Zase řeším práci

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.08.19 16:00
Zase řeším práci

Pracovala jsem ve firmě, kde to bylo dlouhou dobu nejisté. Šlo to od desíti k pěti a všichni se obávali, jestli to tam neskončí. Pár lidí odešlo samo a zbytek dostával postupně výpovědi. Dlouhou dobu to bylo hodně nepříjemné, stresující. No a teď mi to to období připomíná. Byla jsem šťastná, že jsem našla práci, která mě baví, která mi vyhovuje pracovní dobou. Jenže… nastanou změny. Změní se v dohledné době šéf. Sníží se počet zaměstnanců. No a jelikož tam jsme na tu práci dvě, tak myslím, že se blíží doma, kdy jedna z nás bude muset odejít. No a jelikož jsem tam já krátkou dobu, dělám toho mnohem míň, tak je to víceméně jasné. Zatím mi nikdo nic neřekl. Vidím to tak na půl roku a pak nevím, co bude dál. Už teď mám pocit, že mám práce málo a mohla bych jí mít o dost víc. No a až se mi práce ještě sníží, tak nevím, co budu dělat. :( Kolegyně chce postupně věci, která mám dělat já, naučit. Mně se do toho moc nechce, ale nevím, co mám dělat. Hodně práce jsem jí i zjednodušila. Když jsem hledala práci, tak to nebylo moc jednoduché. Bydlím na místě, kde moc možností není. S dětma nemám šanci dojíždět dál. Musím se o ně postarat ráno a většinou i odpoledne. Na jazyky jsem uplně blbá, takže o práci, kde je potřeba jazyk, vůbec neuvažuji. V dnešní době, kdy je práce hodně a říká se, že každý práci najde, by to mělo být jednoduché. Jenže právě vím o pár lidech, kteří hledali práci opravdu hodně hodně dlouho. Kamarádky, které jsou chytřejší, hezčí, vzdělanější - a braly i práci, která neodpovídala jejich vzdělání. Jedna kamarádka vysokoškolačka šla uklízet, naštěstí jen dočasně. Teď má práci odpovídající jejímu vzdělání, ale na dobu určitou a neví, co bude dělat potom. No a mně ta nejistota je strašně nepříjemná a trápí mě. V práci, když vidím, že kolegyně je v klídku, čte si noviny, xkrát telefonuje a všem na očích, je mi jasné, že zjistí, že mě nebudou potřebovat. Je to pro mě strašně stresující. Teď jsme se střídaly v dovolených a já docela zvládala i dost její práce. Akorát ke konci toho bylo dost. Neumím dělat, že pracuju. Chtěla bych té práce víc. Je mi to strašně nepříjemné, stresuje mě to. Než jsem našla tuhle práci, stresem jsem ani nespala. Hrozně mi to pak pomohlo, když jsem práci sehnala. Jenže teď se cítím špatně. Celou dobu sleduju nabídky a je to fakt bída. Sice jsem měla ještě jednu nabídku. Myslela jsem, jaký mají o mě zájem, ale nakonec se mi vůbec neozvali. Je fakt, že já tenkrát o to zase takový zájem neměla, protože bych měla horší pracovní dobu. Jenže teď bych po tom skočila. Jak se zbavit toho nepříjemného pocitu? Musím na to pořád myslet a mám zkažený i víkend. Jsem na tohle strašně přecitlivělá. Strašně nemám ráda změny, takže se mi nikdy nestalo, že bych odněkud odešla. Mé možnosti jsou omezené. Už jen kvůli tomu, že si špatně zvykám v kolektivu. Teď jsem tam v pohodě, ale trvalo mi to. Taky jsem omezená mými zdravotními potížemi, tak mi práce v administrativě vyhovuje. Říkám si, že v nouzi půjdu dělat cokoliv, ale bojím se, že by mě to ničilo nejen fyzicky, ale i psychicky. Zatím jsem dělala vždy to, co mě aspoň částečně bavilo. Proč si člověk kazí víkend? Stačilo by, že jednomu dítěti není dobře. :(

Reakce:
Ou
Echt Kelišová 8545 příspěvků 03.08.19 16:15

Začni hledat lepší práci, už teď, nečekej na to až budeš muset. Varianta že můžeš, ale nepotřebuješ je pro úspěšné zdolání přijímacího řízení lepší.

Zároveń bych paralelně s tím na tvém místě vstoupila do psychoterapie a trénovala sebepřijeté, sebevědomí a schopnost lépe snášet změny - většina obtíží které je na tebe sesypaná pramení v tvé hlavě, která by si zasloužila trošku generálního úklidu a vzít si na to průvodce je vždycky lepší.

