Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zakázat Fortnite? Omezujete dětem čas u pc?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.10.19 17:16
@MartinaIrena píše:
Já mám tedy problém, že můj osmiletý syn loni na jaře u kamaráda na návštěvě objevil tablet a od té doby nemluvil o ničem jiném, než že by ho chtěl. Nakonec jsme povolili a dostal ho k narozeninám. Měl tam pár dětských her typu supermario a dostal ho párkrát za týden cca na 30 minut. Letos se to ale zvrtlo tak, že když je doma, nic ho nebaví a není schopen si hrát jinak, než s tím krámem. Dřív ho bavilo lego, vojáčci, rytíři, encyklopedie, fotbal a další míčové hry. Teď pořád chodí a kňourá, že chce tablet. Kňourá i na hřišti a na výletech, ale tam má smůlu. Máte tip, co s ním doma? Zakázat to umím, ale co dál? Někdy si s ním zahraju deskovou hru, ale taky nemůžu pořád. Snažím se ho zaměstnávat (kroužky, domácí práce, posílám ho hrát si s mladšími sestrami, ale stejně to nestačí). Blbé je, že s ním nemůžu teď ven, protože jsem doma už tři týdny s ostatními dětmi s angínou…
Rozbil bych to pred nim kladivem. Ale ted vazne posad jej radeji k pc, macu a at hraje nejakou hru tam. Je to truchu vic duchaplnejsi nez mackat dve tlacitka na tabletu. Hry na mobily a tablety jsou pro blbce a analfabety to z nich vytvari. Ano existuje oar dobrych her na tyto zarizeni ale to az pro starsi deti nebo mladez
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.19 14:54
Fortnite je celkem normální hra, ne právě moc brutální. Navýková je víc ta teamovost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.19 16:38
@Šáruší Polde čeho ale zvolit míru, aby se dítě nestalo třídním vyvrhelem, které nenávidí rodiče
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.19 11:51
@jednoručka píše:
@Šáruší Polde čeho ale zvolit míru, aby se dítě nestalo třídním vyvrhelem, které nenávidí rodiče
Kladete spoustu otázek 
, ale pořád mi trochu chybí informace o věku dětí. Nebo jsem ji přehlédl? Pokud to má být otázka obecná bez konkrétního věkového období dítěte, tak je poměrně těžké odpovědět. Nicméně si troufnu odtušit, že se jedná o dítě základní školou povinné a Vy sama jste svoji zkušenost posunula až do období střední a vysoké školy, což už je přece jenom trochu rozdíl.
Nevidím důvod, proč by třídní vyvrhel měl automaticky nenávidět své rodiče. Jistou příčinnou souvislost tam můžeme najít, ale pokud dítě třídní vyvrhel nenávidí své rodiče kvůli tomu, že není in kvůli neznalosti nějaké hry, pak by takové dítě nenávidělo své rodiče i bez třídního vyvrhelství.
Základem je totiž budovat s dítětem vztah a pak s ním lze láskyplně a s respektem řešit i tyto situace. Určitě je dobré, aby dítě mělo minimálně povědmost o tom, co je právě in, ale s tím se může dokázat vypořádat i samo přes zákaz.
Stejně tak se dítě nemusí stát vyvrhelem jen proto, že nezná nebo nehraje nějakou počítačovou hru…
A když se ptáte na omezení a jejich míru, tak odpovím, že nepovažuji za nejvhodnější dítě omezovat, ale stanovovat pravidla, která samozřejmě přinášejí určitá omezení, ale na druhou stranu by měla dávat taky nějakou volnost. A než omezovat, tak raději inspirovat a vést k jiným aktivitám…
Prakticky to může znamenat třeba: hele, nechej už toho vysedávání u počítače a pojď se mnou na zahradu (na kolo, pokecat, pomoct mi s úklidem,…). Následuje reakce „jo, za chvíli, jen to dohraju“ - za jak dlouho to dohraješ? Za deset minut? OK. Za deset minut: dese tminut uběklo, tak pojď… a vůbec bych se nebál se zeptat: co to vlastně hraješ, co je to za hru? O co tam jde? S kým to hraješ? Jak ti to jde? Jak se u toho cítíš?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.19 12:35
@MartinPP píše:
Kladete spoustu otázekNevidím důvod, proč by třídní vyvrhel měl automaticky nenávidět své rodiče. Jistou příčinnou souvislost tam můžeme najít, ale pokud dítě třídní vyvrhel nenávidí své rodiče kvůli tomu, že není in kvůli neznalosti nějaké hry, pak by takové dítě nenávidělo své rodiče i bez třídního vyvrhelství.
