Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
jdu si pro radu, protože já už nevím co s tím. Máme doma v listopadu tříletou holčičku a 4 měsíčního chlapečka.
Natálka přijala bráchu úplně v pohodě, pomáhá mi s přebalováním, vybírá mu oblečení, koupou se spolu ve vaně - dávám si hodně záležet na tom, abych mezi nimi nedělala rozdíly. I když na ni musím někdy zakřičet, tak jí potom řeknu že až brácha nebude mimino a bude taky zlobit, tak dostane na zadek taky, nebo něco v tom smyslu.
Vždycky byla společenská, chtěla být pořád někde na návštěvách, poslední 2 měsíce v těhotenství jsem musela 100% proležet, takže byla hodně u bababiček, prostě všechno v pohodě. Měsíc po porodu jsem se vrátila zpět do práce na 2 dny v týdnu a děti byli zase u babiček - zase v pohodě.
Jenomže teď v září šla poprve do školky a těšila se hrozně, jenomže druhý den zjistila že to asi není ona a plakala tam. Brala jsem ji domů už v 10, takže tam byla něco málo přes hodinu, no a v pondělí jsem se s učitelkou dohodla, že když jsem doma, tak bude doma s náma a na ty 2 dny v týdnu co jezdím do práce bude zase u babiček.
Dneska si pro ně ale přijel děda a zase hysterie, že nikam nepojede, musela mě 2× volat, protože nechce nic dělat, je umrčená, hrozný
Mrzí mě to, do školky jsem ji asi vůbec dávat neměla, ale nevím teď, co s ní. Nechci na ni křičet, ale doma je strašná, vůbec neposlouchá, je zlá na všechny okolo, nic jí nebaví, nic nechce, je mě jí líto
A to byla prostě nejhodnější holčička co mohla být, v restauraci, doma, na výletě, všechno pochopila, pochopila že musí na hlídání, že já jedu pracovat a teď toto ![]()
Já večer ulehám a mám hlavu jak pátrací balon, protože jsem jí tak plná, jenomže nevím jak se k ním mám chovat. Snažím se s ní co nejvíc mazlit, zapojovat do domácích prací, chodíme ven, ale nic se jí nechce, nic jí nebaví, je odtažitá ![]()
Jak na ni? ![]()
Jinak máme ještě jeden problém a to, že si od malinka žužle jakoby zápěstí
Dělala to jen před spaním, ale teď to dělá kdykoliv si lehne, taky nevím co s tím ![]()
Měla jsi jí nechat ve školce. Většina dětí pláče než si zvykne a rozhodně pokud nemáš čas se jí naplno věnovat, by tam měla větší zábavu a další děti než doma. Možná trochu žárlí, třeba zjistila, že když začaly povinnosti, už to nebude takové jako dřív, chce být jen s tebou a dva dny u babiček nebude také to pravé
Obdobi vzdoru? Vydrzet, vydrzet, vydrzet. Nekdy to trva az do puberty i dele
.
@soleile já bych řekla kombinace všeho - hlavně má bráchu. tkaže bych řekla, že žárlí, chce, aby ses jí věnovala, tka jako dřív, abyste spolu chodily kam předtím, taky se asi doma nudí když máte mimčo. u nás je to totéž- do 3let než se narodila ségra, tak byla zlatá - ted pořád bulí, chce si hrát jen s někým, ve školce 2 měsíce probrečela - ségru miluje, ale prostě hledá svůj prostor, byla zvyklá, že se všechno točilo kolem ní a ted je to jinak.
Jinak zvykání na školku trvá rozhodně déle než jeden den, takže za mě bych jí dala do školky, třeba na dvě, tři dopoledne - ono opravdu reálně je doma s mámou a miminem nuda
Žárlí a chce být doma s tebou a mimčem. Muj 4,5l to dělá taky, jako školka jo, ale rád zůstával třeba u švagrovky, a ted tak na návštěvu a domů
@soleile Dcera tedy nikdy nebyla tak „zlate dite“, ale cca 3 mesice pred 3. narozkami byla tak totalne znudena… Ted uz zas lepsi
. Mozna taky nejake obdobi?
Ja jsem si prave rikala ze ji tam necham, ale ona byla den ode dne horsi a horsi a nic nepomahalo. Ucitelka rikala ze ji donesla i susenky aby ji nejak motivovala, ale ona celou dobu hystericky plakala na zachodech s hlavou v mise
kdybych musela do prace tak se neda nic delat, ale kdyz jsem doma, tak na to jsem nemela srdce..kdyby aspon na 10 minut prestala, nebo jen fnukala, ale takto..
Ja jsem taky řešila chování mého 3 letaka po narozeni sourozence a ted kolem školky a vis co? Čím dal tim vic zjišťuji ze opravdu platí ze nejlepsi je nechat to plynout. Každé dite se srovnává jinak se sourozencem, školku atd… Ale srovnat se s tim proste musi. Takový je život. Těch změn a zvratu je ceka mnoho a docela dobra příprava pro život je nechat je to zažít. Podle me by sis měla stát za svým se školkou, proste si zvykne. A chování i ty ostatní veci bych řešila stejne, stůj si za svým. Deti potřebuji pravidla a jistoty, cítí se tak v bezpečí.