Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak si jí zkus nevšímat. Třeba jí to přestane bavit. Náš malej to párkrát zkusil, tak ho tatínek strčil do ložnice. On se uklidnil za 2 minuty a přišel sám za námi do obyváku. Jinak na to, že malej byl zvyklý být pořád se mnou, tak mamánek tedy není. Byla jsem týden v nemocnici a kluci to zvládali v pohodě a zvládají pořád.
Mám dcerku skoro 15 měsíců a je to úplně to samý už teď a já už k tomu doma mám 3 měsíčního chlapečka a zvládnout se to dá
vzhledem k tomu čím se s ní prošla od narození, koliky, reflux, v noci vůbec nespala, v půl roce se zas strašně nudila, tak pořád jen ječela a pištěla celej den, tak mi to teď nepřijde tak hrozný, i když dělá úplně to samý, co popisuješ a v noci se ještě pořád budí. Syn je oproti ní zatím zlatej, tak doufám, že to s ním bude všechno jednodušší.
Počkej až se narodí miminko, to bude teprve teror.. dvě malé děti. Ale neboj, to zvládneš. Jednou bude líp.
@lucik2011 píše:
Tak to je opravdu nejlepší nápad pořídit si druhé dítě
tvůj komentář určitě pomůže, pokud nemáš co poradit, tak raději nepiš nic ![]()
Dítě má normální první pubertu - období vzdoru a to je náročný pro každou maminku, natož těhotnou.
@Káťa19 píše:
tvůj komentář určitě pomůže, pokud nemáš co poradit, tak raději nepiš nic
Dítě má normální první pubertu - období vzdoru a to je náročný pro každou maminku, natož těhotnou.
Já bych poradila nepořizovat si další dítě když z prvního je na nervy, ale to už je asi pozdě
Nejlepší je ignorace a po nějaké době třeba promluvit klidným hlasem, že se ti to nelíbí, jak se vzteká, že je to ošklivý…
někdy je to fakt o nervy, ale musí si tím projít každé dítě ![]()
přečti si článek
@lucik2011 píše:
Já bych poradila nepořizovat si další dítě když z prvního je na nervy, ale to už je asi pozdě
Já jsem sice druhé neplánovala až takto brzo, ale určitě bych neradila nepořizovat si druhé, protože sice to je strašně náročné, ale jsem moc ráda, že má moje dcera sourozence a to takto blízko
Mam doma stejne starou dcerku a ma to podobne. Prechazim to s usmevem, mam uz starsiho syna a vim, ze tady toto je jeste nic proti odmlouvani, uminenosti ctyrletaka. Jsou to jeste mimina a nevi co se sebou a jecet na ni? Odejdi z mIstnosti, bez se nekam vydychat a pak zkus pozornost prevest na neco jineho. Ty deti to nedelaji schvalne.
![]()
@lucik2011 píše:
Já bych poradila nepořizovat si další dítě když z prvního je na nervy, ale to už je asi pozdě
Vždyť to taková tragedie není. Malá si prožívá něco podobného a občas je to fakt očistec. A pak toho přijde ještě dost a jako zakončení puberta
Že bych kvůli tomu neměla mít další, mně ani nenapadlo. Naopak, člověk už ledacos bude vědět a některé věci ho nerozhází.
Zakladatelko neboj, srovná se to. Možná to bude se sourozencem chvíli ještě horší, ale přejde to ![]()
Zažila jsem a můj názor je takový, že je potřeba to utnout ještě než vypukne amok. A když se to nepovede, tak dát do postýlky, ať se zklidní, příp. když už je to přes čáru a třeba by malá začala do tebe tlouct, kousat a tak, tak jí jednu plácnout - musí vědět, co může a co už ne. Není přeci řešení jí všechno dovolit. A to, že je mamánek je z jedné strany hezký, ale určitě tě to musí hodně vyčerpávat, a co terpve až po porodu budeš mít na starost ještě druhé…zkusila bych jí nějak na taťku přeorientovat (třeba je nechat den doma o samotě, nebo aby měli osamocené procházky, nebo jiné aktivity), jsi její máma, ale ne otrok ![]()
PS: píšu z vlastních zkušeností, syn se narodil když měla dcerka 13měsíců ![]()
Nemám tedy tak velké dítě jako ty, ale stejně - co je na tom ji obcas dát na zadek? Nemluvím o nějakém bití, ale proč se nyni 99% maminek vyhýbá za kazdou cenu tomu, že dítě plácne přes zadek nebo přes ruku??? Mám 8 mesicni dvojčata a ty ještě z ničeho nemají rozum, ale az budou a budou vyvádět jako ty popisuješ, tak dostanou na zadek. Prijde mi to tedy lepsi než ji zavirat do ložnice..
Ahoj,
jsem na mateřské dovolené s 1,5roční holčičkou - je to má princezna, ale občas mám už takové nervy, že po ní zakřičím - né když by si to „nezasloužila“, převážně když neposlechne, či se začne vztekat, protože není po jejím.
Za několik měsíců se nám má narodit druhé dítě - nevím za je to hormony, ale cítím že skrz dcerku jsem s nervama „v kýblu“ - neustálé vztekání, mrčení, křičení někdy vklidu poslechne a je to ok, jindy ani za boha a je to šílený „satánek“ - vyvádí hlouposti, a hlavně to vztekání - skrz které já pak již vybuchnu, vždy se jí něco snažím vysvětlit, když jí něco zakážu - ale to je v zápětí šílený hysterický amok.
Pokud se nevzteká, tak na mě šíleně visí - na sekundu beze mě nemůže být, doma tatínka „odmítá“ - to se buďto začne vztekat a nebo volat maminku, a to sedím kolikrát pár centimetrů od ní.
Miluji ji, ale ty její hysterické vztekací výbuchy mě dohání už k šílenství, stejně tak i ta její extrémní závislost - chápu, že jsem pro ni „vše“, ale to musí brečet a vztekat se i nad atk banální věcí, že ji do vany dá (nakrmí, utře pusu, podá hračku..) tatínek místo maminky? A to stojím ani né metr od ní…
Tu závislost ještě beru - je mala a prostě to tak má, časem z toho vyroste…
Jak jste, ale řešili vztekání? Vzteká se kolikrát tak že si mlátí hlavou o zem, nechci na ni křičet, ani jí dávat přes zadek či ji nějak „trestat“ - ale už mám dojem, že mi z toho řevu, vztekání a mlácení trefí… (ve vzteku často chce kousat, mlátí rukama, štípe, škrábe…)
Jak jste pomáhaly svým dětem zvládnout vztek?