Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Odpověděla jsi si sama.
POkud to není vysloveně nějaké týrání, tak do výchovy nemá smysl kecat, to nezměníš. Leda by se zeptala sama.
Je fakt, že tou poslední větou jsem to docela zabila
Ale jak s nimi mám trávit čas, když je to pro mě už dost nestravitelný… (popravdě i dcera už vždycky kouká, jakoby byla nějaká hvězda a v tom duchu ji nechci vychovávat). Omezit kontakt nebo jí říct, co si myslím, ale to nejspíš nebude mít moc efekt.
Mluvit někomu do výchovy je cesta do pekel (a to většinou, i když se Tě ten dotyčný přímo na něco zeptá
). Maximálně bych jí řekla, že to přirovnávání je TOBĚ nepříjemné a že se necítíš dobře, když to dělá…
Je pravda, ze to srovnavani není dobře, také me na to upozornila kamarádka, ale ja jsem pro každý lepsi způsob vychovy, tak ocenim dobře minenou radu či informaci. chtelo by to kamarádce „vnutit“ nejakou knizku o vychove. To by ji strasne moc pomohlo a i vase sedanky by byly v prijemnejsim duchu
Tak zkus vyuzit nejake prilezitosti, ja nevim, bude nejaka situace a ty reknes, ty jo o tomhle jsem cetla, to ti musim donest.. ![]()
Propastný rozdil a ještě k tomu, když je její syn starší? To jako, že tvé dítě je „šikovnější“?
Sama taky srovnáváš
jestli je to dobrá kamarádka, jak sama píšeš, tak jí určitě dokážeš respektovat jako dobrou matku
Někdy se zbytečně hledají problémy, tam kde nejsou
Přeju, ať moc netíží svědomí z pomlouvání kamaradky.
@Fikta To bych mohla zkusit, když bude nejhůř
Dík za inspiraci.
@nikitomi Můžu to ještě zkusit. Už jsem jí jednou dřív nabízela jednu knížku, ale nečetla ji, čte maximálně romány nebo se učí angličtinu, když má čas. Ale mohla bych to ještě zkusit vzhledem k tomu, že to potřebuje, víc jak dřív. Akorát se bojím, aby nebyla příliš v šoku z informací, které by jí nabídly moje knížky a rovnou je nezavrhla…
Jo srovnávám, bohužel. Dřív jsem to na to fakt víc prděla, nevím co to… Slovo „šikovná“ nemám ráda, ale zbavit se ho minimálně ve svý hlavě nemůžu
Je to všude kolem to srovnávání, fakt hrůza.
@Mobidick píše:
Propastný rozdil a ještě k tomu, když je její syn starší? To jako, že tvé dítě je „šikovnější“?Sama taky srovnáváš
jestli je to dobrá kamarádka, jak sama píšeš, tak jí určitě dokážeš respektovat jako dobrou matku
Někdy se zbytečně hledají problémy, tam kde nejsou
Přeju, ať moc netíží svědomí z pomlouvání kamaradky.
No moc mě tížit nebude, jelikož nikdo neví, kdo jsem já a moje kamarádka.
Možná ale hledám zbytečně problémy no, je to asi jen můj problém.
Nevím, jen moc to kamarádka prosazuje, ale nesnaží se malého spíš motivovat? Může se ti to zdát jako srovnávání, ale třeba ho jen pobízí… ![]()
Já jsem tedy absolutní nepříznivec srovnávání, ale každý je prostě jiný a pokud je to, tak jak píšeš, že Tvé dítko je sIkovnější, je jasné, že to kamarádku může mrzet a nedokáźe to nekomentovat, ale ať je to jak chce… Tobě to může být jedno, ptž jí přece nemůžeš říkat, co má dělat… Od toho máš své dítě… A ikdyž je to božel smutné, že shazuje své dítě.. Vim o tom své, já byla vychovávaná k sebevědomí, ať jsem byla jaká jsem chtěla, tak u plno mých kamarádek a jejich matek vidím, jak dodnes (v dospělosti) jsou podceňoványa samozřejmě, že se to s nima táhne.
