Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, mám doma měsíční miminko a tříletou dceru. Myslela jsem, jak jí do všeho zapojím, je totiž velice šikovná, ale místo toho pořád bojuju s žárlivostí. Starší schválně zadržuje stolici, kroutí se, heká a schválně kříčí, když uspávám miminko, válí se po zemi, chová se jako nevychovanec, je úplně jiná. Musím říct, že než z miminka jsem víc unavená ze starší dcery. Neustále mi dělá naschvály, neposlouchá, cokoli chci, tak neudělá. Jak jste bojovali se žárlivostí vy? Vím, že jí co nejvíc zapojit, aby se cítila milovaná apod., ale spíš mě zajímá, jak a jestli jste to prožívaly podobně. I jsem to obrečela, hormony teď se mnou cloumají, jsem z toho kolikrát špatná, je jasné, že se musím věnovat miminku a na starší logicky není tolik času. (i když mám šátek, fakt se snažím, ale…víte jak to je) Kdy jí to tak asi přejde?
@jamoni Můžu se zeptat, zda jsi dceru dopředu připravovala na to, že přijde miminko?
Říká se, že příchod sourozence je pro dítě asi takový šok, jako když by si manžel přivedl domů další ženu a řekl ti, že od teď tam budete bydlet všichni tři a že vás má rád obě stejně ![]()
Takže bohužel takové scény jsou normální, je potřeba se nerozčilovat, mít trpělivost a dávat najevo lásku. Ale je to těžké, já vím ![]()
Zapoj ji, co nejvíce, opravdu, a hlavně ji ukaž, že o nic nepřichází. Když se narodil druhý syn, staršímu bylo šest, starší je odmala dost empatický k jiným a citlivý, i když ted tu citlivost přebíjí začínající puberta ale zpět, přebalování jsem řešila, můžeš mi prosím donést plenku, pohlad brášku at nebrečí, kojila-uspávala jsem zásadně v posteli a starší mi u toho s nami v posteli trenoval čtení, koupaní jedině společně ale to bych nechla v tvém případě až na dýl. Když chlap přišel z práce, nebo když maly usnul dřív, tak jsem šla já číst zase staršímu synovi pohádku, aby věděl že i když se točím kolem mimča, tak on je pořád můj
jo a když spustil, tak jsem hodně konejšila, jakej je můj šikovnej kluk, milaček, jak je hodnej a tak. Na rovince v parku ti může třeba pomoct tlačit kočár atd Vysvětlovat, konejšit, zapojovat, jiná cesta není.
My mame 20 mesicu od sebe a syn je v pohode. Pripravoval pro malou veci, postylku…stale ji hladi, dava pusinky…zatim. taky se ale bojim, aby uplne neotocil.
U nás to tak jednu chvíli taky bylo, teď má malá 2 měsíce a už je to v pohodě. Hlavně se mu snažím dost věnovat, když mimino spí apod. Večer se spolu před spaním díváme na pohádku, mazlíme se a povídáme si. Když uspávám, tak mu říkám, ať je potichu, aby miminko brzy spalo a můžeme si jít spolu hrát apod. a fakt je to lepší. Taky někdy zlobí, ale dá se to. Bylo hůř…
Náš malý má 3 měsíce a starší 2,5 roku. Bojujeme s tím dodnes. Jako malýmu by neublížil nebo tak něco, má ho rád, ale zlobením si vymáhá mou pozornost. Taky se začal narozením bráchy připočůrávat. Snažím se s ním denně mazlit, dělat činnosti jen spolu, hrát si s ním, ale stejně si tu pozornost pořád vydobývá. Nevím, jestli to někdy přejde. Ale určitě to zvládám líp než když byl miminku měsíc. Trochu lepší to ale časem bude, až se zaběhnete, uvidíš, řekla bych, že u nás se to stabilizovalo tak po 2.měsících na přijatelnější úrovni, ale jako dřív se prostě nechová.
U nas to az v takove mire neni, ale preci je se zarlivost objevila. Zapojeni ano, ale hodne mluvim o tom, jak byla ta starsi mala a ukazuju ji fotky, ze jsme spolu taky delali to a to a videa, kde jsem s ni ja napriklad a jak si s ni hraju. A pomohla i pisnicka „Kdyz jsem byla malicka, chovala me maticka, ted uz jsem velika, musi chovat Pepika“ a ja ji rekla, ze je to stejne akorat misto Pepicka mame Anezku. A to pomohlo dost.
