Život mi připadá k uzoufání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Hele.....co na to říct.....v práci se s nikým nebavíš? Ve škole? Zkus jít na nějaké cvičení, kde bude větší výskyt ženských…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kurde, já už nevím kde ty ženský nahnat 
v práci jsem sama, pracuji v trafice. Už jsem si i podala inzerát a nic 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Kurde, já už nevím kde ty ženský nahnat
změň práci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Třeba by pomohlo napsat odkud jsi. A někdo by se tady třeba našel z okolí 
Pokud chceš pokecat, můžeš mi napsat do zpráv. Jsme asi trochu ve stejný situaci a věkově skoro stejně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Holky musím se Vám svěřit. Je mi 22, dítě nemám.
Do svých 20 jsem měla fajn život středoškolačky, kamarádky, brigády. Poté jsem se nastěhovala k přítelovi do 40 km vzdáleného města a to proto, že on zde má dobrou práci.Jsem tu skoro 3 roky, práci tu nemám, dojíždím a z výplaty mi zbyde cca 10 tisíc.
Nemám tu ani kamarády, jediná co tu je tak přítelova rodina. Tchýně, za kterou nechodím, sociálka ji starší dítě vzala takže chápete
ale strasně si myslí jaká není dobrá přitom je na sociálce a zajímají ji jen péra a soulož -_- a strýc alkoholik, zloděj, sociál.
Mé vztahy s kamarádkami vyšuměly, jsme každá jinde.
Začala jsem chodit do fitka ale s nikým jsem se tam neseznámila, chodí tam jen chlapi, je to tady malé městečko. Už mě to tu pěkně štve. Dodělávám si dálkově VŠ, jinak kdysi výřečný a společenský člověk, kterým jsem byla je teď zakoktaná troska bez sebevědomí.
Přítel o to hure ani žádné kamarády nemá, takže trávíme čas jen spolu, a když je v práci a je léto tak se mi chce plakat, sedím doma
Nevím co si se svým životem počít tak zoufale to takhle nechci ale nevím od čeho se odpíchnout
Co pes?? V trafice může být s tebou. A ven budeš muset. Psích akcí je milion.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevzdavej to, je to škoda. Si zdravá, mlada jen to chce najít správne lidi a aktivitu. Jestli ti to pomůže, tak ja trpím několik let psychickou nemocí a v mém věku už se zdá pomalu jako jediné řešení sebevražda . Jsem nepatrně starší než ty o pár let.
Když tě to nenaplnuje, co se prestehovat zpátky nebo úplně jinam ? Trápit věcne se nemůžeš.
- Citovat
- Upravit
Skús sa venovať nejakému športu, trebárs, behanie, kolieskové korčule, aj pes je dobrý nápad… Čokoľvek v pohybe bude dobre aj pre tvoju psychiku a budeš mať náplň dňa. Nebudeš z toho taká zúfalá a budeš sa cítiť aj fyzický omnoho lepšie. No a kamoška sa snáď časom nájde. Prípadne nejaká zumba, aerobik… Tam by sa aj kamarátka mohla nájsť
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak když pracuješ v trafice,tak si vyhlídni někoho sympatického, koukni, co kupuje a nahoď řeč (časopis o psech - třeba kam chodí na procházky…, je tu cvičák …).
Jinak zkus cvičení pro ženy, bývá třeba v sokole. Kurzy šití, malování, keramiky (tu mají snad všude). Koukni na nabídku od školy, někdy jsou tam i kurzy pro dospělé. Nebo choď pomáhat do nějaký herny s dětmi, matky si rády pokecají.
Najdi si prostě svůj koníček, jinak to toho tvýho chlapa bavit nebude, když budeš pořád uzoufaná.
Já když už nemůžu a potřebuju pokecat, tak prohodím aspoň pár slov s prodavačkou, zelinářem, sousedkou a postupně si tak zjišťuju, co kde jak a postupně se dostávám k lidem, s kterými nás pojí něco společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když mám nouzi nejvyšší, tak volám třeba i hodinu starým známým.