A když se ptáte na omezení a jejich míru, tak odpovím, že nepovažuji za nejvhodnější dítě omezovat, ale stanovovat pravidla, která samozřejmě přinášejí určitá omezení, ale na druhou stranu by měla dávat taky nějakou volnost. A než omezovat, tak raději inspirovat a vést k jiným aktivitám…
Základem je totiž budovat s dítětem vztah a pak s ním lze láskyplně a s respektem řešit i tyto situace. Určitě je dobré, aby dítě mělo minimálně povědmost o tom, co je právě in, ale s tím se může dokázat vypořádat i samo přes zákaz.
Stejně tak se dítě nemusí stát vyvrhelem jen proto, že nezná nebo nehraje nějakou počítačovou hru…
Prakticky to může znamenat třeba: hele, nechej už toho vysedávání u počítače a pojď se mnou na zahradu (na kolo, pokecat, pomoct mi s úklidem,…). Následuje reakce „jo, za chvíli, jen to dohraju“ - za jak dlouho to dohraješ? Za deset minut? OK. Za deset minut: dese tminut uběklo, tak pojď… a vůbec bych se nebál se zeptat: co to vlastně hraješ, co je to za hru? O co tam jde? S kým to hraješ? Jak ti to jde? Jak se u toho cítíš?…
Já se takhle dcery často vyptávala, o čem hraje. Problém je, že jsem si až příliš pozdě uvědomila, že to vědět nechci. Ona je tedy naštěstí už zletilá a ty nejhorší krváky nemá přímo v našem bytě (tam bych jí to nedovolila pustit).
Brala bych ještě hry, které mají nějaký smysl, ale co když dítě zoufale touží po vyslovené kravině. Po hře, jejímž jediným cílem je masakr obřích řvoucích monster, vlkodlaků a davů lidí s velikou dvouruční sekerou? CO jí to dá do života?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.19 14:58
@me57h píše:
Já se takhle dcery často vyptávala, o čem hraje. Problém je, že jsem si až příliš pozdě uvědomila, že to vědět nechci. Ona je tedy naštěstí už zletilá a ty nejhorší krváky nemá přímo v našem bytě (tam bych jí to nedovolila pustit).
Brala bych ještě hry, které mají nějaký smysl, ale co když dítě zoufale touží po vyslovené kravině. Po hře, jejímž jediným cílem je masakr obřích řvoucích monster, vlkodlaků a davů lidí s velikou dvouruční sekerou? CO jí to dá do života?
