Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Asi to nebude jednoduchá cesta, ale šla bych do toho. Pokud mají tu holku rádi a ta holka má ráda je…
Ahoj. A jaký vztah má tvoje kamarádka s tou 7letou holčičkou? Znají se vůbec? Já nevím, těžko říct, jak bych se rozhodla já, když v té situaci nejsem, ale já bych to asi aspoň zkusila.
No vzhledem k tomu, že je to příbuzná manžela, tak si myslím, že hlavně on by se měl nějak rozhodnout. Kdyby to bylo na mě, tak já bych do toho šla bez váhání, neumim si představit, že bych nechala tu sedmiletou holčičku vyrůstat někde v děcáku, když se o ní postarat můžu, to mi nepřijde fér.
i já musím reagovat,nikdy bych nad tím asi nepřemýšlela a vzala si ji k sobě.vždyť jak potom budou žít s tím,že malá je v děcáku,přitom oni mají na to aby jí nabídli krásný domov.Je to vaše rodina..
Jsem si skoro jistá, že bychom do toho šli. Nedovedu si představit, že by neteře nebo synovec vyrůstali v dětském domově. Máme k sobě hodně blízko. Určitě by to nebylo jednoduché, ale jistě bychom to zvládli. Nechtěla bych žít s pocitem, že někdo takhle blízký nemá rodinu jen proto, že to pro nás je jednodušší. Tak nějak mám pocit (nikdy jsme o tom nemluvily), že by i sestřiny rodina se „ujala“ našich dětí, pokud by to bylo potřeba. Rodina má držet pohromadě, nikdy nevíš, kdy je budeš potřebovat.
Já bych kamarádku v každém případě podpořila, ale musí se rozhodnout sama. To je jisté. Pokud by se ale rozhodla jinak, nevyčítala bych. Je to jen jejich věc. Oni s tím rozhodnutím, ať bude jakékoliv, budou žít celý život…
Kdyby se něco takového stalo u nás v rodině (mé či manželově), šla bych do toho. Kdyby to bylo nezvladatelné, děcák je tu jako možnost vždycky. Ale pro mě až ta poslední.
Ještě tedy dodávám, že jsem nečetla úvodní příspěvek úplně přesně. Psala jsem o své sestře nikoli manželově, ale je to v podstatě fuk. Zase je to jeho blízká příbuzná. Manžel by zcela jistě podpořil mě a já jeho.
moje teta, tátova sestra, je alkoholička. Naši si chtěli její dceru adoptovat, když byla malá. No, tetka se sekla a že nic takového nebude. Nakonec stejně celé dny trávila u nás (když už byla větší a sama si přišla) a jen na noc spala „doma“. Naši pak k sobě vzali natrvalo její další dítě - syna. Přišel k nám, když mu bylo 15, aby mohl v klidu vystudovat střední, což se taky podařilo.
Myslím si, že by to klidně zvládnout mohli, v době, kdy naši chtěli převzít do péče Lucku, tak jsme byli 3 jejich děcka a když k nám přišel Honza, tak už jsme byli 4 sourozenci, takže to u nás vypadalo jak ve škole ![]()
Ahoj,já bych to asi taky zkusila.ještě jsem se chtěla zeptat,babi a děda nejsou?
Šla bych do toho. Vždycky si představím, jaká by mohla nastat nejhorší situace. Asi ta, že bych to s tou holkou nezvládla a skončila by v děcáku tak jako tak, takže pro tu holčičku to není žádná ztráta, spíš velká šance, že by to zvládnout mohli. No a v sedmileté slečně by tvá kamarádka mohla mít i zdatnou pomocnici v péči o miminko
Z rodiny vím, že děti v tomhle věku mají pečovatelský sklony a miminko by mohlo i takovouhle rodinu víc stmelit.
Šla bych do toho určitě. Stejně tak doufám, že kdyby se cokoliv stalo se mnou /drogy teda neplánuju/, tak jelikož jsem sama s dcerou, že by si ji brácha se švagrovou vzali, byť mají své miminko.
A.
Mám dva kamarády. Říkejme jim Jirka a Pavla. Mají jednoho syna. Řekla bych idylický vztah. Naopak bratr od Pavly a jeho žena se nikdy o své 3 děti nestarali. Došlo to tak daleko, že hrozilo, že skončí všichni 3 v děcáku. Jirka a Pavla si je vzali k sobě - všechny. A tak je z nich naráz velká rodina. Bydlí v třípokojovém bytě, museli hodně objetovat, ale jsou šťastní!
Ať jde kamarádka do toho (samozřejmě pokud chce jít do toho i její manžel)! Odměnou jí bude šťastná 7 letá holčička. A to, že je trošku „pozadu“? Láska všechno spraví.
Šla bych do toho. Se svou sestrou nemám nejrůžovější vztah, ale nedopustila bych, aby její děti šly do děcáku a doufám, že to má i ona podobně.
Tak ať se rozhodnou správně ![]()
to na co se Vás chci zeptat nepatří zrvona do téhle skupiny, ale lepší jsem nenašla
Mám kamarádku, která čeká prcka a teď s manželem řeší dilema, je to dost nevšední situace takže bych chtěla znát Váš názor
Její manžel má setru, která má 7 letou dceru. Sestra bere drogy, jednou už byla na léčení pár let se držela a teď se to rozjelo nanovo. Došlo to až tak daleko, že setra je na psychiatrii a neteř u sociální pracovnice a má nakročeno do děcáku. Tátu má daleko a od malička se s ním nevídá, on má svojí rodinu a o malou nikdy nejevil pořádnej zájem. Má ještě dědu, ale ten je sám nemocnej a nezvládnul by se o ní postarat. Kamarádka se teď s manželem rozhoduje jestli si malou vezmou k sobě a budou se snažit ji zachránit dětství, který doteďka neměla, pendlovali mezi bytama a máminýma chlapama, v první třídě pořádně ani nemluví, neumí se o sebe postarat tak jako to někteří prvňáčci zvládaj. Musí se od základu převychovat aby z ní nevyrostlo něco podobnýho jako je teď její máma
Proto jsem se chtěla zeptat co si o tom myslíte vy a jestli byste do toho šli i s miminkem na cestě. Díky za názory, chci je trochu podpořit