Reklama

Nesmyslný poporodní splín?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Natally
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 03.08.10 19:08
Nesmyslný poporodní splín?

Také přispěji. I když nikdo neodpovíte, možná mi pomůže se jen vypsat z myšlenek a vyčistit si hlavu. Máme doma sotva 14-ti denní holčičku, je to moje princezna. Neskutečně ji miluji a nemohu se na ni doslova vynadívat. Tatínek byl u porodu a byla to nádhera. Nějak mi bezprostředně po tom všem došlo jak moc mi byl a je oporou a jak si život bez něj už nedokážu představit. Rodila jsem v místě bydliště rodičů, kde jsme týden po porodu zůstali - konali se samozřejmě veliký oslavy, přijelo strašně moc známých - všichni dojatí, bylo to moc milé. Na první pohled idylka. Po týdnu jsme s přítelem odjeli domů do Prahy. Myslela jsem si, jak se do připravenýho a načinčanýho bytečku budu těšit a užívat si maličkou. Jenže mám pocit, že tu na mě všechno padá. Jsem tu sama, přítel je v práci a já cítím, že ten čas tak strašně letí. Mám pocit, že bych dala všechno za možnost vrátit čas tak o měsíc. Těhotenství tak strašně rychle uteklo, neustále jsem počítala dny do porodu - tak moc jsem se těšila a teď mi přijde, že jsem si to vůbec neužila. Porod - respektive pocity po něm a následujících prvních pár dnů pro mě byly něco nepopsatelného, že mě najednou strašně mrzí, že už je po všem - a přitom je to hloupost, vím, že není. Měla bych se těšit, z toho jak malá roste. Všichni říkají, že za chviličku s ní bude větší sranda, až se začne smát, hrát si,… ale já bych nejradši zastavila čas, je mi hrozně smutno a nechápu proč a z čeho, mám příšerný strach, že všechno tak rychle uteče a já si malou jako čerstvý miminko nestihnu užít - vždyť roste tak rychle. Každý, kdo nás vidí jen prohlásí jak malá zas vyrostla a jak musím být šťastná, že to mám za sebou a já přitom nejsem. Přistihla jsem se, jak závidím těhotné kamarádce, kterou porod teprve čeká - patrně nejsem normální. Není den, kdy bych tupě nezírala do zdi a nebrečela a přitom k tomu nemám důvod? Je tu plno diskuzí o poporodních depresích - nic takového necítím, naopak - rve mi srdce, když začne plakat, uďála bych pro ní cokoliv a přesto mám pocit, že to není maximum. Cítím se strašně a bojím budoucnosti. Moci tak vrátit, či zastavit čas…


Reklama

Reakce:
 
Pajule22
Echt Kelišová 9043 příspěvků 03.08.10 19:41

Ahoj,predne gratuluju k narozeni holcicky :)
to co ted prozivas je celkem normalni,hormony v sestinedeli jsou pekny potvory,vim o tom svy :)
A to,ze tehotne kamaradce zavidis,ze ji porod teprve ceka a ze je tehotna,tak to ja jsem tyhle pocity mela taky.Ted kdyz je moje svagrova tehotna,tak ji to brisko zavidim taky a prijde mi,ze to vsechno hrozne rychle leti.jeste pred rokem jsem si hladila brisko a prcek me kopal a ted tu leze kolem me a zvatla a zvatla :)
Vsak ono se to vsechno zase srovna a bude lip :) preju hodne stesti a sil!

 
pazitka
Kelišová 6145 příspěvků 03.08.10 19:41

Natally, neni to vubec nesmyslne!neboj, hormony se usadi a pocity smutku nebudou tak intenzivni. Hodne mych kamaradek chtelo byt znovu tehotnych, pote co porodily- ostatne i mne prislo, ze zatimco pred porodem jsme hyckane, po porodu se musime rychle vzchopit a delat vse pro mimi.
Ja jsem po prvnim porodu mela zase lehkou depku z toho, ze nemuzu jit vecer nikam ven (sednout si s kamoskama nebo do kina), pritom predtim mi to vubec nechybelo. Problizil se vecer a mne se chtelo brecet. Podobne pocity smutku jsem mela i v druhem sestinedeli- tady jsem zas brecela nad tim, ze se malo venuju starsimu, i kdyz to nebyla pravda, proste tu uz najednou nebyl jen on, ale i druhe mimi.
Je to tezke, ale neboj se, urcite bude brzy lip, fakt je to hl. temi hormony!!

 
teresa20 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.08.10 19:41

Natally, dobře jsi to vystihla, přesně takové pocity jsem měla i já. Ale to přejde. Chod s malou hodně ven, nezavírej se doma. Teď ještě hodně spinká, tak se můžeš věnovat koníčkům, později nebude čas - vím z vlastní zkušenosti. Hlavně se nestresuj a odpočívej.
Já jsem třeba v šestinedělí měla pár dní, kdy jsem brečela, sotva se manžel objevil ve dveřích, přitom jsem se na něj těšila. Přešlo to časem samo.