Většina, nebál bych se říct, že drtivá většina, počítačových her toho do života moc nedá. Teda kromě toho, že dvouruční sekera je dobrá na efektní masakr, ale není moc efektivní na jejich eliminaci. I když, byly doby, kdy jsem do místnosti vstupoval úkrokem, protože jsem každou volnou chvíli pařil staré klasiky Wolfenstein 3D, Doom, Heretic…
Ale je to opět příležitost s dítětem komunikovat. Zeptat se ho, co ho na tom baví, proč to hraje a cokoliv kolem trávení volnéího času dítěte. S respektem ho vyslechnout a pak říct svůj názor a navrhnout alternativy. Každopádně však bez „útoku“ na dítě, bez hodnocení dítěte a jeho shazování, že hraje nějakou „kravinu“. Pro dítě to v danou chvíli není kravina. Dítěti může přijít jako kravina „růžovka“ nebo třeba televizní noviny… Říct dítěti svůj názor a vysvětlit ho, proč se nám ta hra nelíbí - mluvit o sobě a svých pocitech, klidně říct že mi vadí, že hraje tu hru, a že nepřeji, aby tu hru hrál. Ale tím skončit. Nechat dál na dítěti, jak zareaguje. A pokud dítě samo hru hrát nepřestane nebo ji neomezí, pak začít nastavovat hranice a mantinely.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.19 17:51
@MartinPP píše:
Většina, nebál bych se říct, že drtivá většina, počítačových her toho do života moc nedá. Teda kromě toho, že dvouruční sekera je dobrá na efektní masakr, ale není moc efektivní na jejich eliminaci. I když, byly doby, kdy jsem do místnosti vstupoval úkrokem, protože jsem každou volnou chvíli pařil staré klasiky Wolfenstein 3D, Doom, Heretic…
Ale je to opět příležitost s dítětem komunikovat. Zeptat se ho, co ho na tom baví, proč to hraje a cokoliv kolem trávení volnéího času dítěte. S respektem ho vyslechnout a pak říct svůj názor a navrhnout alternativy. Každopádně však bez „útoku“ na dítě, bez hodnocení dítěte a jeho shazování, že hraje nějakou „kravinu“. Pro dítě to v danou chvíli není kravina. Dítěti může přijít jako kravina „růžovka“ nebo třeba televizní noviny… Říct dítěti svůj názor a vysvětlit ho, proč se nám ta hra nelíbí - mluvit o sobě a svých pocitech, klidně říct že mi vadí, že hraje tu hru, a že nepřeji, aby tu hru hrál. Ale tím skončit. Nechat dál na dítěti, jak zareaguje. A pokud dítě samo hru hrát nepřestane nebo ji neomezí, pak začít nastavovat hranice a mantinely.
Snažila jsem se jí normálně zeptat, jaká v té hře vidí pozitiva. Odpověděla mi s klidem, že jí přijde skvělá, protože ji nutí přemýšlet, že to prý ten příběh neservíruje na zlatém podnose, ale musí si přijít sama na to, co se tam vlastně stalo. Nicméně já z toho viděla dvě videa, první se řvoucí příšerou na mostě a druhé s chlápkem, co se promění v toho vlkodlaka. A přišlo mi, že to, co řekla dcera, byla jen hloupá výmluva, že ta hra žádný dej nemá a jde pouze o hektolitry krve. Takže jsem jí to takhle v klidu řekla, ona mi posléze drze odpověděla, že prý měla tušit, že vůbec nemělo smysl o tom se mnou diskutovat a jen zase ztratila drahocenný čas. A takhle, prosím pěkně, komunikuje DCERA S MATKOU. Nevím, jaké hranice mám nastavit, ona totiž ten Playstation má u přítele a hraje to tam. Jediné, co můžu udělat, je zakazovat mladší dceři (16) ji navštěvovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 08:08
@me57h píše:
Já se takhle dcery často vyptávala, o čem hraje. Problém je, že jsem si až příliš pozdě uvědomila, že to vědět nechci. Ona je tedy naštěstí už zletilá a ty nejhorší krváky nemá přímo v našem bytě (tam bych jí to nedovolila pustit).
Brala bych ještě hry, které mají nějaký smysl, ale co když dítě zoufale touží po vyslovené kravině. Po hře, jejímž jediným cílem je masakr obřích řvoucích monster, vlkodlaků a davů lidí s velikou dvouruční sekerou? CO jí to dá do života?
