Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj Iveto,
myslím, že nějaké zmínky o adopci bys našla v článcích v tématu Neplodnost.
My s manželem jsme jedni z těch, kteří čekají na malé adopčátko. Žádost máme podanou už rok, ale stejně si ještě tři roky počkáme. V Brně je bohužel tak dlouhá čekací doba.
Pokud chceš, ozvi se (třeba i na e.mail) a můžeme pokecat…
Dadla
Ahoj holky!
Chci vás pozitivně povzbudit, jelikož jsem se stala nedávno mamkou po adopci krásné, zdravé holčičky. Určitě to nevzdávejte, jelikož i takto nabyté mateřství stojí zato!!! ržím pěstičky!!! If. ![]()
Ahoj holky!
Chci vás pozitivně povzbudit, jelikož jsem se stala nedávno mamkou po adopci krásné, zdravé holčičky. Určitě to nevzdávejte, jelikož i takto nabyté mateřství stojí zato!!! Držím pěstičky!!! If. ![]()
Ahoj,
obdivuju lidi co se nedají otrávit, aby přijali dítě. Přála bych všem, aby to šlo hladčeji a potkali se rodičové a miminka hned jak se narodí nebo co nejdřív. Držím vám palce. Stefinka
Ahoj Iveto,
adopce je hodně náročná na nervíky, ale ROZODNĚ to stojí za to! Musíte projít velkou škálou psycho testů a pohovorů, ale nakonci se dočkáte krásné odměny ![]()
V dnešní době je již vše o „něco“ rychlejší než v minulých letech, kdy se o opuštěných dětech raději nemuvilo.
Vláda do budoucna snad připravuje nový zákon a poté by mohli miminka přímo z porodnice k novým rodičům a nebylo by třeba čekat ty tři měsíce a někdy i déle. Moje kamarádka s manželem si adopcí prošli a když vidím dneska toho malého nezbedu, jak je krásný a šikovný, jenom mě pojme hrůza, že takvých dětí je v kojeneckých ústavech ještě mnoho. Dočkali se po třech letech. Někdy to trvá déle, posuzuje se podle „výše“ neplodnosti, zda je šance opravdu nulová a tak. Moje kamarádka přišla o mimi při porodu a bylo jí 23 let, tak se jí snažli dát co nejmladší miminko.
Pokud něčím takovým procházíš nebo se teprve chystáte, přeji vám hodně štěstí, pevné nervíky a VYDRŽTE!! ![]()
ahoj Jeny
Ahoj holky,
jak jsem psala už dřív, my s manželem právě procházíme tím obávaným procesem adopce. Trošku mě mrzí, že všude čtu a slyším, jaké strašné nervy to jsou apod. Já si to nemyslím. Samozřejmě jsme si také prošli psychotesty, ale moc nás to nestresovalo. Těmito testy projde 99% žadatelů, účelem je vyřadit lidi s úchylkami,
isty, násilníky (ale takoví lidé snad o adopci ani nežádají…).
Těm, které se o adopci teprve rozhodujete se pokusím popsat, čím přesně jsme si prošli:
Podání žádosti - několik formulářů k vyplnění, potvrzení a posudek zaměstnavatele, doktora (vyřízení nám trvalo asi měsíc - byla doba dovolených), po odevzdání formulářů nás sociální pracovnice navštívila doma (po předchozí domluvě - ne přepadovka, jak se píše…)
Asi dva měsíce po podání žádosti nás pozvali na testy (rozdělené do 3 dnů).
Psychotesty - písemné testy (myslím, že byly 4), trvalo to asi 8 hodin
Potom se rok nic nedělo a letos v září nás pozvali na přípravu žadatelů k adopci /> Během jedné soboty jsme absolvovali několik přednášek, setkání s lékařkou z dětského domova… (asi 8 hod, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí…)
Další přednáška pracovní den odpoledne (asi 3 hodiny)
Víkendové setkání s pěstounskými rodinami a jejich dětmi (opět přednášky, probírání konkrétních situací apod - od pátku večera do nedělního oběda). Účastnilo se 8 manželských párů.
V pondělí jdeme ještě na jednu osobní kozultaci, ale to by mělo být spíš o našich dotazech a ujasnění si případných nejasností…
No a potom jen čekání… A to je, myslím, na to všem to nejhorší, budeme čekat ještě asi 2-3 roky.
Důležitá informace!! To, co jsem sepsala jsme absolvovali v Brně, neplatí to pro všechny kraje a okresy, každý to má jinak!!
Oběma je nám 32 let a máme požádáno o zdravé, malé miminko a pravděpodobně dostaneme dítě max. do 1 roku věku (a nikdo nezjišťoval míru naší neplodnosti…)
Hodně štěstí a rychle ubíhající čas všem žadatelům…
Dadla
Ahoj Dadlo,
tak to máte za sebou pořádný kus cesty. Adopce jistě není tak stresující pro manželé, kteří vědí, že se jednoho dne dočkají. Pro moji kamarádku to bylo težší, jak 2 roky musela čekat na vytoužené mimčo. O své přišla při porodu a zaroveň i o celý vnitřek. Adopce byla jediné řešení. Musela se vypořádat s mnoha starostmi, tak to na její psychiku mělo velký vliv. Každý své starosti prožívá jinak.