Neboj, vydrž a projdeš tím, i když to asi nebude úplně plné duhy, obláčků a tančících jednorožců.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.08.19 16:22
@Ou píše:
Začni hledat lepší práci, už teď, nečekej na to až budeš muset. Varianta že můžeš, ale nepotřebuješ je pro úspěšné zdolání přijímacího řízení lepší.

Zároveń bych paralelně s tím na tvém místě vstoupila do psychoterapie a trénovala sebepřijeté, sebevědomí a schopnost lépe snášet změny - většina obtíží které je na tebe sesypaná pramení v tvé hlavě, která by si zasloužila trošku generálního úklidu a vzít si na to průvodce je vždycky lepší.

Neboj, vydrž a projdeš tím, i když to asi nebude úplně plné duhy, obláčků a tančících jednorožců.

Já dobrovolně na žádný pohovor nepůjdu. Naposled mi to stačilo. Když mi nedopadlo něco, co už bylo domluvené, tak jsem se zařekla, že se jdu zeptat na poslední práci. No a bylo to tak - i když se mi pár věcí nelíbilo a musela jsem se s něčím smířit, tak teď už jsem se s tím smířila. Chodila jsem do práce asi půl roku tak jako že to mám dočasně. No a teď se to přehouplo, že nechci odejít.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.08.19 18:09

Hledej něco nového. Co chceš slyšet. Já nejsem z těch, ktteřá ti budou tvrdit, že hledání slušné práce je dnes jednoduché. Z mého pohledu se situace nikdy po krizi nevrátila do normálu. Nechali jsme si ze země udělat montovnu a tomu odpovídá nabídka „kvalitních“ míst.
Jenže ač je to, co říkáš reálné, tak prostě budeš muset trošku přehodnotit sama sebe. Mně taky nejdou jazyky. Tak prostě nebudu ovlídat tři, nebudu asi nikdy moci pracovat ve firmě, kde je hodně rodilých mluvčích a mezi zamstnanci se komunikuje pouze anglicky, ale prostě obětovávám čas tomu, abych se trošku použitelně naučila anglicky. Řečník ze mě nikdy nebude, rodilí mluvčí se asi někdy zasmějí. Ale něco vyřeším a stále se učím.
Není to moje komfortní zóna. Ale víš co. Ono mi ten výstup z té zóny v životě pomáhá. Nemůžu stále jen uhýbat před věcmi, které mi nejsou pohodlné.
A to musím být dost opatrná na svoje zdraví, poněvadž trpím depresemi, doživotně.
Jenže jsem pochopila, že se nemůžu stále jen schovávat. Musím vzhledem ke svému zdravotímu stavu postupovat opatrně, ale postupuji. A víš co, ono to člověka i povzbudí.
Anonym kvůli zdravotnému stavu.

Afrikana
Zasloužilá kecalka 875 příspěvků 03.08.19 21:47

A proc na zadny pohovor dobrovolne nepujdes? Ou ma pravdu - kdyz akutne praci nepotrebujes, ale jen se tak rozhlizis, kde je trava zelenejsi, tak u toho pohovoru muzes byt mnohem uvolnenejsi a v pohode, protoze ti o nic nejde. A to nemluvim do vetru - sama jsem cerstve po tehle zkusenosti. Zacala jsem se rozhlizet, pohovory jsem brala jako moznost potkat se se zajimavymi lidmi, poznat prostredi dalsich firem a zjistit, jestli by se mi nekde mohlo libit a jestli by nekde mohly dojit lepsiho uznani me profesni schopnosti. A diky tomuhle jsem ziskala mnohem zajimavejsi pozici v mnohem zajimavejsi firme, nez kde jsem pracovala puvodne.

Cenarius
Ukecaná baba ;) 1050 příspěvků 03.08.19 22:18
@Anonymní píše:
Já dobrovolně na žádný pohovor nepůjdu. Naposled mi to stačilo.

Tak pres leto je i pod tim mostem pekne ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.08.19 23:33
@Cenarius píše:
Tak pres leto je i pod tim mostem pekne ;)