Vis proc je to hra? Mas to hrat a zabavit se tim ne aby ti to neco davalo do zivota. Kdyz si dam lahev vodky myslis, ze mi to da neco do zivota? Neda ale klidne si ji dam. To samy myslis ze ti da neco do zivota kdyz vecer bude cumet na ordinaci v ruzovy zahrade? Taky ti to nic neda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 08:12
@me57h píše:
Snažila jsem se jí normálně zeptat, jaká v té hře vidí pozitiva. Odpověděla mi s klidem, že jí přijde skvělá, protože ji nutí přemýšlet, že to prý ten příběh neservíruje na zlatém podnose, ale musí si přijít sama na to, co se tam vlastně stalo. Nicméně já z toho viděla dvě videa, první se řvoucí příšerou na mostě a druhé s chlápkem, co se promění v toho vlkodlaka. A přišlo mi, že to, co řekla dcera, byla jen hloupá výmluva, že ta hra žádný dej nemá a jde pouze o hektolitry krve. Takže jsem jí to takhle v klidu řekla, ona mi posléze drze odpověděla, že prý měla tušit, že vůbec nemělo smysl o tom se mnou diskutovat a jen zase ztratila drahocenný čas. A takhle, prosím pěkně, komunikuje DCERA S MATKOU. Nevím, jaké hranice mám nastavit, ona totiž ten Playstation má u přítele a hraje to tam. Jediné, co můžu udělat, je zakazovat mladší dceři (16) ji navštěvovat.
Ty jsi MIŠUGE. Mela uplnou pravdu, ze ti nema smysl nic vysvetlovat. Protoze si sedis na vedeni. Rekni mi, co by podle tebe mela delat a cemu se venovat nebo cim se bavit aby ji to dalo neco do zivota jak rikas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 08:23
@me57h píše:
Snažila jsem se jí normálně zeptat, jaká v té hře vidí pozitiva. Odpověděla mi s klidem, že jí přijde skvělá, protože ji nutí přemýšlet, že to prý ten příběh neservíruje na zlatém podnose, ale musí si přijít sama na to, co se tam vlastně stalo. Nicméně já z toho viděla dvě videa, první se řvoucí příšerou na mostě a druhé s chlápkem, co se promění v toho vlkodlaka. A přišlo mi, že to, co řekla dcera, byla jen hloupá výmluva, že ta hra žádný dej nemá a jde pouze o hektolitry krve. Takže jsem jí to takhle v klidu řekla, ona mi posléze drze odpověděla, že prý měla tušit, že vůbec nemělo smysl o tom se mnou diskutovat a jen zase ztratila drahocenný čas. A takhle, prosím pěkně, komunikuje DCERA S MATKOU. Nevím, jaké hranice mám nastavit, ona totiž ten Playstation má u přítele a hraje to tam. Jediné, co můžu udělat, je zakazovat mladší dceři (16) ji navštěvovat.
Jo, komunikace rodičů s dětmi, to bývá zapeklitý oříšek. Zejména v některých obdobích a některých situacích s nimi není žádná řeč. Osobně bych v té konverzaci vynechal, že její vysvětlení je jen výmluva. Možná to výmluva je, možná není, ale v obou případech je tím zpochybněna dcera a to, co řekla - protože to dcera může vnímat jako obvinění ze lži nebo jako zpochybnění jejích vlastního úsudku a v hlavě jí zní „jsem lhářka“ nebo „jsem hloupá“.
