Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Životní rozhodnutí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
2.2.17 20:58
Životní rozhodnutí
Dobrý večer ve spolek.
Tohle téma je tu už tisíckrát omleté a věřte, že jsem přečetl nemalou část zdejších diskusí ale odpověď nenacházím. A ano, jsem muž, který na tomto dámském portálu asi nemá co pohledávat. Osobně si myslím ale, že jsem nemohl najít lepší místo pro můj dotaz. Zajímá mě totiž čistě ženský úhel pohledu. Jsem ve vztahu altruista a věřím, že když je spokojená žena, pak všechno v tom mém životě půjde tak nějak samo protože vždy bude stát při mě. Proto prosím vás o radu.
S přítelkyní jsme spolu dva roky (známe se důvěrně podstatně déle) a rok a půl spolu bydlíme. Vypadá to jako krátký vztah ale předtím byla opravdu dlouhá doba,,přátel s východy". Opravdu máme krásný vztah, který si myslím nestojí na,,hliněných nohá". Nechci vás zdržovat tudíž přejdu k věci.
Musíme se rozhodnout kam v životě budeme směřovat. Vím, že tohle rozhodnutí je víceméně na mě protože přítelkyně tvrdí, že se na věci dokážu dívat více s chladnou hlavou a vidět dále než ona.
Měl bych rozhodnout, ale měl bych rozhodnout tak, aby žena byla spokojená. Proto se ptám na váš názor.
Možnosti:
- Bydlet u rodičů přítelkyně – bydleli bychom v jednom pokoji a obývali společné prosty. Pro ní nepřipadá v úvahu protože nemá úplně dobré vztahy se svým otcem který jí v dospívání dávala docela kare. Co se týče mě osobně, já bych s ním zřejmě měl časem taky problém. Jenže já dokážu spoustu věcí v sobě potlačit, vy ženy bohužel ne. Tady bydlení nepřipadá v úvahu.
- Bydlet u mých rodičů – Měli bychom vlastní pokoj, koupelnu, záchod, kuchyň. Kuchyň ale tak malou, že reálně se tam dají ohřát maximálně párky nebo v troubě pizza. Jenže, otec je ten největší příklad flegmatika, flákače, pokrytce, sobce, emocionálně a citově vyhaslého člověka který snad žil. Dodal bych možná, že tolerancí příliš také neoplývá Bohužel si vůbec nevidí do pusy a je schopen říct opravdu, ale opravdu strašné věci aniž by si uvědomoval jak moc hloupé nebo zraňující to je. Přítelkyně ho má ráda a to proto, že neví spoustu věcí co vím já a říkám si, že bych chtěl aby spolu měli dobrý vztah. Ano, po dobu návštěvy se tak nějak chvilku dokáže hlídat. Při našem společném bydlení mám obavy z toho, že pronese nějakou svojí duchaplnou větu přičemž žena bude brečet dvě noci a já nebudu schopen vysvětli ani jednomu ani druhému nic. Navíc nesnesu pohled na svoji ženu když brečí, takže by to ve mě mohlo vyvolat výbušnou náladu směrem k otci.
- Bydlet v nájemním bytě – jo to bydlíme do teď a svazuje nás to. Oba dva jsme z rodinných domů. Chceme se o dům a okolí starat a ne jen tak každý den,,hnít" v bytě (omlouvám se všem zapřisáhlým obyvatelům bytu). Navíc jsme jako děti zažili vyrůstání v domě a to je úplně jiné dětství jak v bytě. A chci jednou našim dětem dát minimálně to dobré co jsem měl já a k tomu ještě hromadu navrch.
No a proč tohle všechno? Máme pozemek a něm bychom rádi postavili. Jenže z peněz co ušetříme při žití v bytě, postavíme tak možná našim dětem. Pokud budeme žít s jedním z našich rodičů, tak to bude taková psychiatrie, že se obávám, že by tím mohl náš vztah utrpět hluboké rány a nejsem si jist jestli chci takové riziko podstoupit. Navíc mě je 27 a jí 24 a téma děti začíná čím dál více rezonovat. Při bydlení u otce je nemožné mít dítě v takových podmínkách a při žití u jejich rodičů v jedné místnosti? Navíc její bratr je muzikant hrající doma na kytaru většinu dne. Domnívám se, že by proto naše dítě a ani já neměl dlouho pochopení.
Otázka zní milé dámy, mám se vydat cestou hrdou s hlavou vztyčenou za cenu, že nebudu dostatečně schopen spořit a jednou začít stavět dům. Prostě těch peněz bude podstatně méně než při žití u rodičů. Ale za to budu mít spoustu času a energie se věnovat ženě tak jak se jí věnuji do teď a ona bude každou noc usínat spokojená a milovaná.
A nebo se mám vydat cestou skromnou a pokornou, kde se musím snažit dělat ústupky a pořád bruslit na tenkém ledě mezi ženou rodiči a tak furt do zbláznění. Mám strach, že za chvíli mě z toho začne kapat na maják a tento stres a tlak se bude odrážet na mém chování. A na koho to vždy padne? Ano, na vás drahé ženy. Je to hrozné, ale je to tak.
Tato situace je popsaná velice ve zkratce. Nic méně, z toho co víte mi dejte prosím názor podle vašeho nejlepšího svědomí a vědomí.
Edit: Jak do bydlení u jejich rodičů, tak u mých rodičů bychom museli investovat nemalé peníze aby se tam dalo důstojně žít. Peníze, které odkládáme na svatbu.
Děkuji vám.
