Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zamlklý puberťák bez zájmu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.7.21 20:32
Hele asi bych ho nechala ted nejakou dobu par mesicu v klidu. Taky jsem introvert a predstava jak me nekdo tlaci do komunikace proste nee. Jeste k tomu v puberte.
Rekni mu, ze te trosku mrzi, ze s vama vic nekomunikuje, ale ze ok ze ho zkusis respektovat a kdyby mel potrebu tak at prijde a rada ho vyslechnes. Ze ho proste ted zkusite par mesicu do konverzace apod nenutit treba jen u jidla se zeptate jak se ma apod, ze budes rada kdyz Ti aspon u toho jidla treba rekne neco malo, ale jinak nenutit, nesondovat a nechat.
Treba za par mesicu zjisti ze ten kontakt potrebuje a bude to ok a nebo proste mate doma nemluvku no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.21 20:54
Byla jsem úplně stejná vyjma toho hraní her. Radši jsem si doma četla apod. I na tu rozlučku se základkou jsem nešla! 
Každopádně hned v prváku na střední se to změnilo, sedl mi můj třídní kolektiv a od té doby jsem s nimi pořád někam chodila a našla si kamarády i mimo třídu. Já bych to nehrotila a rozhodně bych mu nevnucovala, že je s ním něco v nepořádku. Věřím, že se to zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.21 21:10
Já teda když si vzpomenu na sebe tak je přesně jako já. Včetně těch her. 
Nech ho, on se srovná sám. Tento rok byl takový všelijaký, čeká ho střední, zase ožije. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.21 21:41
@lklk taky tak, já jsem „ožila“ až na VŠ, kde jsme měli super kolektiv. Holt blbá povaha 
možná bych ho trochu zatlačila k nějaké pohybové aktivitě (klidně procházka, kolo… co může i sám).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.7.21 21:44
Introvert je jedna věc a problém s komunikací druhá. Pokud to tak necháš, do budoucna můžeš čekat třeba až sociální fobie. Chlapec evidentně neumí žít reálný život a utapí se někde ve virtuálním. Já bych byla radikální, tohle mi smrdí průšvihem a je to pořád ještě dítě. Výrazně bych chlapci zredukovat čas na PC a poslala ho někam na prázdniny, třeba na tábor, nebo brigádu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.22 11:14
@lklk Chtěla bych se zeptat, jak jste si přátele mimo školu našla? Má dcera má stejný problém, jako chlapec o kterém se píše výše, ale o kamarády stojí. Spíše je introvertnější povahy a neumí si je najít. Často se mě ptá na otázky typu,,a kde si mám kamarády mimo školu najít?,, jenže já takový problém v mládí neřešila a tak nevím, jak jí s tím pomoci. Už jsem z toho zoufalá, pocit, že jí s tým nemohu pomoci je strašný 
. Zároveň ji také nic nebaví a nemá žádné koníčky, kde by nové lidi poznala. Co se týče komunikace s rodinou, je skoro bezproblémová, občas se neshodneme, ale oproti jiným puberťákům má s rodinou moc pěkný vztah. Když si vzpomenu na sebe v pubertě, jak jsem odmlouvala rodičům, neustále někde s přáteli, říkám si, jestli s ní není něco v nepořádku. Budu moc ráda za jakoukoliv radu.
- Citovat
- Upravit
24.7.22 12:49
Mám doma podobný případ, jen teda akce neodmítá. Snad si ani nepamatuju se, kdy se naposledy zasmál, nebo dělal nějaké blbinky. Moc nekomunikuje, a když tak tak brblá, na půl pusy a to i na veřejnosti. Je takový zádumčivý a bez života. Leží mi to v hlavě. Chci si myslet, že je to fáze puberty a že z toho vyroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 15:44
Mám sedmnáctiletou dceru a už se taky nějakou dobu trápím jak na ní. Je v šestém ročníku víceletého gymnázia. Teď si má na příští dva roky vybrat předmět - seminář který by jí měl usnadnit přijímačky na vysokou. A absolutně bez zájmu. Zkoušela jsem ji nalákat na nějaké VŠ, ukazovala jsem různé studijní programy, jaké mají přijímačky a podle toho vybrat ten seminář. Je dobrá na jazyky, umí kreslit. A jako kdybych mluvila do zdi. Už jsem jí i řekla, že jestli jí to nebaví nemá na gymnáziu co dělat. V minulém pololetí měli dělat nějaký test kariérních předpokladů s následným pohovorem u školního výchovného poradce. Dcera mi řekla, že on-line test vyplnila, ale za tou poradkyní nepůjde. Je to dva roky zpátky co mi jen pár dnů před koncem školního roku napsala její třídní e-mail ( která je měla celé nižší gymnáziu a od vyššího dostali jiného učitele), že se jí dcera nelíbí, že se oddělila od kolektivu a jestli se něco neděje. Úplně mě to vyděsilo, chování jsem připisovala pubertě. Je teda pravda, že jednou něco povídala o tom, že si jí pozvala výchovná poradkyně, nechtěla jsem vyzvídat, ale podpořila jsem jí. Učitelce jsem napsala, že kamarády má a ničeho závažného jsem si nevšimla. Po prázdninách, když byly první rodičovské schůzky jsem si jí našla v kabinetě a osobně jí řekla, že introvertní povahu máme v rodině. A znovu zopakovala, že se nic neděje. Pak mě ještě uklidnila jedna známá - učitelka, že si to nemám tak brát. Nechci na ní nijak tlačit, ale když se kolikrát snažím o konstruktivní diskuzi, zabouchne mi klidně dveře před nosem. Manžel to vidí jak kdy, jednou řekne že na dceru tlačím a pak zase řekne jak je možný to a to. Už jsem se jednou kvůli tomu rozbrečela v práci před jednou kolegyní. Ta má dvě dospělé dcery a řekla, že výchova u obou byla metoda pokus - omyl. Já sama jsem nevyrůstala v ideálních podmínkách, dodnes mám s rodiči komplikovaný vztah. Některé věci tak asi nevědomě přenáším i do své výchovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 15:53
Já si ji nedivím. V dnešní době technologického pokroku se svět vyvíjí tak rychle že člověk neví co bude za 2 roky.