 
Monjie
Generální žvanilka 23031 příspěvků 03.08.10 19:47

ahoj zenska, taky gratuluju k holcicce!
ja mela teda obdobi sestinedeli priserne, byla jsem vyrizena.. bala jsem se ze malou nezvladnu.
Uz jsou ji 4mesice je to lepsi, mela jsem malo mlika takze porad zvala, no byla jsem vyrizena..
Bylo by fajn si najit nejake holky s kocarama a chodit na prochazky:) k tomu patri si jit sednout hromadne na kafe a pokecat ja vim, vetsina nas co tu je, mame spoustu kamosek ale pracujicich bezdetnych, tak to je trosku problem.

drz se, ahoj:)

Příspěvek upraven 03.08.10 v 19:57

 
Emilie
Generální žvanilka 20518 příspěvků 03.08.10 19:48

Ahoj. Myslím, že přesně popisuješ to, co máš v nadpisu. Máš doma uzlíček, ze kterého by ses měla radovat, být psoedlá štěstím, a místo toho máš v hlaěv totální zmatek.

To je kvůli tomu, že se z tebe stala máma. Sice ses na to připravovala devět měsíců, ale skutečně jí jsi teprve 14 dní. Homrony na tobě makaj jak zběsilý a výsledkem je totální zmatek, co prožíváš …

Pamatuješ si trošku na pubertu? Já si zpětně uvědomila, že to bylo něco podobnýho. Člověk v té době byl někdo, měl svá práva, své zkušenosti - a když přišel sebemenší zádrhel v podobě nešťastné lásky, byl totálně v pytli. A taky mu všichni říkali - řešíš kraviny. A to přejde. No, byly to kraviny, přešlo to - ale bolest a zmatek to byly nebesky obrovský.

Tvůj zamtek se taky uklidní, přejde, nabydeš jistoty. Zůstanou věci, které tě asi budou štvát pořád - třeba ta jistá samota doma (ale ta se dá čátečně řešit tím, že si najdeš kamarádky nebo že tě navštíví rodiče ...... ). Ale bude líp! :mavam: :kytka:

 
xxZuzana 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.08.10 11:09

Moc moc gratuluju k holčičce, navíc i k tomu, že jsi porod zvládla tak dobře a nemáš z něj trauma. Znám hodně maminek (sebe mezi ně počítám také), které byly po porodu totálně odrovnané a několik týdnů se z toho vzpamatovávaly.

V každém případě tvoje pocity nejdou vůbec ničím výjimečné, věř mi, že si je zažije asi každá - takže stačí vydržet a najednou budeš rozesmátá šťtstná maminka a začneš si plně užívat každý den, s radostí vyhlížet věci příští a se stejnou radostí vzpomínat na těhotenství a porod.

Já měla naprosto černý jeden týden - první týden po porodu byl se mnou přítel, pak zmizel do práce a já zůstala sama -jen se spícím uzlíčkem. Najednou bylo všechno špatně. Dítě jsem milovala (ale musím říct, že ta pravá láska přišla až později a úžasně intenzivně), ale nějak sjm se bála toho, co bude. Na nic jsem neměla náladu, neuměla jsem se vypořádat s tím zmatkem kolem a hlavně v mé hlavě.

Ale pak ta černá opona spadla a bylo dobře. Zaplavila mě vlna takové lásky, že jsem si říkala, jestli mi nepraskne srdíčko. Malá mě dojímala a dojímá vlastně dodnes, to jí je rok.

Čas letí strašně rychle, to máš pravdu - a zastavit by si ho přála asi každá z nás. Ale jak ti holčička poroste před očima, každým dnem bude jiná a byla by přece škoda netěšit se na to, co bude zítra a třeba i za rok.

