Zblázním se? Asi mám poporodní splín.
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Judycum: mimo téma…právě jsem se zamilovala do tvého syna, musím říct, že je to kočičák jak sviňa 
krásným dětem bych odpustila snad všechno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,jestli tě to uklidní,tak podobné pocity jsem měla po porodu taky…to malej nebyl nijak extrémně uplakanej,prdíky netrápily,a manžel se snažil pomáhat.Asi to bude hormonama,a taky si musíte s mimi na sebe zvyknout,na jiné povinnosti,na jiný režim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono si to fakt časem sedne a toho užívání bude mnohem víc než toho stresu, uvidíš. 
Rybano já si ho řádně ohlídám, ne že bych mu nepřála štěstí, ale nechci za snachu svoji vrstevnici..
Děkuju, samozřejmě se to moc hezky čte a ten tvůj malý je taky krásný kluk (a nepíšu to proto, abych pochválila na oplátku )..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
neboj, jsi normální
Ahojky,
myslím že to co jsi popsala prožívá každá maminka, která byla zvyklá být neustále v kolektivu, tudíž jsi společenská. Já mám 2letého synka a ze začátku mateřství jsem se necítila jinak. Asi je to z části ještě hormonální záležitost a časem se to srovná. Ale taky je to prostě velká změna od toho bezmiminkovského stavu. Hlavně to , že trávíme hodně času samy doma. Sice tam máme miminko, jenže to si s námi ještě nepopovídá a nesdílí s námi pocity. Myslím, že pomocí ti může být navštěvování nějakého kroužku pro miminka a na každý den si vymyslet nějakou činnost nebo návštěvičku. Uvidíš, že se to časem zlepší. Když bude ouvej, napiš a my vás přijedeme rozptýlit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že je skvělý, že víš, co potřebuješ. Pokud to takhle cítíš, tak to zkus. Držím palce, určitě bude líp- o tom nepochybuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, mám také dvouměsíční holčičku a zřejmě prožívám to stejné co ty…takže Tě naprosto chápu! Připadám si jako na horské dráze, chvilku je to dobrý a pak najednou propad jako hrom… Jak se na to tváří Tvůj partner, pomáhá Ti a je s Tebou? Ten můj na mě kouká jako bych byla z jiného světa…nebo možná, mě to tak přijde. 
Docela mě trápí, že mám pocit, že si k malé ještě nevytvořil žádný vztah… Nekojím, ale partner se nějak nemá k tomu, aby malou nakrmil, nebo vykoupal, ani chovat ji moc nechce… Nevím co si o tom mám myslet, zda to tak mají i jiní… Jsem z toho dost nešťastná… Mimčo jsem nějak neplánovali, ale jsme spolu docela dlouho, tak jsem myslela, že to bude v pohodě… Kolikrát se v noci budíte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Luci, to co popisuješ, není jen nějaký přechodný stav. Sama jsem si poporodní depresí prošla a co tu píšeš, jsou její příznaky.
Bála jsem se být sama, nejedla jsem, zvracela, třepali se mi ruce i celý tělo jako v zimnici, měla jsem hrůzu z malýho a i když byl a je zdravý, ta myšlenka mi vůbec nepomohla, ani jiné aktivity. Nemohla jsem číst, dívat se na TV ani si pak už povídat, plynulo tak nějak mimo mě, rapidně se to rychle zhoršovalo, ale né u každé maminky je to tak rychlé, často se jedná o měsíce - chvilku je dobře, pak zase hůř, ale dny kdy je ti hůř se prodlužují.
Radím zajdi si k psychiatrovi, nic za to nedáš, ten čas co plyne se už nevrátí. Je lepší být veselá a spokojená a užívat si dcerky, než procházet těmito stavy.
Já si léčbou prošla, včetně ukončení kojení, léky ti do 3 týnů zaberou a ta změna je úžasná, to jak tě vše začně bavit, dokonce i to věčné řvaní prcka . Jinak léky se berou po určitou dobu, já je měla cca 6 měs., vysadila jsem je úspěšně na druhý pokus a jsem nekonale vděčna za tuto možnost, která mi pomohla prožít krásné chvíle s mým synem 
- Citovat
- Upravit
Rampoušku měla jsem to samé…docela mě potěšilo, že jsi je užívala jen půl roku, já je beru zatím jen šest týdnů ale měl jsem už příznaky lakt. psychozy a to je fakt děs
- Citovat
- Upravit
Taky se přidávám k těm „šťastným“, kdo si tímto prošel. A myslím, že rady jsou jednduché - zkusit utéct. když přijde manžel z práce, nechat mu mimi a jít se projít, zaběhat, projet na kole - cokoliv!! Jen neslyšet mimi a být sama sebou!!!A vypovídat se - nejlépe psychiatrovi. Já měla to štěstí, že jsem našla kamarádku, která si tím prošla taky - uplakané dítě, které nechtělo být ani v kočárku, takže od rána do večera nosit, nosit a nosit! Kamarádka mi byla psychiatrem!! A důležitá věc - ono to skončí!!!! Obvykle kolem třetího měsíce miminka. Sem tam se to třeba vrátí, ale dcerce je ted pět měsíců a já už jsem dávno v pohodě 
- Citovat
- Upravit
Určitě to návykové není a myslím, že nemůžeš udělat nic lepšího. Je škoda každého dne, kdy se z malé netěšíš. A že s ní nechceš být sama? to je normální, mě se vždycky hrozně ulevilo, když přišel manžel z práce. A hlavně nezapomínej na jednu věc - skončí to!!! A nebude to zase až tak dlouho trvat!!!! Mě hrozně pomáhalo dávat si krátkodobé cíle - vydržet do dalšího kojení, pak do oběda, pak než přijde manžel… A hlavně procházky!! Co nejméně být doma mezi čtyřma stěnama!!!
- Citovat
- Upravit
Ahoj Luci, tak předně dostaneš nejspíše k antidep. ještě léky proti úzkosti, ty pokrývají tu dobu než AD zaberou (2-4 týdny to trvá), jinak nejen že nebudeš unavená, ale jak opadne ta úzkost, tak se jakoby nabiješ energií, já k tomu měla ještě léky na podporu chuti (zhubla jsem 12 kg) a spánek, neboj malého jsem v noci slyšela plakat a vždy jsem se vzbudila (nenavozují hluboký spánek, jen navozují plnohodnotnější spaní).
Já se třeba bála, že půjdu do nemocnice, ale to se dělá jen u velmi těžkých případů a na dobu omezenou.
Já jak dostala chuť k jídlu, začala se mi zlepšovat nálada, bavila mě péče o malého, chodili jsme na procházky a to byla zima, hodně po městě, do knihovny, na výstavy (malý to všechno prospal), pokud není taková možnost pomáhá na cesty přehrávač hudby.
Ohledně návyku na léky, návyk tu je, ale lékaři jako první vysazují léky na úskost, pak na spaní a chuť a nakonec AD, u všech se snižují dávky postupně, až se dostaneš na minimum a jak se dostaneš už do fáze malých dávek, jde to vysadit za dohledu lékaře, já vysadila až na podruhé a sice mi bylo tak 4 dny zle, ale to jak se z těla vyplavují chemik., pak to bylo super, jako by se nic nestalo
Držím palečky v osobním rozhodnutí
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
