Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
moc s tím nenaděláš. jen se připrav na to, že prostě i v té školce bude tak měsíc až dva cirkus a brek. ale většinou je to o tom, že děti dělají scénu před rodiči a během chviličky se ve třídě otřepou a jsou v pohodě. kluci to odloučení od mámy prostě víc prožívají…
A nezkousela si treba nejake detske koutky, v nakupnim centru nebo tak, tam jsou ty hracky. Ja se starsi problem nemam, ta by sla do skolky hned, jenze je u nas plno, tak ji nevzali. Ale ta mladsi se ode me nehne, i na zachod musi se mnou, abych nahodou se ji nekde neztratila. Takze tu zas nemuzu nikde nechat pohlidat ![]()
Zkoušela jsem je dát oba do koutku, kde byly hračky, to bylo v pohodě. Měl tam sestru, ale tady ji má taky a tak vyvádí. Ty hračky tu fakt nejsou, jen malují nebo mají nějaké sportovní aktivity. No a malování ho nikdy moc nebavilo. Tak nevím.
ahoj, já si teda vzpomínám, jaký bylo pro mě trauma jít do školky(celé období, nejen první měsíce) - a už je to fakt dávno ![]()
já teda scény nedělala, ale sedla jsem do šatny a seděla tam dokud si pro mě zas nepřišli, s dětma jsem se moc nebavila, vychovatelky mi přišly děsně divný a blbý ![]()
no,nějak jsem to tam do základky vydržela, ale už bych nechtěla.
Tak jsem ti vlastně neporadila ![]()
Trochu jsem studovala dětskou psychologii a dítě v tomhle věku plus mínus si moc neuvědomuje, že pro něj máma zase přijde, prostě když není zrovna s ním, tak jakoby nebyla a proto děti pláčou, ale platí to spíš u menších dětí od roka do třech let, jak u koho. Prostě to že v danu chvilku s nimu člověk není je pro ně jakoby neexistoval. Jinak jsem dělala ve školce a 9 z 10ti plačících děti si o odchodu rodičů začalo hrát a začlenilo do kolektivu, polovina jich pak nechtěla domů. Dítko, které brečelo i po odchodu rodičů většinou plakalo vždycky, tak jsme to nakonec udělali tak, že tam s ním jeden den maminka prostě byla celou dobu cca 4 hodiny, hrála si s ním a pak jen pozorovala, klouček od hraní viděl, že tam je, druhý den tam byla o něco kratší dobu a stála mezi dveřma, pak tam byla zase kratší dobu a odešla třeba ven a koukala skrz okno a za chvilku přišla zpět no a postupně se ty intervaly krátily co tam byla až tam nakonec nebyla, ale trvalo to co si vzpomínám asi dva týdny, ale fungovalo.
Caty, to mi přijde docela přirozené, jak pro matku, tak i pro to dítě. Kéž by to tak ve školkách fungovalo ve všech. Toto je ale příměstský tábor. Zítra končí. On si o víkendu uleví a za týden ve školce asi nanovo.
myslím, že největší problém je v tom, že jde někam, kde ho to až tak moc nebaví..O to více se mu nechce.
A byl někdy bez rodičů i před tím.. Třeba s babičkou na dovolené, na chalupě, nebo s příbuznými na výletě.
Pokud sám ještě nikdy nikde bez maminky nebyl, tak příměstský tábor není zrovna dobrý začátek.. Školka to je něco jiného, tak se budou věnovat tomu, když bude lítostivý, ale na táboře asi moc ne..
Beze mě už byl několikrát na víc dní u babiček a dobrý, ale to bude tím, že ho to asi fakt moc nebaví. Tak nevím, jestli ho na zítra neodhlásit. Je toho i na mě dost, ještě se do toho stěhujeme a já ve volných chvilkách balím.
Syn je mamánek a proto jsem ho v červnu začala vodit do soukromé školky, kde nebylo tolik dětí. Nejdříve na 2 hodiny, pak na dopoledne a nakonec i se spaním. Nevím jestli nastupuješ hned do práce, ale městské školky to taky umožňují. Teď bývá u babičky, ale stejně mám obavu z kolektívu 28 dětí ve třídě.
Maminky prosím poraďte. Mám synka 3,5 a v září půjde poprvé do školky. Tento týden ho vozím i se starší sestrou (7) na příměstský tábor. Ona už je v pohodě. Toto má za sebou, ale on je každý den více lítostivější. V pondělí to bylo v pořádku, ale od úterka je to čím dál citovější, dnes už dokonce nahlas brečel a musela ho paní cvičitelka držet, aby za mnou neutíkal.
Co se děje v jeho myšlenkách? Bojím se, aby si nemyslel, že jsem ho přestala mít ráda. Je velký mamánek. Toto by mu mohlo prospět, ale mu se tam nelíbí. Tak opravdu nevím, co bude se školkou. Ale tam budou aspoň hračky, tady se hlavně cvičí a často hraje rytmická hudba. Dnes už hodně těch malých brečelo. Ještě nás čeká pátek. To budou mít karneval, třeba ho namotivuju.
Snažím se na to nemyslet, ale dnes už je toho na mě opravdu „citově dost“. Prosím poraďte, co dělat.
Děkuji moc Sindarela