Budu se v diskusi snažit reagovat na vaše případné doplňující otázky. Pokud se tu objeví nějaký grammar nazi tak se omlouvám.
Hezký večer.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.2.17 21:05
A co zkusit zvýšit příjmy? Vycestovat za prací - na rok, dva?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:05
@Mousefam
za mne rozhodne bez rodicu. nejsem ale flegmatik a neznam povahu Vas ani partnerky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:05
Pokud jste oba pracující, mladí a bezdětní, vezměte si hypotéku na novostavbu a hotovo. Dnešní úvěry a hypošky lze připojistit proti neschopnosti splácet (ztráta zaměstnání, nemoc či úmrtí).
Za mě k rodičům ani jedněm, i kdyby byly ze zlata. Brzy nastane peklo a těžko budete utíkat jinam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:07
A neni treba ctvrta moznost babi/prarodice, pokud bydli v domě? Ze by ste pomahali a bydleli tam?
Jinak nevim, 1.-2.jsou scifi a 3.co date za najem vam bzde chybet na barak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:09
@Mousefam bydlení s rodiči je jedno z jaké strany nebude ok. To raději méně peněz ale sami. fakt to oceníte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:12
Jak dlouho by jste museli šetřit na stavbu a pak čekat na hrubou stavbu, kde by se dalo jakž takž bydlet? Pokud víc jak rok dva, tak jednoznacne žádné spolubydlení s rodiči. A dítě nepirizovat do vicegeneracniho bydleni.
Bydlela bych v nájmu nebo prodala pozemek a koupila vlastní byt.
Pro mě by byla důležitější vlastní rodina na vlastních nohou než dům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:17
K rodičům bych být vámi bydlet nešla. Zjevně se to ani jednomu z vás moc nelíbí, to by byla cesta do pekel a ohrozilo by to nejen váš vztah, ale i vztahy s rodiči. Pokud správně chápu, v obou případech by to bylo de facto bydlení ve společné domácnosti s rodiči a to může fungovat jedibě při opravdu dobrých vzájemných vztazích a upřímní snaze na všech stranách. Nešla bych do toho.
Takže vám zbývá možnost zůstat v nájmu. Pokud potřebujetecšetřit, můžete zkusit sehnat levnější nájem (samozřejmě za cenu nižšího komfortu), ale otázka je, jestli vám to stojí za to.
Osobně bych se na vašem místě vzdala představy, že si na vlastní dům našetříte, a do té doby budete v provizorním řešení. Šetřit budete opravdu hodně dlouho a pokud budete celou dobu žít v provizoriu, se kterým budete těžce nespokojení, taky se to někde projeví. Buď tedy šetřete na dům, ale zároveň se pokuste současné poměry uspořádat tak, abyste byli aspoň trochu spokojení (pokud vám chybí zahrada, můžete si třeba nějakou pronajmout, zapojit se v okolí do nějakých komunitních projektů a podobně) nebo pouvažujte o půjčce na stavbu. Nevím, jaký máte přijem, ale pokud není hodně nadprůněrný a plánujete brzy děti, tak našetřit na dům dřív, než vám odrostou, je asi utopie. Dneska je to zkrátka tak, že buď máte štěstí zdědíte/dostanete nemovitost nebo peníze na ni od rodičů, nebo si holt musíte půjčit, nechcete-li čekat do důchodu.
Samozřejmě teď můžete 10 let šetřit a pomalu svépomocí stavět a děti si pořídit před čtyřicítkou, až bude hotovo, ale to mi osobně připadá jako dost nešťastné řešení.
A mimochodem, trochu zvláštní mi přijde tvoje přesvědčení, že to máš rozhodnout ty. To ti takhle přítelkyně řekla? A myslela to vážně? Tohle je podle mě věc, na které by se partneři měli shodnout. U nás takováhle rozhodnutí vznikají tak, že o věci prostě pořád dokola debatujeme, oba přicházíne s různými úhly pohledu, možný i řešeními a jejich výhodami a nevýhodami, společně si tříbíme názory a nakonec z toho vykrystalizuje něco, u čeho si oba řekneme „ano, takhle“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:22
Kolik vyděláte a jaké máte náklady? nejde se přestěhovat do lacinějšího?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:26
@destrukce píše:
@Mousefam A co hypotéka? Nemáte na to příjmy? To vůbec nezmiňuješ
Příjem máme oba kolem 20 čistého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:33
@Mousefam píše:
Příjem máme oba kolem 20 čistého
A kolik máte nasetreno? Dala by vam banka hypoteku na stavbu?
Co prodat ten pozemek a neco obytného koupit (treba i s hypotekou) a postupne budovat k obrazu svemu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:35
Jestli svou zenu milujes aspon z pulky tak, jak to vyzniva z tveho textu, tak nedopust vicegeneracni bydleni. Smirila bych se radej se ztratou vidiny domu nez soukromi.
Prijdes o ni, o deti i nervy.
Radsi prodej pozemek, vemte hypo na byt, pronajmete ho, vyjedte za praci, setrete nebo najdi lepe placenou praci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.17 21:36
@Kassy Špatně jsem se vyjádřil. Jasně že o všem mluvíme. Myslel jsem to tak, že se spíše prikloní k tomu co navrhnu já protože si říká, že třeba to vidím lépe. Příklad, do města ve kterém teď bydlíme vůbec nechtěla. Nakonec jsem tu našli krásný byt a na to konto řekla že ano. Po půl roce bydlení tady sama od sebe přišla a řekla, že je ráda, že jsem to směřoval sem a že se jí tu bydlí dobře a je tu krásně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