Moc vám přeji co nejdříve zdravé miminko, ať to rychle uteče.
Jeny
Ahoj Jeny,
možná to pro nás nebylo tak stresující, že jsme snad trochu „splachovací“ a moc si nervy nepřipouštíme. Chápu čím si prošla tvoje kamarádka a je moc dobře, že už je šťastná. My jsme taky přišli o miminko, a to hned dvakrát. Sice jen v 9 tt, ale i tak to bolí. Naposledy před deseti dny…
Sice není vyloučeno, že bychom mohli mít mimi vlastní, ale doktoři tomu bez IVF moc nevěří (máme před sebou už jen jedno). Adopce pro nás byla taková „pojistka“ a ne poslední šance. Možná i pro to to bylo lehčí, ale pořád si myslím, že to tak hrozný není. Pokud je člověk „normální“, tak se vážně nemá čeho bát.
Teď v pondělí byl manžel na té konzultaci, o které jsem minule psala (bohužel beze mě, já si poležela s nějakými komplikacemi po revizi dělohy v nemocnici) a dozvěděl se, že nás teda čekají ještě dva roky čekání. To je pro nás celkem dobrá zpráva. První info bylo, že budeme čekat 4 roky a teď to vypadá „jen“ na 3 a to je fajn. Jen aby to rychle uteklo.
Dadla
Ahoj holky,
nekoupily jste si náhodou časopis Žena a život (č. 22)? Je tam článek o několika párech, které adoptovali dítě. Myslím, že 2 páry tam píšou, že adoptovali miminko přes Fond ohrožených dětí a že to bylo mnohem rychlejší než klasickou cestou. Nechcete to zkusit? Třeba nebudete muset čekat tak dlouho. Kontakt na Fond ohrožených dětí je www.fod.cz.
Držím palce, abyste se dočkaly krásného zdravého miminka.
Jana
Ahoj Jano,
ten časopis jsem bohužel nečetla, ale o Fondu ohrožených dětí jsem viděla dokument.
Vím, že je to přes něj rychlejší, ale zase je tam velké riziko, že si to matka po porodu rozmyslí. V tom pořadu se jednalo o dvě adopce a v obou případech si matky po porodu dítě nechaly a to zklamání budoucích adoptivních rodičů, kteří na tyto dvě děti čekali, si docela ráda nechám ujít. Měli pro mimi všechno nachystaný, strašně se těšili a nevyšlo to… Pro jeden z těch párů to bylo asi obzvlášť smutné, protože vzhledem k vyššímu věku adoptivní matky, by asi takhle malé miminko nedostali…
U klasické adopce předpokládám, že se nám něco podobného nestane…
Dadla
Ahoj Dadlo,
tak to máš pravdu, že takové zklamání člověk nechce prožít. Docela by mě zajímalo, kolik takových případů FOD má, že si to matka nebo rodiče rozmyslí a dítě odmítnou dát k adopci. Ale čekání několik let na adopčátko, nevim jak bych to vydržela.
Jana
Jani,
na stránkách FOD píšou, že se jim za celou dobu (t.j. od roku 1995) stal jen jeden takový případ, a že to byly dvojčátka. Ale já viděla v tom dokumentu něco jiného. Tak nevím, čemu věřit víc, jestli internetovým stránkám nebo dokumentu, kde vystupovali konkrétní lidé…
A to čekání? Ne všude v republice se čeká tak dlouho jako v Brně, prý např. severní Čechy jsou na tom líp a čeká se jen rok (a to je jen o tři měsíce dýl, než normální těhotenství
).
Dadla
Ahoj - ti, kteří máte dítě v NRP, měli byste chvilku času a chuť, prosím, pomohli byste mi vyplnit krátký dotazník? Také pečuji o dítě. Díky moc, budu ráda. Marie
Dobrý den. jsem ve 28. týdnu těhotenství. Miminko si ale nemůžu a nechci nechat, protože bych ho nedokázala dostatečně zabezpečit. Chtěla bych ho dát tedy k adopci, ale nechci, aby šlo do kojeňáku, chci vědět co s nim bude a do jaké rodiny se dostane. Máte někdo zkušenosti s přímou adopcí? Předem děkuji za jakoukoliv radu
zkopírováno z mailu
Ahojky Šárko,
Tvoje stránky jsou moc fajn, nebylo by možno na nich dát i téma popř. i diskusi Náhradní rodinná péče? Ráda bych se poznala s lidičkama a víc se dozvěděla o všem co s adopčátky souvisí. A tohle jediné mi na emiminu chybí........
Iveta