Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
si zvykneš
a ano omezování to je
prostě se všechno podřídí dítěti… my nemáme babičky a dědečky, takže třeba na nákup jezdí manžel sám už od mého prvního těh. ( rizikové) teď se do auta s nákupem a kočárem nevejdeme, takže já trčím s třema doma a manžel se seznamem plení obchod
věř, že po porodu se to změní a takový pocity nebudeš mít ani náhodou. já i když měla děti po dlouholetým snažení, tak jsem měla v těhotenství ochybnosti, jestli to zvládnu, e mám strach, že to není, jako když kámošce hlídám a pak můžu toho řvouna vrátit…ale nedovedu si teď život bez těch našich dvou prďolek představit…jsou prostě kus nás dvou, nejsme omezený, náš vztah je mnohem hlubší a krásnější díky nim, jezdíme kam chceme, děláme co chceme…děti nám vždy rád někdo pohlídá…fakt se neboj ![]()
jizvíková píše:si zvykneša ano omezování to je
prostě se všechno podřídí dítěti… my nemáme babičky a dědečky, takže třeba na nákup jezdí manžel sám už od mého prvního těh. ( rizikové) teď se do auta s nákupem a kočárem nevejdeme, takže já trčím s třema doma a manžel se seznamem plení obchod
je pravda, že radši vyšlu manžela nakupovat samotnýho se seznamem, protože je náročný rvát do auta dvě děti, skládat kočár a zas vyndavat a pak s nákupem rvát nahoru…ale jde to…záleží na co máme náladu ![]()
Neboj, mám to taky tak. Mimčo je plánovaný, manželovi je 37, mně 27. Od dvaceti bydlím sama - takže si i vydělávám a jsem samostatná. Mám slušný plat + nějaké přivýdělky = na manželovi jsem absolutně v těchto věcech nezávislá. Omezování začlo už teď. Jsem čerstvě na rizikovém, takže peníze. Navíc mi budou rušit místo a protože nemám dobu určitou, tak to pro mě znamená jediné - pracák (bylo mi nabídnuto místo lepší a vyšší pozice = vyšší plat, ale jsem těhule, takže to padlo). Musela jsem zanechat veškerého mého oblíbeného sportování, neboť zumba, badminton či běh není pro těhule vhodné. A jak píšeš: jsem zvyklá mít svůj klid, svoje soukromí apod. a je mi jasné, že s mimoušem se to všechno překope, ale i když mám z toho obavy (a myslím, že je to přirozené), tak se na miminko těším a nechávám to na dobu, až tady bude. Neboj, určitě se s tím popereme ![]()
Ahoj,já měla pochybnosti u prvního ale těsně před porodem to odeznělo a dnes mu jsou 4 roky-více aktivní a čekáme druhý-a ty myšlenky co kdyby mám občas i ted.
Takže to budou zřejmě hormony a ano už to nebude nikdy jako dřív,ale dítě je radost ![]()
Jééééé, tak přesně takhle jsem taky uvažovala. Najednou mi bylo líto, že už nebude tolik výletovat, užívat si, stíhat a měsíc po porodu jsem si říkala, že už asi ani nikdy nebudu normální
. Protože malá v kuse brečela, spala jen venku v kočárku, v bytě byl stále bordel, já byla totálně unavená, neupravená, izolovaná, ......
. A pak se to během týdne úplně změnilo a teď bych už neměnila
. Jasně, že už nebudeš zvládat jako dřív a všechno se bude točit kolem miminka, ale fakt ti to vynahradí. Všechno jde, jen se to musí dobře naplánovat. Malý jsou 4. měsíce, nakupovat jezdím s ní (i oblečení, prostě si s ní zajedu do kabinky), na výlety jezdíme, na zahradě jsme stále, doma už je obyvatelno jako dřív, ven chodím upravená a jsme stašně šťastný, že jí máme
.
