Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Takže to proběhlo dle očekávání. Jája usnula v půl pátý, v půl sedmý jsem ji horkotěžko vzbudila, koupání docela v pohodě, ale už při mazání a oblíkání začala s prominutím „držkovat“ (ne pláč, takový to vzteklý vykřikování) - a to jí vydrželo až cca do devíti. Ze samýho trucu nechtěla ani mlíko, milostivě se najedla až v těch devět a usnula u flašky.
V půl druhý se vzbudila na krmení, ale stačilo chvíli chovat a usnula zas. Vstávaly jsme „až“ ve tři. ![]()
Tož tak…
Bersabo vydrž ono to nejde ze dne na den, je to určitě fuška ale vydrž ![]()
Nechci to zakřiknout, ale vypadá to nadějně. Po týdnu buzení na večerní koupání se malá začala budit sama od sebe. Včera usnula po koupání a nabaštění v devět, ve tři v noci se vzbudila na krmení a vstávaly jsme ve čtvrt na sedm, považte!
Kéž by jí to vydrželo.
Díky za dobrou radu!
Po měsíci urputných bojů a sporadických úspěchů hlásím, že to vzdávám.
Veškeré pokusy zabránit malé odpoledne usnout tvrdým „nočním“ spánkem selhaly. Zkoušela jsem ji nechat spát půl hodiny, hodinu, dvě, prostě jí už nevzbudím bez příšernýho tyjátru. Onehdy se mi vzbudila až když jsem jí dávala do vany, strašně se při tom lekla
, a to jsem na ní před tím snad čtvrt hodiny mluvila a hýbala s ní, hladila ji a svlíkala… A pokud už ji probudím, abych ji mohla vykoupat a dát kaši, odehrává se to všechno za ukrutnýho pláče a hulákání.
Pokud ji nechám spát, vzbudí se obvykle kolem 10., ale třeba dneska to zabalila ve čtvrt na pět a ještě se neráčila vzbudit. Což v praxi znamená, že až se probudí, tak prostě vstane a bude mít ráno.
Kdy půjdu spát já, trubka, co tu na ni čeká, to teda nevím… Asi teprv až půjde do školy.
Ahoj,
z čirého zoufalství oživuju svojí loňskou diskuzi. Po ročním boji s režimem naší cácorky už to vypadalo, že náš den dostává jakýs takýs řád - a najednou jako když utne a jsme téměř tam, kde před rokem.
Asi měsíc to vypadalo nadějně, malá vstávala kolem půl sedmé, už si zvykla na jedno denní spaní přes poledne a spát chodila kolem půl osmé. Jenže teď se zničehonic budí už v pět, tím pádem usíná už kolem desáté, vzbudí se mezi jedenáctou a polednem a kolem šesté večer už je vyřízená. A i když dělám psí kusy, nutím ji být vzhůru třeba až do těch půl osmý, tak jednak je to martýrium s pláčem a fňukáním a jednak je to nanic, páč stejně vstane v pět.
Dávat ji zdřímnout ještě odpoledne smysl nemá, protože mám 99% šanci, že se mi z toho zdřímnutí už nevzbudí a zůstane spát až do noci (a vzbudí se samozřejmě ještě dřív).
Pro mě je to teda pomalá vražda, jsem založením spíš sůva a tohle mě ubíjí.
Nemáte nějakou radu? Prosííím…
![]()
Já bych se snažila posunout spíš ten dopolední spánek. Celkem taky zabíralo nechat malou v postýlce, dát jí mlíčko a ona zase usla, ale je mi jasné, že pokud bude v 5 ráno vřískat v postýlce, tak to takhle nepůjde…
Dej ji na víkend k babi a udělej si plán na další týden (a vyspi se). Naplánuj na odpoledne ukrutnou fyzickou dřinu, sport, práce na zahradě, tur de hřiště, nedej jí šanci se odtrhnout. Mezi děti, nová prostředí, nové činnosti (bazén, tělocvična, dětské koutky ve všech kavárnách v okolí), pozvi na odpoledne návštěvu, dětská diskotéka nebo domácí karneval je super. A klidně dopovat cukrem (a sebe třeba kofeinem). Utahat, zničit, nechat upadnout do bezvědomí vyčerpáním (nemýt, nečistit zuby). Když se vzbudí moc brzo ignorovat, max. dát napít. Vydržet nestartovat na první, větu „je noc a v noci se spí“ by měla pochopit.