Mozna je, ale mně se tam nelíbí. :lol: :lol: :lol:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.08.19 08:02
@Anonymní píše:
Hledej něco nového. Co chceš slyšet. Já nejsem z těch, ktteřá ti budou tvrdit, že hledání slušné práce je dnes jednoduché. Z mého pohledu se situace nikdy po krizi nevrátila do normálu. Nechali jsme si ze země udělat montovnu a tomu odpovídá nabídka „kvalitních“ míst.
Jenže ač je to, co říkáš reálné, tak prostě budeš muset trošku přehodnotit sama sebe. Mně taky nejdou jazyky. Tak prostě nebudu ovlídat tři, nebudu asi nikdy moci pracovat ve firmě, kde je hodně rodilých mluvčích a mezi zamstnanci se komunikuje pouze anglicky, ale prostě obětovávám čas tomu, abych se trošku použitelně naučila anglicky. Řečník ze mě nikdy nebude, rodilí mluvčí se asi někdy zasmějí. Ale něco vyřeším a stále se učím.
Není to moje komfortní zóna. Ale víš co. Ono mi ten výstup z té zóny v životě pomáhá. Nemůžu stále jen uhýbat před věcmi, které mi nejsou pohodlné.
A to musím být dost opatrná na svoje zdraví, poněvadž trpím depresemi, doživotně.
Jenže jsem pochopila, že se nemůžu stále jen schovávat. Musím vzhledem ke svému zdravotímu stavu postupovat opatrně, ale postupuji. A víš co, ono to člověka i povzbudí.
Anonym kvůli zdravotnému stavu.

Jazyky a já opravdu nejde dohromady. Já se bojím mluvit i česky, takže cizím jazykem bych se těžko domluvila. Mám problémy se sluchovým vnímáním (musím to vidět napsané, jinak tomu nerozumím), takže bych maximálně mohla řešit něco, co by přišlo poštou a i to by byl problém. Je to se mnou opravdu těžký. Zkusím na sobě zapracovat. Když jsem hledala práci, tak jsem si říkala, jak budu na pohovorech mluvit, jak je přesvědčím, že se všechno naučím, že se rychle učím a blá blá. Opravdu jsem se snažila, ale cítila jsem se pak strašně.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.08.19 08:07
@Afrikana píše:
A proc na zadny pohovor dobrovolne nepujdes? Ou ma pravdu - kdyz akutne praci nepotrebujes, ale jen se tak rozhlizis, kde je trava zelenejsi, tak u toho pohovoru muzes byt mnohem uvolnenejsi a v pohode, protoze ti o nic nejde. A to nemluvim do vetru - sama jsem cerstve po tehle zkusenosti. Zacala jsem se rozhlizet, pohovory jsem brala jako moznost potkat se se zajimavymi lidmi, poznat prostredi dalsich firem a zjistit, jestli by se mi nekde mohlo libit a jestli by nekde mohly dojit lepsiho uznani me profesni schopnosti. A diky tomuhle jsem ziskala mnohem zajimavejsi pozici v mnohem zajimavejsi firme, nez kde jsem pracovala puvodne.

Pokud práci mám, tak se nebudu dobrovolně vystavovat tomu stresu. V práci mě zatím potřebují, aspoň si to myslím. Ještě tam musím pár věcí dodělat. Taky se chci ještě pár věcí naučit, protože to do budoucna pro mě bude dobré - i ta doba, co tam pracuji, pro mě bude dobrá (tu práci, co dělám teď, jsem nikdy nedělala a chci ji dělat dál). Rozhlížet se zatím nechci i z toho důvodu, že tu není tolik možností a pokud by mě náhodou někde chtěli, tak třeba by to byly mnohem horší podmínky, než mám teď (kvůli dětem mi neskutečně vychází vstříc s pracovní dobou). No a pokud by o mě stáli a já nakonec nenastoupila, tak bych si zavřela dveře do budoucna.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.08.19 08:09
@Cenarius píše:
Tak pres leto je i pod tim mostem pekne ;)

Nikdy jsem bez práce dlouhodobě nebyla, tak snad bych se donutila někam jít. Momentálně mám volno, takže jsem o víkendu byla v pohodě. Padá to na mě nejvíc v práci. No a teď, když tam nejsem, tak to vlastně zjistí, že mě vůbec nepotřebují.

Tecumseh
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 06.08.19 08:21
...

Ta nejistota co bude zítra stojí za p*d. Bohužel budeš muset přijmout stav věcí tak jak jsou. Situací v tvé firmě se netrap, tu změnit stejně nemůžeš. Teď si užij zbytek léta a nestresuj se A v září se vzchop a začni hledat novou práci. Práce je, neboj se, že nenajdeš.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 06.08.19 08:32
@Tecumseh píše:
Ta nejistota co bude zítra stojí za p*d. Bohužel budeš muset přijmout stav věcí tak jak jsou. Situací v tvé firmě se netrap, tu změnit stejně nemůžeš. Teď si užij zbytek léta a nestresuj se A v září se vzchop a začni hledat novou práci. Práce je, neboj se, že nenajdeš.

Já myslím, že do jara mě potřebovat budou. Je to těžký nemyslet na to. Když nad tím tak přemýšlím, tak zkrácený úvazek jen tak nenajdu.

Váš příspěvek
Reklama