Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kamarádka tyto situace, kdy se manžel choval navenek jinak než doma, vyřešila tak, že si vždy pozvala někoho domů, ten někdo byl v některé z vedlejších místností a ona pak zavedla řeč na nějaké konfliktní téma. Udělala to tak párkrát, její manžel o tom ani nevěděl. U rozvodu byl hodně rozhozený, protože z něj byl totální lhář.
Zakladatelko, kdyžtak mě napiš do soukromých, neboj, nikde nebudu zveřejňovat, kdo jsi a můžem pokecat nebo se můžeš vypovídat. I to je určitá forma, jak dostat ze sebe to, co Tě tíží. Napíšu Ti ještě něco, takový mini příběh jednoho člověka, kterého samodřejmě nebudu jmenovat. Mám holčičku v náhradní péči (je z děcáku). Protože měla velmi špatné zkušenosti s dopěláky, dala jsem jí do speciální MŠ, kde jsou fakt úžasné pí učitelky a hlavně menší počet dětí, takže téměř od prvního okamžiku to tam fakt miluje. Měli jsme ale mimo školku nějaké výchovné problémy a tak mi byla nabídnuta pomoc od pí psycholožky-je to v rámci školky-,taková forma konzultace rodičů mezi sebou, s tím že u toho sedí psycholog a psychoterapeut a v případě potřeby on přihodí odbornou pomoc. Ono totiž nejde jen o to poradit, jak s dítětem s problémy pracovat, ale nejdřív zjistit proč dělá a to ví nejlépe rodič. Já sama mám pár psycholog. školení odchozených, protože to potřebuju pro svojí práci, ale bohužel, to co, co zabírá všude jinde, doma jaksi ne.To jen, abys věděla, jak jsem se dostala do poradny. Chodí tam s námi maminka, která je čerstvě rozvedená. Je to tip „ženský“,kterou potkat na ulici, řekneš si, ta musí být v pohodě…,krásná, štíhlá, upravená „ženská“,formou mluvy vzdělaný člověk. Přesto, když poslouchám teror, který si dlouhá léta nechala líbit od svého již ex-manžela, nemůžu pochopit..nemůžu, protože jsem to nikdy nezažila. Když vchází, máš pocit, že vchází královna-když to přeženu, ale když je tam, je to uzlíček nervů, který pláče, když vypráví, vrací se jí všechno, čím si se svým manželem prošla. On jí uhodil jen jednou a to pro ní byl popud k žádosti o rozvod.Ale dokud se jednalo o psychický teror, nechala si to líbit a tiše trpěla, prý kvůli dětem. Popisuje tam, jak byla doma ponižovaná, jak x krát denně poslouchala jak je nemožná, pomalá, že si neměla pořizovat děti, že je neumí ani vychovat a že kdyby nebylo JEHO, nikdy by z nich nic nebylo, jen troska jako ona. Časem jí "odštípnul od kamarádek a známých a odstěhováním se, do jiného města (kvůli jeho práci) i od rodiny. A aby toho nebylo málo, našel si jako vedlejšák zaměstnaneckého psychologa-takže ví přesně, kam bodnout, aby ona poslouchala a jemu každý věřil. Ani po rozvodu nemá pokoj.On si vydupal střídavou péči a jejich společné děti začal zpracovávat na svou stranu. Prý jim vypráví, o tom, jak je maminka nemocná, ale že on je zachrání. Nebo, že maminka si najde jiného pána, ten je nebude mít a bude je bít. Ony jsou děti a nemají důvod tatínkovi nevěřit. ˇPři posledním sezení vyprávěla, že udělala chybu, že od něj odešla..on,.řekl, že za podání žádosti o rozvod, za to přijde o děti a že už na tom pracuje…A proč to píšu? Nenech to dojít tak daleko, aby děti věřily víc tatínkovi než Tobě. Dopřej jim pocit bezpečí. A aby to nebylo jen smutné vyprávění..mám kamarádku, která taky měla manžela tyrana. ten jí deptal, mlátil, znásilňoval-4 roky.Taky měli děti. Taky to byla hezká holka, že se za ní kdejaký kluk otočil. Všichni jsme jí říkali, ať od něj odejde a ona? Že to není tak hrozné a co bude bez něj s dětma dělat, že nechce žít sama. Jednou to její manžel přehnal a kámoška skončila na JIPce, je to už 10 let..následek poslední bitky-špatně vidí na 1 oko a skoro neslyší na ucho. Rozvedli je téměř okamžitě. Časem se seznámila s klukem a jsou spolu doteď a mají 2 další děti…někdy jí zavidím, ale přeju jí to opravdu ze srdce a jejím dětem taky…úžasnějšího chlapa jsem snad v životě nepoznala.