Hodně štěstí a dobrou noc!
Ahoj, tohle by mě tedy totálně odrovnalo. Taky jsme bojovali s tím abysme se nějak sladili ve spaní, a do toho ještě starší, který jako naschvál potřebuje bud napít, utřít zadek, nebo něco, když konečně s malým spíme. Nevím, co bych dělala na tvém místě, ale asi bych jí nenechala prostě odpoledne spát, zkusila bych vydržet mrzutost a snažila bych se jí zabavit prostě až do večera. Pak bych dala spát. Vím, že se to lehko radí, když to neznám, ale zkouším se vžít do toho co prožíváš a jak bych asi reagovala já.
ahoj, na uvod otazka, nenarodila sa ti mala rano? nas maly sa narodil 6.02 a proste to je jeho hodina na vstavanie. aj ked boli casy, takmer rok, co vstaval o 5, takze viem, o com hovoris. zmenilo sa to, ked sme ho dali spat do jeho izbicky, to spal aj do 7.30.
snazila by som sa posunut denny spanok. kazdy den hoci len o 10-20 min a uvidis, do tyzdna ju budes davat spat o 11 a bude ti spat do 13 (teda, ak spi 2 hod).
drzim prsty, nech sa vam to napravi.
Hele starsi (a ted i mladsi) jsou docela nastelovany co se spanku tyka. Chodej v 7 vecer a vstavaj tak mezi 6-7 rano. Mladsi ma jeste vstavando v noci na mliko. Starsi, kdyz byl mensi, vydrzel se mnou spat i do 9 v posteli, pak se to otocilo auz ani omylem, malej jak vidi ze je vzhuru, chce vstavat taky. Jit spat pozdejc nepomaha, ale zjistila sem, ze kdyz kluci pres den speji vic, starsi dyl pres poledne, a mladsi vickrat (pres poledne delsi spani a pak v kocarku a tak kratsi dobu), tak mi pak z nepochopitelnyho duvodu rano dyl spej. Nevim, jak je to mozny, ale je to tak. Ono zalezi zase jak u koho, ale ja je radsi dam spat v 7 nez s nima vecer trojcit do 9 hodin a rano budou beztak v sest na nohach. Kdyz to vezmes, tak pres noc vlastne spi 10 hodin (jestli dobre pocitam) a to je docela dost myslim. ![]()
Rada BaraFy se mi moc líbí. Snad bych ještě doplnila, že já jsem opravdu důsledně rozlišovala den a noc. V noci jsem si na přebalování malýho ani nerozsvěcela, dělala jsem to po tmě (na ulici lampa svítí, takže něco vidět je, případně jsem si rozsvítila v sousední místnosti a pustila pouze pruh světla do ložnice). Mluvila jsem zásadně šeptem (spíš uklidňování) a moc sem se nevykecávala, spíš jen opakovala: přebalíme, už to bude, jdeš dál rovnou spinkat, pššš apod.
Ve věku tvé malé mi dítko přes den spávalo ještě 2× denně. Cca 10-12h a pak 15-17h (když se nevzbudil po těch 2 hodinách, budila jsem já = ale u nás to šlo, nedělal „mrtvolu“). Spát chodil/chodí ve 20h.