A hlavne, vzdycky prijdu k ni nebo ji reknu at na me hupne a rikam ji jak bych ji laskou sezrala a at si vybere, kde mam zacit ![]()
U nás, podobně jako u @midlajs, pomáhá ukazování fotek, jak byla malá nebo vyprávění ve stylu: „…a když si byla takovýhle miminko, tak jsem ti taky dávala takový pyžámko.“ A většinou to zakončím ve smyslu, že jsem moc ráda, že už je větší (že si s ní můžu povídat, hrát a tak podobně). No a pak si s ní snažím hodně hrát, mimčo v ruce, ale dělám jako by tam zrovna nebylo ![]()
@Svistice píše:
@jamoni Můžu se zeptat, zda jsi dceru dopředu připravovala na to, že přijde miminko?
Právěže připravovala..ale už tehdy to nějak vycítila, protože začalo to zadržování stolice a vymáhání si tím pozornosti (psychogenní zácpa), ještě předtím, než vůbec miminko bylo na světě. To s tím kaděním po týdnu přestalo a pak to začala dělat znovu, jak jsem přišla z porodnice. Taky ukazuju fotky, jak byla malá ona, chválím, ona, když chce, tak pomáhá hodně, dnes např. u koupání podává oblečení, dává sama olej na mimi, dává do vany teploměr, podává krémy, pak s tatínkem vše uklízí, když já kojím. Včera se u koupání pro změnu válela po zemi a lítala jakosplašená a hulákala, takže se na ní manžel musel rozzlobit, spustilal povyk a co budu vykládat, miminko v tom kraválu řvalo, takže děs. Jasný, že jsme jí měli včera ignorovat, ale někdy se člověk neovládne. ![]()
@Betynka87 píše:
My mame 20 mesicu od sebe a syn je v pohode. Pripravoval pro malou veci, postylku…stale ji hladi, dava pusinky…zatim. taky se ale bojim, aby uplne neotocil.
U nas stejne. Vedel mesice dopredu, ze prijde miminko a zatim jen pusinkuje a hladi. Problem u nas je to, ze ho chce pusinkovat a delat tuli tuli i kdyz spi ![]()
ALE - prvni dva dny byl horor! Delal presne to, co popisuje zakladatelka. Oba vecery jsem probrecela, ze to nedam. Pak lepsi a lepsi a po tydnu pohoda uplna
@MalinaQ píše:
U nás, podobně jako u @midlajs, pomáhá ukazování fotek, jak byla malá nebo vyprávění ve stylu: „…a když si byla takovýhle miminko, tak jsem ti taky dávala takový pyžámko.“ A většinou to zakončím ve smyslu, že jsem moc ráda, že už je větší (že si s ní můžu povídat, hrát a tak podobně). No a pak si s ní snažím hodně hrát, mimčo v ruce, ale dělám jako by tam zrovna nebylo
Tak ja uplne stejne. Nekdy si chce i on hrat na miminko, zabalim ho do deky a nosim a rikam mu miminko a on je uplne stastny
a taky mu pak reknu, ze jsem rada, ze uz neni mimi. Coz je i pravda..
@dani24687 prvni dny byly i u nas sileny…vztekal se, nedokazal si chvilihrat…nepoznavala jsem ho a byla zoufala. Ted se uz asi srovnal.
Ahoj máme doma 4 letou holku a teď čekám miminko připravují na to dcerku ale bohužel mi řekla že mimi nechce že bude všude s babičkou bez nás. Ani pusu nechce ani se nemůžu ji dotknout
žárlí a odmítá mě
celý večer jsem pro brečela strašně moc mě to bolí u
nevim co jsi počít
jaké to bude až mimi porodim!?? Bojím se aby mě pak nepřestala mít ráda ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj máme doma 4 letou holku a teď čekám miminko připravují na to dcerku ale bohužel mi řekla že mimi nechce že bude všude s babičkou bez nás. Ani pusu nechce ani se nemůžu ji dotknoutžárlí a odmítá mě
celý večer jsem pro brečela strašně moc mě to bolí u
nevim co jsi počít
jaké to bude až mimi porodim!?? Bojím se aby mě pak nepřestala mít ráda
Je to normální dětská reakce.. Nehysterci.. Dělá to většina dětí.. Mě taky kluk kdysi řekl, že mimino nechce. S prostředním se szil velmi rychle a teď čekáme mimino a i se těší.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.