Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já se vždycky snažila chytat, je jasný, že i padat se musí umět, ale i v té setině vteřiny se dá usoudit, jestli spadne "blbě nebo se stihne nějak chytit. Jak to vypadalo, že se sveze na hlavu, chytala jsem ho. Ale náš je od přírody opatrnej, co začal chodit, neháže držky, ale když cítí, že na to nemá, zastaví se a pomalu si sedne. I když myslím, že svůj podíl na tom má, že ví, jak bolí pád ![]()
Aspon obcas sem malyho chytla kdyz sem videla ze se klati dozadu.
Já bych chytala jenom když vidíš, že padá opravdu ošklivě, jinak bych ho nechala padat at ví, že to bolí a musí padat na zadek,–)
Malá taky zkouší a padá, tak když ji vidim, tak ji chytnu, ale ne vždycky se to povede a většinou padá na ty puzzle a spíš se lekne
No on se z toho sedu vždycky prostě převáží, takže to bývá pád pozadu, ťukne o zem hlavičkou a zády. Když si hraje na naší posteli tak přesně takhle spadne a hrozně se tomu směje…jenže na té posteli je to pružné a měkké, na zemi se pak diví a pláče samozřejmě.
Nechytala bych, pokud se jen klátí ze sedu, navíc na lino.
Později bych teda pokud možno tlumila pády ze stoje přímo na šišku
, případně pokud by mířil na roh nábytku a tak.
Ono je to důležité, kdyby nepadal, nenaučil by se, jak se hýbat bez pádů… ![]()
Slyšela jsem rozhovor s dětskou lékařkou v tv a ta říkala, že nechytání dětí je výmysl rádoby moderních líných matek. Každopádně chytat, když je to nebezpečné! Padat s naučí i tak, neboj
@vverru Přepadnutí dozadu ze sedu na měkké podlahové krytině ale nebezpečné není ![]()
Zalezi na tobe, nevis jakou hracku ma dite za sebou a jak moc si muze ublizit, ja radeji hlidala a jsem za to rada, urcite se parkrat bouchl do hlavy…jenze kdyz jsem od nej odchazela dala sem hracky, kteryma by si mohl ublizit dal. Casem se nauci padat, nemuzem chtit po batoleti aby za tyden vedel kde, co a jak boli. Od toho jse matky, abychom je chranili, ne?
Chytám jen když hrozí úraz. Náš teda už sedí sám i leze, ale občas padá ze stoje. Naučil se ale takový pády v rámci možností kontrolovat. Když se převáží, tak kecne na zadek, zakulatí záda a dál se prostě skulí a neplácne sebou. Ale než na to přišel, tak si taky pár boulí odnesl.
Nečetla jsem diskuzi. nechytala jsem, jen jsem koukala a když to vypadalo nebezpečně, pád jsme zbrzdila, ale nechala jsem ho, párkrát se třeba ducnul, nidky ne moc, ale naučil se to. Oni se musí naučit paqdat, držet hlavu nahoře, dát si tam ruce. je to nervák, chápu tě, ale musíš ho nechat, jen bránit tomu nejhoršímu ![]()
@vverru píše:
Slyšela jsem rozhovor s dětskou lékařkou v tv a ta říkala, že nechytání dětí je výmysl rádoby moderních líných matek.
To by mne fakt zajímalo, co by na tenhle blábol řekly naše babičky, které měly víc dětí a mnohem víc práce, než máme my. Jestlipak svým dětem stály neustále za zadkem a chytaly je… jasně, to jen my, líné moderní matky nechytáme.
![]()
@Míša_8888, já osobně jsem děti nechytala - dělala bych to jen v případě, že bych měla doma dlažbu, což jsem neměla. Lino, koberec, pěnová podložka… a dítě navíc pouze sedající, to ani náhodou. Dítě si pádem ze své výšky neublíží - ublíží si jen v případě, že spadne na něco, co tam nemůže čekat (tvrdou hračku, roh nábytku, atd.). Toto je potřeba hlídat a kontrolovat - místo chytání dítěte.
@vverru píše:
Slyšela jsem rozhovor s dětskou lékařkou v tv a ta říkala, že nechytání dětí je výmysl rádoby moderních líných matek. Každopádně chytat, když je to nebezpečné! Padat s naučí i tak, neboj
tak to je fakt super lékařka
Ze sedu jsem svoje dítě nikdy nechytala, protože z něho nikdy nepadal. Nicméně jsem nějak extra nechytala ani v době, kdy si začal stoupat. Jo, ty první dny, kdy stoupl a hned letěl jak prkno naznak jsem tlumila dopady, nicméně po pár dnech jsem to pomalu vzdala a spíš mi ukazovala, jak dolů. Takže spíš eliminovat případný úraz - stůj a pád na dlažbu nebo na roh nábytku, ale někde u koberce nebo PVC jsem to neřešila. A velice rychle pochopil, jak dolů.
Synovi je 9 měsíců, slavně začal zkoušet sedět, máme hroznou radost
. Zatím je to ten překážkový sed s jednou nožkou vpřed a druhou vzad. Ručičkama se přidržuje země. Lézt ještě neumí, je na všech čtyřech, péruje v kolenou, občas strčí dopředu nožku, ale neumí ručkama dopředu.
Jde mi to, jestli dětem při těchle jejich pokusech asistujete a když hrozí pád tak děti chytáte? Máme doma lino + pěnovou podložku na které si hraje, ale často když má spadnout letí někam mimo ni. Nechci aby si ublížil, zároveň mám ale dojem že když ho budu chytat, nenaučí se jak si dávat pozor… Myslíte že mám chytat alespoň teď z počátku? Nebo vůbec?