Jinak tchýně není ta pravá kamarádka pro tebe. Chce to někoho věkově podobného. to že je to tchýně, neznamená, že musíte být nutně nejlepší kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi bych nepodrizovala zivot priteli kvuli jeho praci, kdyzvtam nejsi stastna a nikoho tam nemas.. Co zkusit jinou praci, kde by ses mohla s nekym seznamit. Mlsda jsi jen jednou, mela by sis uzivat, bavit a byt stastnaca ne se uzirat a byt osamela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vykašlat se na chlapa a začít znovu, jinde a s partnerem se kterým se budeš smát a bude mít na tebe čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nějak se to sype
Dobrý den/večer, omlouvám se za vyrušovaní. Poslední dobou mám pocit, že jsem ta „navíc“ a že kdybych nebyla tak by to bylo lepší, přestávám zvládat sebe a ani syna. Syn 4 roky, hyperaktivní, nyní chodí do školky, kde je hrozný problém s jeho chováním vůči ostatním dětem, kterým ubližuje a bohužel si na něj pořád stěžují učitelky i rodiče a je to prý horší než na zacatku. Jsem samozivitelka a momentálně na úřadu práce, jsem s ním sama s mojí matkou na které je syn závislý, protože já jako matka jsem bohužel selhala. Moje máma mi říká, že jsem na něj zbytečně zlá když chci aby poslouchal a nebyl s ním problém, hlavně v té školce. Bohužel jsem ta, která synovi dá přes zadek nebo na něj řve, když něco vyvede, když po milionty neposlechne, že má něco udělat. Občas se stane, že rupnou moje nervy, že se bojím, že mu něco udělám, ale snažím se to eliminovat abych mu neublížila a bouchnu do postele.
Bohužel jsem neměla jednoduché těhotenství a syn se jmenuje po bývalém partnerovi a já jeho úplně nemusím a už vůbec jeho jméno, mluvím s ním jen když si občas syna vezme. Otec se mi snaží pořád udělovat nějaké rady ohledně výchovy na kterou jsem sama. Snažím se seč můžu, ale bohužel to nejde a není to jednoduché, začínám být úplně na dně. Bez práce, bez příjmu a ještě matka, která může za vše, která selhala.
Děkuji za vše a že jsem se mohla trochu vypsat, prosím o anonymní, chodí sem pár lidí co nás znají
- Citovat
- Upravit
Tak kluk potřbuje přdevším stabilní zázemí ve svém okolí! Místo toho má mámu, která se utápí v pocitech vlastní neschopnosti a sebelítosti, a prarodiče, kteří se o něj starají, ale kecají mámě do výchovy 
Máma nemá ráda jeho otce, přesto syn, kromě jeho genů, nese i jeho jméno Což jí také vadí!
Já se mu vůbc nedivím že zlobí, protože ty jsi jak tříska ve větru! Vzchop se! Máš zdravého syna, postav se na vlastní nohy a funguj! Tátu jsi mu vybrala ty, jméno taky, tak to prostě akceptuj a netrap se tím! pokud otec není vyloženě magor, bud ráda, když si od malýho odpočineš a můžeš se věnovat sama sobě! Proč se ti nedaří najít práci, aby ses s dítětem osamostatnila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Trpíš depresí - příliš dlouhá zátěž si bohužel vybrala svou daň a poničila ti chemiskou rovnováhu v mozku.
to co potřebuješ je pomoc - jednak velmi pravděpodobně to je na antidepresiva - a chceš je od psychiatra. Ne proto, že by si byla blázen, ale proto, že psychiatr rozumí různým variantám léků daleko lépe než praktický lékař a snáze najde takové, které budou řešit tvoje obtíže přímo.
Až ti léky zaberou a ty se bdueš cítit lépe, je potřeba vstoupit do psychoterapie a porozumět tomu, jakými vzorci chování a prožívání ses do té deprese dostala, jak ty vzorce, kterými si ubližuješ proměnit a jak pomalu, ale trvela přebudovat svůj život, aby si konečně začala také dostávat, ne aby si pořád jen dřela a dávala.
držím palce. Nejsi v tom sama, lidí ve stejné situaci je daleko víc, než si myslíš a je to řešitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Holky musím se Vám svěřit. Je mi 22, dítě nemám.
Do svých 20 jsem měla fajn život středoškolačky, kamarádky, brigády. Poté jsem se nastěhovala k přítelovi do 40 km vzdáleného města a to proto, že on zde má dobrou práci.
Jsem tu skoro 3 roky, práci tu nemám, dojíždím a z výplaty mi zbyde cca 10 tisíc.
Nemám tu ani kamarády, jediná co tu je tak přítelova rodina. Tchýně, za kterou nechodím, sociálka ji starší dítě vzala takže chápete 
ale strasně si myslí jaká není dobrá přitom je na sociálce a zajímají ji jen péra a soulož -_- a strýc alkoholik, zloděj, sociál. 
Mé vztahy s kamarádkami vyšuměly, jsme každá jinde.
Začala jsem chodit do fitka ale s nikým jsem se tam neseznámila, chodí tam jen chlapi, je to tady malé městečko. Už mě to tu pěkně štve. Dodělávám si dálkově VŠ, jinak kdysi výřečný a společenský člověk, kterým jsem byla je teď zakoktaná troska bez sebevědomí.
Přítel o to hure ani žádné kamarády nemá, takže trávíme čas jen spolu, a když je v práci a je léto tak se mi chce plakat, sedím doma
Nevím co si se svým životem počít tak zoufale to takhle nechci ale nevím od čeho se odpíchnout