@Sany80s
No já jsem to začala před těma lidma ventilovat nahlas.
Stylem: jooo? Ale doma jsi říkal něco jiného? A to souhlasíš jenom teď a nebo doma zase otočíš?
A jednou jsem mu i řekla, že si ho budu nahrávat a pak záznam budu pouštět ostatním, aby si mohli udělali o něm úsudek. ![]()
Kdybych někoho pozvala domů, prošel by si byt. Bych ho musela fakt jenom nahrávat.
Já nevím, já bych se teda asi nenechala zatáhnout do manželských sporů (tady se schovej do skříně a poslouchej, co si manžel DOOPRAVDY myslí o systému se školníkem!) ![]()
Po přečtení všech tvých příspěvků (zakladetko) mě napadla jedna věc. Zkus se ke klukům chovat jako tvůj manžel nebo lépe ještě více je rozmazluj než on. Je to tedy debilní takhle si zahrávat s dětskou psychikou, ale nic jiného ti nezbyde. Zkus to třeba měsíc a uvidíš co na to kluci, jestli tě budou mít „stejně rádi“ jako otce. Jo ale zároveň taky nech manžela at jenom on chodí na školní schůzky, at on řeší všechno se školou, všechny průsery atd. Prostě snaž se aby se vaše role obrátili. A pak podej žádost o rozvod a svěření dětí do péče
Jsi teda hrozný chůdák a je mi líto co prožíváš, já bych ho už asi zmlátila, kdyby se takhle choval ke mě.
@hefilka
Ale on nic řešit nebude - už neřešil, když se měl s klukem učit on, kdy jsem mu udělala ústupek, aby se s ním učil on a já budu mít ten zbytek.
Skončilo to tak, že kluk se zhoršil na prospěchu, na vysvědčení měl trojky. Když byl nějákej průšvih, manžel mu to prostě podepsal a hotovo. A dál nic.
Kdybych udělala, to co mi radíš, kluk by za chvíli propadal, a tak daleko to dojít nechci nechat.
@Zakladatelka píše:
@hefilka
Ale on nic řešit nebude - už neřešil, když se měl s klukem učit on, kdy jsem mu udělala ústupek, aby se s ním učil on a já budu mít ten zbytek.
Skončilo to tak, že kluk se zhoršil na prospěchu, na vysvědčení měl trojky. Když byl nějákej průšvih, manžel mu to prostě podepsal a hotovo. A dál nic.
Kdybych udělala, to co mi radíš, kluk by za chvíli propadal, a tak daleko to dojít nechci nechat.