Mateřství má v sobě hodně pocitů, melancholie, smutku po něčem, co už je pryč. Ale na druhé straně tolik štěstí a lásky, že jen můžeme vděčně přijímat každý den - i ty dny, kdy se nevyspíme, kdy je nám smutno, nebo máme o děti straost. Tak ať ti ta vlna štěstí přijde co nejdříve, třeba už zítra :-)

 
Natally
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 04.08.10 15:51

Strašně moc všem děkuji za reakce. Nemáte ponětí, co to pro mě znamená a jak si toho vážím. Patrně jsem to potřebovala slyšet. Napsali jste to všechny moc krásně, děkuji.
XXZuzana:Napsala jsi to naprosto výstižně a pravdivě, moc děkuji. K tomu porodu, vím že každá maminka k tomu přistupuje jinak. Já se na něj přísahám strašně těšila, vůbec jsem si nepřipouštěla jakkékoliv
obavy či strach, bylo mi to až podezřelé :wink: Na žádném předporodním kurzu jsem nebyla, takže jsem o nějakém dýchání, atd.. věděla leda prdlajs (doteď nemám tucha, jak se má vlastně správně dýchat a v podstatě nechápu jak jsem to zvládla) A ač nebyl porod žádná pohádka (byl vyvolávaný, kvůli malým pánevním rozměrům - mám 50kg - a faktu, že matka rodila kleštěma mi hrozili císařem, naštěstí na něj nakonec nedošlo)byl to pro mě naprosto vyjímečný a nádherný zážitek na který se nezapomíná a pocity, které člověka zaplaví bezprostředně po tom jsou nezapomenutelný, možná i proto mě najednou tak strašně mrzí, že už je po všem…

 
alimra6
Kecalka 372 příspěvků 04.08.10 22:55

Ahoj Natally moc gratuluji k narození holčičky a přeju hodně zdravíčka a štěstíčka.Chtěla bych ti poděkovat za založení této diskuze.Mám doma třítýdeního chlapečka a úplně stejné pocity jako ty.První týden rodinná idylka,ale pak jsem zůstala sama s mimískem a jsem v tom až po uši.Mám sice ještě staršího syna,který mi moc pomáhá,ale stále to není ono.Je mi tak moc líto,že to všechno strašně rychle uteklo a co je horší tak, že už to v životě nikdy nezažiju.Já vím,že by se člověk neměl vracet,ale spíš se dívat dopředu jen prostě nevím jak tomu srdíčku poručit aby už tak nevyvádělo :think:

 
Natally
Zasloužilá kecalka 806 příspěvků 05.08.10 21:39

Alimra:To jsem moc ráda, že nejsem jediná stejně „postižená“ :hug: No co dodat, myslím, že maminky přede mnou to vystihly moc hezky. Nezbývá mi než, si pročítat tuhle diskuzi, snažit se najít ten vnitřní pocit štěstí a přestat hledět zpět. Joo a patrně všem v okolí taktně zakážu, ať mi pokaždé když spatří malou začnou tvrdit: „Jee ta zase vyrostla!!!“
My tedy snad ještě jedno miminko někdy v budoucnu plánujem a mě z toho plyne jen poučení, že příště se budu opravdu snažit si těch kouzelných 9 měsíců naplno prožít co to jen půjde. Já když právě hledala nějaké diskuze, tak jsem narážela na samé poporodní deprese - nic takového se mě naštěstí netýká, možná bych za to měla být vděčná :oops: A málem bych zapomněla - moooc gratuluji k chlapečkovi :kytka:

 
xxZuzana 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 10.08.10 13:26

Ahoj po nějaké době, věřím, že je to aspoň o malý kousek lepší ?

Ještě k tomu porodu - když jsi mi psala, jak ses těšila a nebála se, nic moc neřešila… jako bych viděla sebe :-)

Já prožila celé těhotenství v takové euforii, že jsem si občas připadala jako lehce opilá a lehce šílená :-) Všichni čekali, kdy mi to dojde, přece se nemůžu těšit na porod, i na ty bolesti. Ke konci jsem měla velké komplikace a stejně - ten pocit, že čekáme miminko, byl tak silný, že jsem se přes to všechno krásně přenesla. Smála jsem se i při příjmu do porodnice, při vyvolání také (dítě mělo být 4,5kg veliké +- 300g) - potom se ale porod rozjel, nezabíraly tišící léky, všechno se vyvíjelo špatně… nebudu s tím zdržovat, ale na ten den se nedá vzpomínat moc v dobrém. Až na jeho psolední část - vezli mě na císaře, pak ho i provedli - a já se už v průběhu zase smála jako blázen, povídala si o vybraných jménech a vůbec o všem, šťastná jako blecha. Anesteziolog to prý ještě neviděl :mrgreen:

I tak - pár dní po porodu smutek a šeď… jak jsem psala. Něco holt neovlivníme, naštěští mě ten pocit štěstí přešel jen na chvilku. Zato miminko mám krásně optimistické - to je asi odměna. A tvoje bude jistě také - šťastná máma před porodem = šťastné a pozitivní miminko. Já se pod to podepíšu, moje Adélka je sluníčko, čím dál větší - jednou se bude smát a těšit na porod svého vlastního mimča, poroste jí bříško a já se jen budu usmívat :palec:

Tak doufám, že už ty mraky odtáhly zase o kus dál a je ti veseleji. Ať se vše podaří a malá princezna se ti vyklube v usměvavou slečinku !

 
pegula
Kecalka 389 příspěvků 17.08.10 13:40

ahojky,
zajímavá diskuze, i já bych přispěla svou troškou do mlýna :-) úplně stejné pocity jsem zažívala po prvním porodu taky, bohužel mě neminuly kleště, takže do 6tinedělí jsem se nemohla pořádně posadit a ještě jsem před porodem 2,5 měsíce ležela na udržování, takže jsem směla chodit pouze na WC, sprchu a posledních 14 dní i na jídlo, jinak stále ležet, takže jsem byla slabá jako moucha. Za půl hodiny unavená, když byl někdo se mnou doma, tak super, malýho jsem milovala, ale prostě to na mě doma všechno padalo, ještě byl narozený v prosinci, takže né vždy jsme mohli ven, tchýně mi ho vozila, ale já prostě nechtěla být sama doma, měla jsem pořád puštěnou televizi, abych si nepřišla tak sama.. postupně se to zlepšilo, jak malý rostl, já pořád měla tak obavy, že to nezvládnu apod.
A druhé těhotenství? To uteklo ještě rychleji, ty pohyby v bříšku jsem si užívala nejvíc (to mi taky chybí), ale musím říct, že nevím jak to napsat, aby to nevyznělo hloupě, né že bych druhýho klučinu Matýska neměla ráda, ale prostě ze začátku to tak jakoby bylo, když prostě nespinkal, pořád plakal, trápilo ho bříško, pak usnul až u manžela v náručí, já už chytala nerva, do toho starší 2,5 letý Kubík. Prostě jsem si říkala, že nechci miminko, ale už rovnou starší aspoň 6měsíční mimi. Ještě když mi sousedka vyprávěla, jak mají doma pohodové mimi, které pořád jenom spí, tak jsem si říkala, že jen my máme zase zlobivku, který chce pořád jen nosit… jenže se starším dítkem to moc dobře nejde… a pak po 6tinedělí najednou Matýsek skončil v nemocnici s 39horečkama, dělali mu lumbální punkci, zda nemá meningokoka, no hrůza a zoufalství, nakonec se z toho vyklubal streptokok, kterýho mi nepřeléčili v těhotenství - jak se dělá stěr v 36tt na GBS. Tak jsem si vyčítala, že to je trest za to, že jsem ho „nechtěla“, i když zní to blbě, né že bych ho neměla ráda, ale prostě mi spíš teď když na to zpětně koukám přišlo, že jsme potřebovali nějaký čas, abysme se jako „přijali“, v tý nemocnici, jak jsme byli sami asi nejvíc. Samozřejmě se těším, až povyroste a bude s ním větší sranda, ale už jsem se s tím spíš tak vnitřně jako smířila :-)
doufám, že mě chápete, napsala jsem to tak nějak kostrbatě… hlavně teď jak už se směje, když mě vidí nebo slyší je úžasný!


Reklama

 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu
Reklama

Reklama

Poslední články

Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem... číst dále >

Stát chce finančně podporovat mikrojesle a dětské skupiny, aby maminky mohly jít do práce

Ministerstvo práce vyslalo do připomínkového řízení návrh, aby státní... číst dále >

Články z Expres.cz

Syn Špinarové: Chci novou sochu, ve hře je právník. Úřad: Sochař peníze vracet nebude

Sochař David Moješčík možná pro Ostravu udělal velkou kulturní službu, když... číst dále >

David Kraus o Strýcové: Čekal jsem od Báry, že řekne alespoň promiň

Druhá polovina léta ve společenských rubrikách patřila Davidu Krausovi (38),... číst dále >

Články z Ona Dnes

OBRAZEM: Třiašedesátiletá žena chtěla vypadat na pětadvacet. Povedlo se?

Manželka ruského moderátora Gauguina Solnceva by mohla být jeho matkou. Dělí... číst dále >

Sedm hříchů, které škodí pleti. Pozor na mačkání pupínků i dietu

Péče o pleť je pro většinu z nás každodenní součástí života. Často se však... číst dále >