Nám v rodině 2 holky před 3 lety začaly kvůli toho že milují kresbu studovat grafiku, před 3 lety to bylo perspektivní a byly nadšené, ted už víme že je to v podstatě mrtvý obor, pokud to vystudují tak nebudou mít nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 16:00
Nemusí to být nic, jen je všichni „se.ou“, a nebo mají nějaký problém, který je trápí, neví jak to řešit, stydí se atp. Oni málokdy řeknou, o co jde. Každopádně třeba by pomohlo, jim přečíst to, co tady píšete, aby pochopili vaše obavy a strach, a že jim chcete případně pomoct nebo být k dispozici, když to budou potřebovat. Jsou téměř dospělí a potřebují nějakou svoji autonomii, ale s některými věcmi si ani dospělý sám neporadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.26 18:15
@Okta možná ano, kdo v pubertě stál o nějaké poučování. Je to těžké pro obě strany. Ještě máme třináctiletého syna a taky už začíná, ale ještě to s ním jde. Teď jsme ve třech hráli hru na Nintendo switch a v pohodě. Jen jsme dohráli a já řekla, že s ní chci mluvit zavřela dveře od pokoje. Zvládla chodit do tanečních i když z toho úplně odvařená nebyla, teď se přihlásila do autoškoly. S bráchou má vztah dobrý. Zkoušela různé kroužky, asi šest let chodila do Skautu, ale za Covidu s tím sekla ( uvažovala o tom už předtím, ale přemluvila jsem jí ať to nevzdává ). Teď chodí na letní biatlon a chemický kroužek. Několikrát byla na anglickém táboře kde byli i rodilí mluvčí, a filmy třeba na Netflixu si pouští v AJ. Škola ten seminář z AJ nabízí jednodušší B2, ale i těžší C1.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Chtěla bych se zeptat těch z vás, co mají doma puberťáka, jak se chová a jak s ním komunikujete. Mám syna, který má 15 let a po prázdninách jde na střední školu. Nemůžu říct, že by byl problémový, ale začíná mě trápit jeho zamlklost a nezájem. Jediný jeho koníček je hraní her. Jinak ho nic nebaví, téměř nekomunikuje, vsám od sebe už vůbec a když musí, tak používá jednoslovné odpovědi. Na druhou stranu se perfektně učí, na požádání doma pomůže a žádné problémy nedělá. Ale ve srovnání s dvěma mladšími dětmi, je takový bez života. Introvert byl vždy, ale poslední dva roky je to přímo hrozný. Omlouvám to pubertou a povahou, ale už mě to začíná znepokojovat. Mám ještě dceru 14 a syna 7 let. Dcera už je také v pubertě, tríská to s ní pěkně, přesto si popovídáme, zasmějeme se, zahrajeme hru, někam vyrazíme, ale syn absolutní nezájem. A kdyby nechtěl jen se mnou, chápu to, co s matkou, ale on nechce s nikým ani s kamarády. Minulý týden v sobotu měli rozlučku se třídou, spolužáci, kteří měli dovoleno od rodičů jeli na chatu rodičů jedné spolužačky. Já bych ho pustila a ráda, jeden spolužák mě i zastavil v obchodě a říkal, že by byli rádi, kdyby jel. Doma mu to říkám, posílám ho tam a jemu se nechce. Jenže jemu se nechce nic, jen to co musí, ale zábava žádná. Jsou prázdniny a opět je doma. Už mě to dost trápí, hysterčím zbytečně nebo je to normální a přejde to. Já bych jen nerada, aby mi takto seděl doma ještě ve 20 a nikam nechodil, nic si neužil. Jeho jediný plán na prázdniny je dvoutydenni srpnová brigáda, nic jiného nechce.