Tak to je blbé, v tom případě už nemám radu ![]()
@klafina123 píše:
Zakladatelko, kdyžtak mě napiš do soukromých, neboj, nikde nebudu zveřejňovat, kdo jsi a můžem pokecat nebo se můžeš vypovídat. I to je určitá forma, jak dostat ze sebe to, co Tě tíží. Napíšu Ti ještě něco, takový mini příběh jednoho člověka, kterého samodřejmě nebudu jmenovat. Mám holčičku v náhradní péči (je z děcáku). Protože měla velmi špatné zkušenosti s dopěláky, dala jsem jí do speciální MŠ, kde jsou fakt úžasné pí učitelky a hlavně menší počet dětí, takže téměř od prvního okamžiku to tam fakt miluje. Měli jsme ale mimo školku nějaké výchovné problémy a tak mi byla nabídnuta pomoc od pí psycholožky-je to v rámci školky-,taková forma konzultace rodičů mezi sebou, s tím že u toho sedí psycholog a psychoterapeut a v případě potřeby on přihodí odbornou pomoc. Ono totiž nejde jen o to poradit, jak s dítětem s problémy pracovat, ale nejdřív zjistit proč dělá a to ví nejlépe rodič. Já sama mám pár psycholog. školení odchozených, protože to potřebuju pro svojí práci, ale bohužel, to co, co zabírá všude jinde, doma jaksi ne.To jen, abys věděla, jak jsem se dostala do poradny. Chodí tam s námi maminka, která je čerstvě rozvedená. Je to tip „ženský“,kterou potkat na ulici, řekneš si, ta musí být v pohodě…,krásná, štíhlá, upravená „ženská“,formou mluvy vzdělaný člověk. Přesto, když poslouchám teror, který si dlouhá léta nechala líbit od svého již ex-manžela, nemůžu pochopit..nemůžu, protože jsem to nikdy nezažila. Když vchází, máš pocit, že vchází královna-když to přeženu, ale když je tam, je to uzlíček nervů, který pláče, když vypráví, vrací se jí všechno, čím si se svým manželem prošla. On jí uhodil jen jednou a to pro ní byl popud k žádosti o rozvod.Ale dokud se jednalo o psychický teror, nechala si to líbit a tiše trpěla, prý kvůli dětem. Popisuje tam, jak byla doma ponižovaná, jak x krát denně poslouchala jak je nemožná, pomalá, že si neměla pořizovat děti, že je neumí ani vychovat a že kdyby nebylo JEHO, nikdy by z nich nic nebylo, jen troska jako ona. Časem jí "odštípnul od kamarádek a známých a odstěhováním se, do jiného města (kvůli jeho práci) i od rodiny. A aby toho nebylo málo, našel si jako vedlejšák zaměstnaneckého psychologa-takže ví přesně, kam bodnout, aby ona poslouchala a jemu každý věřil. Ani po rozvodu nemá pokoj.On si vydupal střídavou péči a jejich společné děti začal zpracovávat na svou stranu. Prý jim vypráví, o tom, jak je maminka nemocná, ale že on je zachrání. Nebo, že maminka si najde jiného pána, ten je nebude mít a bude je bít. Ony jsou děti a nemají důvod tatínkovi nevěřit. ˇPři posledním sezení vyprávěla, že udělala chybu, že od něj odešla..on,.řekl, že za podání žádosti o rozvod, za to přijde o děti a že už na tom pracuje…A proč to píšu? Nenech to dojít tak daleko, aby děti věřily víc tatínkovi než Tobě. Dopřej jim pocit bezpečí. A aby to nebylo jen smutné vyprávění..mám kamarádku, která taky měla manžela tyrana. ten jí deptal, mlátil, znásilňoval-4 roky.Taky měli děti. Taky to byla hezká holka, že se za ní kdejaký kluk otočil. Všichni jsme jí říkali, ať od něj odejde a ona? Že to není tak hrozné a co bude bez něj s dětma dělat, že nechce žít sama. Jednou to její manžel přehnal a kámoška skončila na JIPce, je to už 10 let..následek poslední bitky-špatně vidí na 1 oko a skoro neslyší na ucho. Rozvedli je téměř okamžitě. Časem se seznámila s klukem a jsou spolu doteď a mají 2 další děti…někdy jí zavidím, ale přeju jí to opravdu ze srdce a jejím dětem taky…úžasnějšího chlapa jsem snad v životě nepoznala.