Jako ale z režimu tvé malé by mě fakt švihlo. Navíc, já jak jsem nevyspalá, tak jsem neskutečně nepříjemná a přestává být se mnou veškerá legrace. Ustupuje tendence demokratické láskyplné výchovy a nastupuje vojenský dril: prostě takhle to bude a hotovo! To by si dítko teda za rámeček nedalo…
Já vím, legrace. Ono se to líp řekne, než udělá. Tak se drž. Do puberty to snad trvat nebude… ![]()
katka 79 píše:
ahoj, na uvod otazka, nenarodila sa ti mala rano? nas maly sa narodil 6.02 a proste to je jeho hodina na vstavanie. aj ked boli casy, takmer rok, co vstaval o 5, takze viem, o com hovoris. zmenilo sa to, ked sme ho dali spat do jeho izbicky, to spal aj do 7.30.
snazila by som sa posunut denny spanok. kazdy den hoci len o 10-20 min a uvidis, do tyzdna ju budes davat spat o 11 a bude ti spat do 13 (teda, ak spi 2 hod).
drzim prsty, nech sa vam to napravi.
Můj malej se narodil v 5:03 a nikdy tak brzo nevstával. Vstává cca v 7h (já totiž dřví nefunguju
).
Wiolla píše:katka 79 píše:Můj malej se narodil v 5:03 a nikdy tak brzo nevstával. Vstává cca v 7h (já totiž dřví nefunguju
ahoj, na uvod otazka, nenarodila sa ti mala rano? nas maly sa narodil 6.02 a proste to je jeho hodina na vstavanie. aj ked boli casy, takmer rok, co vstaval o 5, takze viem, o com hovoris. zmenilo sa to, ked sme ho dali spat do jeho izbicky, to spal aj do 7.30.
snazila by som sa posunut denny spanok. kazdy den hoci len o 10-20 min a uvidis, do tyzdna ju budes davat spat o 11 a bude ti spat do 13 (teda, ak spi 2 hod).
drzim prsty, nech sa vam to napravi.).
ja som sa narodila 5.30, takze skore ranne vstavanie mi nevadi. horsie by bolo, keby chcel maly ponocovat
o 19.30-20.00 proste spi.
Děkuju moc za reakce.
Báro, rada výborná, ale minimálně ta část s víkendem u babičky v praxi neproveditelná. Holce je skoro rok a půl a ještě nebyla na noc beze mě. ![]()
Jinak unavení domrtva rozhodně vyzkouším, ale nějak si nejsem jistá, co je u nás horší - jestli pokoušet se Jáju uspat, když se jí spát nechce, nebo se pokoušet ji udržet vzhůru, když se jí spát chce. V každým případě jsem přesvědčená, že moje dítě ve stadiu akutní únavy by se s přehledem dostalo do top ten nejprotivnějších tvorů na planetě. ![]()
Katko, malá se narodila v 8:12 ráno. Co bych za to dala, kdyby v tuhle hodinu i vstávala…
Wiolla píše:
Navíc, já jak jsem nevyspalá, tak jsem neskutečně nepříjemná a přestává být se mnou veškerá legrace. Ustupuje tendence demokratické láskyplné výchovy a nastupuje vojenský dril: prostě takhle to bude a hotovo!
Mám to stejně, bohužel. A mrzí mě, že když si malá zařídí den po svém, je za to pak „bita“ mýma špatnýma náladama. Kdyby to šlo, přizpůsobila bych se, bůhví, že jsem to zkoušela, ale nejde to. Prostě spolu nějak neladíme.
Snad to fakt nebude trvat věčně. Představa. že se vyspím, teprv až půjde na vysokou, je skutečně děsivá.
![]()
Ty nervy jak z nevyspání, tak třeba ze zlobení (mám dva) to znám velmi dobře. Kolikrát se jen slyším, jak na ně řvu, a to si říkám, že to nebudu dělat, ale prostě jsem vyřízená a bouchne to. Ale taky vím, že když jsem odpočatá, tak mě nějaké hysteráky absolutně nerozhodí a řeším je v klidu. Myslím, že bych se nesnažila malé přizpůsobavat v tom jejím jiném režimu, odploledne bych stejně neusnula, a ani bych nemohla, mám ještě staršího, ten spí „normálně“ . I za cenu řevu a knourání bych to vydržela aby se šlo spát tak nějak společně a hlavně večer. Pevné nervy ![]()