Tak pokud to nerika Tvemu diteti, tak bych si dovolila jen podotknout, ze lec je to Tvoje jakasi kamaradka, tak Ti do toho nic neni - promin ![]()
Srovnava kazdej - nekdo tak nekdo onak a nekdo si to vuuubec neuvedomuje, ze to dela. Mne by treba vadilo, ze by nekdo srovnaval a vetu zacinal „ty jsi hloupej, hele on nebo ona to umi“ - takhle ne… Ale rict „Hele, Pepicek se umi houpat sam, musisjako on“ - to je docela motivujici, protoze moje dite se to houpani na houpcce taky naucilo diky tomu, ze jsme ji motivovali jeji kamaradkou, ktera to umela
A ted ta nase motivuje timhle jeji kamaradku…
A kazdymu rika, ze se to naucila od Valerky a dcerina kamaradka rika, ze se to uci od ni… Nebo je nutny, aby rikaly deti - naucila me to mama, tata… Ukoly ze skoly taky bude delat mama a tata? Nebo radeji rekneme, hele, Pepicek tomu rozumi, zkus se ho zeptat, on to umi, poradi Ti…
To uz jsme ale ve skole…
Ale vicemene to je to same. Ale samozrejme je asi neco jinyho to rict takhle nez treba fakt zacinat vetu „ty jsi hloupej, hloupa“… Toz - asi se moc nemontovat do vychovy jinych, zamerit se na vychovu vlastni
treba taky neni nejidealnejsi
![]()
Zakladatelko srovnavat kluka a holku je absolutne mimo misu. Ja se kamaradce spi divim, ze si nenajde kamaradku s chlapeckem. Tvoje holcicka neni sikovnejsi. Je to proste holcicka. ![]()
@Anonymní píše:
Navíc se mi zdá, že s námi omezuje kontakt
Kamarádka dělá to nejrozumnější, co může - a Ty bys měla udělat totéž.
V každé životní etapě bohužel někteří přátelé (třeba dočasně) odcházejí - až Vám děti povyrostou, zase se třeba budete stýkat víc. Ale v současné chvíli, kdy máte natolik rozdílné názory na výchovu, je jediné rozumné řešení stýkat se výhradně bez dětí - jinak dřív nebo později dojde k opravdové konfrontaci a opravdové hádce.
Pokud si teď dáte jakousi pauzu - přirozenou, ne uvedenou dupnutím typu „tak k Vám radši nebudeme chodit“, čistě vyplynuvší ze situace - tak za pár let, až děti povyrostou a budete řešit i jiné starosti, budete mít šanci znovu najít společnou řeč.
Ahoj,
Nevím ale, jak se k ní mám chovat. Mně nevadí samotná její výchova, názory, ten konzervatizmus, ale konkrétně tohle přirovnávání, vždyť mu tím určitě ubližuje, nejen v ten okamžik, bude to mít dalekosáhlé důsledky pro jeho život
. Je mi ho prostě jen líto. Jediná rada k ní směřovaná vždy byla, ať tolik nesrovnává, že jsou prostě jiní. Nemá cenu něco jinýho říkat, ona by to vypustila druhým uchem 
potřebuji poradit, jak se mám chovat ke kamarádce donedávna velmi dobré.
Obě máme první děti, mé dceři 23m, jejímu synovi o 2m více. Často se navštěvujeme a chodíme ven. Když byli prcci ještě miminka, tak bylo všechno v pohodě. Čím jsou starší, tak jsou mezi dětmi větší rozdíly pochopitelně. Také máme s kamarádkou dost rozdílné názory na výchovu apod., ona je konzervativní a vychází spíše z názorů starší generace, já naopak mám různé alternativní přístupy, které ke mně přichází nějak samy s příchodem dítěte. Nikdy nás to nějak netrápilo a moc jsme se o tom nebavily. No ale samozřejmě spolu prožíváme tu praxi že… Kamarádka hodně srovnává, to dělá každý, ale zdá se mi, že ona už přespříliš. Vadí mi, že svého syna shazuje, podkopává mu sebedůvěru. Je pravda, že mezi mou dcerou a jejím synem je dost propastný rozdíl co se týče většiny umů (těch nejčastěji diskutovaných), ale přece ho musí mít ráda za všech okolností. Je mi to nepříjemné, když říká, podívej, jak to dělá…, takhle to musíš dělat, a v tomto duchu jsou naše společné chvíle. Navíc se mi zdá, že s námi omezuje kontakt, což jí nemám tak za zlé, pokud pak nebude mít tolik příležitostí srovnávat(schází se pravidelně jen s námi)