Může se zdát, že je jedno, jestli rodič řekne „ta hra nemá děj“ nebo „já tu hru nechápu, já tam nevidím žádný děj“ ale já v tom vidím zásadní rozdíl. V prvním případě hodnotíme něco, k čemu má dítě nějaký pozitivní vztah, a my to kritizujeme a dítě si to bere osobně, takže dost možná bude reagovat podrážděně a drze. V druhém případě mluví rodič o sobě a o svých pocitech a dojmech, takže dítě nemá důvod být drzé. Stejně tak dceři může připadat, jak matka strašně otravuje a prudí. V určitých situacích i já zcela napřímo připomenu dceři, že když se k ní chovám já slušně, tak očekávám, že se bude chovat slušně ona ke mně. A nechám jí prostor, aby si to přebrala a zklidnila se a mohli jsme dál pokračovat v debatě. V případě těchhle komunikačních zádrhelů je důležité mít na čem stavět. Pokud zcela běžně věnuji svou pozornost dceři kdykoliv, když za mnou s čímkoliv přijde - na něco se zeptat, s něčím se poradit, jenom se vykecat nebo prostě spolu trávíme čas společnou aktivitou nebo klidně i nicneděláním, pak nemám problém dceru požádat, aby mi věnovala nějaký svůj čas, když já jí ho standardně věnuji. Prostě respekt za respekt. A čas strávený s těmi nejbližšími jet nejdrahocenější…
Ne zcela se orientuji v té situaci, kde je ten playstation a kdo je kdo - dcera, mladší dcera (která to hraje? ta mladší nebo ta starší?), přítel (čí přítel?).
Hodně záleží na kvalitě vztahu mezi Vámi a dcerou, a i když to v jejím pubertálním období není jednoduché, zkuste se na ni podívat jinýma očima. (Teď budu docela hodně fabulovat neznaje konkrétní situaci.) Vždyť je to fajn holka, Sice mě štve, že hraje tu přiblblou hru, ale možná má nějaké trable a takhle před nimi utíká. Nebo se jenom nudí a já jsem ji už dříve měl(a) naučit, jak se dá čas trávit jinak, než na počítači. Co kdybych vymyslel(a) nějaký program, kde bychom byli spolu. Musí ji to samozřejmě bavit, takže ji nebudu nutit jít se mnou na procházku do přírody, ale co kdybychom vyrazili(y) si zašopovat? Pochodíme po obchodech, uděláme si módní přehlídku a abychom naštavly(i) prodavačky, nic si nakonec nekoupíme, sedneme na kafe a budeme drbat chlapy a kluky, co chodí kolem. Vždyť moje dcera je vlastně super kámoška… Říká se, že lidi nejsou dobří nebo špatní, ale jsou takoví, jaké si je představujeme, že jsou. A chovají se k nám tak, jak my očekáváme, že se budou chovat. Prostě, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Takže chovejme se k našim dětem slušně, s láskou a respektem a oni se tak budou chovat k nám. A nikdy není pozdě. Vždycky se na tom dá zapracovat, i když to bude ze začátku trvat, než si dítě všimne, že se k němu chováme lépe, a než uvěří, že to myslíme doopravdy a není v tom nějaká naše vychytralost, protože vzápětí budeme něco chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 10:46
@MartinPP píše:
Jo, komunikace rodičů s dětmi, to bývá zapeklitý oříšek.
Může se zdát, že je jedno, jestli rodič řekne „ta hra nemá děj“ nebo „já tu hru nechápu, já tam nevidím žádný děj“ ale já v tom vidím zásadní rozdíl. V prvním případě hodnotíme něco, k čemu má dítě nějaký pozitivní vztah, a my to kritizujeme a dítě si to bere osobně, takže dost možná bude reagovat podrážděně a drze. V druhém případě mluví rodič o sobě a o svých pocitech a dojmech, takže dítě nemá důvod být drzé. Stejně tak dceři může připadat, jak matka strašně otravuje a prudí. V určitých situacích i já zcela napřímo připomenu dceři, že když se k ní chovám já slušně, tak očekávám, že se bude chovat slušně ona ke mně. A nechám jí prostor, aby si to přebrala a zklidnila se a mohli jsme dál pokračovat v debatě. V případě těchhle komunikačních zádrhelů je důležité mít na čem stavět. Pokud zcela běžně věnuji svou pozornost dceři kdykoliv, když za mnou s čímkoliv přijde - na něco se zeptat, s něčím se poradit, jenom se vykecat nebo prostě spolu trávíme čas společnou aktivitou nebo klidně i nicneděláním, pak nemám problém dceru požádat, aby mi věnovala nějaký svůj čas, když já jí ho standardně věnuji. Prostě respekt za respekt. A čas strávený s těmi nejbližšími jet nejdrahocenější…
Ne zcela se orientuji v té situaci, kde je ten playstation a kdo je kdo - dcera, mladší dcera (která to hraje? ta mladší nebo ta starší?), přítel (čí přítel?).
