, tak ne a ne a ne, vztek apod.
Zapomela jsem dodat, ze malemu budou 4 a cele tehu se mnou prozival i chodil na UZ, dostaval fotky mimca a hrozne se tesil. A pecovat o malou ho nechavam pokud chce, nenutim ho.
@Pypule píše:
Zapomela jsem dodat, ze malemu budou 4 a cele tehu se mnou prozival i chodil na UZ, dostaval fotky mimca a hrozne se tesil. A pecovat o malou ho nechavam pokud chce, nenutim ho.
tak to dcera taky se mnou chodila a hrozne se tesila..i ted ji rada houpe a nechavam ji delat co chce( samozrejme s dohledem) no uvidime vyzkousime co zabere ![]()
@wercis píše:
Maminky poradte zacinam byt zoufala…mam 3 letou dceru a nedavno se nam narodilo miminko…ale ta starsi zacala hrozne zlobit..kdyz reknu ne zacne hrozne vyvadet a k tomu se je ste pridalo ze je drza..to si myslim ze chytla od starsich deti ve skolce ale zacina to byt neunosne…jakmile ji rekneme nedelej to vubec neraguje a dela to dal a nebo na nas krici…dnes rano uz sem to nevydrzela a dala vypraskted me.to mrzi ale uz si zacinam nevedet rady jak dal…ale u babicky je prej hodna tak nevim.co delam spatne?
Ahoj! Náš mladej teda sourozence ještě nemá, ale dělá totéž. Nemyslím si, že byste dělali něco špatně, řekla bych, že je dcerka stejně jako ten náš lumpík
v období vzdoru.
@Mishaak vychovavat s laskou a respektem neznamena dovolit vse! Skoda, ze tu nediskutuje BohunkaP, ta to umi podat, ja to vse nevysvetlim.
Rodina se nemuze tocit jen kolem ditete, i proto je dobre, kdyz nemate doma jedinacka - musi se umet delit o pozornost a cas, Kdyz je decko jedinacek, je dobre mit aspon nejakeho mazlicka, aby se decko naucilo se delit.
Hranice samosebou byt musi a nebudu veci deat jn proto, ze je decka chteji…
@Pypule to je mi lito, musis to mit extremne narocne, ale aspon vis, ze delas maximum. Ale ver, ze na vetsinu deti to zabira, tak od toho zakladatelku nezrazuj, treba zrovna pro ni to muze byt reseni.
Taky se přikládám k období vzdoru! což nic nemění na tom, že by ti měla odmlouvat a křičet na Tebe! takže za mě ano, dostala by na zadek…to, že je v jiných státech trestné, neznamená, že i Ty musíš mít rozmnazlené děti, jako má většina rodičů v USA!!
přece jí dokonečna nebudeš chválit a rozmazlovat…nastavila bych hranice, kam ještě smí a kam už ne! samozřejmě, že dát jí facku na tvář ve 3letech už bylo asi moc, ale to si ty sama uvědomuješ..podle mě nic neděláš špatně, tak hlavu vzhůru ![]()
@jakkoli Urcite jsem od toho zakladatelku nechtela odrazovat! Asi jsem to spatne podala, ale chtela jsem tim podporit nazor, ze tato metoda nezabira na vsechny bez vyjmky.
Já když nevím, jak dál, tak si něco nastuduju. Koukni do diskuze o respektu, tam je tipů na knížky o výchově dost a taky rad, jak se k dětem chovat tak, aby jsi se vyhnula fackování a přehnaným tělesným trestům, nebo je používat alespoň jen když jde o život a ne jako způsob, jak ty si vybiješ vztek. Třeba Naomi Aldort, Adele Faber + Elaine Mazlish, Respektovat a být respektován atd.
Podívej se na to takhle, ty jsi svoje emoce nezvládla a dala si facku tříletému dítěti, ty jsi dospělá, měla by jsi se ovládat a mít zvládnuté emoce a krizové situace a nemáš. Kdyby ti někdo za tohle vrazil pořádnou facku, taky by ti to asi nepomohlo k tomu, aby jsi náročné situace s dětma zvládala líp.
Snaž se najít cestu, jak dítěti pomoct to překonat a nastavit hranice jinak než bitím.
Jak by pak mělo umět tříleté dítě zvládat svoje emoce, je v náročné situaci, žárlí, nastupuje období vzdoru, náročná situace pro něj a i pro tebe.
Neřešila bych ptákoviny, omezila zákazy na minimum a nečekala, že tříleťák bude pokaždé poslouchat jak hodinky, alespoň v tomto období. A vzdělávala bych se a hledala, jak na to u tvého dítěte, u každého je to jiné.
Některé rady už tady padly, hodně se mu věnovat, vymezit si čas jen pro něj, snažit se vždy nejdřív pochopit proč něco dělá a proč se tak chová, zapojit empatii, to je někdy základ ke správnému postupu. I když vždycky to nejde, protože děti se prostě jen vztekají a řvou, protože třeba mají takovou povahu…
A ještě k tomu „nedělej to“, to je pro některé děti jako výzva k tomu, aby v tom pokračovaly. I když vědí, že za to dostanou na zadek, prostě se zabejčí a bojujou, obzvlášť pokud to NE slyší moc často.
Místo nedělej to, řekni " Anežko nebouchej tím kladivem do stolu, stůl se rozbije, koukej jsou tady důlky. Můžeš si vzít kladívko, tady máš na podlaze prkýnko a bouchej do něj" Prostě najít způsob, jak v něčem pokračovat může, ale jinak.
Pokud ani to nezabere a Anežka prostě chce bouchat do stolu, tak odeberu kladívko, konec akce.
Takže neříkat co dělat nemá, ale co dělat může.