Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,potřebuju radu.Naše 10-ti měsíční mimi najednou přestala v noci spát.Dříve spala celou noc bez problému a najednou se budí každé 2 hodiny.Přes den spí tak 2-3 hodiny po obědě.Zkoušela jsem jí dát i Paralen,jestli to nejsou zase zuby,ale nic.To když ji lezl první zub,tak spala líp nežli ted.Znáte to taky některá?
Jo. Nam to zacl delat syn cca pred 14 dny. Taky to svadime na zuby a asi taky zbytecne.
@Crispina píše:
Je to normální. Režim miminek se mění.
Přesně tak!
mění se režim, u nás ted nastalo téměř to samé, do toho ještě skoro nechce pít mléko tak jí musím nutit a doufat, že se to brzy zase srovná
Přeju pevné nervy
Malá to začala taky dělat, ale je to od té doby co začaly ty vedra, mléko moc nechce ale čaje vypije klidně 200ml za odpoledne
no to je pravda,taky nechce mleko a porad jen caj.Doufam,ze se to zklidni
@koblizek0434 Je to normální. Časem se to obvykle samo upraví. Akorát ten název diskuze by to chtělo trochu upravit. ![]()
Naše desítiměsíční mimi začalo zase šílet kolem usínání. Ještě před 14-ti dny jsem ho v 19,20 dala do postýlky a v 19,40 bezpečně spinkal, šla jsem tak jednou, dvakrát. Posledních 14 dnů řev na třičtvrtě hodiny a nic nepomáhá. Jsem z toho dost nešťastná, taky nevím, co se děje. Zubů má sedm a nikdy kolem toho nebylo moc pláče, takže nevím, na co to svést… ![]()
Jelikož to mám asi v čerstvější paměti než vy, chci se podělit o svůj pohled dítěte na podobné situace. Někdy ve dvou letech jsem najednou přestala jíst a přestala spát. Jestli jsem pila, to si nejsem jistá. Každopádně spala jsem prý tak od půlnoci do šesti (do postele za velkého řevu), po obědě vůbec. Tomu jídlu jsem se nedokázala tak účinně bránit, takže jsem si dlouho nesla třeba traumata ze školky, kde jsem musela celé odpoledne sedět nad polívkou, na kterou jsem neměla chuť ani hlad, zatímco si ostatní děti hrály… Nejspokojenější jsem byla, když mi doma řekli, že dokud to nesním, nedostanu nic jiného. (To mi vyhovovalo, protože jsem nic nepotřebovala.) A terčem popichování jsem zůstala i na střední, kdy jsem si skoro nikdy nedávala oběd, stačil mi třeba jogurt nebo sušenka… A co je důležité: co si pamatuju, byla jsem vždy vyšší i těžší, než moji vrstevníci…
Takže: Jestli je to nemoc, je určitě důležité zjistit jaká - a hlavně z čeho pramení. (samozřejmě zlaté pravidlo neřešit důsledek, ale původ) Ale jestli to nemoc není (já jsem celý život (ťuk ťuk) zdravá jako řípa) a přesto je to dítě nuceno, aby se chovalo ‚normálně‘, možná si ponese trauma dosmrti…