Hodně záleží na kvalitě vztahu mezi Vámi a dcerou, a i když to v jejím pubertálním období není jednoduché, zkuste se na ni podívat jinýma očima. (Teď budu docela hodně fabulovat neznaje konkrétní situaci.) Vždyť je to fajn holka, Sice mě štve, že hraje tu přiblblou hru, ale možná má nějaké trable a takhle před nimi utíká. Nebo se jenom nudí a já jsem ji už dříve měl(a) naučit, jak se dá čas trávit jinak, než na počítači. Co kdybych vymyslel(a) nějaký program, kde bychom byli spolu. Musí ji to samozřejmě bavit, takže ji nebudu nutit jít se mnou na procházku do přírody, ale co kdybychom vyrazili(y) si zašopovat? Pochodíme po obchodech, uděláme si módní přehlídku a abychom naštavly(i) prodavačky, nic si nakonec nekoupíme, sedneme na kafe a budeme drbat chlapy a kluky, co chodí kolem. Vždyť moje dcera je vlastně super kámoška…
Vysvětlím. Starší dcera, devatenáctiletá, si letos k narozeninám na jaře sama darovala PS4. Chvíli ho měla u nás, potom si ho odnesla k příteli do bytu. Nastalo krátké období klidu, kdy jsem o tom krámu nevěděla, po nějaké době jsem však z mladší dcery (té šestnáctileté) vyloudila že nechodí jen ke kamarádkám, ale i ke starší sestře a příteli. Nějakou dobu zapírala, ale mně bylo jasné, že hraje i na tom Playstationu, a mé obavy se nakonec potvrdily.
Ted zpět k tématu - ano, dcera bezpochyby byla zpochybněna, ale nutno dodat, že oprávněně. Žádný dospělý a rozumný člověk by si takovou hru dobrovolně nespustil, takže to jen svědčí o tom, že ještě dospělá není a potřebuje vedení.
A pokud jde o společně strávený čas, bohužel musím konstatovat, že takovým aktivitám jsme spolu nikdy neholdovaly. Ne proto, že bych nechtěla já - nebaví to JI. Kdykoli jsem se o vámi popisované aktivity pokoušela, byla jsem nemilosrdně odpálkována.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 12:59
@dalimil píše:
Kluci 12+8 nesmí hrát Fortnite, ani žádné jiné vyložené střílečky. Jinak hry na telefonu hrajou, max. hoďku denně, ale spíš ano to ne…
Nejlepší je zakazovat, co ostatní ve škole můžou. Tím jim uděláte nejlepší start do života.
Jaký je důvod zakazovat střílečky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 13:10
@cocomoon píše:
Nejlepší je zakazovat, co ostatní ve škole můžou. Tím jim uděláte nejlepší start do života.Jaký je důvod zakazovat střílečky?
Tak mne treba ucitelky rikaly, ze to na deckach poznaji, kdo hral cely vecer. Decka v tomhle veku na to nejsou jeste staveny. Mluvim samozrejme o techto strileckach, hry ktere vyplavuji adrenalin. Decka jsou pak iritovany, nespi dobre v noci…ja chapu, ze hned zakazovat komplet je pro ne nevyhodou v kolektivu, ale nejake limity by mit mely, pokud tihnou k takovemu tomu mnohahodinovemu hrani. Tady jsou taci, co i v deseti muzou hrat klidne jak dlouho chteji, az do noci a vyuzivaji toho…jeden kamarad syna mi rikal, ze hraje 5 hodin denne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.19 13:22
To samozřejmě souhlas, nějaké limity být musí.
Mě spíš šlo o důvod toho kompletního zákazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