Ahoj, neboj, mám to naprosto tejně, bude mi 32 let…manželovi 29 let…dokonce o tom mluvím i nahlas před lidmi, že se bojím omezování…a o to víc nesnáším řeči typu…„počkej, všechno budou řídit děti“ a teď tchýně, když jsem mluvila, že příští rok pojedeme už s malým - to mu bude rok - k moří, tak tchýně, no to asi neee, a kam byste jezdili
bych zabíjela..mě je fuk, že švagrová je milovnice dětí, má dvě, staršímu je šest, mladší 3 roky a nikam nejezdí a všechno se motá jen kolem nich…dokonce spí ještě v ložnici s rodičema..oba…no to bych nedala…a myslím, že to neznamená, že budu špatná matka
Ahoj, myslím, že to odezní, uvidíš. Já se na miminko těšila ale zároveň mě bylo líto, že se v těhu a minimálně rok po porodu nedostanu s kamarádama nikam na výlety, kam jsme každý víkend jezdili na motorce, a že sport, práce a svoboda bude ta tam… Ale od prvního dne, kdy je prcek na světě, bych ani náhodou neměnila!
A myslím, že zase takové omezení to není. S prckem chodím už od prvních dnů úplně všude (akorát na to moto se nedostanu
) a moc se těším až bude větší a budu s ním chodit plavat, pojedme na dovolenou, budeme chodit do ZOO atd.
Myslím, že se nemáš čeho bát, uvidíš, že se to v dobré obrátí.
Jo tak ja jsem na tom taky stejne. Reci typu, vyspi se do zasoby atd. me privadej k silenstvi. Mam v planu delat s ditetem uplne vsechno jako doted a to jsem dost aktivni (teda byla jsem, ted to v tehotenstvi moc nejde). Rikam si, ze horsi nez tehotenstvi uz nemuze byt nic. Pripadam si totalne odpudiva, sport je jedno velky tabu. Dite snad vzdycky nekdo pohlida, pokud jde o vecerni zabavu a pres den bude proste aktivni mamince za zadkem. Aspon si zvykne byt mezi lidma a sport bude brat jako prirozenou vec. Takze hlavu vzhuru… deti casem odrostou a budem zase v pohode ![]()
Jasně
, příroda to už tak zařídila, že se člověk klidně vzdá několika věcí (dnes pro tebe tak důležitých) a nahradí je jinými. Mě se po práci tak strašně stýskalo a teď si nedovedu představit, že se tam budu muset jednou vrátit
. Byla jsem totiž pracovně hodně vytížená a navíc jsem dělala i noční a už teď vím, že ty první noční po návratu asi pěkně obulím
. Uvidíš, že se ti po mimču bude stýskat už po hodince, co ho neuvidíš, že se budeš těšit na každou chvíli strávenou s ním, že budeš plánovat akce, aby jste si to všichni krásně užili
.
Budete trávit volný čas spolu všichni tři=)
Samozřejmě je to omezení… Ale já to teda nevnímám nijak tragicky, jezdíme na výlety (zpočátku nutno přizpůsobit kočárku, nebo pořídit nosítko), na chaty, pod stanem už jsme taky byli.
Doporučuju nad tím moc nepřemýšlet minimálně do konce šestinedělí, ono se to pak usadí a vytříbí samo=)
jizvíková píše:si zvykneša ano omezování to je
prostě se všechno podřídí dítěti… my nemáme babičky a dědečky, takže třeba na nákup jezdí manžel sám už od mého prvního těh. ( rizikové) teď se do auta s nákupem a kočárem nevejdeme, takže já trčím s třema doma a manžel se seznamem plení obchod
Ahoj,
tak já nechám manžela s dětmi doma a jedu nakupovat, aspoň mám od nich chvíli klid. ALe to jen o víkendu, v týdnu jezdí on večer po cestě z práce s dlohýýýýým seznamem jídla na celý týden. ![]()
Ahoj, to ti tak jenom připadá, protože ještě nevíš, jaká síla přesilná je mateřská láska. Něco takového jsi ještě nezažila. Vykompenzuje to vše.
A za pár let máš svobodu zpátky, dítě tě nebude potřebovat věčně. A navíc - v dítěti získáš skvělého společníka - sama si ho vytvoříš podle svých představ.
Přeju hodně štěstí ![]()
Ahoj,
tohle jsem v těhu neřešila, nějak mi nedošlo jak moc se mi změní život s příchodem dětí. Ano, svým způsobem to omezení je, na druhou stranu ti to dítko nebo děti dají šíleně moc. A výlety a sporty můžete dělat společně, to se neboj. No s manželem na sebe nebudete mít tolik času, takže ho využijete na maximum. Neboj, ono to půjde.