k pláči…to je asi to nejhorší co jsem tu četl..ten chlap je hnus
Ahoj
Dnes jsem začala dost přemýšlet o tom, jaký vliv bude mít na mého syna jednání a „výchova“ jeho otce, tak by mne zajímaly Vaše názory. Mám syna 1,5 roku a s jeho tatínkem nežijeme takřka od jeho narození. Ty důvody mého odchodu byly opravdu extrémní a dnes už vím, že je lepší, že s ním nežijeme, už kvůli synovi. Ale k věci. Ex se zdá se pořád nesmířil s tím, že jsme odešli a také, že se na něj provalilo hodně nehezkých věcí (nikdy nepřizná, že to byla jeho chyba). Poraženou ješitnost už si na mě moc nevybíjí, ale asi mi to chce oplácet přes syna (podotýkám, že syn se s tatínkem pravidelně vídá). Neustále mi vyčítá proč jsem ještě syna nenaučila pořádně mluvit, proč ještě neumí chodit na nočník, proč se ještě sám neumí najíst atd. atd. Když mu na to odpovím, že ho také může něco učit, tak mi pouze odvětí, že v péči ho mám já. Když jdou spolu ven, vrací mi ho špinavého, s promáčenými botami (nejlépe když jsou úplně nové)… nad takovými věcmi už jsem se jakžtakž naučila mávnout rukou, i když mě to někdy hodně štve kvůli malému. Teď mě ale zarazilo to, že když byl syn nemocný, tak jeho otec byl s námi u dětské dr. a synovi skoro až vynadal za to, že já si kvůli němu neodpočinu, místo toho aby ho politoval
A při posledním předání se před synem dost ošklivě vyjadřoval o mém otci. Začala jsem uvažovat nad tím, co vše mu musí napovídat když jsou spolu sami, a to i o mě a jaký to bude mít vliv na toho malého…?! Jestli jsou děti schopné si to v hlavičkách nějak uspořádat nebo jestli z toho nebude mít třeba nějaké psychické problémy…?!Opravdu mi je takové chování před dětmi proti srsti. Pořád říkám a i se řídím tím, že můžeme mít zlobu na koho chceme, nadávat na koho chceme, ale ne před dítětem
Nejraději bych si s ex o tom promluvila, ale vím, že to nebude mít žádný efekt. Až mi přijde, že je hrozně nedospělý, jak kdyby se zasekl někde v pubertě
Je to pro mne citlivé téma, tak prosím respektujte anonymitu ![]()
Je na něm vidět, že s váma nežije a že vůbec neví, která bije. Jinak by neměk takové přehnané nároky. Rok a půl je takové odrostlé mimino, takže nějaké memorování nemá vůbec smysl. Ale do budoucna by to mohlo nadělat paseku. Ale třeba do té doby trošku dospěje ![]()
@Amys Taky jsem si říkala, že to nemá smysl nad tím teď přemýšlet, ale nějak mi to nedalo. Uklidňuju se tím, že syn je už teď na svůj věk dost vnímavý a chytrý, tak si to v budoucnu snad nějak vysvětlíme, protože s tou dospělostí jeho táty dopředu moc nepočítám…
Ale každopádně děkuji za názor ![]()
Nooo..paseku mu to jistě dělat v hlavince bude a to dost brzo. Chce ho to nenechat na tu paseku samotného..přiměřeně věku se pokoušet vysvětlovat, proč to tak tatínek řekl, co tím asi myslel..a obrušovat hrany.. Ujišťovat o lásce z tvé i jeho strany, ať už je jakýkoli (třeba i zlobivý nebo občas nešikovný) a ať už tatínek říká cokoli (stejně ho má rád a je na něj pyšný).. Časem bude cítit, kde má tu jistotu a kam se s trápením chodit svěřit.. Hodně záleží na synově povaze.. některé děti jsou citlivější, jiné víc v pohodě.. Držím palce, ať to dobře zvládnete.
Tak určitě to synovi postupně udělá v hlavičce zmatek. Chce to s ním o všem mluvit, vysvětlovat, přesně jak píše @lekarnicka28 Ale s jeho tátou by jsi si měla taky promluvit. Vím, že to je těžké, když ten druhý nerozumí, nebo spíš nechce. Ale třeba to nakonec i tomu chlapovi dojde a hlavně, ty budeš mít jistotu, že jsi udělala vše co jsi mohla.
Ano, nelíbilo se to více rodičům, a asi bylo více střížností. Pak to udělali tak, že máte číslo na školníka a musíte mu zavolat a on za vámi přijde ke dveřím a do školy vás pustí, nebo vám pomůže jinak atd. Ale aspoň něco. Ale i tak to není ideální řešení.